27 CO 164/2022-299 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl ve výroku I. rozsudku ze dne 18.2.2022, č.j. 9 C 371/2020-227 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), o přiznání znalečného ve výši 2 464 Kč znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] za její účast při jednání ve věci samé dne [datum]. Výrokem II. pak byla zamítnuta žaloba žalobkyně z [datum], kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít kupní smlouvu na nemovitosti ve vlastnictví žalované – pozemek parc.č. st. 247, jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec] (dále též jen„ nemovitosti“). Ve výroku III. rozsudku soud prvního stupně přiznal procesně úspěšné žalované proti žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši vypočtené na částku 333 334 Kč, k rukám zástupce žalované do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyni jakožto neúspěšné straně pak bylo výrokem IV. uloženo též zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení státu ve výši 9 267 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, o jejichž možném prodeji žalobkyni spolu účastnice jednaly. Žalobkyně opírala svůj nárok o tvrzenou smlouvu o smlouvě budoucí, která měla být mezi stranami uzavřena a podepsána dne [datum]. Nicméně ohledně listiny datované [datum] k tomuto tvrzení žalobkyní předložené soud prvního stupně uzavřel, že dotčenou smlouvu o smlouvě budoucí žalovaná nepodepsala, na podstatných náležitostech co do prodeje nemovitostí se strany nedohodly a ani k písemnému, ani k ústnímu uzavření tvrzené smlouvy o smlouvě budoucí nedošlo. Soud vyhodnotil tvrzení žalobkyně o podpisu dané smlouvy o smlouvě budoucí v odpoledních hodinách dne [datum] v prostorách žalobkyně jako vyvrácené, a to především na základě znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [příjmení], dle jejíchž závěrů byl (pravý) podpis žalované na dotčené listině umístěn dříve, než byl připojen vlastní text smlouvy o smlouvě budoucí. Svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], jenž měl prokázat tvrzení žalobkyně o uzavření dané smlouvy dne [datum], soud posoudil jako nepravdivou a vyvrácenou dalšími provedenými důkazy, zejména potvrzením zaměstnavatele žalobkyně a počítačové sjetiny ohledně výdeje léků žalovanou, z nichž vyplynulo, že v době, kdy měly strany dle svědka uzavřít danou smlouvu v prostorách žalobkyně, byla žalovaná dosud v práci. Soud bral dále v úvahu i zjištění týkající se ceny předmětných nemovitostí, kdy dle žalobkyně sjednaná cena 5 800 000 Kč byla o asi 40 % nižší než jejich cena v daném místě a čase obvyklá. Tvrzení žalobkyně (změněné v porovnání s prvotním tvrzením, že sjednaná cena v podstatě odpovídala hodnotě nemovitostí) o tom, že nižší cena měla být kompenzací za předchozí aktivity žalobkyně ve prospěch žalované, případně jejích dcer, měl soud prvního stupně za neprokázané, přičemž přihlédl i k tomu, že žalobkyně sama měla z těchto svých aktivit (i bez tvrzeného snížení kupní ceny) nikoli zanedbatelný vlastní prospěch, a to jak v souvislosti s uzavřenou nájemní smlouvou, tak v souvislosti s hypotékami, s jejichž sjednáním žalované (příp. její dceři) pomáhala, a v souvislosti s nimiž získala žalobkyně (od příslušného bankovního ústavu) provizi. Za podstatné pak považoval soud prvního stupně též to, že mezi účastnicemi bylo jednáno (po údajném uzavření tvrzené smlouvy o smlouvě budoucí) i o odlišné kupní ceně 6 000 000 Kč, čímž by se tak jednalo o nový návrh kupní smlouvy. O nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu bylo rozhodnuto dle zásady procesního úspěchu ve věci. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly obě strany včasné odvolání. 4. Žalobkyně napadala výroky II. až IV. rozsudku soudu prvního stupně. Zpochybňovala jak procesní postup soudu prvního stupně ve vztahu k protokolaci jednání, kdy namítala, že jednou bylo soudem rozhodnuto o tom, že z jednání nebude pořizován zvukový záznam, avšak ani v dalších případech nebyl zvukový záznam pořizován, o čemž však již soud (výslovně) nerozhodl. Namítala i to, že protokolace prováděná soudem nebyla vždy přesná. Zdůrazňovala, že dle vlastního vyjádření žalované měly účastnice hezký vztah, přičemž při jednání soudu měla žalovaná uvést, že se na prodeji domu domluvily a že„ dohodnutá kupní cena 5,8 mil. Kč byla přiměřená“. Dle žalobkyně v protokolu z jednání chybí tvrzení žalované, že se na částce 6 mil. Kč dohodly a že tuto částku považovala za přiměřenou. Rozdíl mezi částkou 5,8 mil. Kč a 6 mil. Kč odůvodňovala žalobkyně tak, že se jednalo fakticky jen o jiné vyjádření kupní ceny, a to s ohledem na daň z nabytí nemovitosti, kterou měla žalobkyně v té době povinnost platit. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně neprovedl všechny jí navrhované důkazy, z provedených důkazů pak soud dospěl k nesprávným závěrům. Zpochybňovala zjištění učiněná soudem na základě znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], který označila za nepřezkoumatelný. Dle žalobkyně daným znaleckým posudkem nebyla vyvrácena pravost listiny nazvané„ Dohoda o prodeji rodinného domu“ a datované [datum] (v odvolání zjevně nesprávně uváděno datum [datum]). V dalších námitkách (včetně těch, jež byly v doplněních odvolání) pak žalobkyně obsáhle polemizovala se zjištěními a závěry uvedeného znaleckého posudku a měla za to, že nejasnosti vyplývající z daného posudku měly být důvodem pro vypracování revizního znaleckého posudku. Soudu prvního stupně vyčítala, že pouze mechanicky převzal závěry tohoto posudku, aniž jej sám hodnotil. Výhrady měla též k závěrům znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] (žalobkyní zjevně nesprávně uváděno„ [jméno] [příjmení]“) z [datum], jímž byla určena obvyklá cena dotčených nemovitostí ve výši 10 780 000 Kč, přičemž opakovala, že při jednání o ceně s žalovanou vycházela z informace od jiného znalce v roce 2018, který jí uvedl tržní cenu daných nemovitostí mezi 5 a 5,5 mil. Kč. Dle jejích informací (na základě odborného názoru RK REAS a cenových map) by se měla tržní cena daných nemovitostí pohybovat mezi 6 až 6,28 mil. Kč, případně mezi 6,4 až 6,72 mil. Kč. Sjednaná cena ve smlouvě o smlouvě budoucí pak již není v porovnání s těmito údaji nápadně nevýhodná, znaleckým posudkem zjištěná cena 10,8 mil. Kč naopak dle žalobkyně výrazně vybočuje od těchto„ závěrů cenových map a odborného vyjádření RK REAS“. Žalobkyně brojila též proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, kdy i pro případ zamítnutí žaloby mělo být bráno v úvahu to, že rozhodnutí soudu z velké části záviselo na výsledcích znaleckých posudků. Poukazovala na to, že jeden z posudků byl pro tvrzení žalobkyně pozitivní a druhý„ z části vzbudil pochybnosti o projevu vůle žalované“. Dle názoru žalobkyně pak mělo být zohledněno i to, že sama žalovaná„ zavdala vyvolání sporu (vystavování bianco listin)“ (– viz čl. 266 spisu). Navrhovala změnu rozsudku prvního stupně tak, že návrhu žalobkyně bude vyhověno. 5. Žalovaná své odvolání směrovala pouze proti výroku o nákladech řízení mezi účastnicemi, kdy poukazovala na nesprávnost výpočtu výsledné částky, kdy soud nepřiznal správné částky za jednotlivé úkony právní služby zástupce žalované, případně nebyly v plném rozsahu zohledněny všechny učiněné úkony. Navrhovala změnu nákladového výroku tak, že žalované bude přiznána na nákladech řízení celkem částka 375 484 Kč. 6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že naopak závěry soudu prvního stupně ve věci samé považuje za správné a odpovídající přesvědčivému odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Ve vztahu k námitkám žalobkyně proti způsobu protokolace soudem prvního stupně žalovaná uvedla, že i kdyby se nějaké chyby vyskytly, nejednalo by se o vadu, která by měla za následek nesprávnost rozhodnutí. Zdůraznila, že důvodem zamítnutí žaloby byla okolnost, že žalobkyně neprokázala pravost soukromé listiny – smlouvy o smlouvě budoucí, o niž výhradně opírala svůj nárok. Znalecký posudek znalkyně [příjmení] [příjmení] byl dle žalované takové kvality, že nebylo důvodu k zadání revizního posudku. Závěry tohoto posudku jsou souladné s ostatními provedenými důkazy svědčícími pro zamítnutí žaloby. Žádný z důkazů, které navrhovala žalobkyně v odvolání, nemají souvislost„ s platností či neplatností smlouvy o smlouvě budoucí s datem [datum]“, a jejich provedení by tedy bylo zbytečné. Pokud pak žalobkyně argumentovala vzájemnou komunikací stran, z té, která následovala po tvrzeném uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, je dle žalované zřejmé (pokračující) jednání mezi účastnicemi o případném uzavření převodní smlouvy, což nesvědčí o tom, že by byla daná smlouva o smlouvě budoucí sjednána. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu (tj. s výjimkou nenapadeného výroku I., který tak samostatně nabyl právní moci), jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a odvolání žalobkyně ve věci samé shledal nedůvodným, naopak odvolání žalované