21 Co 157/2024-291 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 8 C 416/2021 – 248 ze dne 8. 2. 2024 řízení částečně zastavil v požadavku žalobce, aby byla žalovaná povinna podat žalobci vyúčtování ze správy jeho jmění (výrok I.), žalované uložil povinnost přispívat žalobci na jeho výživu počínaje dnem , datum, částkou 3 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do 20. dne v měsíci předem k rukám žalobce (výrok II.) a do zbytku, v požadavku na platbu 5 500 Kč měsíčně od , datum, do , datum, a 2 500 Kč měsíčně od , datum, , žalobu zamítl (výrok III.). Dále rozhodl tak, že nedoplatek na výživném za dobu od , datum, do , datum, nevznikl (výrok IV.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).2. Žalobce se svou žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne , datum, , domáhal, aby byla žalované uložena povinnost podat mu vyúčtování ze správy jeho jmění a aby byla dále uznána povinnou platit mu výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně, počínaje dnem podání žaloby. Tvrdil, že je studentem druhého ročníku , Anonymizováno, , žalovaná ho nechává bydlet na adrese jeho pobytu, ale nad rámec toho mu neposkytuje žádné hmotné ani finanční plnění. Otec žalobce mu poskytuje výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně. Uvedl, že žalovaná je zřejmě nezaměstnaná, když předchozí zaměstnání ukončila vlastní výpovědí. Žalovaná tvrdila, že žalobce žije sám v jejím domě a veškeré náklady na provoz domu hradí výhradně ona. Uvedla, že se odstěhovala do , adresa, , aby snáze našla nové zaměstnání, když pracuje jako prodavačka – obsluha čerpací stanice a bydlí v podnájmu za 3 000 Kč měsíčně. Nemovitost, kterou žalobce obývá, plánovala prodat, neboť její provoz je pro ni příliš vysoký, ale domluva se žalobcem na jeho odstěhování však nebyla možná. Ten sice studuje, ale jeho prospěch je nevalný a docházka do školy značně nepravidelná a proto lze jen těžko presumovat úspěšné dokončení studia. Tvrdila, že nikdy nepracoval ani brigádně a veškerý potenciál, čas i prostředky vynakládá na hraní počítačových her. Uvedla, že mu jeho otec údajně hradí výživné v částce 10 000 Kč měsíčně, ovšem dříve, když byl žalobce nezletilý, mu ho hradil ve výši 33 000 Kč měsíčně.3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami, výslechem účastníků a výslechem svědka , jméno FO, , odkázal na ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o.z.“), ust. § 911 o.z., ust. § 911 o.z., ust. § 913 odst. 1, odst. 2 věta první o.z. a ust. § 915 odst. 1 o.z. V rozsahu částečného zpětvzetí bylo rozhodnuto podle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Uvedl, že se žalobce jako zletilý syn domáhá po žalované stanovení výživného, když v minulosti nebylo nikdy soudy o výši vyživovací povinnosti rozhodováno. Konstatoval, že žalobce je osobou, která pro řádné studium v denním programu dosud není schopna se sama živit a má tedy nárok na výživné od obou rodičů, kteří nemají jinou vyživovací povinnost tak, aby jeho životní úroveň byla shodná s životní úrovní rodičů a byly pokryty jeho životní potřeby. K otci žalobce poukázal na to, že má vysoce nadstandardní pravidelné měsíční příjmy z pronájmu a rovněž majetek značné hodnoty, kdy je jediným společníkem obchodní společnosti s miliardovým obratem. Zdůraznil, že vyživovací povinnost k žalobci plní dobrovolně částečně v penězích a částečně naturálně, přesto může a měl by poskytovat výživné v mnohem větším rozsahu tak, aby se žalobce mohl podílet na jeho životní úrovni. Připomněl, že otec žalobce není účastníkem tohoto řízení a je tak jen na žalobci, aby se vůči němu domáhal vyššího plnění. Stran žalované konstatoval, že má oproti otci žalobce životní úroveň o dost nižší, příjem ze zaměstnání průměrný až podprůměrný. Konstatoval, že sice vlastní dům, ale příjem z něj nedosahuje žádný a ani dosáhnout nemůže, neboť v něm poskytuje žalobci bezplatně bydlení. Připomněl, že nad rámec toho hradila do září , Anonymizováno, i spotřebu elektrické energie v domě, platila za svoz odpadu, do konce roku , Anonymizováno, hradila i spotřebu vody v domě, čímž poskytovala žalobci výživné do září , Anonymizováno, výhradně v naturální podobě, od října , Anonymizováno, pak částečně v naturální podobě a částečně v penězích, a to ve výši 3 000 Kč měsíčně. Zdůraznil, že její příjmy, majetkové poměry a výdaje jí umožňovaly úhradu výživného po celé rozhodné období ve výši cca 5 000 Kč či 5 500 Kč měsíčně, nikoliv však po většinu uplatněného období v penězích za situace, kdy žalobce bezplatně obývá její nemovitost. Za období do září , Anonymizováno, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, za období od , datum, pak uložil žalované hradit výživné žalobci ve výši 3 000 Kč měsíčně (vzhledem k omezení naturálního plnění o dodávku elektřiny), což žalovaná dobrovolně činí a žádný dluh na výživném proto nevznikl. K námitce žalobce, že jednání žalované je v rozporu s dobrými mravy, uvedl, že vztahy mezi účastníky nejsou dlouhodobě dobré a rozhodně neodpovídají obvyklé představě o vztahu matky a syna, nelze však jednoznačně uzavřít, že je to vina výhradně žalované. Konstatoval, že i kdyby tomu tak bylo, nemůže to znamenat, že by měla žalovaná plnit vyživovací povinnost nad rámec svých možností a schopností. V těchto souvislostech poukázal na neracionálním lpění žalobce na bydlení v domě matky, a na nelogičnost toho, že se žalobce domáhá výživného pouze po matce a nikoli po otci. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 151 o.s.ř., ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a v části zastavení s ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.4. Proti výrokům III., IV. a V. tohoto rozsudku podal žalobce včas odvolání a předně poukazoval na to, že otec hradil 33 000 Kč měsíčně na základě dohody rodičů žalobce v době, kdy byl tento ve výlučné péči žalované. Připomínal, že v tomto ohledu došlo ke značné změně, když žalovaná o něj již nijak nepečuje, odstěhovala se od něho a bylo jí zcela jedno, co s ním bude. Tvrdil, že na něho zcela zapomněla, zařídila si nový život sama pro sebe, on pro ni přestal existovat a pokud ji i jen zdánlivě omezuje, jedná proti němu. Zdůrazňoval, že finanční plnění ve výši 3 000 Kč měsíčně mu začala hradit až v souvislosti s vedením zdejšího řízení a nyní ho bezprávně nutí k tomu, aby se odstěhoval z domu, ve kterém bydlí od malička, navíc mu v domě nezákonně odpojila elektřinu a vodu. Poukazoval na to, že toto její jednání je prověřováno , Anonymizováno, . Tvrzení žalované, že tak učinila v souvislosti s prodejem domu, označil za účelové s tím, že prodej domu je aktuálně ukončen a ona mu přesto již několik měsíců neumožnila, aby si k domu zřídil elektřinu, kterou by sám hradil. Odpojení vody z důvodu obavy ze zamrznutí označil rovněž za účelové s tím, že žalovaná pomíjí, že v domě bydlí a zamrznutí tedy nehrozí. Dovozoval, že jejím hlavním cílem je vystrnadit ho z bydlení, na nějž má právo. Svého otce označil za osobu, která o něj pečuje a stará se ve všech směrech a závěry prvostupňového soudu, že by mu měl platit výživné nejméně 40 000 Kč, označil za nereálné. Připomínal, že neužívá celý dům, ale jen jeden pokoj s příslušenstvím a žalované nic nebrání v tom, aby pronajímala další pokoje v domě. K její námitce, že nemá finance na provoz domu, poukazoval na to, že v době, kdy žalovaná dům prodala, zarezervovala ihned daleko větší dům, tedy s mnohem vyššími provozními náklady. Nepopíral, že v červnu letošního roku dokončil studium, když se vyučil v oboru kuchař, číšník, ale poukazoval na to, že se mu nepodařilo sehnat zaměstnání, a to s ohledem na krizi v tomto oboru. Jeho otec mu přislíbil zaměstnání u něj, a on proto nastoupil na jednoroční studium v oboru prodavač, aby si rozšířil své schopnosti v tomto směru. Navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno v celé části a byla mu přiznána náhradu nákladů řízení.5. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že účastníci spolu stále nekomunikují, žalobce ji o ničem neinformuje a ona má za to, že jeho studium mělo skončit v červnu letošního roku a není jí známo nic o tom, že by žalobce ve studiu pokračoval. Uvedla, že pokud tomu tak skutečně je, tak v tomto směru neunesl důkazní břemeno a není dán důvod pro určení výživného pro zletilé dítě. Pokud jde o bydlení žalobce v jejím domě, trvá stejný stav, jako byl v řízení před prvostupňovým soudem a připomínala, že mu nabízela alternativní způsoby bydlení, což tento odmítal. Žalobu označila za účelovou s tím, že žalobce má nárok na mnohem vyšší výživné od svého otce, jehož se nedomáhal ani soudně, ani mimosoudně. Pokud žalobce poukazoval na trestně právní aspekty chování žalované, tak žádné trestní stíhání její osoby zahájeno nebylo. Zdůrazňovala, že žalobci stále platí výživné ve výši 3 000 Kč. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku s připomenutím, že již není na místě, aby žalobci hradila výživné, neboť se od , datum, nepřipravuje na své budoucí povolání.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust