28 CO 167/2021-199 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] (výrok I.), tento pozemek přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.), rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované přiměřenou náhradu ve výši 1 367 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a ve zbývajícím rozsahu žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV.) a nakonec rozhodl o tom, že státu se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok V.). 2. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] o výměře 1 640 m² (dále jen„ Pozemek“), který je lesním pozemkem, žalobce s podílem o velikosti 5/6, žalovaná s podílem o velikosti 1/6. Pozemek je součástí národní přírodní rezervace [obec], 1. zóny odstupňované ochrany přírody, evropsky významné lokality CZ0214017 [obec] – [anonymizováno] [ulice] pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] je ve vlastnictví Města Beroun, pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] je ve vlastnictví České republiky, právo hospodařit s ním má [anonymizována dvě slova], a pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] pod [příjmení] je ve vlastnictví České republiky, přičemž právo hospodařit s ním mají [anonymizováno] [země]. Pozemek je zčásti zalesněn, obklopuje tři pozemky, a to pozemek parc. [číslo] (žalobce je spoluvlastníkem s podílem o velikosti [číslo]), parc. [číslo] (žalobce je spoluvlastníkem s podílem o velikosti [číslo]) a parc. [číslo] (žalobce je výlučným vlastníkem) v [katastrální uzemí], na každém z nich je umístěna chata. Žalovaná nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti 1/6 na Pozemku jako dědictví po paní [jméno] [příjmení], zemřelé [datum]. Žalobce nemá zájem setrvat ve spoluvlastnictví, proto navrhl odkoupení spoluvlastnického podílu žalované, s čímž žalovaná souhlasila. Ministerstvo životního prostředí podáním ze dne [datum] udělilo předběžný souhlas s prodejem podílu žalobci, následně však prodej nebyl schválen z důvodu, že se pozemek nachází v národní přírodní rezervaci a nelze jej zcizit. 3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 1140 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle § 32 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen„ ZOPK“). Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou, zda zrušení spoluvlastnictví nebrání zákaz uvedený v § 32 ZOPK, který v případě lesů, lesního půdního fondu, vodních toků, vodních ploch a nezastavěných pozemků na území národních přírodních rezervací, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve státním vlastnictví, zapovídá možnost jejich zcizení. Soud prvního stupně konstatoval, že pojem„ zcizení“ není v českém právním řádu definován, je však užit např. v § 1040 odst. 2 o. z., v § 1881 odst. 1 o. z., § 1916 odst. 1 písm. d) o. z. nebo v § 3001 odst. 1 o. z.; ze všech uvedených ustanovení vyplývá, že„ zcizením“ se rozumí dobrovolné smluvní převedení vlastnického práva na jinou osobu. Vyložil, že zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k Pozemku § 32 ZOPK nebrání, neboť soudní rozhodnutí není projevem vůle účastníků, jedná se o konstitutivní rozhodnutí, kterým soud vypořádává vztahy mezi účastníky. I při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bude zachován cíl sledovaný § 32 ZOPK, neboť pro budou i nadále platit omezení uvedená v § 29 ZOPK, a pokud by chtěl žalobce [příjmení] prodat, bude k němu mít stát předkupní právo podle § 61 ZOPK. Dále se soud prvního stupně zabýval tím, jakým způsobem zrušené spoluvlastnictví vypořádat. Podle soudu by rozdělení Pozemku bylo sice proveditelné, avšak s ohledem na jeho výměru, umístění, budoucí využití i skutečnost, že by rozdělením došlo k podstatnému snížení jeho hodnoty, není dobře možné. Dále se zabýval tím, zda je možné Pozemek přikázat některému ze spoluvlastníků. Zde přihlédl k tomu, že žalobce je spoluvlastníkem s podílem o velikosti 5/6 a má o zbývající podíl zájem. Žalovaná o přikázání pozemku neprojevila zájem, sama hodlala pozemek žalobci prodat, ale s ohledem na následné stanovisko Ministerstva životního prostředí tak neučinila. Soud prvního stupně vzal v potaz i skutečnost, že žalobce je vlastníkem chaty na pozemku parc. [číslo] spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], na nichž jsou rovněž umístěny chaty. Žalobce byl ochoten za spoluvlastnický podíl zaplatit přiměřenou náhradu i ve výši, která převyšuje cenu stanovenou znaleckým posudkem Ing. [příjmení]. Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že přikázání spoluvlastnického podílu žalobci odpovídá účelnému využití věci. Pokud jde o výši přiměřené náhrady, soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku Ing. [příjmení], nikoliv z posudku žalované, který zpracovala společnost [právnická osoba], neboť ten nestanovil obvyklou cenu celého Pozemku, ale pouze hodnostu spoluvlastnického podílu o velikosti 1/6 Pozemku. Soud prvního stupně dále uvedl, že posudek žalované nevycházel z realizovaných prodejů, ale jen z internetových nabídek prodejů pozemků, a k porovnání zvolil pozemky, které svým charakterem neodpovídaly posuzovanému pozemku. 4. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně postupoval podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci úspěšnému žalobci přiznal pouze právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku, ve zbytku mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Zohlednil, že žalovaná původně chtěla svůj spoluvlastnický podíl prodat žalobci a shodovala se s žalobcem na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, tento převod však nebyl schválen Ministerstvem životního prostředí. Dále přihlédl k výši přiměřené náhrady, kterou má žalobce žalované zaplatit a k tomu, že žalobce má právnické vzdělání a jednání soudu prvního stupně se účastnil sám. 5. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a také zde aplikoval § 150 o. s. ř. ohledně povinnosti žalované hradit náklady, které v řízení vznikly státu v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku. Vzal rovněž v úvahu, že žalovaná se chtěla s žalobcem na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodnout, k odprodeji spoluvlastnického podílu žalované žalobci však nebyl udělen souhlas Ministerstva životního prostředí. Proto státu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně pominul, že Pozemek je součástí Národní přírodní rezervace [obec], nalézá se zde prioritní evropsky významné stanoviště kódu 91E0 – Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy s přírodním biotopem L2.2 – [ulice] jasanovo-olšové luhy, obojí předmět ochrany v evropsky významné lokalitě. Žalovaná od počátku řízení namítá, že soudem zvolený způsob vypořádání je v rozporu s § 32 ZOPK, neboť pro pozemky ve vlastnictví státu nacházející se v národní přírodní rezervaci platí absolutní zákaz zcizení. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že zákazem zcizení se rozumí omezení smluvních dispozic a že na konstitutivní rozhodnutí soudu se nevztahuje. Podle žalované je přikázání spoluvlastnického podílu do vlastnictví žalobce za náhradu fakticky skrytým prodejem, což je v rozporu se ZOPK. Žalovaná dále připomněla, že v průběhu řízení vznášela námitky ke znaleckému posudku Ing. [příjmení] a namítala nepřiměřeně nízkou cenu Pozemku dle znaleckého posudku, oproti znaleckému posudku, který nechala zpracovat žalovaná, a který byl podkladem pro sjednání kupní ceny v kupní smlouvě, jíž nakonec nebyla udělena schvalovací doložka. Z uvedených důvodů žalovaná požadovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. 7. Žalobce k odvolání uvedl, že souhlasí se závěry soudu prvního stupně o tom, že zákaz zcizení pozemku se nevztahuje na rozhodnutí soudu. Zdůraznil, že žalobce měl vždy zájem dohodnout se s žalovanou, nabízel i vyšší cenu za pozemek a nepožadoval, aby byl zpracován znalecký posudek. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je zčásti důvodné. 9. Odvolací soud vychází (vyjma zjištění o hodnotě Pozemku) ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, na který pro stručnost odkazuje. 10. Odvolací soud doplnil podle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování znaleckým posudkem [číslo] který zpracovala znalkyně