25 Co 92/2024-235 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, č. j. 11 C 184/2022-182, Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. určil, že žalobce je vlastníkem pozemkové parcely p. č. , Anonymizováno, a pozemkové parcely p. č. , Anonymizováno, , obě v katastrálním území , adresa, (dále jen „sporné pozemky“). Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 64 834,50 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, do tří dnů od právní moci rozsudku. Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobce a jeho otec , Jméno zainteresované osoby 0/0, starší se ujali držby sporných pozemků společné s držbou pozemku p. č. , Anonymizováno, po koupi nemovitosti v roce 1994. Držba se opírala o domnělý titul, a to kupní smlouvu ze dne 7. 7. 1994, kdy se domnívali, že sporné pozemky jsou součástí koupě, neboť zakoupený pozemek byl oplocen. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro vydržení podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Sporné pozemky jsou způsobilým předmětem vydržení a držba těchto pozemků žalobcem a jeho otcem byla oprávněná a trvala stanovenou zákonnou dobu, konkrétně od 19. 8. 1994; rovněž nebyla nikým objektivně zpochybněna. K vydržení vlastnického práva ke sporným pozemkům tak došlo ke dni 19. 8. 2004. Z uvedených důvodů bylo žalobě plně vyhověno. Ohledně náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.2. Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že tvrzení žalobce o existenci vydržení vlastnického práva ke sporným pozemkům nebylo prokázáno žádným listinným důkazem na bázi geometrického plánu či fotodokumentace. Je třeba zmínit i skutečnost, že žalobce dne 10. 6. 2015 požádal žalovaného o možnost odkoupení pozemků, čímž nepřímo uznal existenci vlastnického práva žalovaného ke sporným pozemkům. Je třeba, aby se soud zabýval řešením předběžné otázky, když existence vlastnického práva žalobce či žalovaného byla posuzována i v rámci exekučních řízení. Žalovaný odkázal na ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř., kdy soudy vycházely z rozhodnutí , právnická osoba, , odboru výstavby-stavebního úřadu, o odstranění plotu. Z důvodu právní jistoty účastníků by jakákoliv další rozhodnutí soudu v dané věci, včetně rozhodnutí v této věci, neměla být v rozporu se shora uvedenými rozhodnutími soudů ve věci exekuční. V exekučních věcech došlo v průběhu řízení k odstranění plotu a vybudování nového oplocení zcela v souladu se soudními rozhodnutími. Dle žalovaného nebylo v daném řízení prokázáno, že by na straně právního předchůdce žalobce, tj. , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Anonymizováno, , a žalobce existovala pravá a nepřetržitá držba po dobu 10 let. V údajné době držby žalobce došlo ze strany žalovaného k několika úkonům, které jednoznačně deklarují jeho vlastnický vztah k předmětným pozemkům. Jedná se především o žádost o zápis do evidence nemovitostí (dále jen „EN“) ze dne 2. 8. 1985, provedení změny zápisu v EN ze dne 24. 10. 1977, žádosti o zápis do katastru nemovitostí (dále jen „KN“) ze dne 15. 3. 1995, souhlas s provedením udržovacích prací ze dne 4. 11. 1999, snímek pozemkové mapy ze dne 20. 10. 1999, stavební povolení ze dne 17. 1.2000, půdorys plynové přípojky ze dne 17. 1. 2000 a geometrický plán č. , hodnota, . Z těchto listin bez pochybnosti vyplývá postoj žalovaného k předmětným nemovitostem. Při absenci listinných důkazů se žalobce snažil prokázat svá tvrzení výpověďmi svědků, které navrhl. Jednalo se ve většině případů o jeho kamarády a známé, tyto výpovědi vyznívají účelově, jsou nejednoznačné, a tvrzení žalobce v žádném případě neprokazují. Z reálného hlediska totiž není možné popsat stav a umístění plotu před 25 lety, když někteří svědci konstatovali, že tento stav byli schopni zhodnotit na vzdálenost 20 až 30 m, někdy též přes betonovou zeď. Svědci , Anonymizováno, nebyli schopni definovat umístění plotu, svědek , tituly před jménem, , adresa, nebyl schopen specifikovat hranice pozemku, u svědka , Anonymizováno, působila výpověď dojmem zmatenosti, svědek , Anonymizováno, nebyl schopen specifikovat stavbu plotu. Jediný svědek , Anonymizováno, svědčil smysluplně, nicméně jeho výpověď působila dojmem zaujatosti a účelovosti. Vzhledem k tomu, že jeho rodina byla v minulosti nucena odprodat předmětné pozemky žalovanému. Zvláštní skutečností je to, že žalobce nabyl od své sestry , jméno FO, spoluvlastnický podíl k předmětným pozemkům, když, jak tvrdí, věděl o vydržení předmětných pozemků. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen „NS“), a to usnesení ze dne 13. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1493/2001, dále na rozsudek NS ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 1245/2010, jakož i další v odvolání citovaná rozhodnutí NS. Zdůraznil, že přesvědčení držitele o tom, že mu věc patří, musí být po celou dobu důvodné s tím, že oplocení pozemku samo o sobě není okolností zakládající dobrou víru. V předmětné věci je třeba zdůraznit, že dokazování bylo soudem vedeno víceméně právě k otázce vybudování oplocení. Rovněž zdůraznil, že je třeba zabývat otázkou, zda mohlo dojít k vydržení ze strany právního předchůdce žalobce či nikoliv (usnesení NS ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2128/2005). V řízení nebylo prokázáno, že by došlo k nepřerušené držby trvající 10 let v souladu s ustanovením § 1091 nového občanského zákoníku. Žalobce tedy dle názoru žalovaného neunesl v předmětné věci důkazní břemeno, kdy o vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům panují značné pochybnosti. Nebyl předložen jakýkoliv důkaz o tom, že by po rozhodnou dobu, tedy údajně od roku 1994 do roku 2005 držel v dobré víře předmětné pozemky předchůdce žalobce, tedy , Jméno zainteresované osoby 0/0, starší. V souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, byl stavebník povinen předem písemně ohlásit stavebnímu úřadu provádění drobných staveb, stavebních úprav a udržovacích prací s tím, že ohlášenou drobnou stavbu, stavební úpravy, udržovací práce mohl provést jen na základě písemného sdělení stavebního úřadu, že proti jejich provedení nemá námitek (§ 57). V archívu Stavebního úřadu , právnická osoba, , adresa, se však žádná taková listina nenachází. V předmětné době držel dané nemovitosti bezpochyby žalovaný. K úpravám v dané lokalitě došlo zřejmě období let 1999 až 2000, kdy byl dne 4. 11. 1999 , právnická osoba, , Anonymizováno, , odbor výstavby územního plánování, vysloven souhlas s provedením udržovacích prací a dne 17. 1. 2000 bylo vydáno stavební povolení týkající se přípojky vody, kanalizace, plynu a elektřiny na hranici pozemku. Tyto listiny se však netýkají nemovitostí, které jsou předmětem žaloby, nýbrž sousedního pozemku. Ze stavebního povolení vyplývá skutečnost, že se nejedná o povolení úpravy předmětných nemovitostí, žalobce či jeho předchůdce nebyli považováni za vlastníky nemovitostí, jejichž určení vlastnictví je předmětem tohoto řízení. Žalobce na jedné straně konstatuje, že předmětné pozemky byly „vždy zaploceny“ současně s pozemkem p. č. , Anonymizováno, , na straně druhé však tvrdí, že zbudování oplocení bylo povoleno Stavebním úřadem , právnická osoba, , adresa, . Toto stavební povolení bylo vydáno v roce 2002, navíc však za účelem oplocení jiných pozemků, než které jsou předmětem žaloby. Žalovaný navrhl provedení důkazu listinami, mimo jiné z let 1995 až 2000, když z těchto vyplynulo, že předmětné nemovitosti držel jako svůj majetek. Zároveň konstatoval, že se po celou dobu chová k předmětným nemovitostem jako ke svým, o čemž svědčí též vyhotovení geometrického plánu č. , hodnota, geodeta , tituly před jménem, , jméno FO, , kterým byly z pozemku p. č. , Anonymizováno, odděleny další pozemky, následně byl dohodnut převod těchto pozemků s vlastníky bytových jednotek, nacházejících se v domě č. p. , adresa, , Anonymizováno, této souvislosti byly v prosinci roku 2015 sepsány kupní smlouvy. Návrhy na vklad těchto kupních smluv na katastrální úřad nebyly podány, neboť nebyl vydán souhlas s oddělením předmětných pozemků příslušným stavebním úřadem. Ten byl podmíněn odstraněním oplocení zřízeným žalobcem. Spor ohledně odstranění oplocení byl v nedávné době rozhodnut usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2022, č. j. 17 Co 229/2022-131. V této souvislosti byla v minulosti vydána řada soudních rozhodnutí ze strany Okresního soudu v Kolíně, Krajského soudu v Praze i Nejvyššího soudu ČR. V předmětném řízení dle žalovaného naprosto absentuje naléhavost právního zájmu žalobce na určení vlastnictví ke sporným pozemkům. Skutečnost, že se žalovaný choval ke sporným nemovitostem vždy jako vlastník, je prokázána kromě jiného znaleckým posudkem č. , Anonymizováno, , vyhotoveným , tituly před jménem, , Anonymizováno, dne 31. 1. 2008, ohledně stanovení ceny nemovitostí ve vlastnictví žalovaného, žádostí , Anonymizováno, , adresa, na dělení a scelování pozemků ze dne 14. 12. 2007,