28 CO 37/2022-56 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění. Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaná jednali v roce 2019 o vydání kreditní karty [číslo] Smlouva o vydání uvedené kreditní karty je smlouvou o úvěru, jíž se žalobkyně (její právní předchůdce) zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec do výše [částka] a žalovaná se zavázala čerpanou částku hradit v pravidelných splátkách. Právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr ke dni [datum]. Následně právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou [právnická osoba] a.s. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. 3. Po právní stránce soud prvního stupně posuzoval zjištěné skutečnosti podle § 2395 občanského zákoníku č. 85/2012 Sb. (dále jen o. z.), a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. Zbýval se také tím, zda právní předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou dostál svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně zkoumána. Z tohoto důvodu posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Soud prvního stupně dále uvedl, že nemohl postupovat podle § 2991 o. z. a uvažovat o povinnosti žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť žalobkyně v žalobě ani v průběhu řízení netvrdila, kolik žalovaná uhradila a z předložených listin to nebylo možné bez jakýchkoli pochybností zjistit. Soud prvního stupně neměl za prokázané, v jaké výši byly žalované poskytnuty finanční prostředky a jakou částku žalovaná uhradila. Žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, čímž se zbavila možnosti být soudem v této věci poučena o potřebě doplnit tvrzení, či označit důkazy. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná byla v řízení úspěšná, žádné náklady jí však v řízení nevznikly a žalovaná je ani nepožadovala. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Nezpochybňovala závěr soudu prvního stupně o absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavírání úvěrové smlouvy, nesouhlasila však s tím, že by neprokázala, že jí vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť veškeré finanční transakce, a to včetně výše finančních prostředků, které žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty, a částky, které žalovaná na předmětný úvěr zaplatila, vyplývají z jí předloženého výpisu z účtu kreditní karty. Z tohoto důvodu navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, spolu s náklady řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 7. Z obsahu odvolání je zřejmé, že žalobkyně brojila pouze proti nepřiznání částky [částka], ve zbývající zamítavé části byl výrok I. rozsudku soudu prvního stupně odvoláním nedotčen, nabyl tak právní moci a nebyly předmětem přezkumu odvolacím soudem (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 8. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud projednal a rozhodl o odvolání žalobkyně při jednání bez účasti účastníků, neboť žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a žalovaná se k jednání odvolacího soudu nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána, a ani nepožádala včas a z důležitých důvodů o jeho odročení. 9. S ohledem na námitky uplatněné v odvolání žalobkyní odvolací soud přezkoumal skutkové zjištění soudu prvního stupně o tom, v jaké výši bylo žalované poskytnuto plnění a v jaké výši bylo žalovanou plněno. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovanou částku představuje jistina ve výši [částka] s příslušenstvím, což dokládala výpisem z účtu kreditní karty, z něhož vyplývá výše finančních prostředků, které žalovaná čerpala i výše splátek žalovanou uhrazených. Odvoláním žádala přiznat částku [částka], přičemž ke stanovení její výše uvedla, že žalovaná čerpala celkem částku [částka] (výběry a platbami ve výši [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka]) a uhradila částku [částka] (platbami ve výši [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka]), žalovaná částka představuje rozdíl mezi žalovanou čerpanými a splacenými finančními prostředky. 10. Odvolací soud při hodnocení věci vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost odkazuje, a dále zopakoval dokazování listinou označenou jako Souhrnný výpis z účtu Kreditní karty, z něhož zjistil, že žalovaná vybrala dne [datum] v hotovosti částku [částka] a u obchodníka téhož dne čerpala částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] vybrala v hotovosti částku [částka], dne [datum] čerpala u obchodníka částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] vybrala v hotovosti částku [částka], dne [datum] vybrala v hotovosti částku [částka] (celkem [částka]). Dále odvolací soud zjistil, že dne [datum] byla na účet připsána částka [částka], dne [datum] žalovaná uhradila částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] (celkem [částka]). Zjištěné skutečnosti jsou uvedeny přímo v textu listiny, k jejíž pravosti a obsahové správnosti neměli účastníci námitky. 11. Soud prvního stupně věc správně posuzoval po právní stránce s ohledem na dobu uzavření smlouvy dne [datum] podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, tak patnáctý den po odeslání. 16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně dostatečně nezkoumala schopnost žalované zaplatit úvěr, žalobkyně ostatně proti němu ani svým odvoláním nebrojila. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je neplatnost dotčené smlouvy o úvěru, ke které soud přihlíží i bez návrhu, a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitels