25 CO 37/2022-577 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 14. 9. 2021, č. j. 9 C 41/2016-537, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 22. 3. 2022, č. j. 9 C 41/2016-566, Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 867 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 867 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moc tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že se žaloba zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 292 598 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 292 598 Kč od [datum] do zaplacení. Dále bylo rozhodnuto, že se žalobkyni se náhrada nákladů nepřiznává (výrok III.) a že se České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované nepřiznává (výrok IV.). 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vůči žalované na náhradu škody z neoprávněného odběru elektrické energie. Soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl, když dovodil, že došlo k neoprávněnému zásahu do elektroměru [číslo] spočívajícímu v násilném přetočení jeho číselníků, tedy k neoprávněnému odběru elektřiny ve smyslu § 51 odst. 1 písm. e) bod 1. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále jen„ energetický zákon“), který je ve vztahu k zákonu č. 40/1964 Sb., občanskému zákoníku, účinnému do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), resp. zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku, účinnému od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), speciální normou. Jelikož v období, za které žalobkyně náhradu škody požaduje ([datum] až [datum]), byla odběratelem elektřiny v daném odběrném místě žalovaná, je právě tato pasivně legitimována v daném řízení. Soud prvního stupně konstatoval, že ani po provedeném dokazování nelze zjistit skutečné množství neoprávněně odebrané elektřiny, neboť z žádných z provedených důkazů nevyplynuly změřené nebo jinak zjištěné prokazatelné údaje o neoprávněné odebrané elektřině. Znalecké posudky uvádějí pouze odhadované množství neoprávněně odebrané elektřiny, přičemž jednotlivé výsledky znaleckých posudků se i dost liší. Znalecké posudky nepracovaly se změřenými nebo jinak prokazatelně zjištěnými údaji co do skutečně neoprávněně odebrané elektřiny. Nelze tak postupovat dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, ve znění do [datum] (dále jen„ vyhláška“). Žalobkyně vypočetla škodu dle § 9 odst. 2 vyhlášky ve výši 290 435 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že takto určená výše škody odpovídá 51 498 kWh odebrané elektřiny (dle cenového rozhodnutí [anonymizována tři slova] činila cena elektřiny 5, 6397737/), vezme-li se pak v potaz množství elektřiny, které žalobkyně při výpočtu odečetla (množství elektřiny naměřené provozovatelem přenosové soustavy) ve výši 17 407 kWh, činila by průměrná spotřeba elektřiny žalovanou v rozhodném období cca 104 kWh/den, tedy mnohonásobně více než v předchozím období, kdy průměr činil 15 kWh/den až 26 kWh/den. Rovněž průměr dle výpočtu je vyšší než průměr po výměně elektroměru, který činil 25 kWh/den až 76 kWh/den. S ohledem na uvedené uzavřel, že v daném případě nelze při výpočtu škody postupovat dle vyhlášky a je nutno v souladu nálezem Ústavního soudu (dále jen„ ÚS“) ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, stanovit výši škody podle spravedlivého uvážení. Při řešení této otázky lze vycházet z porovnání plateb za elektřinu a vypočtené škody dle vyhlášky, případně z porovnání odebrané elektřiny, která byla elektroměrem zaznamenána, a teoretického množství elektřiny vypočteného dle vyhlášky při určení výše škody. Dle názoru soudu prvního stupně je tento druhý postup přehlednější. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 2955 o. z. a ust. § 136 o. s. ř. s tím, že při určení výše škody vyšel zejména z průměrné spotřeby po výměně elektroměru, a to proto, že tato je dle soudu nejrelevantnější, neboť do nového elektroměru nebylo zasahováno. Dále zohlednil vliv ročního období na potřebu vytápění, s tím že měsíce říjen až duben (zimní období) vzal za měsíce se zvýšenou potřebou vytápění, tedy i se zvýšenou spotřebou energie, což plyne i z provedených faktur a průměrných spotřeb, a měsíce květen až září (letní období) považuje za měsíce se sníženou potřebou vytápění, tedy i se sníženou spotřebou energie. Takto uzavřel, že reálná spotřeba elektřiny při zohlednění skutečnosti, že byla využívána i k vytápění, činila v zimním období 75 kWh/den a v letním období 25 kWh/den. Rovněž zohlednil skutečnost, že i po odpojení plynu v odběrném místě spotřeba elektřiny nijak významně nevzrostla až do zjištění neoprávněného odběru, resp. výměny elektroměru, a to i přesto, že k vytápění žalovaná musela využívat elektřinu (ostatně sama žalovaná uvedla, že přímotopy na elektřinu si pořídila s ohledem na odpojení plynu). Z této skutečnosti soud dospěl k závěru, že k zásahu do elektroměru docházelo v důsledku odpojení plynu, resp. až po odpojení plynu, a proto jako rozhodné období pro výpočet škody stanovil od data odpojení plynu, tedy od [datum]. Průměrná denní spotřeba elektrické energie v období před odpojením plynu se pohybovala v rozmezí od 15 kWh/den až 26 kWh/den, resp. 32 kWh (od [datum] do [datum]), toto období však již částečně zasahuje do období po odpojení plynu), a v letním období po výměně plynoměru činila 25 kWh/den, tedy se jedná o obdobné hodnoty. Tato skutečnost podporuje závěr, že k neoprávněnému odběru elektřiny docházelo s ohledem na potřebu vytápění. Dle názoru soudu prvního stupně je tedy reálná spotřeba elektrické energie žalovanou v části rozhodného období, ve které již neodebírala plyn, tj v období od [datum] do [datum] (včetně těchto dnů), tedy za 116 dnů, přičemž všechny dny spadají do období s denní spotřebou 75 kWh/den, 8 700 kWh. Dle faktury (č. l. 328) byla žalované za období od [datum] do [datum] vyúčtována odebraná elektřina ve výši 834 kWh. Dle faktury (č. l. 328) byla žalované za období od [datum] do [datum] vyúčtována odebraná elektřina ve výši 8 765 kWh. Jelikož není známo, kolik přesně bylo žalované vyúčtováno odebrané elektřiny za období od [datum] do [datum], vyšel soud z průměrné spotřeby elektřiny za období, do kterého spadá období od [datum] do [datum]. Průměr tedy činí 31,5 kWh/den, přičemž se jedná o 95 dnů, tedy za toto období byla žalované již vyúčtována elektřina ve výši 2 992,5 kWh. Za rozhodné období od [datum] do [datum] pak byla žalované celkem na základě faktur vyúčtována odebraná elektřinu ve výši 3 826,5 kWh. Žalovaná je tedy povinna uhradit elektřinu ve výši 4 873,5 kWh (8 700 – 3 826,5 kWh). Dle cenového rozhodnutí [anonymizována tři slova] ([anonymizováno] [anonymizováno]„ [anonymizováno]“) činila cena elektřiny 5, 6397737 Kč/kWh. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že žalovaná má za neoprávněně odebranou elektřinu uhradit částku 27 485 Kč. Dále je žalovaná povinna uhradit náklady vynaložené žalobkyní na zjištění neoprávněného odběru ve výši 14 030 Kč, celkem tedy částku 41 515 Kč (27 485 Kč + 14 030 Kč). Jelikož však již žalobkyně uhradila částku ve výši 29 648 Kč, zbývá k úhradě částka 11 867 Kč. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o. z. v spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení se splacením svého peněžitého dluhu žalobkyni. Za počátek prodlení žalované vzal soud den následující po skončení lhůty, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, tedy den [datum] (viz faktura [číslo] ze dne [datum] se splatností do [datum]). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně ve smyslu ust. § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Byť by zásadně byly splněny podmínky ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni v plné výši, zohlednil sociální situaci žalované, která je opatrovníkem [jméno] [příjmení], omezeného ve způsobilosti k právním úkonům a poskytuje mu péči. Jmenovaný je osobou ve třetím stupni závislosti, což žalované stěžuje další výdělečnou činnost. Žalovaná pobírá pouze starobní důchod ve výši 9 597 Kč měsíčně. 3. Proti výrokům II. a III. (výrok IV. je výrokem závislým –„ pozn. odvolacího soudu“) tohoto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. V něm namítala, že soud prvního stupně nesprávně určil rozhodné období pro výpočet škody, když jako jeho začátek stanovil datum [datum], kdy došlo k odpojení plynu. Postupoval tak v rozporu s ust. § 9 odst. 6 písm. a) vyhlášky. Dle tohoto ustanovení, pokud nelze stanovit přesně dobu trvání neoprávněného odběru, má se za to, že trval od předposledního pravidelného odečtu, provedeného za účelem ročního zúčtování spotřeby elektřiny do data zjištění, že došlo k neoprávněnému odběru. V daném případě by tak mělo být rozhodné období stanoveno od [datum] do [datum]. Uvedené období je navíc n