21 Co 213/2025-322 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – východ (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, uznal žalovaného povinným z pozemku žalobce parc. č. 816/9 v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí, vedeném u , právnická osoba, , na listu vlastnictví č. , hodnota, , odstranit na vlastní náklady stavbu pro rodinnou rekreaci č. ev. 34, zapsanou na listu vlastnictví č. , hodnota, tamtéž, a to do šesti měsíců od nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Dále ho uznal povinným vyklidit pozemek parc. č. 816/9 v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaný v katastru nemovitostí, vedeném u , právnická osoba, , zapsaný na listu vlastnictví č. , hodnota, , který je vyklizený povinen předat žalobci, a to do šesti měsíců od nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Žalovaný byl dále uznán povinným vyklidit jím užívanou část pozemku parc. č. 816/1 v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí, vedeném u , právnická osoba, , na listu vlastnictví č. , hodnota, , v rozsahu 10 m v okolí stavby č. ev. 34, a vyklizenou část pozemku předat žalobci, rovněž do šesti měsíců od nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 43 940,50 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).2. Žalobce se domáhal požadovaného odstranění výše uvedené stavby a vyklizení shora specifikovaných pozemků s tvrzením, že je vlastníkem pozemku parc. č. 816/1 o evidované výměře 16 564 m2 a pozemku parc. č. 816/9 o evidované výměře 28 m2, to vše v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí, vedeném u , právnická osoba, , na listu vlastnictví č. , hodnota, . Tvrdil, že se na jeho pozemku parc. č. 816/9 nachází stavba pro rodinnou rekreaci č. ev. 34 ve vlastnictví žalovaného, zapsaná na listu vlastnictví č. , hodnota, tamtéž, když tato stavba není součástí jeho pozemku parc. č. 816/9, proto se jedná o stavbu na cizím pozemku. V žalobě dále tvrdil, že žalovaný nedisponuje žádným občanskoprávním titulem, který by jej opravňoval mít stavbu, tj. rekreační chatu, na pozemku žalobce, když tuto nabyl darovací smlouvou od svých rodičů , adresa, , jimž uplynula doba nájmu mít stavbu na cizím pozemku dne , datum, . Uvedl, že s ohledem zejména na nepřátelské jednání otce žalovaného k jeho rodině nemá zájem na dalším trvání nájemní smlouvy, neboť ten vulgárně urážel jak jeho, tak i jeho matku. Tvrdil, že byl dokonce napaden kamarády otce žalobce a vyslovil nesouhlas s tím, že by žalovanému odstraněním stavby vznikla hospodářská ztráta v řádu vyšších stovek tisíc Kč. Poukazoval na to, že se v současné době prodala rekreační chata ve vzdálenosti cca 90 m od chaty žalovaného za kupní cenu ve výši 50 000 Kč, přičemž kvalitativně se od ní nijak neliší. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že stavba č. ev. 34 byla povolena v roce 1964 na základě rozhodnutí odboru výstavby a energetiky , adresa, ze dne , datum, . Zřízena byla na pronajatém pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 400 m2 za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) v době, kdy bylo možné, aby vlastník pozemku byl osobou rozdílnou od vlastníka stavby. Tvrdil, že jeho rodiče (, Anonymizováno, a , jméno FO, ) stavbu zakoupili od bývalých vlastníků této stavby rodiny , jméno FO, kupní smlouvou ze dne , datum, a on ji následně nabyl od nich, a to na základě darovací smlouvy. Žalovaný dále tvrdil, že se v roce 2003 stavba nacházela ve stejném stavu jako nyní a že stavby, které žalobce namítá jako neoprávněné, byly provedeny již předchozími vlastníky v roce 1994. Poukazoval na to, že proti rozhodnutí stavebního orgánu, nařizující odstranění přístaveb, byla podána správní žaloba ke Krajskému soudu v Praze a odmítl, že by on sám, respektive jeho rodiče, byli ve vztahu k předmětu sporu pasivní, neboť se opakovaně snažili s žalobcem dohodnout na podmínkách nové nájemní smlouvy, která nebyla uzavřena z důvodů na straně žalobce. Připomínal zdravotní hendikep svého otce v podobě invalidity II. stupně a namítl, že podaná žaloba odporuje dobrým mravům. Zdůrazňoval, že se nejedná o neoprávněnou stavbu, ale že jde o nedostatek předchozí právní úpravy, která umožňovala stavby budov na cizích (v té době státních socialistických) pozemcích, které byly následně restituovány. Poukazoval na to, že pozemek, na kterém stavba stojí, není možné využít zemědělsky, neboť se nachází v kopci. Konstatoval, že odstraněním stavby, kterou jeho rodina vlastní přes dvacet let, vznikne jemu i jeho rodině hospodářská ztráta v řádu vyšších stovek tisíc Kč, která je ve zjevném nepoměru vůči zájmu žalobce na zalesnění pozemku a užitku z toho pro žalobce vyplývajícího. Připomínal, že v předmětné chatové osadě se nachází několik dalších staveb pro rodinnou rekreaci, které se nachází stejně jako předmětná stavba na pozemcích žalobce, ale vůči nim se žalobce odstranění stavby nedomáhá. Vyslovil své přesvědčení, že žaloba má být odvetou za sousedské spory, které měl žalobce s dnes již zesnulým otcem žalovaného, aniž by měl žalobce skutečný důvod pro odstranění stavby.3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami, znaleckým posudkem, výslechy účastníků a svědků tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 7 až 47 odůvodnění napadeného rozsudku v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, popsanému tamtéž v odst. 48 až 54.4. Prvostupňový soud odkázal na ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o.z.“), ust. § 1040 odst. 1 o.z. a ust. § 8 o.z., když vyšel i ze závěrů judikatury Nejvyššího soudu ČR, jíž citoval a své právní závěry podrobně uvedl v odst. 59 až 72. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do , datum, (dále jen „SAT“), ust. § 7 SAT, ust. § 8 odst. 1 SAT a ust. § 13 odst. 4 SAT.5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání a soudu prvního stupně vytýkal, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to výslechy svědků , jméno FO, , právnická osoba, , jméno FO, , , jméno FO, , , adresa, , , jméno FO, a , jméno FO, , dále správním spisem zn. , Anonymizováno, , spisem prvostupňového soudu sp. zn. , spisová značka, a místním šetřením. Připomínal, že jimi mělo být prokázáno tvrzení ohledně podstaty sporů mezi rodinou žalobce na straně jedné a rodinou žalovaného a též , právnická osoba, na straně druhé a že se ze strany žalobce jedná o osobní mstu ve vztahu k žalovanému, tedy že žaloba je ryze šikanózní a rozporná s dobrými mravy. Ve svém odvolání konstatoval, že se soud prvního stupně de facto pasoval do role soudního znalce, neboť v případě ocenění nemovitosti jde prokazatelně o odbornou otázku, když jeho skutková zjištění o ceně nemovitosti jsou navíc v rozporu s provedenými důkazy. Vyslovil nesouhlas se závěrem prvostupňového soudu, který nepovažoval za správné ocenění, provedené znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, a konstatoval, že ve věci nebyl vypracován ani revizní znalecký posudek ani odborné vyjádření. Poukazoval na to, že bylo prokázáno, že žaloba sleduje zcela jiný, nepoctivý a zastřený záměr, odlišný od záměru, který v ní žalobce deklaroval. Konstatoval, že byla podána jednak s cílem pomstít se zemřelému otci žalovaného a dále z důvodu nátlaku na další vlastníky chat v okolí, v souvislosti se zřízením věcného břemena k příjezdové cestě do chatové osady. Účelovost žaloby spatřoval dále v tom, že bylo prokázáno, že mu žalobce sdělil, že žalobu vezme zpět, pokud bude vzata zpět žaloba na zřízení věcného břemene nezbytné cesty a označil to za jistou formu nátlaku a zjevné zneužití práva, které by v žádném případě nemělo požívat právní ochrany. Za prokázané dále označil nepravdivé tvrzení žalobce o jeho stavebním záměru na pozemcích pod chatou. Zdůrazňoval, že na těchto pozemcích není možné s ohledem na jejich charakter cokoli stavět, ani je využívat k zemědělské činnosti, neboť jde o lesní pozemky, které jsou na příkrém svahu. Akcentoval, že jsou splněny veškeré předpoklady pro to, aby byla podaná žaloba zamítnuta, neboť jde o mimořádný postup, výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodí uživatele věci, vlastníkovi věci nepřináší odpovídající prospěch a vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť závažného zájmu žalovaného. Stran výroku o nákladech řízení dovozoval, že u vyjádření ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, jde o zcela neúčelné úkony a že nejde ani o úkony uvedené v ust. § 11 advokátního tarifu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne nebo ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, ž