25 CO 265/2021-168 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 4. 2. 2021, č. j. 16 C 81/2020-107, rozhodl Okresní soud v Příbrami (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 106 500 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 88 524,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), na základě níž zapůjčil žalobce žalovanému žalovanou jistinu. Uvedené finanční prostředky pak měl žalovaný žalobci vrátit do data jeho svatby, tj. do [datum]. Soud prvního stupně přiznal žalobci i zákonný úrok z prodlení, a to od data prodlení, tedy od [datum], dle §1970 o. z. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítal předně, že smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem a je třeba zkoumat, zda došlo i k reálnému předání finančních prostředků, jak hotovostně, tak bezhotovostně (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky – dále jen„ NS ČR“ - sp. zn. 33 Cdo 4312/2008). V řízení nebylo prokázáno, že došlo k ujednání účastníků, že žalobce poskytne žalovanému, coby fyzické osobě, finanční prostředky, nebylo prokázáno, že tyto prostředky poskytnuty byly, či že byly poskytnuty například věřiteli žalovaného (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3912/2010). I sám soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku připouští, že reálné předání finančních prostředků nebylo v řízení vůbec prokázáno. Žalovaný tuto skutečnost od počátku popírá. Žalovaný odkázal na výpovědi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] s tím, že jimi bylo zcela spolehlivě vyvráceno tvrzení žalobce, že předal finanční prostředky žalovanému do ruky, a tím tak stvrdil jejich údajnou dohodu o poskytnutí zápůjčky. Soud prvního stupně má za to, že k naplnění zápůjčky jako reálného kontraktu došlo tím, že žalobce dle dohody se žalovaným hradil jeho závazky, a tím došlo k reálnému poskytnutí zápůjčky, byť finanční prostředky byly reálně dány do ruky třetímu subjektu. Při této úvaze se však soud prvního stupně nevypořádal s tím, že žalovaný nebyl nikdy vůči subjektům, jimž mělo být údajně ze strany žalobce hrazeno, v pozici dlužníka, a neměl s žádným z nich smluvní vztah. Z odůvodnění rozsudku nevyplývá, z jakých skutečností má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, aby žalobce poskytl žalovanému zápůjčku tak, že finanční prostředky uhradí dotčeným subjektům za účelem úhrady závazku [právnická osoba], s.r.o. Uvedenou skutečnost netvrdil ani sám žalobce. Stejně tak soud prvního stupně např. uzavírá, že podpůrným důkazem svědčícím o poskytnutí zápůjček žalovanému je záznamník (diář) [jméno] [příjmení]. Tvrzení žalobce a svědkyně [příjmení] o záznamech v tomto diáři jsou však vyvrácena účetními doklady (fakturami), na jejichž úhradu měly být údajně poskytnuté prostředky určeny. Nebylo totiž vysvětleno, proč byl za záznamem ze dne [datum] teprve následně doplněn záznam z data [datum]. S uvedeným rozporem se nevypořádal ani soud prvního stupně a jeho rozsudek tak lze považovat za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Jestliže je pak v rozsudku poukazováno na výslechy svědků [příjmení] a [anonymizováno], vyplývá z nich toliko, že se účastníci dohadovali o nějaké peníze v částce cca 100 000 Kč, o co přesně šlo však nebyl žádný z těchto svědků schopen popsat. Při zohlednění všech uvedených skutečností by bylo dle žalovaného možné maximálně usoudit, že pokud žalobce poskytl skutečně své finanční prostředky na úhradu k důkazu provedených faktur, pak se jednalo o plnění ve prospěch [právnická osoba], s.r.o., která byla v postavení dlužníka a která by pak byla povinna vydat toto plnění žalobci z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). V takovém případě však není žalovaný pasivně legitimován v daném sporu. Žalovaný navíc prokázal, že [právnická osoba] s.r.o. měla v inkriminovaném období dostatek vlastních hotovostních prostředků, a tudíž nebyl žádný důvod, aby si tato společnost či žalovaný od žalobce půjčovali nějaké finanční prostředky na úhradu faktur. Zápůjčka tedy postrádala jakýkoli ekonomický důvod (viz § 1791 odst. 1 o. z.). Žalovaný se rovněž neztotožňuje s tím, jak soud prvního stupně hodnotil výslechy svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], které považuje pro zjištěné rozpory v jejich výpovědích za nevěrohodné. Naopak se však nezabýval rozpory obsaženými ve výpovědích žalobce a jeho manželky. Dále konstatoval, že by bylo nelogické, aby v uvedeném diáři byly poznamenány jen některé opravy a některé již ne, avšak navržený důkaz všemi fakturami [jméno] [příjmení], vztahujícími se k opravám předmětného vozidla jako nadbytečný zamítl. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, anebo aby jej změnil tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že soud prvního stupně ve věci nařídil přípravné jednání, po kterém byla žaloba doplněna, a dále při dalších jednáních provedl důkazy, které velice podrobně v rozsudku zhodnotil z hlediska jejich věrohodnosti (zejména svědecké výpovědi). Důvody poměrně obsáhlého odvolání byly vzneseny již před soudem prvního stupně a tento se s nimi vypořádal v podrobném odůvodnění svého rozhodnutí, ve kterém cituje rovněž příslušnou judikaturu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a zjistil, že odvolání není důvodné. 5. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaný je jednatelem [právnická osoba], s.r.o., se sídlem [adresa]. Uvedená společnost se chtěla v rámci své obchodní činnosti věnovat také autodopravě, a za tím účelem žalovaný oslovil žalobce, kterého léta znal, zda by mu podnikání v tomto oboru pomohl„ rozjet“, s čímž žalobce souhlasil a dne [datum] uzavřel se [právnická osoba], s.r.o. pracovní smlouvu na pozici pomocných a dělnických prací a řidiče na výpomoc se základní mzdou 13 350 Kč měsíčně. V rámci výkonu své pracovní činnosti převzal žalobce k užívání nákladní (valníkové) vozidlo [příjmení], [registrační značka], ve vlastnictví [právnická osoba], s.r.o., se sídlem [adresa]. Pracovní poměr žalobce u uvedené společnosti skončil dohodou k datu [datum] [příjmení] [příjmení], který zajišťoval servis a opravy předmětného vozidla (sídlo autoopravny na adrese [adresa]), vyfakturoval dne [datum] částku 46 842 Kč, která mu byla dne [datum] uhrazena, dne [datum] vyfakturoval další opravu částkou 18 553 Kč, tato byla uhrazena dne [datum], a dne [datum] vyfakturoval za opravu částku 18 469 Kč, která mu byla uhrazena dne [datum]. Všechny faktury a pokladní daňové doklady byly vystaveny na odběratele - [právnická osoba], s.r.o., se sídlem [obec a číslo]. Na předmětném vozidle byly prováděny i další opravy, které nejsou předmětem tohoto sporu a byly fakturovány samostatně. Dne [datum] zakoupila [právnická osoba], s.r.o. u dodavatele [jméno] [příjmení], se sídlem ve [obec], použitý eurozávěs (paletové vidle) za 18 150 Kč (viz faktura [číslo] a stvrzenka z uvedeného data). Na stvrzence o úhradě této částky v hotovosti není podpis odběratele, tedy kupujícího, je zde pouze podpis dodavatele. Dne [datum] zakoupila [právnická osoba], s.r.o. u dodavatele [právnická osoba] v [anonymizováno] rezervní kolo, lanko a ovládač topení za 4 840 Kč (viz faktura [číslo] z [datum] a stvrzenka z uvedeného data). Na stvrzence je i v tomto případě pouze razítko a podpis dodavatele, nikoliv odběratele. Platby na základě shora uvedených faktur v celkové výši 106 854 Kč (žalobce žalobou požaduje pouze 106 500 Kč –„ pozn. odvolacího soudu“) zaplatil žalobce, a to na základě smlouvy o zápůjčce, uzavřené s žalovaným jako fyzickou osobou. Mezi účastníky bylo sjednáno, že uvedené zapůjčené prostředky budou žalobci žalovaným vráceny do data svatby žalobce, konkrétně do [datum]. 6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem věci plně shoduje, neboť má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení. 7. Pokud jde o závěr, že žalobce hradil shora specifikované faktury a že o takto uhrazených částkách uzavřel se žalovaným jako fyzickou osobou smlouvu o zápůjčce s datem splatnosti do data svatby žalobce ([datum]), je rovněž odvolací soud přesvědčen, že žalobce unesl důkazní břemeno a uvedené skutečnosti prokázal. Důkazy, prokazující tyto skutečnosti, tvoří ucelený logický řetězec, a to i při volném