27 Co 207/2024-231 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně, č.j. 18 C 45/2022-183 ze dne , datum, , ve znění opravného usnesení č.j. 18 C 45/2022-188 ze dne , datum, a ve spojení se samostatným usnesením č.j. 18 C 45/2022-189 ze dne , datum, (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 68 591,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 591, 08 Kč ve výši 8,5% od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a že žaloba se zamítá co částky ve výši 131 408,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 131 408,92 Kč ve výši 8,5% od , datum, do zaplacení (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 31,4%, k rukám právního zástupce žalovaného ve výši 31 520 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (opravený a doplněný výrok III.), že žalobkyně je povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Kolíně poměrnou náhradu nákladů státu v rozsahu 65,7% ve výši 31 644,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (opravený a doplněný výrok IV.), a že žalovaná je povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Kolíně poměrnou náhradu nákladů státu v rozsahu 34,3 % ve výši 16 520 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (opravený a doplněný výrok V.).2. Soud prvního stupně uzavřel, že dne , datum, žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o dílo na vybudování částečně zapuštěného sklepa za cenu 255 124,92 Kč. Sklep byl před uzavřením smlouvy poptáván tak, že bude „polovina suchá a polovina vlhká.“ Byly vyhotoveny rozpočty na sklípek a na schody do sklepa (zvlášť), tyto byly ještě před uzavřením smlouvy upravovány, jak se žalobkyně snažila nabídkovou cenu snížit. Žalobkyně zaplatila podle příjmových dokladů celkem 254 443 Kč. Stavba byla realizována v červnu 2020. Brzy po dokončení stavby se objevily problémy s vlhkostí, kterou žalobkyně považovala za nadměrnou (plesnivěly uložené věci), tedy za vadu, žalovaná označila vlhkost za běžnou, vznik plísní přičítala nedostatečnému vyschnutí stavby a přeplněnosti sklepa věcmi žalobkyně. Podle žalované šlo o vlhkost lokální, hydroizolace sklepa měla být provedena řádně. Korespondence o těchto otázkách probíhala od února 2021. Žalovaná následně provedla částečná opatření, jako například instalaci ventilátorů, které však problém nevyřešily, žalobkyně je následně odpojila. Poté získala žalobkyně odborné vyjádření společnosti , právnická osoba, (z června 2021), ze kterého se podávala jako hlavní příčina vlhkosti sklepa srážková voda pronikající přes nedostatečně těsnou a celistvou hydroizolační vrstvu. Odhad nákladů sanace byl stanoven na 200 000 Kč. Na tomto základě žalobkyně požadovala odstranění vad díla, žalovaná ale odmítla odstranit vady sanací dle odborného vyjádření. Proto žalobkyně následně uplatnila nárok na slevu z ceny díla v žalované výši. Soud prvního stupně vycházel z jím zadaného znaleckého posudku zpracovaného kanceláří , právnická osoba, , který stanovil náklady na opravu vad na 69 273 Kč. Posudek potvrdil, že hlavní příčinou vlhkosti sklepa není vzdušná vlhkost, jak tvrdila žalovaná, ale právě vlhkost uvnitř konstrukcí z důvodu nevyhovující hydroizolace podlahy a stěn sklepa. Na základě vznesené kompenzační námitky žalované v rozsahu nedoplatku na ceně díla ve výši 681,92 Kč přiznal soud prvního stupně žalobkyni 68 591,08 Kč, což považoval za přiměřenou slevu z ceny díla, ve zbytku žalobu zamítl. Soud prvního stupně nevycházel z předloženého odborného vyjádření, neboť ceny v něm uvedené byly stanoveny jen pouhým hrubým odhadem a k jinému datu, než správně stanovil znalec. Jinak na základě citované právní úpravy a judikatury dovodil, že žalobkyně vady uplatnila včas a řádně, nicméně sklep plnil a plní svůj účel, žalobkyně také sama do sklípku umístila dveře, které sklípek rozdělovaly, čímž funkci vzduchotechniky dále narušila. Z povahy věci navíc není možné mít sklípek vlhký a suchý zároveň. Při stanovení přiměřené slevy z ceny díla vyšel soud prvního stupně právě z nákladů na opravu, a to v cenách v době realizace stavby. Podle výsledku řízení pak soud prvního stupně rozhodl i o náhradě nákladů mezi účastníky a o náhradě nákladů řízení státu, jak obojí podrobně odůvodnil.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, včetně usnesení o stanovení výše nákladů řízení, podala včasné odvolání pouze žalobkyně, a to v rozsahu jí nepříznivých výroků II. až IV., včetně doplnění, čímž byl dotčen i závislý nákladový výrok V. Meritorní vyhovující výrok I. naopak odvoláním napaden nebyl a jako oddělitelný již nabyl samostatně právní moci (srov. § 206 o.s.ř.).4. Žalobkyně v odvolání uvedla, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci a tento pak nesprávně právně posoudil. Namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil znalecký posudek a nezohlednil rozdíly mezi náklady na opravu uvedenými ve znaleckém posudku a skutečně vynaloženými náklady žalobkyně ve výši 185 200 Kč, které doložila. Uvedla, že znalecký posudek byl neúplný i proto, že nezohlednil technické specifikace sanace dle odborného vyjádření společnosti , právnická osoba, , která stanovila orientační náklady na sanaci na 200 000 Kč. Podle názoru žalobkyně nebyly nedostatky posudku odstraněny ani výslechem znalce, který výslovně připustil, že cena fakturovaná za opravu panem , Anonymizováno, by po přeindexování do cen roku 2020 představovala odhadem částku 150 000 Kč, což představuje významný nepoměr k závěrům znalce. Znalec a soud prvního stupně dále neměl vycházet z cen fakturovaných žalovaným, o kterých sám znalec prohlásil, že byly podhodnocené, ale z cen obvyklých. Žalobkyně proto navrhla zpracování revizního znaleckého posudku. Při právním posouzení slevy z ceny díla měl soud prvního stupně vzít podle žalobkyně v úvahu i „faktor času, který žalobkyně strávila řešením celé záležitosti.“ Z hlediska právního posouzení věci žalobkyně dále namítla, že soud prvního stupně mohl nároky, které nelze přiznat podle odpovědnosti za vady, přiznat z titulu náhrady škody. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4980/2014. V tomto směru, pokud se touto možností soud prvního stupně nezabýval, považuje rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný. Dále namítala, že soud prvního stupně pochybil i v otázce rozhodnutí o nákladech řízení, neboť správně měl být aplikován § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku, respektive na úvaze soudu. To se pak mělo projevit i ve vztahu k nákladům státu. Proto žalobkyně navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě bude zcela vyhověno.5. Žalovaná naopak navrhla rozsudek jako věcně správný potvrdit s tím, že znalecký posudek zpracovaný kanceláří , právnická osoba, byl vyčerpávající. Dle jejího názoru neexistoval důvod pro zpracování dalšího znaleckého posudku. Žalovaná rovněž uvedla, že náklady na opravy deklarované žalobkyní nebyly doloženy v předepsané lhůtě dle § 119a o.s.ř., a proto k nim nemělo být přihlédnuto. Navíc není zřejmé, co se skrývá pod tvrzenou a jinak nedoloženou částkou 185 200 Kč, tedy co za opravu mělo být za tuto částku provedeno, jaký technický způsob a materiály byly zvoleny a zda nebylo provedeno něco navíc. Jistě pak nešlo o náklad vyčíslený v cenách v době stavby sklepa, ale v cenách roku 2023, takže jde o srovnávání nesrovnatelného. Vyjádření společnosti , právnická osoba, , bylo pouze hrubým odhadem, který vznikl bez součinnosti žalované a soudu, jednotlivé položky nejsou přezkoumatelné, jsou zde nezdůvodnitelné položky, např. nadbytečný sanační projekt a další, žalovaná navíc ještě v rámci pokusu o smírné řešení věci v létě 2022 zdarma odstranila zeminu zakrývající předmětný sklep, čímž k odstranění vad přispěla. Soud prvního stupně podle názoru žalované správně vycházel při stanovení nákladů na opravu z nižších cen žalované, které žalobkyně do smlouvy požadovala. Žalovaná proto trvá na tom, že částka přiznaná soudem prvního stupně na slevě z ceny díla je dostatečná. Úvaha o právní kvalifikaci nároku jako škody je podle žalované nesprávná, neboť tento nárok žalobkyně včas a řádně před koncentrací řízení netvrdila. Podle názoru žalované nebyl důvod ani k aplikaci § 142 odst. 3 o.s.ř. u nákladů řízení, neboť znalecký posudek byl podkladem i pro hodnocení, zda nárok ve svém základu vznikl, což bylo sporné. V takovém případě se uvedené ustanovení nepoužije.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobkyně ve věci samé neopodstatněným, na rozdíl od náhrady nákladů řízení, kde je odvolání opodstatněné.7. V první řadě je nutné zdůraznit, že odvolací soud považuje námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně za zcela nepřiléhavou, proto zde není žádný důvod ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. Nepřezkoumatel