22 Co 19/2023-383 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) částku 72 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 600 Kč od 14. 12. 2018 do zaplacení ve výši 9 %, b) částku 72 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 600 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, c) částku 72 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 600 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu pro částku 364 633,50 Kč (výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku II. a závislého výroku III. podal žalobce včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně shledal nárok žalobce na dlužné nájemné opodstatněným, přesto mu nepřiznal i související nárok na smluvní pokutu ve výši 364 633,50 Kč. I tento nárok žalobce přitom vyplývá z platné nájemní smlouvy a jeho vznik byl vázán na prodlení žalovaného s úhradou nájemného, pro jeho přiznání tak byly splněny všechny předpoklady. Kvantifikace smluvní pokuty byla provedena ke dni podání žaloby, a i k výzvě k zaplacení konkrétní výše smluvní pokuty došlo nejpozději jejím podáním. Důvody, proč měla být smluvní pokuta žalovanému účtována neoprávněně, nejsou v napadeném rozsudku jasně vyjádřeny. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka na smluvní pokutu měla být uplatněna dřív, s poukazem na výpověď svědkyně , jméno FO, k procesu vymáhání pohledávek žalobcem, tak vymáhání pohledávek nebylo předmětem činnosti této svědkyně. Spravované pohledávky jsou postupovány finančnímu odboru , právnická osoba, a až později se rozhoduje, zda bude přistoupeno k soudnímu vymáhání zejména s ohledem na přístup dlužníka. Žalobce musel pohledávky vůči žalovanému uplatnit u soudu, jinak hrozilo promlčení některých jeho nároků. Předtím však s žalovaným dlouhodobě jednal a snažil se o mimosoudní řešení. Žalovaný užíval pozemky, tvořící předmět nájmu, ke své podnikatelské činnosti, od roku 2018 za ně nic neplatil, a bránil možnosti jeho jiného využití. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalobě na zaplacení smluvní pokuty vyhoví.3. Proti tomuto rozsudku, do výroků I. a III. rozsudku, podal odvolání i žalovaný. Poukázal na to, že žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužného nájemného za roky 2018 – 2020 a smluvní pokuty za prodlení s úhradou nájemného podle smlouvy o nájmu pozemku pro umístění reklamního zařízení (5 billboardů), uzavřené na dobu neurčitou. V roce 2017 došlo v důsledku větrné bouře k poškození dvou reklamních zařízení (billboardů), tuto skutečnost žalovaný oznámil pracovníkovi žalobce panu , jméno FO, a požádal ho o změnu smlouvy a vrácení přeplatku, což v řízení před soudem prvního stupně dokládal dopisy ze dne 3. 11. 2017 a 3. 4. 2018. Přesto mu soud prvního stupně vytkl, že o změnu smlouvy nežádal. Jednání pana , jméno FO, (např. vrácení přeplatku na smlouvě) v žalovaném vzbudilo dojem, že pan , jméno FO, je osobou oprávněnou k dispozicím se smlouvou, tedy i k její změně, žalovaný jako laik nevěděl, že návrh změny smlouvy musí schválit rada města. Žalovaný byl v dobré víře, že jedná s osobou oprávněnou, o čemž svědčí i to, že svůj požadavek opakovaně urgoval. Až s odstupem času se dozvěděl, že pan , jméno FO, již není referentem žalobce. Žalobce nemá v pořádku své administrativní podklady, to však nemůže být přičítáno k tíži žalovaného, který se od konce roku 2017 pokoušel o změnu obsahu nájemní smlouvy, aby byla souladná s faktickým stavem (užíváním pouze pozemků se třemi billboardy). Úmyslem smluvních stran bylo upravit smluvní vztah zpětně a zohlednit skutečnost, že předmět nájmu nebyl žalovaným užíván v plném rozsahu. V rámci přípravy odvolání žalovaný dohledal výpověď smlouvy o nájmu, která byla žalobci doručena dne 25. 5. 2018, smluvní vztah účastníků tak byl k 31. 8. 2018 ukončen. Po této době žalovaný pozemky užíval bez právního důvodu. Žalobce tak tíží důkazní břemeno, že žalovaný pozemky užíval a v jakém rozsahu. Nárok na zaplacení dlužného nájemného proto není uplatněn po právu. O náhradě nákladů řízení mělo být soudem prvního stupně rozhodnuto tak, že měla být žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 25 % s ohledem na jeho převážný úspěch ve věci. Žalobce svůj nárok začal soudně vymáhat až tři roky po jeho splatnosti, přičemž k zaplacení smluvní pokuty poprvé vyzval žalovaného až v předžalobní upomínce, aniž by ji současně vyčíslil, nikdy předtím po žalovaném smluvní pokutu nepožadoval. Smluvní pokuta v nárokované výši již neplní ani sankční funkci, je nepřiměřená a způsobila by žalovanému finanční problémy. Takovému chování nelze přiznat právní ochranu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zcela zamítne.4. Žalobkyně se v rámci vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnila s výrokem I. rozsudku. Ve vztahu účastníků žalovaný vystupoval jako podnikatel, věděl, jaký postup ze strany žalobce (schválení smlouvy radou města) předchází podpisu smlouvy. Mezi účastníky nebylo nikdy jednáno o konkrétním znění dodatku nájemní smlouvy, nedošlo ke konsensu ohledně jeho obsahu, ani k jeho písemnému uzavření. Tvrzení žalovaného o výpovědi nájemní smlouvy v roce 2018 bylo učiněno až v odvolacím řízení, jedná se o nepřípustnou novotu, žalobci není žádný takový dokument znám a žalovaný v rámci komunikace účastníků z let 2017 – 2022 nikdy výpověď nezmiňoval. V průběhu odvolacího řízení vzal žalobce se souhlasem žalovaného žalobu částečně zpět pro částku 43 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 560 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení, představující částečnou úhradu nájemného žalovaným za rok 2018, neboť žalovaný po zahájení řízení (dne 30. 12. 2021) uvedenou částku zaplatil.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v celém rozsahu, dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné, odvolání žalovaného není důvodné.6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu prvního stupně dne 7. 10. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 582 433,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 29. 3. 2011 smlouvu o nájmu pozemku pro umístění reklamního zařízení č. OSMM-03-11, kterou žalovanému pronajal na dobu neurčitou pozemky p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, za účelem instalace reklamních zařízení a provozování reklamní plochy. Žalovaný se zavázal platit roční nájemné ve výši 60 000 Kč, zvýšené o daň z přidané hodnoty. Pro případ prodlení s úhradou nájemného si účastníci sjednali povinnost žalovaného zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobce v souladu se smlouvou fakturoval žalovanému nájemné za rok 2018 v částce 72 600 Kč fakturou č. , hodnota, , splatnou 13. 12. 2018, za rok 2019 v částce 72 600 Kč fakturou č. , hodnota, , splatnou 31. 10. 2019 a za rok 2020 v částce 72 600 Kč fakturou č. , hodnota, splatnou 30. 12. 2020. Žalovaný odmítal hradit vyúčtované nájemné s poukazem na 2 zničené billboardy, které byly na pozemcích umístěné do roku 2017, faktury vracel jako neoprávněné, aniž by došlo ke změně smlouvy (o které bylo jednáno až od jara 2021). Předmětem nájmu byly přitom označené pozemky, na nichž žalovaný reklamní zařízení umístil a provozoval, navíc torza poškozených reklamních zařízení na pozemcích zůstala. Ve vztahu účastníků žalovaný vystupoval jako podnikatel, neuhradil ani nespornou část nájemného. Nájemní smlouva byla ukončena výpovědí žalobce ke dni 11. 4. 2022. V souladu s ujednáním v nájemní smlouvě žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý den prodlení v celkové výši 364 633,50 Kč, konkrétně za prodlení s úhradou nájemného za rok 2018 za dobu od 14. 12. 2018 do 4. 10. 2021 v částce 186 219 Kč, s úhradou nájemného za rok 2019 za dobu od 1. 11. 2019 do 4. 10. 2021 v částce 127 776 Kč, a s úhradou nájemného za rok 2018 za dobu od 30. 12. 2020 do 4. 10. 2021 v částce 50 638,50 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobce dlužnou částku neuhradil.7. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal, že smlouva je neplatná, neboť její součástí měla být specifikace pozemků a situační plán reklamních zařízení. Žalovaný hradil nájemné do roku 2017 včas, v závěru roku 2017 však došlo v důsledku větrné bouře k poškození dvou billboardů, které nebylo možné nadále na pronajatých pozemcích provozovat, což žalovaný oznámil pracovníku žalobce , jméno FO, na konci roku 2017 a na začátku roku 2018. , jméno FO, provedl prohlídku pozemků, v návaznosti na to byla žalovanému vrácena alikvotní část uhrazeného nájemného ve výši 2 429 Kč. Pozemek, na kterém bylo poničené reklamní zařízení, měl být z nájmu vyňat, neboť žalovaný vzhledem ke svému vě