27 CO 170/2022-91 — Krajský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 3. 2022, č.j. 11 C 3/2022-50 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 150 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 606 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 500 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 373,15 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 6 850 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok II.). Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 57 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). 2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvami o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč skutečně poskytla, o čemž nebylo ostatně mezi účastníky ani sporu. Žalobkyně sice prověřila majetkové poměry žalované, nicméně nikoliv s odbornou péčí. Žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že je v invalidním důchodu a její čistý měsíční příjem činí 9 411 Kč, výdaje na bydlení činí celkem částku 1 330 Kč, ostatní měsíční výdaje 4 000 Kč a uvedla, že má zkušenosti týkající se spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně soudu nedoložila, že by tyto údaje, uvedené žalovanou ověřovala, ačkoliv v žádosti o spotřebitelský úvěr jsou doklady o příjmech žalované uvedeny. Nadto žalobkyně ve svém vyjádření uvádí, že žádost žalované schválila až po nahlédnutí do veřejně přístupných databází, nicméně toto tvrzení soudu nijak nedoložila, ačkoliv již pouze z vyjádření žalované k žalobě je zřejmé, že žalovaná měla u právní předchůdkyně žalobkyně předchozí úvěrové smlouvy, což mohla žalobkyně sama zjistit ze své databáze. S ohledem na příjem žalované představující pouze invalidní důchod (9 411 Kč), kdy po odečtení výdajů žalované (5 330 Kč) a měsíční splátky (1 950), kterou měla žalovaná hradit nelze dle soudu uzavřít, že žalovaná měla dostatek finančních prostředků pro splácení úvěru a že žalobkyně s odbornou péči posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně poskytla skutečně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná žalobkyni doposud zaplatila celkovou částku 6 850 Kč Smlouva byla uzavřena dne [datum], tedy za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který stanovil v § 86 odst. 1 povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (celospolečenský zájem na tom, aby spotřebitelské úvěry nebyly poskytovány za ne zcela standardních podmínek osobám, které nejsou schopny je následně splácet a dostávají se tak do tzv. dluhové pasti, je bezesporu zjevný), posoudil smlouvu o úvěru jako od počátku neplatnou. Soud nemohl zohlednit procesní obranu žalované spočívající v započtení částky 15 240 Kč, jež má dle žalované představovat bezdůvodné obohacení, které žalovaná dle svých tvrzení uhradila právní předchůdkyni žalobkyně, neboť svá tvrzení ohledně uhrazení částky právní předchůdkyni žalobkyně soudu nijak neprokázala. Žalovaná sice navrhovala k doplnění dokazování smlouvu o úvěru [číslo] [číslo] dále tabulky umoření k těmto smlouvám, tyto důkazní návrhy však nijak neprokazují úhradu částky ve výši 15 240 Kč vůči právní předchůdkyni žalobkyně, a proto je soud pro nadbytečnost neprováděl. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně a žalovaná z jednání omluvili a souhlasili s konáním v jejich nepřítomnosti, nemohly být poučeny ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.). Soud proto přiznal v souladu s ustanovením § 2991 o. z. žalobkyni pouze částku 8 150 Kč tedy to, o co se žalovaná obohatila v důsledku neplatné smlouvy, resp. částku, kterou žalovaná žalobkyni doposud nevrátila, společně s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po výzvě žalobkyně k zaplacení dluhu odeslané žalované [datum] (v souladu s § 573 o. z. se má za to, že zásilka byla žalované doručena třetím pracovním dnem). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto (správně podle § 142 odst. 2 o. s. ř.), podle kterého má procesně úspěšnější žalovaná, a to z 64,19 % a žalobkyně z 35,81 %. Žalobkyni tak byla uložena povinnost nahradit žalované v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 28,38 % nákladů řízení žalované spočívajících v paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč, kdy poměrná část nákladů ve výši 28,38 % činila po zaokrouhlení částku 57 Kč, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 3. Proti vyhovujícímu výroku I. rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém souhlasila se závěrem soudu, který posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Za nesprávně však hodnotila jeho rozhodnutí, pokud žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni jistinu v částce 8 150 Kč. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má dlužník vrátit věřiteli jistinu v době přiměřené jeho možnostem a pariční doba stanovená soudem v délce tří dní není přiměřená. Žalovaná je invalidní důchodkyně a jejím jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 11 376 Kč měsíčně a s ohledem na její [anonymizováno] stav má omezené možnosti si zajistit jiný příjem. Žalovaná sice vlastní nemovitosti, které jsou však zatíženy exekucemi, a příjem z těchto nemovitostí činí 1 616 Kč a 3 316 Kč ročně. Žalovaná dále vlastní osobní automobil, tov. zn. Fiat Punto, rok výroby 2002. Je jí prováděna měsíční exekuční srážka v částce 1 371 Kč a má dluhy vůči [anonymizováno] úřadu [obec] ve výši 1 826 Kč, vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 2 479 Kč. Na léky vynaloží částku 1 500 Kč měsíčně. Soud prvního stupně chybně zamítl návrhy žalované v pozici žalobkyně ze vzájemné žaloby. Žalovaná soudu prvního stupně před prvním jednáním poskytla veškeré důkazy, které prokazují rozhodné skutečnosti, pro zahájení řízení z právního titulu vzájemných žalob. Soud prvního stupně sice z úřední povinnosti posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, ale neposoudil správně vzájemnou žalobu žalované proti žalobkyni, pokud jí posoudil jako procesní obranu žalované spočívající v započtení částky celkem ve výši 15 240 Kč. Nároky žalovaná přitom prokazují tabulky umoření k těmto smlouvám, ze kterých vyplývá úhrada částky 15 240 Kč právní předchůdkyni žalobkyně. Vzájemnou žalobou požadovala vydání bezdůvodného obohacení částky ve výši 6 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 600 Kč od [datum] do zaplacení, z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], se společnosti [právnická osoba], IČO a vydání bezdůvodného obohacení částky ve výši 8 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 640 Kč od [datum] do zaplacení, z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], u společnosti [právnická osoba] Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 150 Kč do 12 měsíců od právní moci rozsudku, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 150 Kč, a to po uplynutí doby 12 měsíců, kdy je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 150 Kč. Žalobkyně je povinna z titulu vzájemné žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, žalované zaplatit částku ve výši 6 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 600 Kč od [datum] do zaplacení a částku ve výši 8 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 640 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu hotových výdajů řízení. 4. Žalobkyně k odvolání žalované pouze uvedla, že se plně ztotožňuje s rozsudkem soudu prvního stupně a navrhuje zamítnutí odvolání a přiznání náhrady nákladů řízení. 5. Žalobkyně a její zástupce, tak i žalovaná se z účasti na jednání odvolacího soudu omluvili a souhlasili s projednáním věci bez jejich účasti. Proto odvolací soud věc projednal a rozhodl bez jejich účasti a vycházel z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 6. Zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl podaným odvoláním dotčen, a nabyl tak uplynutím lhůty k odvolání samostatně právní moci. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho