28 Co 1/2024-825 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud , adresa, -západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem zamítl návrh žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsaným pro obec a katastrální území , adresa, (výrok I.), zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k uvedeným nemovitým věcem a nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen podle výše spoluvlastnických podílů (výrok II.), rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV.), a nakonec rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit náklady státu ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky shora popsaných nemovitých věcí, každý s podílem o velikosti ½. Jedná se o rodinný dům s jednou bytovou jednotkou, s přilehlou zahradou, jde o reálně nedělitelnou věc, v případě teoretického rozdělení předmětných nemovitých věcí by se jejich hodnota snížila. Nemovité věci užívá výlučně žalovaný se svou manželkou. Obvyklá cena nemovitých věcí byla určena znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši , částka, . Žalovaný je od listopadu 2021 starobním důchodcem. Kromě spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitých věcech žalovaný vlastní podíl o velikosti 1/6 na rodinné chalupě v katastrálním území , adresa, , podíl o velikosti 1/3 na nemovitých věcech v , adresa, a podíl o velikosti 1/6 na pozemku a 1/12 na domu v katastrálním území , adresa, , podíl o velikosti 1/6 na bytové jednotce a garáži v , adresa, , podíl o velikosti 1/6 na bytové jednotce a garáži v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, . Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaný se v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, u Okresního soudu v , Anonymizováno, domáhá nahrazení projevu vůle uzavřít s žalovaným kupní smlouvu, kterou bude převeden spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na nemovitých věcech v , adresa, za kupní cenu , částka, . Řízení, ve kterém se žalovaný domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem v obci , adresa, , je přerušeno do skočení dědického řízení po otci účastníků.3. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 1140 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nejprve se však podle § 1155 odst. 1 o. z. zabýval návrhem žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví, neboť nelze rozhodnout o žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, aniž by bylo rozhodnuto o žalobě na odklad zrušení spoluvlastnictví. Uvedl, že zohlednil především délku řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, které bylo zahájeno , datum, . Soud prvního stupně nepřitakal argumentům žalovaného o tom, že by zrušením spoluvlastnictví byl ohrožen jeho oprávněný zájem na bydlení a jeho právo na respektování rodinného života. Podle soudu prvního stupně je třeba si uvědomit, že žalovaný a jeho rodina od roku 1995 užívali společnou věc ve větší míře, než představuje jeho spoluvlastnický podíl, a to bez jakékoliv finanční kompenzace. Od roku 2020 je majetek žalobce exekučně postižen a následkem toho jsou možnosti řešení zrušení spoluvlastnictví k nemovitým věcem z důvodu nemožnosti žalobce nakládat se svým majetkem značně omezeny. To nelze klást za vinu žalobci, ale právě přístupu žalovaného, který svou bytovou situaci dlouhé roky neřešil a nyní na žalovaného dopadá následek jeho předchozí liknavosti. Pokud žalovaný odůvodnil svůj návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví požadavkem na zabránění majetkové ztrátě, která by mohla vzniknout, soud prvního stupně uvedl, že samotná skutečnost, že dojde k prodeji nemovitých věcí ve veřejné dražbě za nevýhodných podmínek pro dosavadní spoluvlastníky, nemůže být důvodem pro odklad zrušení spoluvlastnictví, neboť jde pouze o jeden ze zákonem upravených způsobů vypořádání spoluvlastnictví v případech, kdy jiné způsoby vypořádání nejsou možné. Žalovaný namítal, že je předpoklad, že se mu v mezidobí podaří prodat podíly na jiných nemovitých věcech, případně skončí některý ze sporů, které vede, a podaří se mu získat finanční prostředky na vyplacení přiměřené náhrady, podle soudu prvního stupně však netvrdil ani neprokázal žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplynulo, že v dohledné době dojde k prodeji některého z jeho podílů na těchto nemovitých věcech, naopak uvedl, že se jedná o minoritní podíly, čímž je jejich prodejnost snížena. S ohledem na průběh dalších soudních sporů vedených žalovaným považoval soud prvního stupně jeho tvrzení o tom, že v dohledné době tyto spory skončí, za čistě spekulativní. Podle soudu prvního stupně nebyla důvodná ani námitka žalovaného o tom, že chování žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Dále uvedl, že v návrhu žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví absentuje požadavek na dočasnost důvodů, pro které má být zrušení spoluvlastnictví odloženo. Vysoký věk a s ním spojená nemožnost získat úvěr, dlouhodobá citová vázanost na nemovité věci a okolnosti jejího zhodnocení nejsou okolnostmi dočasného charakteru, nýbrž naopak charakteru trvalého, u nichž z objektivních důvodů nelze očekávat žádné změny, a nemohou proto bránit zrušení spoluvlastnictví. Žalovaný podle soudu prvního stupně neprokázal, že by se mu ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví podařilo získat potřebné finance a mohlo tak objektivně dojít k vyřešení ochrany jeho oprávněného zájmu. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně návrh žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví zamítl a přistoupil ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.4. Pokud jde o vypořádání zrušeného spoluvlastnictví k nemovitým věcem, soud prvního stupně věc posuzoval podle kritérií uvedených v § 1144 a § 1147 o. z. Uvedl, že rozdělení společné věci není dobře možné. Podle soudu prvního stupně nepřipadá v úvahu ani přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků, neboť žalovaný sice měl zájem o přikázání nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví, ovšem netvrdil a nedoložil, že by měl dostatečné finanční prostředky na vyplacení přiměřené náhrady žalobci. Soud prvního stupně vycházel z ocenění, provedeného znalcem , právnická osoba, , který určil obvyklou cenu nemovitých věcí k , datum, na částku , částka, . Žalovaný nedoložil, že by měl finance na zaplacení přiměřené náhrady, proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že není třeba znalecký posudek aktualizovat. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaný neuplatnil investice do společných nemovitých věcí jako samostatný nárok na zaplacení vynaložených investic, proto k nim v tomto řízení nepřihlížel. Vzhledem k tomu, že v tomto případě nepřipadal v úvahu jiný způsob vypořádání spoluvlastnictví, nařídil prodej nemovitých věcí s rozdělením výtěžku mezi účastníky podle výše jejich podílů.5. O nákladech řízení o návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, kterou představuje odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby, náhrada paušálních výdajů za tři úkony právní služby a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, celkem , částka, .6. O nákladech řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl soud prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, přičemž přihlédl k povaze tohoto řízení a k tomu, že procesní úspěch žalobce a odpovídající procesní neúspěch ostatních účastníků řízení nelze odvozovat od skutečnosti, že bylo vyhověno návrhu na zrušení spoluvlastnictví, ani od výsledného způsobu jeho vypořádání.7. O nákladech řízení státu rozhodl tak, že uložil žalovanému zaplatit polovinu znalečného ve výši , částka, ; žalobci tuto povinnost neuložil, neboť usnesením z , datum, byl od placení soudních poplatků osvobozen.8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalovaný, v němž namítl, že soud prvního stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům. Soud prvního stupně podle žalovaného v napadeném rozhodnutí odkázal na důkazy, ze kterých nevyplývá skutkový závěr uvedený soudem, a s provedenými důkazy se dostatečně nevypořádal, případně z nich vyvodil nesprávné skutkové i právní závěry. Na daný případ nelze podle žalovaného vztáhnout soudem prvního stupně citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, neboť situace mezi spoluvlastníky je specifická, spoluvlastníci vlastní podíly na nemovitých věcech, ve kterých fakticky žijí a uspokojují své potřeby, jiné nemovité věci určené k bydlení nevlastní. Žalovaný žádal, aby mu předmětné nemovité věci byly přikázány, vycházel přitom ze znaleck