23 CO 7/2022-212 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou u Okresního soudu Praha – západ domáhal určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované ze dne [datum] s tím, že ji nepodepsal dobrovolně, ale pod tíhou výhrůžek společníků, že na něj podají trestní oznámení a neobvyklé přítomnosti [jméno] [příjmení], a podpis na dohodě tak nevyjadřuje skutečnou vůli žalobce. 2. Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) zamítl žalobu na určení, že dohoda o rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované ze dne [datum] je neplatná (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení 16 9409 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III.). 3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že„ napadené jednání žalobce – jeho podpis dohody o skončení pracovního poměru – není v žádném případě zdánlivým právním jednáním – žalobce jednoznačně měl vůli dohodu podepsat (oproti možnosti nechat žalovanou, aby žalobci okamžitě zrušila pracovní poměr) a tuto projevil – dohodu podepsal. Žádného fyzického násilí se vůči žalobci nikdo nedopustil a zjištěn nebyl ani psychický nátlak.“ Podle soudu prvního stupně,„ tehdejší zjištění osob jednajících za žalovanou společnost o neoprávněných stornech (plynoucí z výslechu svědků) mohla vést k platné výpovědi z pracovního poměru, možná až k okamžitému zrušení pracovního poměru; pokud místo toho byla žalobci nabídnuta dohoda o skončení pracovního poměru, mohlo to být spíše k jeho prospěchu než naopak,“ když„ ani z listiny ″mimořádná schůze″, na kterou žalobce odkazoval a dovozoval z ní nátlak, nelze mít nepřiměřený nátlak za prokázaný, když v listině je mj. požadován převod obchodního podílu žalobce za 1 Kč, k čemuž žalobce nesvolil. Již z toho je zřejmé, že žalobce se svobodnou vůlí rozhodl, které z požadavků žalovaného splní a které ne a prvek donucení tedy přítomen nebyl. Ani jiný důvod pro neplatnost dohody o skončení pracovního poměru pak soudem shledán nebyl, písemná forma byla dodržena.“ 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně chybné závěry. Poukazoval na to, že dohodu o rozvázání pracovního poměru byl prokazatelně přinucen podepsat pod bezprostřední výhružkou neprodleného podání trestního oznámení, přičemž touto výhrůžkou bylo vynucováno i odprodání 35% podílu žalobce, jehož hodnota činí cca 7 000 000, zpět společnosti. Skutečnost, že k prodeji podílu žalobce po [datum] nedošlo, je podle žalobce, soudem prvního stupně nesprávně interpretována jako důkaz toho, že na žalobce nebyl vyvíjen žádný nepřiměřený nátlak, když na požadovaný převod svého obchodního podílu za 1 Kč nesvolil. Žalobce namítal, že k tomu nedošlo proto, že při jednání na pracovišti žalobce dne [datum] s ostatními společníky žalované korporace nebylo možné proces na žalobci vynuceného převodu obchodního podílu uskutečnit, neboť takovéto jednání musí schválit valná hromada ve formě notářského zápisu, což však dne [datum] naplněno nebylo. Následujícího dne po [datum] se pak žalobce vymanil z bezprostředního nátlaku vyvolaného při popisovaném jednání žalované, resp. jejích společníků a podnikal právní kroky k ochraně svých oprávněných zájmů. Žalobce dále poukazoval na to, že ze strany žalované mu bylo sděleno, že„ existuje jakýsi dokument vystavený finančním úřadem, prokazující údajné závadné jednání žalobce a z něho se odvíjející následky – vyčíslení pokuty od finančního úřadu“, avšak do současné doby k žádnému takovému postupu orgánů finanční správy vůči žalované nedošlo. Přitom právě tato informace o vyvolala u žalobce největší stres z obavy, že by možná sankce ze strany finančního úřadu mohla být pro žalovanou likvidační. Žalovaná nadto do současné doby žádnou náhradu údajně žalobcem jí způsobené škody ani nevymáhá. Podle žalobce, jediným důvodem počínání jeho společníků v žalované společnosti bylo„ získat (i) zdarma podíl žalobce v této korporaci a navíc získat (ii) jakýsi“ BIANCO ŠEK” na dopředu nespecifikované množství Kč a v neposlední řadě také (iii) získat žalobci náležející podíl na příjmech žalované společnosti“. Žalobce setrval na stanovisku, že„ jeho vůle“ (uzavřít)„ dohodu o skončení pracovního poměru absentovala a ač dohodu podepsal, není tato dohoda projevem jeho vůle a je neplatná“. V obsáhlém doplnění odvolání pak žalobce podrobně zopakoval jak popis toho, za jakých okolností došlo k jeho podpisu dohody o skončení pracovního poměru dne [datum], tak rozvedl vývoj vztahů mezi společníky žalované, jejich rozdílné názory na další směřování žalované a s tím související neshody. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení věcně správného rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Mezi účastníky není sporu o tom, že dne [datum] byla žalobcem a jednatelem žalované [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] podepsána listina nazvaná„ Dohoda o skončení pracovního poměru“, podle jejíhož obsahu se účastníci dohodli na ukončení pracovního poměru žalobce založeného pracovní smlouvou ze dne [datum] ke dni [datum]. 8. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2020, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 366/2019 Sb. (dále jen„ zákoník práce“). 9. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 10. Soud prvního stupně se správně zabýval tím, zda žalobce včas uplatnil u soudu neplatnost dohody o skončení pracovního poměru ze dne [datum] a nepochybil v závěru, že žalobce tuto neplatnost u soudu uplatnil včas před uplynutím dvouměsíční prekluzívní lhůty podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neboť pracovní poměr žalobce měl na základě dohody skončit ke dni [datum] a žaloba byla podána dne [datum]. 11. Ve smyslu ustanovení § 4 zákoníku práce, pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů, které jsou vymezeny v ustanoveních § 1a, § 346b a § 346c zákoníku práce. 12. Ve smyslu ustanovení § 49 zákoníku práce, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná a každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru. 13. Žalobce dovozuje neplatnost dohody o skončení pracovního poměru uzavřené účastníky dne [datum] z toho, že dohodu nepodepsal dobrovolně, ale pod tíhou výhrůžek přítomných [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] staršího (otce žalobce), [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] mladšího (bratra žalobce), [jméno] [příjmení] (sestry žalobce) a„ neobvyklé přítomnosti“ [jméno] [příjmení] (švagra a spolupracovníka žalobce), v důsledku čehož„ dohoda nevyjadřuje svobodnou a vážnou vůli žalobce, a naopak je výrazem obav o své zdraví a majetek“, které v žalobci přítomní úmyslně vyvolali (citace z žaloby). Výhružky měly spočívat v tvrzení, že podle sdělení finančního úřadu docházelo u žalované k nepřiměřenému množství storen nákupů na pokladnách, což povede k vyčíslení škody v řádu statisíců a vyměření pokuty a společníci žalované v té souvislosti žalobci vyhrožovali podáním trestního oznámení. 14. Neplatnost právního jednání pro tíseň, omylu či nesvobodu vůle zákoník práce výslovně neupravuje (srov. § 18 a následující zákoníku práce), a proto je třeba ve smyslu § 4 zákoníku práce vycházet z úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen„ o. z.“). 15. Ve smyslu ustanovení § 551 a § 552 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby nebo nebyla-li zjevně projevena vážná vůle a k takovému zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží (srov. § 554 o. z.). 16. Podle ustanovení § 574 o. z., na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. 17. Ve smyslu ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, přičemž jde-li o právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořád