27 CO 121/2022-52 — Krajský soud v Praze

1. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 23.2.2022, č. 24 C 56/2022-21 (dále jen„ usnesení soudu prvního stupně“), soud prvního stupně plně vyhověl návrhu žalobce ze dne [datum] na nařízení předběžného opatření, jenž byl podán spolu s žalobou žalobce o zrušení rozhodnutí spoluvlastníka a o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků, a to tak, že rozhodl, že„ Žalovaní jsou povinni zdržet se nakládání s nemovitými věcmi dle rozhodnutí většinového spoluvlastníka ze dne [datum] - pozemkem parc. č. St. 95 a parc. [číslo] v obci [obec] a [katastrální uzemí], zejména jsou povinni zdržet se odstranění přístavků v levé části pozemku parc. č. St. 95 z pohledu od vstupu na pozemek z ulice [ulice], zřízení záhonů a zahradního domku v levé části pozemku parc. [číslo] zahrada, (z pohledu od vstupu) a odstranění lípy a smrku v zadní části pozemku parc. [číslo] zahrada.“ 2. Své rozhodnutí odůvodnil s odkazem jednak na § 1129 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a jednak na § 74 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), kdy současně konstatoval, že byla splněna povinnost složení jistoty 10 000 Kč ve smyslu § 75b odst. 1 o.s.ř. Z poukazu soudu prvního stupně na komentářovou literaturu k úpravě obsažené v § 1129 o.z. a obsahu odůvodnění vyplývá, že soud prvního stupně posoudil návrh na nařízení dotčeného předběžného opatření jako podaný v souladu s obojí uváděnou právní úpravou, přičemž shledal splněnými podmínky pro nařízení tohoto opatření. Uzavřel, že„ je namístě dočasná úprava poměrů mezi účastníky, neboť změny společné věci, o kterých žalovaní jako většinoví spoluvlastníci rozhodli, jsou poměrně zásadní a zejména nevratné (odstranění staveb, odstranění stromů). Z předložených listin pak nevyplývá, že by odstranění vedlejších staveb či stromů bylo z nějakých důvodů nutné (např. že by hrozila škoda, že by odstranění bylo nařízeno orgánem státní správy apod.). Omezení žalovaných tak spočívá pouze v povinnosti zachovat stávající stav do rozhodnutí soudu o věci samé, když žalobce zároveň s návrhem na předběžné opatření podal dne [datum] žalobu dle § 1129 odst. 2 o. z. Soud dospěl k závěru, že nařízením tohoto předběžného opatření žalované nevznikne škoda, ani nemajetková újma. Omezení žalované tak není zřejmě nepřiměřené.“ 3. Proti usnesení soudu prvního stupně podali žalovaní včasné odvolání. V něm poukazovali na to, že předmětné nemovitosti, resp. id. ¾ podíl na nich, kupovali s představou rekonstrukce nemovitosti pro své bydlení, přičemž měli a mají v úmyslu vyplatit žalobce a vypořádat spoluvlastnictví tak, aby převzali celek daných nemovitostí. O tom žalobce informovali, avšak k dohodě mezi stranami nedošlo, a to ani, pokud jde o užívání nemovitosti, ani ohledně vypořádání. Žalobce dle žalovaných užívá nemovitosti, jak sám chce, o ničem se s žalovanými neradí, žádný souhlas od nich nežádá, rozhoduje se svévolně, co a jak kde udělá. Vzhledem k tomu, že nebylo dosaženo dohody s žalobcem o užívání nemovitosti, přistoupili žalovaní k rozhodnutí o minimálních úpravách domu a zahrady na základě svého většinového podílu id. ¾. Na to žalobce přistoupil k podání daného žalobního návrhu s návrhem na předběžné opatření, jemuž bylo soudem prvního stupně vyhověno. Žalovaní vytýkali napadenému usnesení soudu prvního stupně, že doba nařízeného zákazu (zdržení se nakládání) nebyla ve výroku usnesení určena, pouze v odůvodnění bylo zmíněno, že zanikne rozhodnutím ve věci samé. Žalovaní měli dále za to, že vlastní žalobní petit, jímž se žalobce domáhal dvou samostatných nároků, jednak zrušení rozhodnutí většinového spoluvlastníka a jednak zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, byl v části, v níž se domáhal vypořádání spoluvlastnictví neurčitý, a tedy neprojednatelný. Měli za to, že se předběžné opatření nemůže vztahovat k neprojednatelnému petitu, a předběžné opatření nemělo být proto nařízeno. Dále zpochybňovali odůvodnění„ zákazu“ zřízení záhonů a umístění zahradního domku v levé části zahrady, kdy není z odůvodnění zřejmé, jaká konkrétní újma, která by byla nadto„ zásadní a nevratná“, měla tímto jednáním žalovaných žalobci vzniknout. Ve vztahu k odstranění přístavků pak argumentovali tím, že se nejedná o žádné zásadní části stavby, dotčené přístavky jsou dle žalovaných„ staré a plesnivé“, a jejich odstranění nemůže tedy opět způsobit žádnou újmu. Poukazovali též na rozpornost vlastních tvrzení žalobce, jenž uváděl, že užívá jen„ stávající byt 1+1“, přitom však sám v předchozím písemném sdělení ze dne [datum] uváděl, že přístavky užívá jako dílnu a kolnu, a současně brání žalovaným v jejich odstranění i užívání. Též ve vztahu k odstranění stromů žalovaní zdůrazňovali, že dotčené stromy zastiňují zahradu, nejedná se o ovocné stromy a na zahradu nejsou vhodné. Žalovaní mají zájem zahradu užívat, přetvořit a rozvíjet, v čemž jim žalobce brání, přesto, že jako většinoví spoluvlastníci mají právo rozhodnout o hospodaření na zahradě. Navrhovali proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně„ zrušil“. 4. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalovaných tak, pokud žalovaní argumentovali tím, že není zřejmé, ke které z dvou nároků uplatněných žalobou se předběžné opatření vztahuje, dle žalobce je naopak již z žaloby zřejmé (i z odkazu na § 1129 odst. 2 o.z.), ke kterému z daných dvou nároků je předběžné opatření navrhováno. Ve vztahu k vytýkané chybějící době zákazu e výroku napadeného usnesení pak žalobce poukázal na to, že dle § 76 odst. 3 o.s.ř. nemusí být stanovena konkrétní doba trvání předběžného opatření, takové omezení je na uvážení soudu, jinak předběžné opatření zaniká již ze zákona tak, jak upraveno v § 77 o.s.ř., přičemž v poměrech projednává věci je zřejmé, že předběžné opatření bylo nařízeno na dobu do rozhodnutí ve věci samé. Žalobce dále k námitkám o neprojednatelnosti návrhu žalobce na vypořádání spoluvlastnictví účastníků doplňoval, že z návrhu je jasně patrno, čeho se žalobce domáhá, petit tedy není neurčitý, případně ve vztahu j navrhovanému způsobu vypořádání může být následně ještě doplněn a konkretizován, nicméně takové doplnění neznamená, že by bylo nejasné, čeho se žalobce domáhá. Ohledně zpochybňované újmy žalobce provedením dotčeného rozhodnutí většinových spoluvlastníků z [datum] žalobce uváděl, že v případě zřízení zahradního domku by mělo jít o fakticky novou stavbu, čímž by došlo k nemožnosti využívat zahradu, napadené rozhodnutí spoluvlastníka neuvádí parametry a umístění zahradního domku, a je v tomto směru neurčité, žalobce se pak obává, že by domek zabral významnou část společné zahrady a změnil její charakter. Rovněž ohledně zřízení záhonů je rozhodnutí žalovaných spoluvlastníků neurčité. Žalobce k tomuto bodu doplňoval, že je srozuměn s tím, aby si žalovaní zřídili vlastní záhon na vhodném místě, nicméně dle žalobce ze vzájemné komunikace i rozhodnutí z [datum] vyplývá, že žalovaní chtějí zřídit záhony i zahradní domek právě na místě stávajících přístavků nebo stromů, které chtějí kácet. Žalobce zdůrazňoval, že není pravdou, že by předmětné stromy stínily zahradu, jak tvrdí žalovaní, a nesouhlasil s jejich názorem, že dané stromy se do zahrady nehodí, stejně jako s názorem, že předmětné přístavky nejsou„ žádnou zásadní částí stavby“, měl za to, že se jedná o subjektivní hodnocení. Obdobně pak nesouhlasil s označením těchto přístavků jako nefunkčních, nevzhledných či plesnivých, dle žalobce jsou„ sice postarší, ale v udržovaném stavu“. Žalobce zdůrazňoval, že tři změny obsažené v napadeném rozhodnutí žalovaných z [datum], spočívající v odstranění přístavků, instalování zahradního domku a odstranění lípy a smrku, jsou významným zásahem do nemovitostí jako celku, měnící jejich dosavadní vzhled a charakter a jejich provedení by přineslo žalobci i s ohledem na jeho pokročilý věk a silný citový vztah k nemovitostem, které užívá od dětství, majetkovou i nemajetkovou újmu. Ve vztahu k záhonům pak žalobce ponechal na uvážení soudu formulaci výroku tak, aby bylo zřejmé, že předběžné opatření nesměřuje proti zřízení záhonů na jiném, vhodném místě. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř., a shledal odvolání žalovaných z části důvodným. K projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.). 6. Soud prvního stupně správně ve věci v souladu s obsahem návrhu na nařízení předběžného opatření postupoval jak za použití ustanovení § 1129 odst. 3 o.z., tak za použití o.s.ř. V tomto směru odvolací soudu pouze upřesňuje, že v daném případě s ohledem na to, že návrh byl podáván spolu s žalobou (jako jeho součást) ve věci samé, je předběžné opatření nařizováno nikoli dle § 74 o.s.ř., ale dle § 102 o.s.ř. Současně se pak obsahově jednalo též o hmotněprávní návrh na prozatímní úpravu dle soudem prvního stupně citované § 1129 odst. 2 věta za středníkem o.z. (při zachování p