27 CO 37/2022-121 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ č.j. 7 C 381/2020-90 ze dne 15.9.2021 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) bylo určeno, že zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení nemovitostí, zřízené dle smlouvy o zřízení zástavního práva o zákazu zcizení a zatížení ze dne [datum] ve prospěch žalovaného jako zástavního věřitele k pozemku parc. č. st. 397 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] – rodinný dům, a k pozemku parc. [číslo] – zahrada, vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro okres [okres], [územní celek], [katastrální uzemí] (dále též jen„ předmětné nemovitosti“), neexistuje (výrok I.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 25 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že podle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] zapůjčil žalovaný žalobci částku ve výši 3 000 000 Kč, kterou se zavázal převést žalobci na jeho bankovní účet ve lhůtě nejpozději do deseti pracovních dnů ode dne zápisu zástavního práva k nemovitým věcem dle zástavní smlouvy uzavírané spolu se smlouvou o zápůjčce. Žalobce se zavázal platit žalovanému ode dne poskytnutí zápůjčky do dne jejího vrácení (včetně) úroky z dlužné částky ve výši 1,1 % ročně. Žalobce se zavázal vrátit žalovanému poskytnutou zápůjčku spolu s úroky nejpozději do [datum], a to bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet s tím, že úroky z dlužné částky jsou splatné spolu se závazkem vrátit zapůjčenou částku. Podle stavu zápisu v katastru nemovitostí je žalobce vlastníkem shora uvedených nemovitostí, k zajištění uvedené pohledávky žalovaného vázne na nemovitostech zástavní právo a dále zákaz zcizení a zatížení zřízený spolu se zástavním právem. Podle výpisu z účtu bylo dále zjištěno, že žalobce provedl dne [datum] úhradu částky ve výši 500 000 Kč, dále dne [datum] úhradu částky ve výši 500 000 Kč, dne [datum] úhradu částky ve výši 500 000 Kč, dne [datum] úhradu částky ve výši 500 000 Kč, dne [datum] úhradu částky ve výši 500 000 Kč, dne [datum] úhradu částky ve výši 500 000 Kč, dne [datum] úhradu částek ve výši 120 000 Kč na„ vrácení ½ kauce [obec]“ a 114 500 Kč na„ výplatu úroku z půjčky ze dne [datum]“ (správně [datum]). Pokud tedy žalobce zajištěný dluh v celém rozsahu splnil, akcesorické zástavní právo, včetně zákazu zcizení a zatížení, zaniklo. Dále soud prvního stupně k obraně žalovaného uzavřel, že účastníci spolu komunikovali ve věci prodeje nemovitých věcí žalovanému, avšak k uzavření písemné kupní smlouvy či písemné smlouvy o budoucí smlouvě kupní, jejíž existenci žalovaný tvrdil, nedošlo. K tomu odkázal na předchozí rozhodnutí odvolacího soudu v jiné věci stejných účastníků, kde byla tato otázka řešena. Případná pohledávka žalovaného jako budoucího kupujícího na uzavření kupní smlouvy k nemovitým věcem se žalobcem jako budoucím kupujícím nemohla platně vzniknout z důvodu nedodržení obligatorní písemné formy takové smlouvy o smlouvě budoucí, nemohlo proto v důsledku své akcesorické povahy platně vzniknout ani zástavní právo tuto pohledávku zajišťující. Dále poukázal na to, že zástavní právo váznoucí na nemovitostech může vzniknout pouze na základě právního jednání v písemné formě – zástavní smlouvy, v níž strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno. Není tak možné, aby zástavní právo zajišťovalo dluh, který není v písemné zástavní smlouvě výslovně uveden. Podle úspěchu pak soud prvního stupně přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, celkový výpočet podrobně zdůvodnil. 3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání pouze žalovaný (dále též jako„ odvolatel“). Ve svém odvolání uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že smlouva o smlouvě budoucí kupní, jejímž obsahem je závazek převést věcné právo k nemovitosti, musí být uzavřena písemně i podle nové právní úpravy. Předchozí judikatura na danou věc nedopadá. Podle žalovaného„ převládl formalismus na úkor spravedlivého uspořádání právních vztahů mezi účastníky.“ Smlouva o smlouvě budoucí totiž byla platně uzavřena ústně. K tomu měl soud prvního stupně provést další dokazování účastnickými výslechy a výslechy svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], což neučinil, čímž porušil právo žalovaného na spravedlivý proces. Žalovaný nezpochybňoval, že žalobci poskytl částku 3 000 000 Kč, nešlo však o zápůjčku, jak je uvedeno ve smlouvě, ale o zálohu na zaplacení kupní ceny předmětných nemovitostí v [obec]. Tuto částku žalobce žalovanému sice vrátil, ale bezdůvodně. Zástavní právo mělo ve skutečnosti zajistit nepeněžitou povinnost žalobce uzavřít kupní smlouvu. Zápůjčka byla jen simulovaným jednáním. Závazek žalobce prodat žalovanému předmětné nemovitosti proto trvá a trvá i zástavní právo, které tento závazek zajišťuje, včetně zákazu zcizení a zatížení předmětných nemovitostí. Celá tato konstrukce byla navržena žalobcem a žalovaný s tím musel souhlasit. Proto navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby, včetně opačného rozhodnutí o nákladech. 4. Žalobce ve svém vyjádření naopak navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. K věci uvedl, že rozsudek považuje za věcně správný. Žalovaný v průběhu soudního řízení neprokázal uzavření ústní smlouvy se žalobcem, která by splňovala všechny zákonem předpokládané náležitosti smlouvy o smlouvě budoucí kupní, a to zejména výši budoucí kupní ceny a lhůtu, v nichž se měla tvrzená převodní smlouva uzavřít. Navíc jakékoliv právní jednání, jímž se zřizuje věcné právo k nemovité věci, vyžaduje ze zákona písemnou formu. K tomu odkázal na předchozí rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 27 Co 245/2020 a sp. zn. 27 Co 184/2021 a dále na judikaturu Nejvyššího soudu. Podle žalobce nový občanský zákoník na obligatornosti písemné formy smluv týkajících se převodu nemovitostí nic nezměnil, a to včetně smlouvy o smlouvě budoucí. I kdyby tomu tak nebylo, tak zástavní smlouvou ze dne [datum] byla výslovně zajištěna pohledávka ze smlouvy o zápůjčce ve výši 3 000 000 Kč a použitím jakýchkoliv dostupných výkladových metod nelze dospět k jinému závěru, tedy že je zajišťována jiná (tvrzená) pohledávka budoucího kupujícího na uzavření kupní smlouvy. [jméno] zástavní smlouva je opět smlouvou o věcném právu k nemovitostem, její obsah nelze vykládat v rozporu s tím, co bylo skutečně vyjádřeno v písemné formě, samotná vůle účastníků není významná. V zástavní smlouvě musí být výslovně ujednáno, co je zástavou a jaký dluh má sjednané zástavní právo zajišťovat. Proto je správné, že soud prvního stupně zamítl další důkazní návrhy shora uvedenými výslechy, neboť i podle názoru žalobce jde o důkazy nadbytečné. Takovými důkazy by nebylo možné zhojit absenci písemné smlouvy o smlouvě budoucí, případně absenci písemné zástavní smlouvy zajišťující žalovaným tvrzenou pohledávku, která je odlišná od pohledávky výslovně popsané v zástavní smlouvě. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), a shledal odvolání žalovaného neopodstatněným. Soudu prvního stupně nelze vůbec nic vytknout. 6. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky bylo stejně jako v předchozím řízení nesporné, že oba mají též české státní občanství (u žalovaného, stejně jako v předchozím řízení u žalobce, to bylo i prokázáno výpisem z registru obyvatel), odpadá mezinárodní prvek tohoto sporu (srov. § 28 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Bez dalšího tak věc spadá do pravomoci českého soudu a použije se české právo. 7. Z obsahu spisu se podává, že skutková zjištění soudu prvního stupně bez dalšího obstojí. Odvolací soud proto zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně co do jednotlivých dílčích zjištění a závěrů učiněných z předložených listin a z nesporných tvrzení, aniž by tyto závěry detailně opakoval (viz výše). Soud prvního stupně proto nijak nepochybil, pokud neprovedl dokazování výslechy žalovaným označených osob, neboť ani podle tvrzení žalovaného, kdyby byla pravdivá (uvedené osoby ústní smlouvu potvrdily), není obrana žalovaného opodstatněná. Skutkový stav v jeho relevantní části (z hlediska hmotného práva) totiž není mezi účastníky sporný. 8. Konkrétní rozhodné skutečnosti lze z provedených důkazů stručně shrnout tak, že zástavní smlouva ze dne [datum], podle níž bylo do katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného vloženo zástavní právo k předmětným nemovitostem ve vlastnictví žalobce, včetně zákazu zcizení a zatížení sjednaného„ po dobu trvání dluhu,“ resp.„ po dobu trvání zástavního práva,“ byla sjednána k zajištění peněžité pohledávky ze zápůjčky, podle smlouvy o zápůjčc