23 Co 135/2024-155 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru z důvodu podle § 52 písm. e) zákoníku práce, doručené žalobci dne 10. 5. 2022, s tím, že lékařský posudek poskytovatele pracovnělékařských služeb ze dne 17. 3. 2022, na jehož základě byla výpověď dána z pracovního poměru, nevycházel z pravdivých údajů o konkrétní žalobcem vykonávané práci „příjmový skladník skladu , Anonymizováno, v útvaru , Anonymizováno, “. Žalobce dále namítal, že s ním žalovaná zacházela nerovně z důvodu jeho zdravotního stavu, což spatřoval v tom, že mu žalovaná po doručení lékařského posudku v rozporu se svým vnitřním předpisem nenabídla práci na chráněném pracovišti, ani ho tam pracovně nezařadila, ač ve stejné době jiné zaměstnance vykazující zdravotní nezpůsobilost k výkonu dosavadní práce do chráněného pracoviště běžně zařazovala. V uvedeném postupu žalobce spatřuje přímou diskriminaci, vycházející ze skutečnosti, že žalobce jako oznamovatel dlouhodobě upozorňoval na různá pochybení žalované ve vztahu k němu, přičemž vůči němu jakožto oznamovateli nebylo postupováno korektně a nediskriminačně.2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru, doručená žalobci dne 10. 5. 2022, je neplatná (výrok I.), uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení 24 441,29 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované (výrok II.), a konečně žalobci uložil zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení vzniklých státu ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.). Usnesením ze dne 16. 4. 2024, č. j. 21 C 168/2022 – 124, pak soud prvního stupně rozhodl, že výše náhrady nákladů řízení vzniklých státu, jež byla uložena výrokem III. napadeného rozsudku, činí 3 316 Kč.3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že předmětná výpověď z pracovního poměru splňuje formální náležitosti, byla učiněna písemně a výpovědní důvod je v ní skutkově vymezen dostatečně a nezaměnitelně s jiným důvodem. Vzhledem k tomu, že žalobce s obsahem lékařského posudku o zdravotní způsobilosti ze dne 17. 3. 2022, jež byl podkladem výpovědi, nesouhlasil a namítal jeho vady, doplnil soud prvního stupně na návrh obou účastníků dokazování znaleckým posudkem. Z něj vzal soud prvního stupně za prokázané, že „žalobce skutečně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě pozbyl pro obecné onemocnění ke dni doručení výpovědi zdravotní způsobilost k výkonu své práce“ a „pro své onemocnění není schopen vykonávat ani pozici operátora logistiky, ani úžeji vymezenou pozici skladníka“. Uzavřel, že ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru byl výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce naplněn. Pokud žalobce namítal, že mu žalovaná nenabídla práci na chráněném pracovišti, uzavřel soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, že porušení kolektivní smlouvy v ujednání o tzv. nabídkové povinnosti zaměstnavatelem nezpůsobuje neplatnost navazující výpovědi z pracovního poměru pro rozpor se zákonem.4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně, že neprovedl jeho účastnickou výpověď, jíž měl v úmyslu reagovat bezprostředně na výslech znalce , tituly před jménem, , jehož posudek a výpověď před soudem podrobil v odvolání kritice. Podle žalobce soudní znalec uvedl před soudem nepravdivé tvrzení o žalobcově několikahodinové ztuhlosti a odkázal se na lékařskou zprávu z roku 2022, která ovšem tvrzení znalce nedokazuje. Znalec nevycházel z aktuálního zjištěného zdravotního stavu žalobce prostřednictvím prohlídky vykonané , tituly před jménem, , Anonymizováno, dne 17. 3. 2022, která „proběhla předepsaným způsobem a byly provedeny všechny úkony ke zjištění, zda aktuální zjištěný stav odpovídá zdravotní způsobilosti pro výkon práce“, nýbrž z lékařských zpráv a podkladů z doby, kdy byl žalobcův zhoršený zdravotní stav na vrcholu a posuzoval tedy jeho zdravotní stav nikoliv k době lékařské prohlídky a k době výpovědi z pracovního poměru. Podle žalobce znalec úmyslně zamlčel další lékařské zprávy z roku 2022, a to ze dne 21. 4. 2022 a 20. 7. 2022, které, podle žalobce, dokazují, že se jeho zdravotní stav zlepšil, cítí se lépe, lépe se pohybuje, bolesti jsou mírnější a ranní ztuhlost trvá 30 až 45 minut. Žalobce soudu prvního stupně vytýkal, že „alibisticky a slepě převzal závěry znaleckého posudku a zejména jeho doplnění výslechem znalce“, přestože se znalec neseznámil s žalobcovým konkrétním pracovním prostředím, ani neznal konkrétní obsah práce, kterou vykonával a nemohl tedy žalobcovu způsobilost řádně posoudit. Dále žalobce poukazoval na to, že jestliže je za přijatelnou pracovní polohu obecně považována práce vsedě nebo vestoje popřípadě s možností střídání sedu a stoje, pak podle žalobce, „práce v profesi příjmový skladník , Anonymizováno, je v podstatě ideální pracovní polohou“. Žalobce poukazoval rovněž na to, že znalecký posudek soudního znalce , tituly před jménem, , Anonymizováno, neobsahuje znaleckou doložku o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku a je tedy vyhotoven v rozporu s ustanovením § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Vytýkal soudu prvního stupně, že nijak nezohlednil, že žalovaná v žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky neuvedla konkrétní pracovní činnost, kterou žalobce vykonával na základě konkludentní změny pracovní smlouvy ve vymezení druhu práce na druh práce příjmový skladník, čímž si vytvořila předpoklad pro dání výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Rovněž namítal, že se soud prvního stupně nijak nevypořádal s jeho námitkou nerovného zacházení, ve formě přímé diskriminace ze strany zaměstnavatele, kdy poukazoval na to, že se zaměstnavatel a odborová organizace v kolektivní smlouvě zavázali, že zaměstnavatel je povinen při změně zdravotního stavu zaměstnance nabídnout vždy přiměřené náhradní pracovní místo nebo jej převést na jinou práci a k těmto účelům vytvářet chráněná pracovní místa. A přestože žalovaná měla k dispozici chráněná pracoviště, svoji povinnost vůči žalobci se ani nepokusila splnit. Podle žalobce se stal „nepohodlným, a proto objektem nerovného, diskriminačního zacházení ve srovnání s jinými, patrně loajálnějšími zaměstnanci“, protože „na pracovišti důsledně vyžadoval plnění povinností zaměstnavatele vůči zaměstnanci“. Soud se řádně nevypořádal s tím, že žalovaná již dne 14. 3. 2022, kdy ještě nebyla vykonána mimořádná lékařská prohlídka a nemohl být znám posudkový závěr poskytovatele pracovnělékařských služeb, žalobci zaslala oznámení, že od 17. 3. 2022 nebude vykonávat práci z důvodů dlouhodobé nezpůsobilosti ji konat. Žalobce to pokládá za zjevný úmysl žalované rozvázat se ním pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. e), ještě v době trvání jeho pracovní neschopnosti. Podle žalobce, výpověď z pracovního poměru také nesplňuje všechny formální náležitosti platné výpovědi, neboť neobsahuje řádné vymezení jeho pracovní smlouvy, neobsahuje přesné vymezení konkrétní jím vykonávané práce, kdo vydal lékařský posudek a kdy s ním byl zaměstnanec seznámen, pro jakou konkrétní práci a pracovní činnost zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, popřípadě aby napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Žalovaná ve vyjádření odvolací námitky žalobce odmítla, navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. K některým námitkám uvedla, že žalobce měl prostor se ke znaleckému posudku i výpovědi znalce vyjádřit. Z její strany nikdy nebyla projevena vůle ke změně druhu práce u žalobce, když žalovaná pouze za trvání pracovního poměru využívala svého dispozičního oprávnění a žalobce zařazovala na pracovní místa v souladu se sjednaným druhem práce „operátor logistiky“. Poukázala na to, že pro posouzení věci je to přitom v podstatě nerozhodné, jelikož i pokud by byl druh práce sjednán úžeji jako skladník (a nikoliv šířeji jako operátor logistiky), pak s ohledem na žalobcem skutečně vykonávanou práci by závěr o tom, že žalobce skutečně dlouhodobě ztratil zdravotní způsobilost k doposud vykonávané práci, zůstal nezměněn. Připomněla, že napadené rozhodnutí vychází nikoliv z obecných úkolů a požadavků na druh práce operátor logistiky, ale naopak z konkrétní pracovní náplně pracovního místa žalobce a požadavků na něj, když „soud prvního stupně nejprve zjistil (převážně z nesporných tvrzení stran), jaká byla konkrétní pracovní náplň žalobce na jeho pracovní pozici, dále zjistil, jaké jsou podmínky, za kterých je tato práce vykonávána zejména co do posouzení rizik a na základě toho pomocí znaleckého zkoumání posoudil, zda zdr