24 CO 206/2022-116 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení o žalobě žalobce proti žalované co do částky 1 673 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 6 556 Kč, výrokem II. zamítl žalobu žalobce na zaplacení co do částky 10 828 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od [datum] do zaplacení z částky 5 945 Kč, výrokem III. uložil žalobci povinnost doplatit na soudním poplatku z návrhu na zahájení řízení částku 200 Kč České republice – Okresnímu soudu v Kladně, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a konečně výrokem IV. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že v řízení, které dříve vedl Okresní soud v Kladně pod sp. zn. 210 C 183/2020 ve vztahu týchž účastníků, vyplývajícího mezi nimi z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], jako v této věci, byl pravomocným rozhodnutím soudu vyčerpán již předmět řízení, který se mezi účastníky týká téhož smluvního vztahu, s výjimkou požadavku žalobce na zaplacení mu částky vůči žalované ve výši 10 828 Kč s úrokem z prodlení 9% ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 5 945 Kč. Proto ve vztahu k té části uplatněného peněžitého nároku žalobce vůči žalované v tomto řízení, přesahující tento„ zbývající předmět řízení“ ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], řízení výrokem I. svého rozsudku částečně zastavil. Jde-li pak o zamítavý výrok II. rozsudku, k jeho důvodům soud prvního stupně uzavřel, že, s ohledem na právní závěr soudu, přijatý v související věci účastníků sp. zn. 210 C 183/2020, která pravomocně již skončila, o tom, že ve vztahu k úvěrové smlouvě [číslo] ze dne [datum], je aktuálně založen vztah účastníků jen z titulu možného nároku žalobce vůči žalované na vydání bezdůvodného obohacení, protože předmětná úvěrová smlouva není platnou smlouvou, což nakonec i sám žalobce v tomto řízení uznává. Aniž by poučoval žalobce o potřebě dalších tvrzení či důkazních návrhů nelze jeho žalobu shledat důvodnou. Z faktu procesní nečinnosti žalované i v tomto řízení plyne, že ve své podstatě nezpochybňuje žalobcem tvrzenou skutečnost, že od právního předchůdce žalobce převzala ve vtahu k posuzované smlouvě částku 15 000 Kč. V souvisejícím řízení účastníků pak bylo zjištěno, že žalovaná žalobci, resp. jeho právním předchůdcům, poskytla plnění ve výši 12 501 Kč. Proto jí bylo v souvisejícím řízení uloženo soudem pravomocným rozhodnutím za povinnost zaplatit žalobci mj. částku 2 499 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Na zaplacení další částky jistiny bezdůvodného obohacení tak žalobce již vůči žalované v tomto řízení nemůže mít nárok. Pokud pak jde v tomto řízení o částku 10 828 Kč, tak se jedná svou výší o součet poplatků za poskytnutí úvěru, za vyhodnocení úvěru a za inkaso plateb v hotovosti. Tyto náklady však nemohou být předmětem bezdůvodného obohacení, neboť nejsou součástí jistiny 15 000 Kč, smluvní vztah účastníků nebyl shledán za platný. 3. Včasné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, a to proti samostatným výrokům I. a II., jakož i závislému výroku IV., o nákladech řízení, rozsudku soudu prvního stupně, prostřednictvím svého právního zástupce, podal žalobce. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. změnit tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12 501 Kč s 9% úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, a přiznat mu právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. V důvodech svého odvolání žalobce uvádí, že nesouhlasí se skutkovými ani právními závěry soudu prvního stupně, nemají totiž žádný relevantní podklad v procesních tvrzeních ani jednomu z účastníků řízení, ani v odůvodnění rozhodnutí soudu, které vydal Okresní soud v Kladně v souvisejícím řízení sp. zn. 210 C 183/2020, shledává tak odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně za přinejmenším zmatečné. K tomuto poukazuje na to, že předmětem tohoto řízení z hlediska svých tvrzení v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudu učinil jednoznačně nárok na zaplacení mu žalovanou tzv. zbývající části nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 501 Kč (jedná se o rozdíl mezi poskytnutou žalované jeho právním předchůdcem částky 15 000 Kč a částky, o které již pravomocně rozhodl soud v souvisejícím řízení, jde-li o uloženou platební povinnost žalované ve výši 2 499 Kč, sp. zn. 210 C 183/2020 u Okresního soudu v Kladně). Při předchozím rozhodování soudu, které se vztahuje k posuzované úvěrové smlouvě, podle jeho přesvědčení soud prvního stupně v konečném svém rozhodnutí zcela správně dospěl k závěru, že vztah účastníků je namístě posoudit jako platně uzavřený úvěrový vztah, byť pak ale nesprávně skutkově i právně uzavřel o nároku žalobce pouze ve výši 3 943 Kč (ve vztahu k žalobnímu požadavku na vrácení jistiny a smluvně sjednaných úroků z úvěru), pokud ve vztahu k zamítavé části výroku rozsudku soudu, vydaného v související věci, na podkladě včasně a účinně podaného zpětvzetí žaloby žalobcem byl tento rozsudek zcela, jde-li o zamítavý výrok II., zrušen a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Neexistuje zde tedy překážka věci pravomocně rozhodnuté. Nebyl tak v tomto řízení soud vázán žádným závěrem o tom, že by se ve vztahu účastníků mělo jednat o vztah z bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně pak zcela pomíjí tu skutečnost, že ve svých tvrzeních, uvedených již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, specifikoval v tomto řízení svůj požadavek vůči žalované na zaplacení peněžitého plnění jako pohledávku ve výši 12 501 Kč, která představuje zbývající nesplacenou část jistiny úvěru z celkové částky jistiny 15 000 Kč. V tomto řízení i v předcházejícím řízení pak shodně vždy tvrdil, že žalovaná mu na této jistině ničeho neuhradila, a to ani jeho právním předchůdcům (viz jeho podání v související věci z [datum]). Vyplývá-li pak z důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně v související věci, že mu je přiznáván v souvislosti s posuzovanou úvěrovou smlouvou nárok na zaplacení nesplacené části úvěru ve výši 2 499 Kč, tak zcela zřetelně již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v této věci soudu osvětlil, proč v tomto řízení uplatňuje nárok na zaplacení nesplacené části úvěru ve zbývající výši 12 501 Kč. Ve vztahu k tomuto předmětu řízení související řízení nepředstavuje žádnou překážku dříve zahájeného řízení či překážku věci pravomocně rozhodnuté. Pro závěr soudu o tom, že by mu snad žalovaná, či jeho právním předchůdcům, poskytla plnění ve výši 12 501 Kč, nesvědčí žádné výsledky v řízení provedeného dokazování, a to ani v této, ani v související věci. Jedná se tak čistě o nesprávný závěr soudu, učiněný z nesprávných úvah o tvrzení účastníků v souvisejícím řízení. Zdůrazňuje, že bylo především na žalované, aby v rámci své obrany v probíhajícím řízení tvrdila a prokazovala, zda, kdy a v jaké výši, jako formou realizovala platby ve prospěch svého věřitele. Na žalované totiž leží břemeno tvrzení a důkazů. V tomto ohledu však ani v souvisejícím, ani v tomto řízení, žalovaná ničeho neuvedla. Ke svému závěru o tom, že v tomto řízení požadoval po žalované, jde-li o částku 10 828 Kč, zaplacení součtu poplatků za poskytnutí úvěru, vyhodnocení úvěrového případu a inkasa plateb v hotovosti, nemá soud prvního stupně podklad v žádných jeho tvrzeních, ani ve výsledku provedeného dokazování. V tomto smyslu je opět pasáž rozhodnutí soudu prvního stupně, jde-li o odůvodnění, zmatečná. Konečně namítá, že soudu nepřísluší zasahovat do sporného řízení účastníků způsobem, kdy by sám do sporu vnášel skutečnosti, které účastníci sami netvrdí. Porušoval by tak tímto jednáním zásadu rovnosti stran sporu. V tomto smyslu je pak zcela irelevantní, že jedním z účastníků tohoto řízení je žalovaná, jako spotřebitel. 5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (jde-li o samostatné výroky I., II. a závislý výrok IV. rozsudku), podle § 212, § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a shledal odvolání žalobce částečně opodstatněným. 7. Samostatný výrok III. rozhodnutí soudu prvního stupně, ukládající povinnost žalobci doplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení, nebyl odvoláním žalobce napaden, nebyl tak předmětem přezkumu odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci. 8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud pov