24 CO 122/2022-66 — Krajský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem rozhodl ve výroku I. tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 21 578 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 306,90 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 794,77 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 16 377,23 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % a úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 16 377,23 Kč od [datum] do zaplacení. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí uzavřel, že žalovaný a právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 3 500 Kč, odměnou za administrativu 5 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso 10 000 Kč, a doplňkovou službu životního pojištění ve výši 638 Kč, v 58 týdenních splátkách po 761 Kč. Soud dále zjistil, že věřitel při poskytnutí zápůjčky vycházel ze sdělení žalovaného, která byla zaznamenána do karty zákazníka (tedy, že je svobodný, má jedno nezaopatřené dítě, bydlí v nájmu spolu se svoji partnerkou, pracuje jako OSVČ s čistým měsíčním příjmem 27 000 Kč, výdaje má 7 000 Kč měsíčně za nájem, 10 000 Kč další výdaje na domácnost a ostatní náklady, včetně alimentů činní 2 800 Kč), že použitelný příjem činní 7 200 Kč Tyto informace měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného (nájemní smlouvy, výplatní pásky, živnostenský rejstřík). Žalovaný na půjčku uhradil celkem 22 560 Kč s tím, že poslední splátku uhradil dne [datum]. Uvedené skutečnosti stran úvěruschopnosti žalovaného žalobce nedoložil příslušnými důkazy, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván. 3. Soud prvního stupně uzavřel, že věřitel porušil svoji povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, náležitě zkoumat schopnost žalovaného dluh splácet, když spoléhal toliko na tvrzení žalovaného. Soud prvního stupně posoudil mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřenou smlouvu o půjčce podle § 87odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou. Právnímu nástupci věřitele tak náleží toliko plnění v hodnotě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ponížené o již zaplacené částky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud žalobce požadoval po žalovaném částku 21 578 Kč uplatněnou touto žalobou a žalovaný uhradil celkem 22 560 Kč, pak je žaloba nedůvodná. Ohledně příslušenství v podobě úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. soud prvního stupně uzavřel, že se žalovaný nedostal do prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 21 578 Kč, kterou žalobce požadoval výzvou žalovanému ze dne [datum], když žalovaný částku 22 560 Kč uhradil do [datum] O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, pouze co do částky 2 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobce uvedl, že odvoláním nenapadá právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy. Nesouhlasí se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalovanému nezbývá na dluh uhradit ničeho. Tato skutečnost nevyplývá z tvrzení ani předložených důkazů. Žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 25 000 Kč a žalovaný uhradil pouze 22 560 Kč. Zbývá tedy k uhrazení částka 2 440 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum], když k úhradě byl žalovaný vyzván dopisem ze dne [datum]. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a přiznal mu v odvolání požadovanou částku. 5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 6. Odvolací soud podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně postupu tohoto soudu, který vydání rozsudku předcházel a odvolání částečně důvodným. 7. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla, nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti. 8. Odvolací soud k projednání věci v souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o.s.ř. nenařídil jednání, neboť z odvolání žalobce je zřejmé, že jeho námitky se týkají právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali. U žalobce i žalovaného bylo souhlasu docíleno postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř.; usnesení s výzvou ze dne 31. 5. 2022 č.j. 24 Co 122/2022-57 bylo žalobci doručeno dne [datum], žalovanému dne [datum]. 9. Skutkové závěry soudu prvního stupně ohledně absolutní neplatnosti mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřené smlouvy o půjčce pro nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a právní hodnocení charakteru vztahu mezi účastníky jako závazku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. jsou správné a odvolací soud se s nimi ztotožňuje, ostatně ohledně této části rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo odvoláním dotčeno. Za nesprávný odvolací soud však považuje v souladu s odvolací námitkou žalobce závěr, že žalovaný není povinen z původně poskytnuté částky 25 000 Kč hradit ničeho. 10. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne [datum] žalobce tvrdil, že žalovaný do postoupení pohledávky, tj. do dne [datum] (Smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalobcem) uhradil částku 22 560 Kč. Z platební bilance žalovaného naopak soud prvního stupně správně zjistil, že žalovaný na půjčku uhradil celkem částku 22 560 Kč s tím, že poslední částka byla uhrazena dne [datum] Odvolací soud má za prokázáno, že žalovaný na úhradu právním předchůdcem žalobce poskytnuté částky 25 000 Kč zaplatil 22 560 Kč a žalobce má nárok na zaplacení částky 2 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 11. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 440 Kč spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Odvolací soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 OZ). 13. V obecné rovině totiž platí, že výzva věřitele je jednostranné, adresované právní jednání, kterým věřitel projevuje svůj zájem obdržet plnění od dlužníka; vybízí ho, aby mu plnění poskytl. Pro určení splatnosti povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení žalobci je tak rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a uplynutí lhůty„ bez zbytečného odkladu“ ode dne, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán. 14. Tedy pro závěr o tzv. dospělosti dluhu z bezdůvodného obohacení je významné to zjištění, zda žalobce, jako věřitel, a kdy doručil žalovanému, jako dlužníku, svoji výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. 15. Za tuto výzvu k plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení pak lze v dané věci, co do svého obsahu, považovat doručení žaloby žalovanému. Žaloba byla žalovanému doručena vyvěšením na úřední desce dne [datum], tj. 10 dnem po vyvěšení. Za přiměřenou lhůtu k plnění„ bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 1958 o.z. odvolací soud považuje lhůtu do [datum]. 16. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 440 Kč spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši 8,05% ročně, tedy výši požadované žalobcem. 17. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval proto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem prvního stupně podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., a za situace, kdy žalobce byl převážně neúspěšný a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.