§ 346c zákoník práce – Zákaz zproštění povinnosti poskytnout mzdu
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Pracovní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 346c zákoníku práce stanoví, že zaměstnanec se nemůže vzdát práva na mzdu, plat, odměnu z dohody a jejich náhrady, odstupné, odměnu za pracovní pohotovost a náhradu výdajů souvisejících s prací. Zaměstnavatel má vždy povinnost vyplatit zaměstnanci sjednanou odměnu za práci a související plnění, i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil nebo se jich chtěl vzdát. (§ 346c zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel
- Judikatura: na § 346c odkazuje 7 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
Zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti poskytnout mu mzdu, plat, odměnu z dohody a jejich náhrady, odstupné, odměnu za pracovní pohotovost a náhradu výdajů příslušejících zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zaměstnavatel má vždy povinnost vyplatit zaměstnanci sjednanou odměnu za práci a související plnění, i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil nebo se jich chtěl vzdát.
- Jakákoli dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, která by vedla k tomu, že zaměstnanec nedostane uvedené platby, je neplatná.
- Toto ustanovení chrání zaměstnance před tlakem zaměstnavatele, aby se vzdal svých nároků.
Na co si dát pozor
- Pokud by zaměstnanec podepsal dokument, kterým se vzdává například nároku na mzdu, takový dokument by byl neplatný a zaměstnanec by na výplatu mzdy měl stále nárok.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 346c
Jak soudy aplikují § 346c
… o srážkách ze mzdy [§ 146 písm. b) zák. práce] se může týkat jen mzdy, na kterou zaměstnanci vzniklo nebo v budoucnu vznikne právo, a tato ujednání, která jsou součástí podmínek pro vznik nároku na pohyblivou složku mzdy řidičů u žalovaného, nepředstavují ani nepřípustné vzdání se práva zaměstnance na mzdu (srov. § 346c zák. práce).
Toto (obecné) zákonné ustanovení je pak (mimo jiné též ve vztahu k právu zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a jejich náhrady) dále konkretizováno ustanovením § 346c zák. práce, podle něhož zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti poskytnout mu mzdu, plat, odměnu z dohody a jejich náhrady, odstupné, odměnu za pracovní pohotovost a náhradu výdajů příslušejících zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce.
Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, avšak na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že „prohlášení žalobce o převzetí ručení za pracovněprávní dluhy je absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor s § 346c zákoníku práce a žalobce tak nemohl vstoupit do práv zaměstnanců dlužníka na vyplacení pracovněprávních pohledávek“.