21 Co 114/2024-255 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „prvostupňový soud“ nebo „soud prvního stupně“) svým rozsudkem č.j. 9 C 340/2023 – 179 ze dne 16. 2. 2024 uznal žalovaného povinným přispívat na výživu žalobce od , datum, do , datum, částkou ve výši 22 000 Kč měsíčně, od , datum, do , datum, částkou 10 000 Kč měsíčně a od , datum, částkou 22 000 Kč měsíčně, výživné splatné vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce předem na účet žalobce č. , č. účtu, (výrok I.) s tím, že nedoplatek na stanoveném výživném za období od , datum, do , datum, ve výši 168 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet žalobce č. , č. účtu, . Dále bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 118 483,20 Kč k rukám , adresa, , a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Žalobce se svou žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne , datum, , domáhal určení vyživovací povinnost žalovaného vůči němu s tím, že je jeho zletilým synem a že se žalovaný před rozvodem s matkou žalobce dne , datum, od rodiny fakticky odstěhoval. Tvrdil, že od , datum, studuje v řádném denním studiu , adresa, a že vyživovací povinnost nebyla dohodnuta ani určena, a to ani přes jeho opakované žádosti. V žalobě bylo dále tvrzeno, že žalovaný začal od září 2022 žalobci zasílat na jeho účet výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně, když ale tato částka není pro jeho potřeby dostatečná a neodpovídá výdělkovým možnostem a životní úrovni žalovaného. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, navrhl ji v plném rozsahu zamítnout, případně zamítnout přispívat na výživu žalobce nad částku zcela nezbytnou, maximálně nad částku 13 000 Kč měsíčně. Tvrdil, že žalobci poskytoval již od svého odchodu od rodiny výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně, spolu s možností čerpat ze strany žalobce/školy částku 6 000 Kč měsíčně na kolej. Za nedůvodný považoval návrh na určení výživného od , datum, , neboť žalobce činil kroky k určení výživného až prostřednictvím advokátky , tituly před jménem, .3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami, výslechem účastníků a svědků a dospěl ke skutkovému závěru, podrobně uvedenému v odst. 3 až 16 odůvodnění napadeného rozsudku.4. Odkázal na ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. § 911 o.z., ust. § 913 odst. 1 o.z. a ust. § 922 odst. 1 o.z. a uvedl, že žalobce, který je synem žalovaného, je po celé rozhodné období studentem vysoké školy v řádném denním studiu a v jeho možnostech není se po dobu studia samostatně živit. Konstatoval, že žalovaný má, i přes další tři vyživovací povinnosti, takové majetkové poměry, které naplňují právo dítěte podílet se na životní úrovni rodiče. Připomněl, že na této skutečnosti nic nezmění fakt, že výživné je žalobci poskytováno i jeho matkou, která sice nemá takové příjmy jako žalovaný, ale má i životní úroveň umožňující hrazení přiměřeného výživného. S ohledem na shodu obou rodičů žalobce, že tento je inteligentní osobou, navíc velmi „spořivou“, vyslovil předpoklad, že si žalobce bude část výživného odkládat na jím zvolený vhodný finanční produkt. Zdůraznil, že výživné lze u dětí přiznat zpětně nejdéle po dobu tří let od zahájení soudního řízení, a to i zpětně. Vyšel ze zjištění, že již v době jednání žalovaného s matkou žalobce o vypořádání SJM učinil žalobce vůči žalovanému krok k uzavření dohody ohledně výživného, a že podle postoje žalovaného před zahájením soudního řízení a v jeho průběhu bylo zřejmé, že odpovídající výživné by bez autoritativního rozhodnutí soudu nebylo sjednáno. K námitce žalovaného stran rozporu nároku žalobce s dobrými mravy se prvostupňový soud velice podrobně vyjádřil v odst. 26 odůvodnění napadeného rozsudku, k námitce podjatosti v odst. 35 až 38 a výše nedoplatku na výživném byla odůvodněna v odst. 28. O nákladech řízení rozhodl prvostupňový soud podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ust. § 7 AT, ust. § 11 odst. 1 AT a ust. § 13 odst. 4 AT.5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání a předně poukazoval na to, že postup prvostupňového soudu v něm vzbudil pocit, že rozhodující soudkyně není nestranná a nezaujatá. Poukazoval na to, že spolu s právní zástupkyní žalobce jsou téměř sousedy pro vlastnictví bytových jednotek ve stejném domě a zároveň společnými členkami SVJ , jméno FO, , , adresa, . Protože byl tento dům budován jako developerský projekt, předpokládá i vzájemnou spolupráci mezi soudkyní a advokátkou při výstavbě předmětného bytového domu. Poukazoval na časovou osu celého řízení s tím, že jiný soudní rok byl proveden prvostupňovým soudem bez jakéhokoli informování žalovaného či jeho právní zástupkyně, a tedy jej na něm ani nevyslechl. Konstatoval, že nebyl prokázán rozsah výuky žalobce ve škole ani skutečnost, že by mu zdravotní stav bránil v brigádách. Dovozoval, že prvostupňový soud fabuloval budoucnost, že si žalobce bude spořit a poukazoval na jeho chování k němu, které je v rozporu s dobrými mravy, byť žalovaný vždy projevoval o všechny své děti zájem. Vyslovil nesouhlas s přiznáním výživného zpětně, a to s tím, že nebylo jednoznačně prokázáno, kdy a jakým způsobem ho vyzval žalobce k hrazení výživného. Ve svém odvolání dále uvedl, že prvostupňový soud rozhodl za naprosto plochého použití metodiky ministerstva spravedlnosti o výpočtu výživného, když bylo víceméně jedno, jaké má žalobce potřeby, zda se chová mravně či v rozporu s dobrými mravy. Konstatoval, že z jeho prokázaného příjmu byla vypočítána naprosto mechanicky výše výživného a dovolával se toho, že soudní rozhodnutí má sehrát i výchovnou roli. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně zpět s tím, že k projednání věci pověří jiného soudce. Pokud by odvolací soud došel k závěru, že vznesení námitky podjatosti není důvodné a provedené dokazování je dostačují k rozhodnutí, navrhl napadený rozsudek změnit tak, že žaloba bude zamítnuta a bude mu přiznána náhradu nákladů řízení.6. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně a právně správného. Poukazoval na to, že dovozování jakéhosi vztahu mezi soudkyní a jeho právní zástupkyní z titulu jejich společného členství v SVJ je naprosto absurdní. Konstatoval, že žalovaný sice vyzdvihuje svůj zájem o všechny své tři děti, ale pomíjí fakt, že ani jedno z nich s ním trvale vřelé kontakty neudržuje, když dcera se s ním nestýká vůbec. Připomínal, že žalovaný zcela zřejmě není ve své „rodičovské lásce“ schopen připustit, že žalobce je v psychicky špatném stavu a ačkoli ho opakovaně žádal, aby mu tento dal čas, žalovaný si o to více nátlakově vyžadoval osobní jednání s ním i za stavu, kdy tento měl a má právní zastoupení stejně jako žalovaný. Poukazoval na to, že v řízení bylo prokázáno, že v rámci úpravy poměrů tehdy nezletilého , jméno FO, a rozvodu manželství žalovaného a matky žalobce byla předložena i dohoda o úpravě vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci, ale žalovaný její uzavření odmítl. Dovozoval, že diskuse o výživném pro žalobce tedy probíhala již v rámci těchto jednání a dále popíral, že by byl jakkoli negativně ovlivňován k žalovanému svou matkou. Zdůrazňoval, že již rok pravidelně dochází na psychologická terapeutická sezení, kdy teprve v současné době začíná být na těchto sezeních schopen formulovat záležitosti jeho vztahu s otcem, dětství spojené s „pevným režimem“, pravidly, psychickými a fyzickými tresty. Ve svém vyjádření uvedl, že se od září 2022 opakovaně marně snažil o získání možnosti přivýdělku v , Anonymizováno, , kde studuje a odkazoval i na judikaturu , Anonymizováno, .7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalovaným uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. a), c), e), g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.), doplnil dokazování kopií diplomu žalobce o ukončení bakalářského studia, jeho přihláškou na navazující studium a lékařskými zprávami (ust. § 213 odst. 4 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Od