24 Co 135/2025-217 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu žalobkyně, jíž se vůči žalované domáhala určení svého dědického práva po zůstaviteli , Jméno zůstevitele, , který zemřel , datum, , z allografní závěti s datem , datum, , výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení 20 328 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno Zástupce B, , advokáta, se sídlem v Nymburce, a konečně výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Nymburce - plnou náhradu nákladů řízení státu ve výši, jež bude stanovena samostatným usnesením, ve lhůtě, stanovené samostatným usnesením., právnická osoba, důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně včas v tomto sporném řízení proti žalované uplatnila žalobou nárok tzv. svého druhu na určení sporné právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá přímo z právního předpisu, a to ve vztahu k odkazujícímu usnesení Okresního soudu v Nymburce ze , datum, , č. j. , spisová značka, , pokud žalobu podala k soudu před uplynutím dvouměsíční lhůty od právní moci tohoto odkazujícího usnesení, přičemž aktivní a pasivní věcná legitimace účastnic je v tomto řízení dána obsahem odkazujícího usnesení z pozůstalostního řízení zůstavitele, neboť se jedná o osoby, které uplatnily po zůstaviteli své dědické právo, tato jejich dědická práva si pak vzájemně konkurují, jsou aktuálně účastnicemi pozůstalostního řízení zůstavitele. Byť soud shledává, že v pozůstalostním řízení zůstavitele nebyla žalobkyně zcela správně obsahem odkazujícího usnesení odkázána k podání konkrétního výroku své žaloby, vzhledem k zůstavitelem provedenému prohlášení o vydědění své dcery (žalované), jež je na jedné listině se závětí, pokud žalobkyně nemůže tzv. s úspěchem sporovat v případě přijetí závěru soudu o neplatnosti závěti toto prohlášení zůstavitele o vydědění, nadto ji stíhá povinnost tvrzení a důkazní, jde-li o posouzení konkrétní závěti zůstavitele, jako platné, tak ale tato záležitost byla v řízení zhojena tím, že žalobkyni soud poučil a ona změnila žalobu tak, že požaduje určit své dědické právo po zůstaviteli z konkrétní závěti, což soud připustil. V daném případě tak žalobkyně dovozuje své dědické právo po zůstaviteli ze závěti zůstavitele, pořízené jím v prosté allografní formě s datem 2. června 2023, kterou svými námitkami, mj. i proti její platnosti, zpochybnila žalovaná (dcera zůstavitele), jako v úvahu přicházející dědička zůstavitele, jež v prvé řadě směřují k nedodržení formálních náležitostí daného typu pořízení pro případ smrti, konkrétně, jde-li o nezpůsobilost 2 ze 3 svědků závěti, uvedených na zkoumané listině, působit pro svůj vztah osoby blízké k zůstaviteli a především k závětní dědičce (žalobkyni) v postavení svědků této závěti, konkrétně , jméno FO, a , jméno FO, , konkrétně tím svým tvrzením, že jde o matku zůstavitele a babičku závětní dědičky (žalobkyně) a o švagra zůstavitele a nevlastního otce této závětní dědičky (žalobkyně), je-li manželem sestry zůstavitele, jež je matkou závětní dědičky (žalobkyně). Dále pak i žalovaná namítla, že, s ohledem na obsah posuzované listiny a blízký vztah 2 osob svědků závěti k obmyšlené závětní dědičce, nelze jednoznačně uzavřít o tom, že by kdy zůstavitel před 2 současně přítomnými způsobilými svědky závěti výslovně prohlásil, že konkrétní listina s datem 2. června 2023 obsahuje jeho poslední vůli. Tyto námitky žalované, jde-li o nezpůsobilost , jméno FO, a , jméno FO, působit u posuzované závěti zůstavitele, coby způsobilých svědků této jeho závěti, pro zjištěný jejich vztah osob blízkých k zůstaviteli i k závětní dědičce (žalobkyni), se v řízení dokazováním potvrdily. Postavení , jméno FO, , coby osoby blízké závětní dědičce, nebylo nikterak sporné. Provedené důkazy pak nevyvrátily zákonnou domněnku švagrovství ve smyslu § 22 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, spíše naopak tento vztah osob blízkých, jde-li o zůstavitele, , jméno FO, a žalobkyni, dále prokázaly. Bylo totiž zjištěno, že svědek závěti, , právnická osoba, , udržoval a udržuje dlouhodobý partnerský a později manželský vztah s matkou žalobkyně, která je sestrou zůstavitele, zhruba již od roku 2008, manželství uzavírali spolu pak v roce 2022, , právnická osoba, má běžné rodinné vztahy v tomto svém vztahu s matkou žalobkyně, v rámci nichž byl v osobních vztazích se zůstavitelem (bratrem své manželky), byl a je i v osobních vztazích s dcerou své manželky (žalobkyní), což ostatně osvědčuje i to, že se tyto osoby oslovovaly a oslovují svými křestními jmény, tykají si, navštěvují se, účastní se rodinných oslav, vzájemně si přejí k svátku, narozeninám, významným životním příležitostem, nejsou mezi nimi žádné konflikty. V takovýchto běžných rodinných vztazích je pak právě uplatnitelná zákonná domněnka osoby blízké i u osob tzv. sešvagřených, což pak trvá i po smrti zůstavitele. Pokud tak posuzovanou listinu s datem 2. června 2023 podepsaly 3 osoby vedle pořizovatele, jako svědci, , jméno FO, , , právnická osoba, a , právnická osoba, , tak, jsou-li , právnická osoba, a , jméno FO, k zůstaviteli a především k závětní dědičce (žalobkyni) osobami navzájem si blízkými z hlediska § 22 odst. 1 OZ, pak je namístě uzavřít, že není naplněna zákonná náležitost prosté allografní závěti zůstavitele z hlediska § 1534 OZ, tj. přítomnost 2 způsobilých svědků závěti, před nimiž současně přítomnými by zůstavitel výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Posuzovaná závěť je tak již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná, v důsledku čehož je namístě uzavřít, že žalobkyni z titulu této neplatné závěti nesvědčí dědické právo po zůstaviteli, proto je namístě žalobu žalobkyně zamítnut, aniž by bylo zapotřebí provádět v řízení další dokazování a hodnocení uplatněných námitek. Nebyla-li žalobkyně s uplatněním svého práva v tomto sporném řízení úspěšná, je povinna zaplatit úspěšné žalované náhradu účelně jí vynaložených nákladů na bránění svého práva, které představují náklady jejího právního zastoupení advokátem, stanovené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění do 31. prosince 2024, dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle výsledku řízení je pak žalobkyně povinna zaplatit i náhradu nákladů řízení státu, které stát platil z rozpočtových prostředků státu, dle § 148 odst. 1 o. s. ř., jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením.3. Včasné a přípustné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, prostřednictvím svého zástupce, podala žalobkyně. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jej změnit tak, že žalobě bude vyhověno., právnická osoba, důvodech svého odvolání tato odvolatelka vytýká soudu prvního stupně nesprávné skutkové a právní závěry, jde-li o posouzení otázky způsobilosti , jméno FO, , coby svědka závěti zůstavitele, pořízené jím v prosté allografní formě. Nadále je přesvědčena o tom, že , právnická osoba, není ve vztahu k ní, coby závětní dědičce z posuzované listiny, osobou blízkou. Má za to, že důkazy, které byly v řízení provedeny, s úspěchem pro ni vyvrací zákonem konstruovanou vyvratitelnou domněnku švagrovství. V řízení provedené důkazy sice přinesly to zjištění, že , právnická osoba, je od roku 2022 manželem její matky, s níž udržoval vztah již zhruba od roku 2008 a společnou domácnost s ní vedl a vede zhruba od roku 2012 v jimi společně zakoupeném domě, nicméně zcela opomenul vyhodnotit soud prvního stupně tu zjištěnou skutečnost, že po dobu tohoto vztahu svědka závěti zůstavitele, , jméno FO, , a její matky ona sama nežila v jejich společné domácnosti, kdy nejdříve studovala vysokou školu, bydlela na koleji, když se tyto osoby seznámily, později v rámci studia pobývala ve Francii, následně pracovala v Mnichově a po návratu do České republiky se krátce nato provdala a založila vlastní domácnost se svojí rodinou. Pokud se kdy kontaktovala a i nadále kontaktuje se svojí matkou, tak jen příležitostně, při těchto návštěvách nebývá zpravidla přítomen manžel její matky, nikdy spolu nenavázali bližší osobní vztahy, na její výchově se nijak nepodílel. Z jejího pohledu jsou jejich vtahy tzv. „studené“, tedy jen „ryze formální“, což z jejího pohledu slyšení svědci potvrdili, k čemuž je třeba přihlédnout při vyhodnocení zákonné domněnky švagrovství. Má za to, že závěr soudu prvního stupně ve své podstatě nedůvodně rozšiřuje zákonnou kategorii osob blízkých. Je i nadále přesvědčena o tom, že působení , jméno FO, , coby svědka zkoumané závěti zůstavitele, jež svědčí ve prospěch jejího dědického práva po zůstaviteli, nevylučuje ustanovení § 22 odst. 1 OZ, § 774 OZ a v souvislosti s tímto závěrem tak není namístě uzavřít, že by nebyly dodrženy formální náležitosti daného typu pořízení pro případ smrti zůstavitele, jde-li o závěť, ve vztahu k potřebnému počtu 2 způsobilých svědků závěti potvrdit to, že posuzovaná závěť představuje vůli zůstavitele, protože jsou na listině uvedeni