21 Co 286/2025-87 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, uznal žalovaného povinným přispívat na výživu žalobkyně, počínaje , datum, do , datum, , výživným zvýšeným na částku 7 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok I.) a do částky 7 000 Kč měsíčně za období od , datum, do , datum, a do částky 10 000 Kč měsíčně za období od , datum, do , datum, žalobu zamítl (výrok II.). Dlužné výživné za dobu od , datum, do , datum, určil částkou 12 000 Kč a žalovanému uložil povinnost uhradit ji spolu s výživným za září 2025 (výrok III.). Dále rozhodl, že se tím mění jeho rozsudek č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ve výroku o výživném pro žalobkyni (výrok IV.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).2. Žalobkyně se svou žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne , datum, , domáhala proti žalovanému, který je jejím otcem, zvýšení výživného na částku 14 000 Kč měsíčně za dobu od , datum, do , datum, (dále jen „tzv. aktivní období“) a na stejnou částku za dobu od , datum, do , datum, (dále jen „tzv. minulé období“) s tím, že je studentkou soukromé vysoké školy , právnická osoba, , kde studuje v prvním ročníku inženýrského oboru. Tvrdila, že rozsudkem prvostupňového soudu č.j. , spisová značka, ze dne , datum, byl žalovaný na základě dohody rodičů žalobkyně uznán povinným přispívat na její výživu částkou 2 500 Kč měsíčně a částkou 2 000 Kč měsíčně na její, tehdy rovněž nezletilou sestru , Anonymizováno, . Pozdějším rozsudkem téhož soudu bylo výživné pro žalobkyni zvýšeno na částku 4 000 Kč měsíčně a na částku 3 000 Kč měsíčně pro , Anonymizováno, . V žalobě dále tvrdila, že její potřeby jsou zvýšené, že se žalovaný s dcerami nestýká, že počínaje únorem 2025 mu odpadla vyživovací povinnost k dceři , Anonymizováno, a že dobrovolně od dubna 2025 zvýšil výživné na částku 5 500 Kč měsíčně, která je ale nedostačující. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že uplatnění dcery na trhu práce je zcela totožné podle materiálů zveřejněných její školou, a to bez ohledu na to, zda dosáhla vzdělání , tituly před jménem, nebo , tituly před jménem, a její další vzdělávání označil za neúčelné. Poukazoval na to, že žalobkyně je schopna se sama živit, neboť studium neprobíhá všechny dny v týdnu, ale pouze tři až čtyři dny, když v ostatních dnech chodí do práce a vydělává si dostatek peněz.3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechem obou účastníků, dospěl ke skutkovému závěru, podrobně uvedenému v odst. 6 odůvodnění napadeného rozsudku.4. Odkázal na ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. § 911 o.z., ust. § 913 o.z. a ust. § 915 odst. 1 o.z. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a uvedl, že počínaje únorem 2025, kdy otci odpadla vyživovací povinnost k dceři , Anonymizováno, , zvýšil výživné na částku 7 000 Kč měsíčně. Konstatoval, že za dobu od , datum, do , datum, návrh na zvýšení zamítl, neboť „žalobkyně netvrdila, proč zrovna v tomto období byly její potřeby tak znatelně vyšší, než v období před tím a potom a tato potřeba nevyplynula ani z provedeného dokazování“. Poukázal na to, že žalobkyně měla v roce 2022 potřeby naopak nižší, neboť školné v tu dobu platila ve výši 12 000 Kč za semestr a žalovaný měl v tu dobu ještě vyživovací povinnost k druhé dceři , Anonymizováno, . Zdůraznil, že výživné považuje za oprávněné, neboť žalobkyně se i nadále připravuje na své budoucí povolání, stále v ekonomickém oboru. Zamítl návrh na další dokazování stran příjmů žalovaného s tím, že ten přiznal příjem ve výši cca 70 000 Kč měsíčně, který byl potvrzen i společností, pro kterou jako podnikatel vykonává činnost a uvedl, že při stanovení výživného vyšel z této částky. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).5. Proti výrokům II. až V. tohoto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a soudu prvního stupně vytýkala, že rozsudek je nepřezkoumatelný, protože z odůvodnění rozsudku nevyplývají bližší okolnosti a důvody, které ho vedly k přiznání nižšího výživného, než požadovala, a zejména k zamítnutí žaloby za období od , datum, do , datum, . Připomínala, že doufala v možnost mimosoudní dohody se žalovaným a proto neučinila předmětem řízení celou dobu od , datum, do , datum, . Prvostupňovému soudu vytýkala, že neučinil dotaz na zaměstnavatele žalovaného, v jaké pozici a na základě jakého ujednání u něj pracuje, včetně doložení písemných dokladů o této spolupráci a vyplacených platbách. Vyslovila svou domněnku, že žalovaný pobírá v , Anonymizováno, ještě jiné příjmy, možná i , Anonymizováno, , o který si může žádat rodič, který žije ve společné domácnosti s dítětem a který má bydliště v jiné zemi, ale je v , Anonymizováno, registrován jako plátce daně bez omezení. Dovozovala, že pokud by jí prvostupňový soud přiznal zvýšené výživné od , datum, do , datum, , které musela zažalovat, aby nedošlo k promlčení nároků, žalovaný by zbylé výživné doplatil již mimosoudně. K období od , datum, do , datum, uvedla, že v současné době došlo k podstatné změně poměrů na její straně a že pro ni bude velmi obtížné, aby svým zvýšeným úsilím získávala dosavadní příjem. Poukazovala na to, že tento školní rok se její škola spojila s jinou institucí a výuka probíhá nepravidelně, což jí znemožňuje naplánovat si pravidelnou brigádu a vydělávat si dřívějším způsobem. Připomínala i svůj zhoršený zdravotní stav, kdy se léčí s primární sklerotizující cholangitidou, nevyléčitelným autoimunitním onemocněním postihujícím játra, žlučové cesty a žlučník. Akcentovala, že tento stav je spojen s častými žlučníkovými záchvaty, bolestmi břicha a jater a obdobími, kdy není schopna pracovat. Poukazovala i na to, že její zdravotní stav je navíc zhoršován stresem a nestabilním rozvrhem výuky. Ve svém odvolání uváděla, že k udržení stabilního stavu musí dodržovat speciální dietu bez lepku a od července i bez laktózy, což zvyšuje její měsíční výdaje. Konstatovala, že bylo prokázáno, že žalovaný měl v období od , datum, čistý měsíční příjem přes 60 000 Kč měsíčně a jeho manželka dosahuje příjmu téměř 30 000 Kč měsíčně, takže životní úroveň žalovaného označila za poměrně vysokou. Konstatovala, že má právo se podílet na této jeho životní úrovni, aniž by byla „trestána“, že se svým zvýšeným úsilím snaží získat příjem, který jí žalovaný dobrovolně neposkytuje. Poukazovala rovněž na charakter vysokoškolského studia, které kromě docházky na přednášky a cvičení či semináře vyžaduje samostatnou domácí práci a plnění dalších zadání, které škola studentům ukládá. Zdůrazňovala, že tyto povinnosti nelze plnit od pondělí do středy v běžnou pracovní dobu, jak dovozuje prvostupňový soud, ale že je třeba jim věnovat další čas, který není samozřejmě zobrazen ve školním rozvrhu. Výdělečnou činností se snaží kompenzovat svůj nedobrý zdravotní stav s tím, aby mohla žít plnohodnotný život odpovídající jejímu věku. Poukazovala na judikaturu soudů, podle níž jsou potřeby mladých lidí v období od 17 do 25 let nejvyšší a její zvýšené pracovní úsilí by proto nemělo být důvodem pro snížení povinnosti žalovaného jako otce, aby si řádně plnil své rodičovské povinnosti. Připomínala, že jí žalovaný v průběhu posledních pěti let neposkytuje jiné plnění než soudem určené výživné, které bylo rozhodnuto za jiné cenové situace, než která je v současné době. Konstatovala, že jí nehradí žádné další náklady, dárky ani jiné potřeby, ani se s ní nestýká, i když ona sama by o to měla zájem, a že jí tato skutečnost velmi mrzí. Uvedla, že v období od , datum, do , datum, byly její potřeby v podstatě stejné, takže i výživné by mělo být nejméně 7 000 Kč měsíčně, byť měl žalovaný v tu dobu vyživovací povinnost též k dceři , Anonymizováno, ve výši 3 000 Kč měsíčně. Zdůrazňovala, že výživné bylo požadováno ve dvou rovinách, a to tzv. aktivní výživné za dobu od , datum, do , datum, , a dále bylo požadováno zvýšení výživného za minulé období, které bylo vymezeno tak, aby nedošlo k případnému promlčení, neboť předpokládala, že mezi účastníky řízení dojde k dohodě, k níž ale bohužel nedošlo. Konstatovala, že v tzv. minulém období je dán důvod pro zvýšení výživného, protože její poměry byly shodné, jako v tzv. aktivním období. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že jí za období od , datum, do , datum, přizná celkovou částku výživného 13 000 Kč měsíčně a za období od , datum, do , datum, rovněž 13 000 Kč měsíčně.6. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že navrhl potvrzení napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně jako věcně a právně správných. Ke zvýšení výživného za tzv. minulé období uvedl, že se s ním prvostupňový soud vypořádal dostatečným způsobem, když mj. zohlednil i skutečnost, že až do února 2025 platil žalovaný výživné i pro druhou dceru.7. Krajský soud v Pr