76 C 18/2025-48 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se návrhem doručeným Krajskému soudu v Praze dne 23. 6. 2025 domáhá nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „správní orgán“), ze dne 12. 5. 2025, č. j. , Anonymizováno, kterým byl zamítnut návrh na vklad změny vlastnického práva k nemovitostem k jednotce č. , Anonymizováno, vymezené v pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, na základě dodatku č. 1 k dohodě o vypořádání SJM ze dne , datum, (dále jen „jednotka“).2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že návrh na vklad byl správním orgánem zamítnut jednak z důvodu, že dle správního orgánu je vkladová listina právně nepřípustná, neboť dohodu, na jejímž základě byl proveden vklad, nelze měnit dodatky (k tomu správní orgán odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 871/2000) a dále také z důvodu, že navrhovaný vklad nenavazuje na stav zápisů v katastru nemovitostí, kdy jednotka už není předmětem společného jmění manželů (dále jen „SJM“), ale výlučným vlastníkem je žalobkyně. Žalobkyně má za to, že závěry správního orgánu jsou nesprávné, čímž byla dotčena na svých majetkových právech. Správní orgán formalisticky vykládá zákonné podmínky pro provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a vychází z již překonaných nebo nesprávně interpretovaných závěrů soudní judikatury.3. Žalobkyně uvedla, že k jednotce nejprve bylo do katastru nemovitostí zapsáno výlučné vlastnictví účastníka (s právními účinky vkladu ke dni 1. 8. 2022), následně na základě dohody o vypořádání SJM, práv bydlení a výživného pro dobu po rozvodu uzavřené mezi žalobkyní a účastníkem řízení dne , datum, (dále jen „dohoda o vypořádání SJM“), ve které bylo konstatováno, že jednotka je součásti SJM, a sjednáno, že se stává výlučným vlastnictvím žalobkyně, proveden vklad výlučného vlastnického práva žalobkyně (s právními účinky ke dni 22. 12. 2022). K dohodě o vypořádání SJM žalobkyně a účastník uzavřeli dne 14. 3. 2025 dodatek (vkladovou listinu), ve kterém modifikovali některá původní ujednání uvedená v dohodě o vypořádání SJM, mj. ujednání týkající se vlastnictví jednotky, ohledně které se dohodli, že namísto žalobkyně ji do výlučného vlastnictví nabude účastník.4. Žalobkyně k rozsudku Nejvyššího soudu, na který ve svém odůvodnění odkázal správní orgán, uvedla, že tento byl překonán, a to např. rozsudkem Nejvyššího soudu sp. n. 29 Cdo 4205/2011 ze dne 18. 12. 2014, podle kterého se právní závěry (právní věta citovaná správním orgánem) neuplatní za situace, kdy není pochyb o platnosti původní smlouvy, na jejímž základě byl proveden vklad do katastru nemovitostí. Žalobkyně dále odkázala rovněž na rozsudek sp. zn. 28 Cdo 4168/2019 ze dne 3. 3. 2020. O platnosti dohody o vypořádání SJM neměl správní orgán pochybnosti, když na jejím základě provedl vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně. Neplatnost vkladové listiny (dodatku) správní orgán dovozuje z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 871/2000, který je však na daný případ ve smyslu výše uvedeného neaplikovatelný a uzavření dodatku k dohodě o vypořádání SJM i poté, co byl na jejím základě proveden vklad do katastru nemovitostí, nic nebrání. Dle žalobkyně není jediného důvodu pro to, aby se s účastníkem řízení mohla dohodnout na změně původní dohody ve vztahu k záležitostem, ohledně nichž se přímo neprovádí vklad do katastru nemovitostí (např. ve vztahu k vzájemnému finančnímu vypořádání – analogicky k dodatečné změně kupní ceny řešené v citované judikatuře), ale ve vztahu k vypořádání vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí by to bez dalšího možné nebylo.5. Žalobkyně ke druhému důvodu, pro který správní orgán zamítl návrh na vklad, tj. že navrhovaný vklad nenavazuje na stav zápisů v katastru nemovitostí, uvedla, že pokud by např. jednotku převedla na třetí osobu a poté se domáhala vkladu vlastnického práva účastníka na základě dodatku, pak by byla námitka správní orgánu zcela na místě. Za popsaného stavu tomu tak ale není. V současnosti je jednotka evidována ve výlučném vlastnictví žalobkyně a je navrhován vklad výlučného vlastnického práva účastníka. Původně byl stav obdobný, pouze opačný – jako výlučný vlastník byl nejdříve zapsán účastník a následně na základě dohody o vypořádání SJM, jehož součástí bylo prohlášení žalobkyně a účastníka, že jednotka je součástí SJM, bylo zapsáno výlučné vlastnictví žalobkyně. Stranami stávající vkladové listiny (dodatku) jakož i vkladového řízení jsou žalobkyně i účastník řízení a z dodatku i podaného návrhu na vklad je zcela evidentní, čeho se účastníci domáhají. Zároveň je evidentní, že pokud by žalobkyně na účastníka řízení jednotku jinak převedla, např. kupní nebo darovací smlouvou, správní orgán by s provedením vkladu výlučného vlastnického práva účastníka žádný problém neměl. Dle názoru žalobkyně ale nedává smysl, aby účastníci dohody o vypořádání SJM (resp. jakéhokoli smluvního ujednání) na jedné straně výslovně dle judikatury nebyli omezeni v jeho následné modifikaci dodatkem i po provedení vkladu vlastnického práva na jeho základě, ale pouze částečně, zatímco vypořádání vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí, byť jinak řešené v rámci téhož smluvního vztahu, by bylo jen z důvodu vkladu práv do katastru nemovitostí nutné kostrbatě řešit jiným právním titulem. Tento závěr dle názoru žalobkyně nemá oporu v relevantní právní úpravě, není logický ani použitelný v praxi už jen z toho důvodu, že samostatné převody, ke kterým správní orgán účastníky vkladového řízení v podstatě nepřímo vybízí (nehledě na to, zda úplatné či bezúplatné), sebou nesou např. související daňové dopady minimálně v oblasti daně z příjmů fyzických osob, jakkoli jinak je zjevné, že účastníci měli v úmyslu vypořádat vlastnictví k jednotce v rámci širšího ujednání o vypořádání jejich společného jmění, které podle § 3 odst. 4 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmům, předmětem daně z příjmů fyzických osob vůbec není. Dodatek je nepochybně platné právní jednání (jak je vysvětleno v judikatuře citované v žalobě a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 767/23). Z judikátu Nejvyššího soudu, na které odkazuje správní orgán nevyplývá, že by nemohl být společným jednáním účastníků řízení modifikován právní titul vedoucí k současnému zapsanému stavu a z toho důvodu zapsán stav nový. Takový závěr správní orgán pouze sám nesprávně dovozuje nad rámec závěrů vyplývajících jak z jím citované judikatury, tak ze zákona, patrně na základě dlouhodobě tradovaného pravidla, že dodatkovat již jednou zavkladované listiny nelze. Žalobkyně uvedla, že podmínka dle § 17 odst. 1 g) KatZ, aby navrhovaný vklad navazoval na současný stav, je dána proto, aby bylo zabráněno duplicitním zápisům (k tomu srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3238/2020). V posuzované věci k duplicitnímu zápisu nedochází a ani dojít nemůže. Je zde spolehlivě doložena logická řada všech po sobě jdoucích nabývacích titulů ve smyslu § 17 odst. 1 g) KatZ, mezi účastníky řízení není ohledně vlastnictví předmětné nemovitosti žádného sporu, a není zde tedy žádná (správním orgánem tvrzená) překážka pro povolení vkladu. Skutečnost, že dodatkem je modifikován právní titul, který je vkladovou listinou v současnosti zapsaného stavu, na uvedeném nic nemění.6. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2025, č. j. 76 C 18/2025-26 byl správní orgán v souladu s § 250c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyzván, zda bude v řízení uplatňovat procesní práva, tento se v dané lhůtě vyjádřil podáním ze dne 23. 7. 2025 tak, že práva podle § 250c odst. 2 o. s. ř. uplatňovat bude. V reakci na žalobu správní orgán citoval zákonná kritéria, podle kterých se zkoumají vkladové listiny. Uvedl, že v okamžiku zahájení vkladového řízení byla výlučným vlastníkem jednotky žalobkyně, a to na základě dohody o vypořádání SJM ze dne , datum, . Předmětem původní dohody bylo vypořádání SJM, které zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu Okresního soudu , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , právní moc ke dni , datum, . Předmětem vypořádání zaniklého SJM byla mj. i jednotka, jejímž výlučným vlastníkem se stala manželka, tj. žalobkyně.7. Jako vkladová listina v řízení sp. zn. , Anonymizováno, byla katastrálnímu úřadu doručena listina nazvaná jako „Dodatek č. 1 k Dohodě o vypořádání společného jmění manželů, práv bydlení a výživného pro dobu po rozvodu“ ze dne , datum, . Obsahem dodatku je dohoda o změně dvou ustanovení původní dohody a prohlášení o tom, že smluvní strany dodatku považují závazek manžela obsažený v čl. 3.2 původní dohody za splněný. Na základě dodatku by mělo ustanovení čl. 3.1.1 původní dohody znít nově tak, že se výlučným vlastníkem jednotky stává manžel, tj. účastník. Na základě doručených listin je tedy předmětem vkladového řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, vypořádání zaniklého SJM k jednotce, a to tím způsobem, že se jejím výlučným vlastníkem