27 CO 219/2022-395 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ č.j. 37 C 120/2021-353 ze dne 27.6.2022 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna vyklidit pozemek parc. č. st. 343 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 69 m2, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, pozemek parc. č. st. 724 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 23 m2, jehož součástí je stavba bez čísla popisného, čísla evidenčního – jiná stavba a pozemek parc. [číslo] – zahrada o výměře 728 m2, to vše zapsáno na [list vlastnictví], [katastrální uzemí], [územní celek], a vyklizené je předat žalobkyni, a to do 1 roku od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že vlastníkem předmětných nemovitostí je podle předchozích závazných soudních rozhodnutí žalobkyně (citoval rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24.9.2020, č.j. 27 Co 182/2020-343) a žalovaná nemovitosti užívá bez právního důvodu (žádný ani netvrdí). Výkon práva žalobkyně podle § 1040 o.z. nicméně považoval za rozporný s dobrými mravy, ne však natolik, aby odůvodnil zamítnutí žaloby („ protentokrát“), ale aby (s odkazem na vybraná soudní rozhodnutí) došlo k prodloužení zákonné vyklizovací lhůty z 15 dnů na 1 rok, neboť institut bytových náhrad stávající právní úprava nepřevzala. Přihlédl k tomu, že žalovaná je ve složité majetkové a sociální situaci. Jedná se o osobu invalidní, která si podle [anonymizováno] zpráv prošla a v budoucnu ještě zřejmě bude procházet velmi náročnou léčbou, dále má k nemovitostem letitý a velmi vřelý vztah, chová v nich domácí zvířata a také v nich pracuje, neboť jí jako umělkyni poskytují dostatečný prostor a zázemí. Tato umělecká činnost je přitom jedním ze zdrojů příjmů žalované. Soud prvního stupně přihlédl také k tomu, že žalobkyně je právnická osoba, která se živí poskytováním zápůjček a úvěrů, což je činnost, která s sebou vždy nese velké riziko spojené s návratností daných poskytnutých prostředků. V této výjimečné situaci se soudu prvního stupně stanovená lhůta jevila jako přiléhavá, pro žalobkyni nikoli likvidační. Pokud by žalovaná chtěla využít služeb jednoho z domovů s pečovatelskou službou, je soudu známo, že v těchto zařízeních mohou zájemci narazit na problémy s dlouhými čekacími lhůtami. Odmítl naopak argumentaci žalované neplatností notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, neboť není pro rozhodnutí v této věci rozhodný. V otázce náhrady nákladů řízení soud prvního stupně podle § 150 o.s.ř. zohlednil zejména to, že u žalované byl zjištěn úpadek, žalovaná nevlastní žádný majetek větší hodnoty, její příjmy tvoří v podstatě jen dávky důchodového pojištění. Žalovaná je tedy prakticky nemajetná, silně zadlužená, má nízké příjmy a trpí závažnými [anonymizováno] obtížemi. Proto náhradu nákladů žalobkyni nepřiznal. 3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání pouze žalovaná, a to v celém rozsahu. Uvedla, že je ve složité majetkové i sociální situaci. Je invalidní a její [anonymizováno] problémy jsou doloženy [anonymizováno] zprávami, které jsou v soudním spise založeny. Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyně využila jejího nepříznivého [anonymizováno] stavu i toho, že nebyla schopna v rozhodné době posoudit všechny následky jednání, neboť se domnívala, že se jedná o překlenutí úvěru, který nemohla s ohledem na své majetkové poměry splácet, a že se podpis jakýchkoliv listin nedotkne vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem. Dále zdůraznila, že ve stejné věci je proti ní vedena exekuce vyklizením, na základě (podle jejího přesvědčení) falzifikátu notářského zápisu ze dne [datum], když přezkoumání tohoto tvrzení nebylo dosud orgány činným v [anonymizováno] řízení dokončeno. Krajský soud v Praze dne 7.6.2022 č.j. 17 Co 116/2022–417 a 17 Co 117/2022–421 rozhodl o osvobození od soudních poplatků pro žalovanou a v tomto řízení, kde je rozhodováno o návrhu žalované na zastavení exekuce, byl žalované pro dovolací řízení ustanoven zástupce a bylo rozhodnuto tak, že exekuce se odkládá do právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce. Žalovaná je v bezvýchodné situaci a pro případ, že by byla nucena se z předmětných nemovitostí odstěhovat, ať již v jakékoliv lhůtě, nemá možnosti ani prostředky a její zdravotní stav jí neumožňuje aktivně se o svou další budoucnost postarat. Navíc dosud nebylo ukončeno šetření o tom, zda listina, na základě které bylo zahájeno exekuční řízení, je nebo není zfalšovaná. Proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu změnil tak, že se„ rozhodnutí odkládá až do právní moci rozhodnutí o návrhu žalované na zastavení exekuce.“ 4. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila, z jednání se omluvila, proto odvolací soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a shledal odvolání žalované neopodstatněným. 6. Z obsahu spisu se podává, že skutková zjištění soudu prvního stupně bez dalšího obstojí. Odvolací soud proto zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně co do jednotlivých dílčích zjištění a závěrů učiněných z předložených listin a z nesporných tvrzení. Nic z toho není třeba opakovat, žalovaná ostatně základní skutkové otázky nezpochybňuje, stejně tak žalobkyně nezpochybňuje situaci, v níž se žalovaná nachází, včetně nepříznivého zdravotního stavu. [příjmení] spočívá jen v právním posouzení věci. Zde ale také nelze soudu prvního stupně v podstatě nic vytknout. 7. Nejprve je třeba z procesního pohledu uvést, že předchozím rozsudkem vydaným ve věci stejných účastníků, projednávané u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. č. j. 8 C 144/2018 a u odvolacího soudu pod sp. zn. 27 Co 182/2020, bylo pravomocně určeno, že shora uvedené (předmětné) nemovitosti jsou ve vlastnictví žalobkyně. Odvolací soud zde odkazuje na svou podrobnou předchozí argumentaci, která je oběma stranám známa, a není proto třeba ji opakovat. Již tehdy se soud podrobně zabýval argumentací žalované (tehdy žalobkyně) o donucení, o tísni a o omylu. To vše bylo již vyvráceno. Není tedy pravdou, jak žalovaná opět tvrdí v odvolání, že„ nebyla schopna v rozhodné době posoudit všechny následky jednání, neboť se domnívala, že se jedná o překlenutí úvěru,“ ani že se„ podpis jakýchkoliv listin nedotkne vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem.“ Žalovaná (tehdy žalobkyně) podle zjištění soudu dobře věděla, že jde o kupní smlouvu a za jakou cenu nemovitosti prodává a proč smlouvu uzavírá. Dokonce tehdy podepsala i nájemní smlouvu na dobu určitou do [datum], ale nájemné neplatila. Uvedená soudní rozhodnutí tvoří ve smyslu § 135 odst. 2 o.s.ř. v této věci závazné řešení předběžné otázky (viz § 159 o.s.ř. a § 159a o.s.ř.), komu svědčí vlastnické právo, jak správně uvedl i soud prvního stupně. Shodná argumentace žalované před soudem prvního stupně i v odvolání je tedy zcela bezpředmětná. Žalovaná ostatně v předchozím řízení neuspěla ani s dovoláním ani s ústavní stížností. Z toho je nutné vyjít. 8. Soud prvního stupně také správně vyřešil právní otázku, že vůbec není podstatné, zda žalovaná kromě prodeje nemovitostí ještě podepsala notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, jímž se zavázala předmětné nemovitosti vyklidit, nebo takový zápis nepodepsala (jde o falzum, jak tvrdí), neboť tyto skutečnosti spolu nesouvisejí a není třeba falzifikát dokazovat (vyvracet). Probíhající exekucí, jejím odkladem či možným zastavením není hmotněprávní povinnost žalované k vyklizení dotčena. Notářský zápis procesně nezakládá překážku věci rozhodnuté a ani věcně ani nedeterminuje rozhodnutí o vyklizení. I kdyby zde notářský zápis nebyl, bylo by rozhodnutí soudu stejné, jak bude dále vysvětleno. Totéž platí pro probíhající exekuční řízení o vyklizení. Není podstatné, zda běží, je odloženo, bude nebo nebude zastaveno. Podstatné je, že žalovaná nemovitosti ke dni vydání tohoto rozsudku nevyklidila, o čemž není spor. 9. V tomto řízení žalovaná ani netvrdila nic o tom, že by jí svědčilo jakékoli jiné (než vlastnické) právo předmětné nemovitosti užívat, akcentovala pouze své nepříznivé osobní poměry, o nichž také není sporu, jak shora uvedeno. 10. Podle čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, která byla publikována pod [číslo] Sb. má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. 11. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) lze každé ustanovení soukromého práva vykládat jenom ve shodě s [anonymizováno] základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na n