25 Co 12/2025-194 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 153 006,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. žalobu zamítl do částky 3 793,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Dále rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 57 589 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 196 000 Kč spolu s úroky z prodlení. Tento nárok požadovala jako jediná dědička (a bývalá manželka) zůstavitele , jméno FO, , narozeného , datum, , zemřelého dne , datum, (dále jen také jako „zůstavitel“). Tvrdila, že zůstavitel spolu se žalovaným jako pronajímatelé uzavřeli dne , datum, jako podíloví spoluvlastníci nájemní smlouvu se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , , adresa, , jako nájemkyní (dále jen „nájemní smlouva“), jejíž předmětem bylo právo dočasného užívání nemovitostí: pozemek parc. č. st. 32 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č.p. 84 (rodinný dům), zapsáno na LV č. , hodnota, ; pozemek parc. č. st. 181/2 (zastavěná plocha a nádvoří), zapsáno na LV č. , hodnota, ; pozemek parc. č. 82/1 (zahrada), zapsáno na LV č. , hodnota, ; jednotka č. 84/1 (dílna nebo provozovna) včetně podílu na společných částech o velikosti 1419/2990, zapsáno na LV č. , hodnota, ; jednotka č. 84/2 (byt) včetně podílu na společných částech o velikosti 383/2990, zapsáno na LV č. , hodnota, ; jednotka č. 84/3 (byt) včetně podílu na společných částech o velikosti 403/2990, zapsáno na LV č. , hodnota, ; jednotka č. 84/4 (byt) včetně podílu na společných částech o velikosti 402/2990, zapsáno na LV č. , hodnota, ; jednotka č. 84/5 (byt) včetně podílu na společných částech o velikosti 383/2990, zapsáno na LV č. , hodnota, , to vše v k. ú , adresa, , obec , adresa, (dále jen „ předmětné nemovitosti“). Žalovanému náležel podíl o velikosti 51/100, zůstaviteli 49/100. Měsíční nájemné činilo částku 80 000 Kč. Podle nájemní smlouvy si toto nájemné měli mezi sebou pronajímatelé vypořádat sami, což žalovaný dle tvrzení žalobkyně nečinil minimálně od , datum, . Žalobkyně proto požadovala zaplacení poměrné části nájemného za období , datum, - , datum, (39 200 Kč x 5 měsíců). Po vznesení námitky promlčení žalovaným žalobkyně omezila žalobu o částku 39 200 Kč spolu s požadovanými úroky z prodlení. Řízení bylo v této části pravomocně zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne , datum, . Předmětem sporu tak byla nadále úhrada poměrné části nájemného ve výši 156 800 Kč za období , datum, - , datum, (3 měsíce a 28 dnů). Mezi účastníky byla nesporná výše nájemného 39 200 Kč, která měla být placena žalovaným zůstaviteli jako poměrná část dle podílu zůstavitele na předmětných nemovitostech. Žalovaný nesporoval ani nástupnictví žalobkyně dle dědické posloupnosti ve shodě s rozhodnutími , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci téhož dne (o pozůstalosti po , jméno FO, ), a ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci téhož dne (pozůstalost po , jméno FO, – syn zůstavitele, nar. , datum, , zemřelý , datum, ), jako jediné zákonné dědičky. Součástí pozůstalosti byly rovněž předmětné nemovitosti. Dále nesporoval doručení předžalobní výzvy žalobkyně ze dne , datum, dne , datum, , kde byl vyzván k úhradě částky 1 411 200 Kč do 7 dnů od odeslání této výzvy. Soud prvního stupně žalobě vyhověl za požadované období květen až , datum, v částce 153 006,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu zamítl co do částky 3 793,50 Kč s požadovaným příslušenstvím, neboť za srpen 2021 bylo požadováno nájemné pouze za 28 dnů (39 200/31x28). Uzavřel, že žalovaný ani po poučení dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že požadované úhrady poměrné části nájemného provedl. Věc právně kvalifikoval dle § 1122 odst. 1, § 1127, § 1868 odst. 1, § 1877, § 1908 odst. 1, § 1968, § 1970, a dále dle § 1479 a § 2009 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od , datum, (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.2. Proti výrokům I. a III. rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalovaný. V odvolání zrekapituloval dosavadní průběh soudního řízení a skutková zjištění soudu prvního stupně a uvedl, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávnému závěru, že se žalovanému nepodařilo unést důkazní břemeno ohledně splnění žalobního nároku. Z uvedeného důvodu soud prvního stupně žalobě ve značném rozsahu vyhověl. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně nikdy neuvedla, proč má za to, že poměrné nájemné nebylo hrazeno, žaloba je vystavena výlučně na tvrzení žalobkyně, které není nikterak podložené. Žalobkyní nikdy nebylo předloženo ničeho, z čeho by šlo usuzovat, že by poměrné nájemné nebylo po celou dobu trvání nájemního vztahu hrazeno, tj. žalobkyně nepředložila například předžalobní upomínku či jinou písemnost, kterou by pan , jméno FO, , popřípadě jeho právní zástupkyně, adresovali žalovanému z důvodu neplacení poměrného nájemného. Nelze nezmínit, že v předžalobní výzvě je zcela vágně uvedeno, že mělo být dluženo poměrné nájemné za období od , datum, do , datum, , kdy toto tvrzení není ničím doloženo. Byl to tedy žalovaný, který jako jediný z účastníků předkládal seriózní důkazní návrhy, aby vyvrátil zcela smyšlená a ničím nepodložená tvrzení žalobkyně. Žalobkyně si je vědoma toho, že k hrazení nájemného mezi žalovaným a panem , jméno FO, docházelo v hotovosti a těží pouze z této informace a svého nepoctivého záměru. Žalovaný je nicméně přesvědčen, že se mu podařilo prokázat, že došlo k uhrazení i splátek poměrného nájemného, které představují žalobní nárok. Za tímto účelem předložil jako důkazy zajišťovací smlouvu, přehled výběrů prostředků z podnikatelského bankovního účtu, daňové přiznání za rok 2021 ve spojení s příjmovými doklady a souvisejícími listinami ve vztahu k nemovitostem v katastrálním území , adresa, , plné moci na převod vozidel ze dne , datum, , faktury vystavené společností, ve které byl pan , jméno FO, jednatelem, a navrhl svůj účastnický výslech, jakož i výslech svědka , jméno FO, . Provedením těchto důkazů ve spojení se zásadou volného hodnocení důkazů lze pak dospět k závěru, že žalobní nárok není dán. Pokud jde o zajišťovací smlouvu, podpisy na ní jsou úředně ověřeny, a to dvěma na sobě nezávislými advokáty. Touto smlouvou uznal pan , jméno FO, zajištěný dluh za žalovaným s tím, že v případě neuhrazení tohoto dluhu do , datum, došlo k nepodmíněnému převodu zajištěného práva. Již z tohoto je zjevné, že by za předpokladu, že by žalovaný po dobu několika let (žalobkyně tvrdila od roku 2018) nehradil panu , jméno FO, poměrné nájemné, nebyl by pan , jméno FO, ochoten přistoupit k uzavření zajišťovací smlouvy, jíž by deklarovat existenci dluhu za žalovaným, a to v několikamilionové výši. Pokud v průběhu soudního řízení ze strany žalobkyně vyvstala myšlenka, že poměrné nájemné nebylo hrazeno, protože mohlo být případně započteno na rekonstrukci, nic to nemění na tom, že údajný nárok zanikl, a to započtením vzájemných pohledávek. Žalovaný poukázal rovněž na čl. 5.4. zajišťovací smlouvy, který explicitně uvádí, že veškeré vzájemné závazky smluvních stran jsou v okamžiku uzavření zajišťovacích smluv vyrovnány. Je sice pravdou, že se žalobkyně obrátila na soud prvního stupně se žalobou na určení, že je vlastníkem nemovitostí převáděných zajišťovací smlouvou z důvodu údajné neplatnosti této smlouvy pro údajnou duševní poruchu pana , jméno FO, . Je však zcela nemožné učinit v rámci řízeními jiný úsudek, než že je zajišťovací smlouva platná. Pokud soud prvního stupně nepostupoval podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a řízení nepřerušil do skončení tohoto souvisejícího řízení, měl zajišťovací smlouvu považovat za platnou a zahrnout ji do svých úvah v rámci volného hodnocení důkazů. Ustanovení čl. 5.4. zajišťovací smlouvy obsahuje deklaraci smluvních stran o tom, že příjmy budou i nadále děleny v nezměněném poměru. Soud prvního stupně nesprávně uvádí, že se jedná pouze o vztahy do budoucna, uvedený článek naopak hovoří o tom, že stávající stav bude trvat i nadále. V tomto ustanovení se navíc jednoznačně hovoří o způsobu rozdělování příjmů souvisejících s vlastnictvím předmětných nemovitostí, když příjmem se pojmově rozumí i nájem. I toto ustanovení představuje jednoznačný přímý důkaz o neexistenci žalobního nároku. Ač je důkazní břemeno uneseno již zajišťovací smlouvou, byla tvrzení žalovaného podpořena i dalšími jednoznačně vyznívajícími důkazy. Pokud jde o způsob úhrady poměrného nájemného, bylo jednoznačně uvedeno, že na zákl