26 CO 43/2022-680 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně shora označeným rozsudkem zřídil služebnost práva chůze a práva cesty před pozemek parc. [číslo] [územní celek], [katastrální uzemí], zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], který je ve vlastnictví žalované, a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu [číslo] ze dne [datum] vypracovaným Ing. [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí, a to ve prospěch každého vlastníka pozemků: pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, vše [územní celek], [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], který je ve vlastnictví žalobkyně, a to pro přístup k budově [adresa] jež je součástí pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří s tím, že tato služebnost se zřizuje jako bezúplatná (výrok I.), rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 122 479 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), a že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Berouně náhradu nákladů státu ve výši 7 742,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že Kupní smlouvou o převodu nemovitostí ze dne [datum] (dále i jen,, Kupní smlouva“) žalovaná jako prodávající prodala žalobkyni, jako kupující, pozemky parc. [číslo] dále nově oddělenou pozemkovou parcelu parc. [číslo] oddělenou z pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalované (dále i jen,,předmětné pozemky“), bez přístupu k veřejně přístupné komunikaci. Žalovaná znemožňuje žalobkyni přístup k předmětným pozemkům přes pozemek parc. [číslo]. 3. Z hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně za použití § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) z ustanovení § [číslo], § [číslo] odst. 1 a § 1033 o. z. a uzavřel, že žalobou požadovaný nárok je po právu. Soud prvního stupně se nejprve zabýval žalovanou vznesenou námitkou věci rozsouzené a dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná, protože rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 5. 9. 2013, č. j. 3 C 25/2011 – 110, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2014, č. j. 31 Co 131/2014 – 226, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala z titulu uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí smluvního zřízení věcného břemene jízdy a chůze přes pozemek [číslo] ve vlastnictví žalované, tedy domáhala se zřízení služebnosti z jiného titulu, než v posuzované věci. Soud prvního stupně uzavřel, že jsou splněny zákonné podmínky pro zřízení nezbytné cesty, když žalobkyně nabyla na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od žalované mimo jiné pozemek parc. [číslo] který vznikl oddělením z pozemku ve vlastnictví žalované parc. [číslo]. Tímto oddělením nemovitosti nabyté žalobkyní předmětnou smlouvou ztratily přístup k veřejně přístupné komunikaci. Původní pozemek parc. [číslo] byl v době prodeje a stále je„ napojen“ na veřejně přístupnou komunikaci – ulici [ulice], [obec], koridorem na pozemku parc. [číslo]. Na oddělení pozemku se podílela pouze žalovaná, když žalobkyně nebyla účastníkem žádného správního řízení týkajícího se oddělení pozemku. Žalovaná v kupní smlouvě učinila příslib přístupu na kupované pozemky přes pozemek ve vlastnictví žalované a žalobkyně neměla důvod pochybovat, že jí žalovaná přestane přístup umožňovat. Žalovaná však v roce 2017 na nově vybudovaný asfaltový povrch, přes který dříve umožňovala žalobkyni přístup k jejím pozemkům, použila zátarasy a žalobkyně tak pro přístup ke své provozovně začala využívat přístup přes pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví [právnická osoba] s. r. o. Soud prvního stupně uzavřel, že výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení], Ing. [příjmení] a sdělením [stát. instituce], silničního a správního úřadu, ze dne [datum], bylo prokázáno, že přístupová cesta spojující ulici [ulice] s ulicí [ulice], je využívána i obyvateli obce a je evidována jako účelová, veřejně přístupná komunikace, avšak část bezprostředně sousedící s pozemkem parc. [číslo] využívaná jako přístupová cesta k předmětným pozemkům, není účelovou, veřejně přístupnou komunikací. Soud prvního stupně neshledal zákonné důvody, se kterými ustanovení § 1032 o. z. spojuje nepovolení nezbytné cesty, tedy, že by zřízením nezbytné cesty přes pozemek žalované vznikla škoda, která by převýšila výhodu této cesty, a zároveň dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že si žalobkyně způsobila nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně. Při koupi pozemku předpokládanou smlouvu o zřízení věcného břemene neuzavřela, protože spoléhala na příslib žalované umožňovat jí přístup k prodávaným nemovitostem, jednateli žalované důvěřovala a věřila, že smlouva o zřízení věcného břemene nebyla uzavřena jen proto, že žalovaná hledá jiné, výhodnější řešení. Při zřízení služebnosti soud sledoval možnost nejpřirozenějšího přístupu tak, aby vlastník služebného pozemku byl co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen, a takovým přístupem shledal přístup právě přes pozemek parc. [číslo] ke kterému jsou zřízena věcná břemena chůze a jízdy ve prospěch žalované i žalobkyně, v rozsahu, který spojuje pozemek s veřejně přístupnou účelovou komunikací a je na něm zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch třetí osoby, které se částečně kryje s rozsahem zřízené nezbytné cesty. Za situace, kdy soud prvního stupně vyhověl žalobě na zřízení nezbytné cesty, protože pozemek parc. [číslo] ztratil spojení s veřejnou cestou oddělením, na kterém se podílela jen žalovaná, byla nezbytná cesta zřízena bezúplatně. 4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. O nákladech státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve sporu neúspěšná žalovaná je povinna nahradit náklady spojené se státem vyplacenou odměnou znalce. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítala, že rozsudek byl vydán v rozporu se zákonem a je výsledkem zcela nepředvídatelného a nezákonného postupu soudu prvního stupně. Žalovaná především namítala, že použití § 1033 odst. 2 o. z. v posuzované věci odporuje ustanovení § 3028 o. z., když právní vztahy mezi účastnicemi byly založeny kupní smlouvou a smlouvou o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene z [datum], k dělení pozemku došlo v roce 2009, tedy za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, který žádné obdobné ustanovení, jako je nynější ustanovení § 1033 odst. 2 o. z., neobsahoval. Užití tohoto ustanovení je tedy v dané věci z důvodu zákazu retroaktivity nepřípustné. Žalovaná dále vytýkala soudu prvního stupně, že se zabýval v rozsudku dělením pozemku parc. [číslo] v roce 2009, jehož jakýkoliv přezkum je pro věc samu zcela irelevantní a nemůže být předmětem tohoto řízení. Soud evidentně neodlišoval správní řízení od jiných zákonem stanovených postupů stavebního úřadu. Z hlediska veřejnoprávního při dělení pozemku parc. [číslo] přístupová cesta k oddělenému pozemku parc. [číslo] zajištěna byla, tedy celé martýrium, které je spojeno se zkoumáním dělení pozemku parc. [číslo] z důvodu evidentně účelového zpochybnění souhlasu a postupu stavebního úřadu při jeho vydání ze strany žalobkyně představuje zcela zbytečné zatížení soudního řízení prováděním nepotřebných důkazů, které nemohou mít na rozhodnutí ve věci samé žádný vliv. Pokud pak jde o soukromoprávní stránku věci, podle ujednání ve Smlouvě o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene uzavřené dne [datum] (dále i jen,, Smlouva o budoucí smlouvě“) současně s Kupní smlouvou měla žalobkyně možnost si smluvní cestou zřídit ve svůj prospěch věcné břemeno chůze a jízdy přes pozemek žalované. Žalobkyně ale ve lhůtě dohodnuté ve Smlouvě o budoucí smlouvě nevyzvala žalovanou k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene a nárok žalobkyně na zřízení přístupové cesty tak zanikl. Žalovaná si nemožnost přístupu ke svým nemovitostem zavinila sama svou nečinností v důsledku své hrubé nedbalosti, když promarnila možnost uzavřít se žalovanou smlouvu o bezplatném zřízení věcného břemene. Skutečnost, že žalobkyně si sama způsobila, že nebyla uzavřena (v Kupní smlouvě a ve Smlouvě o budoucí smlouvě) předpokládaná smlouva o zřízení věcného břemene, prokazují rozsudky Okresního soudu v Berouně ze dne 5. 9. 2013, č. j. 3 C 2011 – 110, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2014, č. j. 31 Co 131/2014 – 226, kde soudy uzavřely, že nárok žalobkyně na uložení povinnosti žalované uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene k pozemku parc. [číslo] umožňujícího přístup k nemovitostem žalobkyně, je nedůvodný, protože žalobkyně marně nechala uplynout lhůtu k uzavření smlouvy, kterou si sama s žalovanou ve Smlouvě o smlouvě budoucí sjednala přesto, že měla ob