28 CO 251/2021-288 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Benešově (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zastavil řízení o návrhu žalobců, aby soud zřídil služebnost nezbytné cesty za účelem vjezdu a výjezdu u garáže žalobců, která je součástí domu [adresa], který je součástí pozemku žalobců parc. [číslo] ve prospěch pozemku parc. [číslo] k tíži pozemku parc. [číslo] oba v katastrálním území Benešov u Prahy (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali zřízení služebnosti nezbytné cesty za účelem zajištění údržby a oprav jímky nacházející se částečně na pozemku žalobců parc. [číslo] částečně na pozemku žalované parc. [číslo] za účelem zjištění stavu naplněnosti jímky a zajištění likvidace odpadních vod z jímky, vše ve prospěch pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], a to k tíži pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v rozsahu dle geometrického plánu, za jednorázovou úplatu (výrok II.), a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 71 148 Kč k rukám jejího zástupce (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění. Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí]. Odpadní voda z domu žalobců je odváděna do jímky, která z části zasahuje na pozemek žalované parc. [číslo]. Přístup k jímce je možné realizovat z pozemku žalobců, avšak pouze přes pozemek žalované se lze dostat ke vstupu do jímky. Umístění jímky a jejího víka je neměnné od roku 1987, jímka byla vybudována v rámci přestavby bývalého mlýna na rekreační objekt v souladu s projektovou dokumentací Ing. Arch. [jméno] [příjmení], která byla schválena dne [datum] Městským národním výborem v [obec] a povolena k užívání kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum]. V minulosti bylo žalobcům umožněno vstupovat na pozemek žalované brankou, aktuálně je jim v přístupu bráněno. Soud prvního stupně zjistil, že ke stavbě jímky na cizím pozemku nebyl dán souhlas předchůdkyní žalované. 3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že jímka byla postavena na pozemku žalované (na cizím pozemku) neoprávněně, neboť předchůdkyní žalované nebyl dán souhlas s jejím vybudováním. Zřízení nezbytné cesty je výjimečným institutem, který soud povolí pouze za splnění zákonných podmínek, a to pouze ke stavbě oprávněně zřízené na cizím pozemku. Podle soudu prvního stupně není možné návrhu žalobců vyhovět, neboť tato nezbytná cesta nesplňuje zákonné podmínky pro její zřízení, když si žalobci, resp. jejich právní předchůdci, způsobili nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti nebo úmyslně (§ 1032 odst. 1 o. z.). Dále při svém rozhodování zohlednil i to, že žalobci mají k jímce přístup i ze svého pozemku, ač ztížený. Pokud jde o výrok I. rozsudku, soud prvního stupně řízení částečně zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby ohledně zřízení služebnosti nezbytné cesty za účelem vjezdu a výjezdu u garáže žalobců. Nákladový výrok soud prvního stupně odůvodnil plným procesním úspěchem žalované, která vynaložila náklady na právní zastoupení advokátem. 4. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. Namítli, že soud prvního stupně nezjistil úplně skutkový stav, neboť neprovedl žalobci navržené důkazy a v rozsudku neprovedení důkazů nijak neodůvodnil a s jejich neprovedením se nevypořádal. Soud prvního stupně nezjistil skutečný a přesný přesah jímky žalobců na pozemek žalované parc. [číslo] historické skutečnosti a právní režim týkající se evidence pozemku nyní označovaného jako parc. [číslo] s tím související následky, ani míru ztížení přístupu žalobců k jímce z jejich pozemku, resp. nemožnost přístupu žalobců k jímce z jejich pozemku, nezjistil reálný stav věci na místě samém. Dále žalobci uvedli, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že nebyl udělen souhlas předchůdkyně žalované ke stavbě jímky. Dle přesvědčení žalobců však nelze vyloučit, že jímku bylo dle tehdy účinné úpravy možné postavit i bez souhlasu podle § 58 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb. Žalobci však mají za to, že souhlas se stavbou jímky byl ze strany předchůdkyně žalované udělen, což plyne ze zápisu z jednání v kanceláři odboru výstavby Městského národního výboru v [obec] ze dne [datum], který podle žalobců dokládá, že se stavbou jímky souhlasila, jinak by proti ní aktivně brojila, stejně jako proti stavbě terasy, a následně z dlouhodobého chování předchůdkyně žalované i žalované samotné po dobu více než 30 let, které strpěly část jímky na pozemku parc. [číslo]. V době jednání dne [datum] byla předchůdkyně žalované seznámena se skutečností, že součástí úprav bývalého mlýna má být i vybudování bezodtokové jímky, přičemž situování této jímky, tedy i její přesah na pozemek dnes evidovaný jako parc. [číslo] bylo zřejmé z výkresu [číslo] projektové dokumentace. Stavba jímky tak byla podle žalobců zrealizována se souhlasem předchůdkyně žalované. Pokud se soud prvního stupně ve svém rozhodnutí zabýval úvahami, zda je možné zřídit služebnost nezbytné cesty i k tzv. černé stavbě, zaměnil podle žalobců pojmy neoprávněná stavba a nepovolená stavba. V tomto případě nebylo při přezkumu povolovacího řízení ke stavbě shledáno ohledně stavby jímky žádné pochybení, nemůže se tedy jednat o stavbu nepovolenou. Nakonec žalobci uvedli, že soud prvního stupně pochybil při stanovení výše náhrady nákladů řízení, neboť nesprávně stanovil počet úkonů právní služby poskytnutých zástupcem žalované, jejich počet zdvojnásobil. 5. Žalovaná k odvolacím námitkám žalobců uvedla, že žalobci při jednání soudu prvního stupně, které se konalo dne [datum], vzali zpět návrh na provedení důkazu výslechem svědků a účastníků. Dále byli poučení podle § 119a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a ani po tomto poučení nic dalšího netvrdili a neoznačili další důkazy. Proto podle žalované soud prvního stupně postupoval správně, pokud další důkazy neprovedl. Již ze samotné žaloby a k ní připojených důkazů vyplývá, že předmětná jímka se nachází i na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalované, a tvrdí to i všichni účastníci. Pro danou věc však podle žalované není významné, jaký je skutečný a přesný přesah jímky žalobců na pozemek žalované. Žalobci byli vlastníky pozemku parc. [číslo] vlastníkem všech okolních pozemků byla vždy žalovaná, resp. její předchůdci (s výjimkou sousedící obecní cesty). Podle kupní smlouvy z [datum] výměra pozemku parc. [číslo] činila 209 m², nyní má výměru 204 m². Nelze tedy dovozovat, že by jímka měla být postavena i mimo pozemek ve vlastnictví žalobců a tam povolena. Otázka přístupu k jímce či jeho ztížení není podle žalované zásadní, pokud je jímka postavena v rozporu se stavebním právem i v rozporu s právem civilním. Žalobci mají k jímce přístup ze svého pozemku (z veřejné komunikace i přímo z domu [adresa]), je jen jejich věcí, zda si udělají nějaké drobné stavební úpravy, aby si přístup ulehčili, či udělají poklop na jímce v části ležící na jejich pozemku. Žalovaná odmítla, že by její předchůdkyně nebo ona sama někdy dala souhlas se zřízením jímky na svém pozemku, souhlas by musel mít písemnou formu. Za takový souhlas podle žalované nelze považovat zápis z [datum], a to i z toho důvodu, že jímka byla zbudována v roce 1987. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Výrok I. nebyl odvolacím soudem věcně přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 7. Odvolací soud při hodnocení věci vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost odkazuje a která pro rozhodnutí věci považuje za dostatečná. 8. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. 9. Podle § 1021 o. z. vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nel