27 CO 161/2022-179 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. 11 C 267/2020-120 ze dne 11.3.2022 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žaloba, kterou se žalobce vůči žalovaným domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví dlužnice [jméno] [příjmení], žalované 1) a žalované 2) k pozemkové parcele parc.č. 2068 a pozemkové parcele parc. [číslo] obě zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [anonymizována dvě slova] a [územní celek], a dále ke stavební parcele parc.č. st. [číslo], jejíž součástí je budova [adresa], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek], vše vedené u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále též jen„ předmětné nemovitosti“), a jejich přikázání do spoluvlastnictví žalovaných za náhradu, se zamítá (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované 1) a žalované 2), které jsou oprávněny společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení ve výši 25 533,42 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejich zástupkyně (výrok II.). 2. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na tom, že„ protentokrát“ (s výhradou budoucí změny poměrů) je zde důvod k zamítnutí žaloby podle § 1140 odst. 2 o.z. Uvedl, že zatímco žalobce má na výběr, zda se domáhat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nebo zda zpeněží pouze spoluvlastnický podíl dlužnice, tak za situace, kdy žalované nemají finanční prostředky na vyplacení podílu dlužnice, reálně hrozí jako způsob vypořádání nařízení prodeje nemovitostí. Tento postup by znamenal prodej„ za nevýhodných podmínek“ a zejména by„ obě žalované a další osoby s nimi bydlící ztratily právo bydlení,“ a současně by„ dlužnice ztratila přístup do své nemovitosti.“ V této skutečnosti pak soud prvního stupně spatřoval„ újmu žalovaných jako spoluvlastníků,“ kterou posuzoval i s přihlédnutím k tomu, že sama dlužnice má nemovitost ve výlučném vlastnictví, která jí zůstane i po skončení insolvenčního řízení, zatímco obě žalované by přišly o právo bydlení. Dále má soud prvního stupně za to, že žaloba byla žalobcem podána v nevhodnou dobu. Z hlediska poměrů žalované 1) se s přihlédnutím k jejímu věku a zhoršenému [anonymizováno] stavu nejedná o přechodné poměry, ale zřejmě o trvalý stav v jejích osobních poměrech, který žalované 1) neumožní výplatu vypořádacího podílu ani v budoucnu. U žalované 2) je však předpoklad, že po uhrazení exekuce a výmazu příslušných poznámek na listech vlastnictví ohledně vypořádaných nemovitostí bude žalovaná společně se svým podnikajícím manželem moci znovu požádat o poskytnutí úvěru na úhradu vypořádacího podílu spoluvlastnice [jméno] [příjmení]. 3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání pouze žalobce (dále též jako„ odvolatel“). Ve svém odvolání uvedl, že podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 300/2016, jsou pro posouzení, zda jde o nevhodnou dobu ke zrušení spoluvlastnictví, rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoliv osobní poměry spoluvlastníků. Nevhodná doba je tedy objektivní, mimo spoluvlastníky ležící a vůči všem stejně působící okolnost, která činí zrušení spoluvlastnictví nevýhodným nebo neúčelným. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak nebrání např. nařízená exekuce na majetek některého ze spoluvlastníků. Nadto zhoršený zdravotní stav žalované 1) nebyl podle žalobce nijak ověřen. Z [anonymizováno] zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] naopak vyplývá, že [anonymizováno] stav žalované 1) je úměrný věku. Okolnosti jako vyšší věk, zdravotní stav či úzké citové vazby na dům nejsou okolnostmi dočasného charakteru, nýbrž charakteru trvalého, u nichž z objektivních důvodů nelze očekávat žádné změny. Tudíž se nejedná o okolnosti, za kterých by bylo možné zamítnout žalobu z důvodu § 1140 odst. 2 o.z. Stejně je nutné hodnotit námitku žalované 2), že nemovitosti jsou využívány i jejími rodinnými příslušníky. Dále soud naprosto rezignoval na zjištění, jaká pohledávka a v jaké výši je vymáhána v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M. pod sp. zn. 120 EX [číslo], přestože tuto okolnost uvedl jako stěžejní pro zamítnutí žaloby. Zahájení a provedení exekuce prodejem nemovité věci po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nařízením jejího prodeje přitom nebrání dříve zahájená exekuce prodejem spoluvlastnického podílu na této nemovité věci. Soud prvního stupně také vůbec nepřihlédl k tomu, že žalované 1) a 2) užívají celý dům nad výměru odpovídající jejich spoluvlastnickému podílu, aniž by byly ochotné hradit dlužnici nájemné za toto nadužívání. Stejně tak soud nezvážil, zda výše poskytnuté náhrady v případě společného prodeje umožní žalovaným pořídit si jiné bydlení. Případnou náhradou za spoluvlastnictví podílu žalované 1) a 2) budou mít obě žalované přinejmenším dostatečný finanční základ k zajištění jiného slušného bydlení. V neposlední řadě soud nepřihlédl rovněž k vyhroceným vztahům mezi spoluvlastníky, které zatěžují především dlužnici. Proto navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně, popř. jeho změnu tak, že odvolací soud spoluvlastnictví zruší a nařídí prodej předmětných nemovitostí. 4. Žalované ve svém vyjádření naopak navrhly potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s tím, že rozsudek považují za věcně správný. Zopakovaly svou argumentaci uvedenou již před soudem prvního stupně. Podle žalovaných je žalovaná 2) schopna v přiměřené době zaplatit exekuci a opatřit si prostředky na úhradu podílu dlužnice. Dále je nutné přihlédnout i k okolnostem insolvenčního řízení, v němž bylo uhrazeno věřitelům více, než byl původní předpoklad, a dále přihlédnout k tomu, že je tu zájem na zachování spoluvlastnictví. Kdyby nezemřel otec žalované 2), tak by nemovitosti připadly jí, takto zůstává dlužnici její nemovitost, zatímco žalované o své nemovitosti přijdou. Insolvenční správce tak postupuje v rozporu s dobrými mravy, zrušení spoluvlastnictví a prodej nemovitostí se dotkne úplně nevinných lidí, kteří pouze s ohledem na současné okolnosti nejsou schopni finančně situaci řešit. Žalovaná 1) je navíc vyššího věku a [anonymizováno]. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobce opodstatněným. 6. Z obsahu spisu se podává, že skutková zjištění soudu prvního stupně obstojí. Odvolací soud proto zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně co do jednotlivých dílčích zjištění a skutkových závěrů učiněných z předložených listin a z nesporných tvrzení, aniž by je podrobně opakoval. [příjmení] je zejména reálná nedělitelnost předmětných nemovitostí (samy o sobě jsou již oddělenou částí původního dvojdomku, z něhož samostatnou část s přístupem jen přes předmětné nemovitosti vlastní insolvenční dlužnice [jméno] [příjmení]). [příjmení] jsou i jednotlivé spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech zapsaných z důvodu rozdílné vlastnické struktury na dvou listech vlastnictví, jak soud prvního stupně podrobně zjistil. Podle žalovaných nelze smysluplně oddělit a prodat ani pozemek parc. [číslo] (přes ulici), jeho cena navíc (podle předloženého posudku, jak zjistil již soud prvního stupně) zdaleka nedosahuje takové výše, aby podíly insolvenční dlužnice na zbytku předmětných nemovitostí vyvážila. Zásadní spor tu není ani o to, jaké (nepříznivé) poměry tu jsou na straně žalované 1). V tomto směru lze odkázat na předloženou [anonymizováno] zprávu. Nesporný je i stav a průběh insolvenčního řízení dlužnice, za níž jedná žalobce jako insolvenční správce. Nesprávné je zejména právní posouzení věci, jak žalobce namítal a jak bude dále rozvedeno. 7. Za podmínek § 213 o.s.ř. odvolací soud pouze zopakoval dokazování některými listinnými důkazy a doplnil dokazování k několika otázkám. V první řadě je třeba uvést, že podle obsahu insolvenčního rejstříku a podle sdělení realitní kanceláře žalobce již učinil pokus o prodej jen spoluvlastnického podílu dlužnice na předmětných nemovitostech, který byl v důsledku dědění po otci sepsán do majetkové podstaty až dodatečně nad rámec plnění oddlužení prostřednictvím splátkového kalendáře. Podíl se ale nepodařilo prodat. Insolvenční soud také nepodpořil verzi dalšího prodeje pouze tohoto podílu (takový pokyn nevydal), byť věřitelé v rámci splátkového kalendáře skutečně obdrželi více, než byl původní předpoklad při povolení oddlužení. Insolvenční řízení nicméně stále běží (byť k dalšímu splácení již po uplynutí zákonné lhůty nedochází) a pohledávky přihlášených věřitelů nebyly uspokojeny v plné výši. Pravdou je také to, že sousední nemovitosti ve výlučném vlastnictví dlužnice z insolvence„ vypadly“ po plném uspokojení zajištěného věřitele, jinak nebyly a nemohly být dále v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře postiženy, na rozdíl od nově nabytých