24 CO 226/2021-136 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. určil, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele [jméno] [příjmení], narozen [datum], zemřel [datum], ze závěti ze dne [datum], výrokem II. určil, že žalovaní nejsou dědici tohoto zůstavitele, výrokem III. uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení 17 165 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáte, se sídlem v [obec]. 2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že na základě výsledků provedeného dokazování, resp. výpovědi svědka, advokáta, Mgr. [jméno] [příjmení], má za prokázané zjištění, že zůstavitel v okamžiku pořízení závěti s datem [datum] tuto allografní závěť před dvěma svědky závěti, a to [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], jimž byl Mgr. [jméno] [příjmení] představen, podepsal a před nimi společně přítomnými projevil, že tato listina obsahuje jeho poslední vůli, což svědci závěti osvědčili svými podpisy na zkoumané listině. Uzavřel tedy, že má po formální stránce za beze zbytku naplněné všechny zákonné náležitosti prosté allografní závěti zůstavitele s datem [datum] z hlediska své platnosti, dle z.č. 40/1964 Sb., dále jen„ obč. zák.“. Dále konstatoval, že v situaci, kdy zkoumaná závěť, od níž žalobkyně odvozuje své dědické právo po zůstaviteli, byla sepsána před [datum], je namístě při posuzování její platnosti vycházet z„ obč. zák.“, to vše s respektem k § 3030 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen„ OZ.“). Dále uvedl, že jen z té skutečnosti, že obě osoby svědků závěti zůstavitele s odstupem delší doby nejsou aktuálně již schopny zopakovat zcela přesně obsah svého tehdejšího svědectví, nemůže vyplývat závěr o neplatnosti posuzované allografní závěti zůstavitele a ignorování tak jasně a srozumitelně projevené vůle zůstavitele. Nelze připustit, že by obecně vzato bylo namístě sankcionovat neplatností všechny allografní závěti, jejichž svědkové by v případě sporu o dědické právo z allografní závěti nebyli z jakéhokoliv objektivního důvodu k dispozici. O ztotožnění osoby svědka závěti, JUDr. [jméno] [příjmení], u něj nevznikají žádné pochybnosti, kdy má za to, že ve zkoumané listně došlo pouze k písařské chybě v příjmení tohoto svědka závěti, což nemůže způsobit pochybnosti o tom, kdo byl pořizovatel závěti a kdo jejím svědkem. Navíc tato osoba je v listině identifikována i jinými identifikačními údaji zcela správně. Po zohlednění všech relevantních okolností, jak byly v řízení zjištěny, má za to, že zkoumaná allografní závěť zůstavitele se ani nepříčí dobrým mravům. Pro takový závěr v řízení nevyšly najevo žádné konkrétní skutečnosti. Je-li tak platná posuzovaná závěť zůstavitele, jež svědčí univerzálně ve prospěch dědického práva žalobkyně, je namístě vyhovět jejímu požadavku na určení, že je dědičkou zůstavitele [jméno] [příjmení] z této závěti a, že tak žalovaní nejsou dědici tohoto zůstavitele. Důvody vydědění synů zůstavitele se pak již nezabýval, neboť, ať již by byl závěr z hlediska vydědění jakýkoliv, nemá tento vliv na okruh dědiců zůstavitele, který byl určen závětí, jinými slovy, závěr o případném vydědění synů zůstavitele nemůže mít vliv na závěr o tom, že žalovaní nejsou dědici zůstavitele, neboť, obstojí-li jejich námitky o neexistenci důvodů vydědění, pak mají postavení nepominutelných dědiců, tj. věřitelů, a bez ohledu na výsledek pozůstalostního řízení se mohou svých práv domáhat vůči dědičce ve sporném řízení. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“ 3. Včasná odvolání si, prostřednictvím svých zástupců, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali oba žalovaní. Navrhli shodně rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žaloba žalobkyně bude zamítnuta a žalovaným bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni před soudy obou stupňů. 4. V důvodech shodně napadají přijaté skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, jde-li o naplnění zákonných požadavků platného pořízení pro případ smrti zůstavitele prostou allografní závětí dle„ obč. zák.“. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky k problematice platného pořízení o svém majetku pro případ smrti prostou allografní závětí dlouhodobě a zcela konzistentně v poměrech„ obč. zák.“, ale nakonec i„ OZ“, vyjadřuje potřebu zjištění bez jakýchkoliv pochybností z výpovědí svědků závěti, že zůstavitel a pořizovatel závěti jsou jedna a tatáž osoba a že před dvěma svědky závěti současně přítomnými zůstavitel projevil svoji vůli o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a to výslovně, přičemž se svou rolí svědků závěti musí být tyto osoby svědků závěti předem srozuměny a musí se na listinu podepsat. Takové skutkové závěry však, podle jejich názoru, neumožňují jednoznačně přijmout podané v tomto sporném řízení a i v pozůstalostním řízení zůstavitele výpovědi svědků závěti, tj. JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], za té situace, kdy svědek závěti, JUDr. [jméno] [příjmení], před soudem, stejně jako již dříve před pověřenou soudní komisařkou v pozůstalostním řízení zůstavitele [jméno] [příjmení], zcela jednoznačně, přesvědčivě a opakovaně uvedl, že se dozvěděl o tom, že měl sepsat nějaký dokument ve vztahu k osobě zůstavitele, až v souvislosti se svým slyšením v rámci pozůstalostního řízení zůstavitele, čehož pravdivost zcela vylučuje, nikdy nic takového nesepsal a nikdy se neúčastnil žádného jednání se zůstavitelem a dalšími osobami, při němž by byla sepsána či jen podepisována závěť [jméno] [příjmení], rovněž vyloučil, že by byl na předložené mu allografní závěti, která byla předložena do pozůstalostního řízení [jméno] [příjmení] jeho manželkou, jeho vlastnoruční podpis, přičemž zcela přesvědčivě i odkázal k tomuto na svůj odlišný podpis na svém platném občanském průkazu a i na své odlišné příjmení, jakož i na to, že nikdy nepůsobil, jako advokát. Svědkyně [příjmení] pak při podání svých opakovaných výpovědí, zejména před odvolacím soudem, působila zcela nevěrohodně až zmateně, na okolnosti podpisu jí předložené allografní závěti zůstavitele, předložené do pozůstalostního řízení [jméno] [příjmení] jeho manželkou, si buď vůbec nepamatovala, nebo jen velmi nejasně, uváděla rozporné skutečnosti, o některých z nich se pak ukázalo, že nejsou pravdivá, nebyla zcela zjevně vůbec srozuměna s tím, že by byla kdy předem funkcí svědka závěti konkrétní osoby pověřena. Tyto výpovědi svědků závěti z hlediska zákonných předpokladů § 476b „obč. zák.“ pak nemohou být žádným jiným důkazem nahrzeny, a to ani výpovědí svědka, advokáta, Mgr. [jméno] [příjmení], který byl v minulosti právním zástupcem zůstavitele a který se prohlásil za osobu sepisovatele zkoumané listiny na žádost zůstavitele, a který je tak, na rozdíl od svědků závěti, sám osobně zainteresován na tom, aby posuzovaná listina byla shledána platnou závětí zůstavitele, pokud tuto listinu pro zůstavitele, jak uvedl, připravoval, a její podpis organizoval. Tzv. suplovat výpověď svědků závěti, tedy přímé důkazy, svědeckou výpovědí třetí osoby je zcela vyloučeno, obzvláště pak v tom případě, jaký nastal v této věci, kdy oba svědci závěti žijí a mohou o tom, co sami viděli a slyšeli, vypovídat. Odkazem na odstup doby lze samozřejmě do jisté míry omlouvat určité nesrovnalosti ve výpovědích svědků závěti, ale to není případ těchto výpovědí svědků závěti. Zde z jejich pohledu soud prvního stupně zcela nepřípustně, tedy nesprávně, nahradil výpovědi svědků závěti jiným důkazem, a to výpovědí svědka, advokáta, Mgr. [jméno] [příjmení], který navíc nebyl řádně zproštěn povinnosti mlčenlivosti advokáta, pokud této povinnosti mohl být zproštěn po smrti svého klienta (zůstavitele) jen všemi jeho právními nástupci písemnou formou, k čemuž nedošlo. I z tohoto pohledu je výpověď tohoto svědka pro zjišťování rozhodného skutkového stavu věci a právní posouzení věci tzv. nepoužitelná. Za tohoto skutkového stavu věci měl pak z jejich pohledu soud prvního stupně při správném právním posouzení věci uzavřít, že zkoumaná prostá allografní závěť zůstavitele je absolutně neplatná pro nedostatek formálních náležitostí závěti (§ 476b „obč. zák.“). Uzavírají tedy, že žaloba žalobkyně měla být zamítnuta. 5. Žalobkyně se, prostřednictvím svého právního zástupce, k odvolání žalovaných vyjádřila tak, že rozhodnutí soudu prvního po skutkové i právní stránce považuje za správné a navrhuje jeho potvrzení. Na tomto svém stanovisku pak setrvává i po jednáních před odvolacím soudem, při nichž byly zopakovány důkazy z řízení před soudem prvního stupně, jde-li o výslechy svědků závěti, a to JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a svědka, advokáta, Mgr. [jméno] [příjmení]. 6. V důvodech uvádí, že i nadále je přesvědčena o tom, že do pozůstalostního řízení po zemřelém [jméno] [příjmení] jí předložená prostá allografní závěť zůstavitele s datem [datum] je po formální stránce platná, když vyhovuje ustanovení § 476b „obč. zák.“. Provedenými důkazy bylo dle jejího přesvědčení bezpečně prokázáno, že tato listina je podepsána vlas