25 Co 263/2025-343 — Krajský soud v Praze

1. , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , částečně zastavil řízení v částce 1 500 Kč (výrok I.), uložil 1. žalované povinnost zdržet se pronikání srážkové vody z pozemku parc. č. 972/3 v katastrálním území , adresa, na pozemek parc. č. 396 v katastrálním území , adresa, (výrok II.) a uložil 1. žalované a 2. žalovanému povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 18 122 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 122 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Dále soud prvního stupně zamítl žalobu co do zbytku v částce 36 244 Kč a v zákonném úroku z prodlení nad rámec přisouzené výše úroku (výrok IV.), uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 32 731 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok V.), žalobci stanovil povinnost zaplatit , Anonymizováno, na účet , adresa, 1/3 nákladů řízení státu a 1. a 2. žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně 2/3 nákladů řízení státu ve výši určené v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci takového usnesení (výrok IV.).2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že 1. žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. 972/3, tedy vlastníkem „sousedního“ pozemku ve smyslu § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je proto pasivně legitimována v řízení o nároku žalobce požadujícího zdržení se imise. Pokud jde o náhradu škody, 1. žalovaná je pasivně legitimována jako vlastnice sousedního pozemku a 2. žalovaný jako stavebník, kterému bylo vydáno stavební povolení k vybudování protihlukové stěny. Pasivní legitimace žalovaných je odůvodněna též ustanoveními § 9 a § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „PozKom“, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Ve vztahu k prvnímu samostatnému předmětu řízení bylo prokázáno, že v důsledku pronikání vody na pozemek žalobce a do sklepní části jeho domu utrpěl žalobce škodu na poničených movitých věcech a škodu spočívající v poškození stavby. Výše škody na movitých věcech byla určena postupem dle § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) úvahou soudu vycházející z prokázané pořizovací hodnoty věcí, neboť exaktnější zjišťování zůstatkové hodnoty věcí v době poškození kupř. znaleckým posudkem by bylo zcela neekonomické. Jde o nářadí, které je schopné sloužit svému účelu delší dobu, není předpoklad většího snížení ceny oproti pořizovací hodnotě, když nešlo o věci nijak staré (3, max. 4 roky), soud prvního stupně ve shodě se žalobcem shledal, že na vyjmenovaných movitých věcech vznikla s ohledem na jejich prokázanou pořizovací cenu celková škoda 5 300 Kč. Výše škody na nemovitosti ve sklepním prostoru (fakticky na stavebních prvcích) byla zjištěna znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, v částce minimálně 77 707,36 Kč (uplatněno jen 50 000 Kč), příčinná souvislost mezi vznikem škody a jednáním 1. žalované (výstavba protihlukové stěny) je dle závěru znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, dána pouze částečně, a to v rozsahu zhruba jedné třetiny, neboť na vzniku škody se spolupodílelo více příčin. Výstavbou protihlukové stěny došlo ke změně místních hydrogeologických poměrů a na pozemek žalobce začala ve větším množství než před stavbou pronikat voda zejména při větších úhrnech srážek. Žalovaní porušili minimálně prevenční povinnost při stavební činnosti počínat si tak, aby stavba samotná nebo její důsledky neměly negativní vliv na bezprostřední okolí pozemku, na kterém probíhala. První žalovaný porušil i ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. K pronikání vody dochází nad míru přiměřenou poměrům (způsobuje škody, v okolí přitom výskyt nadměrné vlhkosti nebyl zjištěn) a žalobce jako vlastníka sousedního pozemku omezuje (vznikla mu škoda, musí činit technická opatření, která by bez imise nebyla potřebná minimálně v daném rozsahu). Proto bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných nahradit žalobci částku 18 122 Kč a ve zbytku soud prvního stupně žalobu zamítl.3. Ve vztahu k druhému předmětu řízení, aby se 1. žalovaný zdržel pronikání srážkové vody z pozemku ve vlastnictví státu na pozemek žalobce, soud prvního stupně shledal, že k tomuto jevu dochází po stavbě protihlukové stěny opakovaně po deštích a nešlo v případě události zjištěné v srpnu 2014 o ojedinělý případ. Po deštích voda do sklepní části domu žalobce stále proniká, byť již nepůsobí významnější škody, neboť žalobce přijal opatření, aby vzniku škod zabránil (průběžné odčerpávání vody, neumísťování věcí do sklepních prostor). Jde o imise v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezující obvyklé užívání pozemku. První žalovaná přitom může přijmout opatření, navržená znalcem, aby imisi zabránila nebo ji alespoň omezila.4. Proti výrokům III., V. a části výroku VI. shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání 2. žalovaný z důvodů dle § 205 odst. 1 písm. a) a f) o. s. ř. s tím, že v rámci řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že by žalovaný porušil jakoukoliv zákonnou či smluvní povinnost. Nebyla prokázána existence příčinné souvislosti mezi stavební činností 2. žalovaného a vznikem škody tvrzené žalobcem. Soud prvního stupně dovodil existenci příčinné souvislosti ze znaleckého posudku vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy však tento závěr mu však neodpovídá. Ze znaleckého posudku a výpovědi uvedeného znalce nelze dovodit, že by stavba protihlukové stěny byla příčinnou pronikání vody na pozemek žalobce, respektive do suterénního prostoru jeho domu. Posudek připouští, že realizace stěny mohla změnit odtokové poměry v dané lokalitě a tím přispět ke zvýšenému zatížení objektu vodou, avšak činí tak výhradně v rovině hypotetické. Posudek neobsahuje žádné exaktní měření, hydrologické výpočty ani modelování proudění vody, které by kvantifikovaly vliv protihlukové stěny na vznik mokřadu či pronikání vody do objektu žalobce. Závěry posudku tak nelze považovat za dostatečně přesvědčivé pro unesení důkazního břemene. Navíc posudek výslovně uvádí, že voda do suterénu domu pronikala již v minulosti, tedy před realizací protihlukové stěny, tím je narušen kauzální řetězec, který by spojoval vznik škody s výstavbou protihlukové stěny. Posudek připouští více alternativních cest pronikání vody k objektu, včetně obvodové spáry mezi hydroizolací a konstrukcí domu, větracího otvoru ve výkopu u severní stěny, jakož i možného poškození hydroizolace vlivem sedání zeminy. Tyto cesty jsou nezávislé na existenci protihlukové stěny a mohly být aktivní již před její realizací. Rovněž není prokázané, že štěrkové zbytky posuvných drah, které posudek označuje za možné kolektory vody, skutečně fungují jako dominantní cesta pronikání vody k domu. Podle vyjádření společnosti , právnická osoba, , provádějící pro 2. žalovanou inženýrskogeologický dozor, nedošlo při stavbě stěny k žádné změně v odvodnění silnice , Anonymizováno, , přičemž původní stav byl zachován (původní poškozený a zanesený odvodňovací rigol nahrazen novým monolitickým betonovým odvodněním). Za daného skutkového a důkazního stavu nelze dovodit odpovědnost 2. žalovaného za tvrzenou škodu. Soud prvního stupně dále pochybil při rozhodování o náhradě nákladů řízení, když nesprávně právně posoudil poměr procesního úspěchu a neúspěchu 2. žalovaného a žalobce. Uložená částka k zaplacení ve výši 18 122 Kč představuje méně než jednu třetinu žalované částky, což odpovídá míře úspěchu 2. žalovaného v rozsahu 84,1 % a neúspěchu 15,9 %, 2. žalovanému tak přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 68,2 %. S ohledem na výše uvedené 2. žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že se žaloba vůči němu v plném rozsahu zamítá, ve výroku V. tak, že se mu přiznává náhrada nákladů řízení podle procesního úspěchu v řízení a ve výroku VI. rozsudku tak, že je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení státu.5. Žalobce se k odvolání 2. žalovaného vyjádřil s tím, že navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného a přiznání náhrady odvolacího nákladů řízení. Poukázal na to, že ke zjištění průběhu a příčiny škodní události v podobě průniku vody do sklepa žalobce měl soud prvního stupně k dispozici mimo jiné účastnické výpovědi, výpovědi svědků, fotodokumentaci a zápis o prohlídce pojišťovnou, hydrologické posouzení , tituly před jménem, , jméno FO, , stavební dokumentaci i posudek zpracovatele , tituly před jménem, , jméno FO, . Skutkový závěr, že průnik vody a škoda jsou důsledkem stavebních prací prováděných 2 žalovaným je v souladu s judikaturní praxí ohledně významu nepřímých důkazů (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Soud prvního stupně na daný případ aplikoval i ustanovení § 2900 o. z., když 2. žalovaný byl nepochybně povinen počínat si při zásahu do odvodňovacího systému dálničního tělesa tak,