25 Co 148/2024-247 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 22. 2. 2024, č. j. 21 C 171/2023-199, rozhodl Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal uložení povinnosti zaplatit žalobci 383 655 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 323 433 Kč od 16. 10. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 222 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 100 637,66 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Žalobce požadoval, žalobou doručenou soudu dne 25. 4. 2023, celkem dva nároky na náhradu škody vzniklé v souvislosti s neoprávněným zadržování vozidla žalobce žalovanou. Prvním byl požadavek na zaplacení částky 323 433 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé žalobci nutností pronajmout si náhradní vozidlo po dobu neoprávněného zadržování jeho vozidla , Anonymizováno, žalovanou, tj. zaplaceným nájemným v uvedené výši, a druhým pak požadavek žalobce na zaplacení částky 60 222 Kč z titulu náhrady škody vzniklé poklesem ceny zbytku vozidla v důsledku protiprávního zadržování vozidla , Anonymizováno, žalovanou. Soud prvního stupně oba nároky žalobce včetně požadovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení zamítl, když uzavřel, že v důsledku zajišťovacího převodu práva k vozidlu , Anonymizováno, ze žalobce na úvěrující společnost , právnická osoba, ., nebyl žalobce v době, kdy nemohl v důsledku dopravní nehody a umístění vozidla u žalované vozidlo , Anonymizováno, užívat, tj. nebyl v době škodné události jeho vlastníkem a není tedy aktivně legitimován k uplatnění tohoto svého nároku, neboť i kdyby mu vozidlo žalovaná vydala již 19. 4. 2021, nemohl by vozidlo používat z důvodu jeho poškození. Obdobně by nemohl bez souhlasu vlastníka vozidlo prodat a současně nevyužil nabídky žalované na odkup vozidla za 165 333 Kč. K pronájmu náhradního vozidla soud prvního stupně dále zdůraznil určité mantinely, a to jak přiměřenosti pronajatého vozidla, tak výše měsíčních splátek ve výši necelých 7 000 Kč a výši nájmu přes 24 000 Kč. Věc právně posoudil dle § 2040, § 2193, § 2910, § 2918 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. O nákladech řízení rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti shora uvedenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil, když uvažoval tak, jako by škoda byla žalobci způsobena nedbalostně při dopravní nehodě. Taková paralela je ovšem nepoužitelná, protože žalobci byla škoda způsobena úmyslně. Žalovaná na základě vykonstruované pohledávky uplatnila k vozidlu v detenci, a posléze vlastnictví žalobce, neexistující a neoprávněné zadržovací právo. Žalobce v důsledku takového úmyslně protiprávního chování žalované neměl vozidlo v držení a nemohl jej používat ani ke své mobilitě, ani k získání prostředků na vozidlo nové. Informace pojišťovny o neúčelnosti opravy vozidla nemohla tedy způsobit žádné právní důsledky a judikatura dovolacího soudu citovaná v bodě 52 napadeného rozsudku pak není, vzhledem k objektivně jinému skutkovému stavu, použitelná. Je třeba vyjít z obecného principu, že pokud někdo někomu zadržuje jeho věc, je povinen mu nahradit náklady, které poškozenému vzniknou v souvislosti s opatřením náhrady za zadrženou věc. Výše těchto nákladů není důležitá, když si žalobce prostřednictvím nájmu zajistil vozidlo v podobné kategorii. Obdobně nesprávně vyřešil soud prvního stupně i otázku aktivní věcné legitimace žalobce. I tady je třeba odlišit situaci po dopravní nehodě a situaci, kdy třetí osoba oprávněnému detentoru vozidla toto vozidlo protiprávně zadržuje a po dobu tohoto zadržování vozidlo poklesne na ceně. V takovém případě jde o újmu vzniklou úmyslným jednáním. Rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2815/2020, zmíněné soudem prvního stupně, pak nemůže na souzenou věc dopadat, a to i proto, že v judikované věci šlo o leasingovou smlouvu, zatímco v souzené věci šlo o smlouvu úvěrovou, která byla pouze zajištěna prostřednictvím zajišťovacího převodu práva. Rozvazovací podmínka byla následně naplněna a je proto zapotřebí na zajišťovací převod práva hledět, jako by k němu nikdy nedošlo. Žalobce zdůraznil, že soud prvního stupně se ve svých závěrech odchýlil od běžné ekonomické reality a dal přednost formálnímu stavu oproti skutečnému. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a uloží žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.3. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že soud prvního stupně správně vyhodnotil, že i kdyby bylo žalobci poškozené vozidlo vydáno dne 19. 4. 2021, nemohl jej nejen žalobce z důvodu poškození používat a bez souhlasu vlastníka, kterým byl , právnická osoba, ., ani prodat, ale také žalovaná žalobci nabídla odkoupení poškozeného vozidla za cenu stanovenou prostřednictvím internetové aukce, což žalobce odmítl. Žalovaná od počátku namítala účelovost tvrzení žalobce, jakož i účelovost žalobcem předložených důkazů: smlouva o nájmu dopravního prostředku ze dne 20. 4. 2021 byla uzavřena na dobu určitou do 31. 5. 2022, aniž by žalobce mohl v době jejího uzavření předvídat, jaké stanovisko žalovaná k vydání vozidla žalobce zaujme, nadto žalobce vrátil náhradní vozidlo teprve dne 22. 4. 2021; pravidelné nájemné bylo hrazeno od počátku v hotovosti; faktury společnosti , právnická osoba, . byly vždy vystaveny 22. den příslušného měsíce, bez ohledu na to, o jaký šlo zrovna den; číselná řada faktur nekorespondovala a nenavazovala na číselnou řadu faktur vystavených společností , právnická osoba, . jinému subjektu; účet na fakturách nebyl účtem zveřejněným dle zákona o DPH, šlo o soukromý účet svědka , jméno FO, ; na základě kupní smlouvy ze dne 2. 1. 2023 přešlo poškozené vozidlo do vlastnictví , jméno FO, , ovšem za zcela jiných podmínek než uvedených ve smlouvě, když již nešlo o prodej „použitelných zbytků“, ale dle nájezdu kilometrů šlo o vozidlo ve zcela jiném technickém stavu. Soud prvního stupně správně posoudil i přiměřenost nájmu náhradního vozidla. Žalobce splácel společnosti , právnická osoba, . úvěrové splátky ve výši 6 954 Kč, zatímco měsíční nájem za náhradní vozidlo činil 24 200 Kč a takové nájemné se žalobce zavázal hradit po dobu cca 13 měsíců, když s vozidlem ujel maximálně 25 000 km a v období od 15. 3. 2022 do 31. 5. 2022 maximálně 1 466 km. Navíc se v případě náhradního vozidla nejednalo o srovnatelnou cenovou kategorii a třídu s poškozeným vozidlem. Žalobce v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal, že byl oprávněn s poškozenými zbytky vozidla disponovat a tyto zpeněžit, aby výnos mohl použít na nákup nového vozidla pro svou mobilitu. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. a zjistil, že odvolání žalobce není opodstatněné.5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z následujících zjištění: žalobce uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , , adresa, , jméno FO, (dále opět jen „, právnická osoba, .“), úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 343 198 Kč za účelem úhrady kupní ceny automobilu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ , SPZ, (dále jen „, Anonymizováno, “) v celkové výši 428 998 Kč. Mezi žalobcem a společností , právnická osoba, . byla současně uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Vlastníkem , Anonymizováno, se stala společnost , právnická osoba, ., a to až do doby, než bude celý úvěr a další závazky ze smlouvy zaplaceny. Mezi žalobcem a společností , právnická osoba, . byla dále uzavřena i smlouva o výpůjčce , Anonymizováno, , na jejímž základě společnost , právnická osoba, . souhlasila s tím, aby žalobce automobil používal. Dne , datum, došlo k autonehodě, po níž bylo , Anonymizováno, odtaženo do servisu žalované. Dne , datum, sdělila žalobci pojišťovna, že likvidace škodné události bude řešena formou totální škody na vozidle , Anonymizováno, . Obvyklá cena , Anonymizováno, byla stanovena na částku 371 000 Kč a cena zbytků na částku 165 333 Kč. Pojistné plnění ve výši 205 667 Kč bylo vyplaceno společnosti , právnická osoba, . Žalobce dne 16. 4. 2021 požádal žalovanou o připravení , Anonymizováno, k odvozu ze servisu. Žalovaná na to žalobci obratem sdělila, že podmínkou předání , Anonymizováno, je úhrada doposud vzniklých nákladů (provedených prací a materiálu dodaného k opravě vozidla). Žalobce měl v období od , datum, do , datum