Ve shora označené věci se žalobkyně žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě této smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši , částka, , vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úrok z úvěru ve výši 16,99 % ročně. Žalobkyně však v řízení uplatnila úrok z úvěru pouze ve výši 12 % p.a. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatky související s poskytnutím a správou úvěru podle smlouvy a sazebníku banky. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru, úroků a poplatků banka žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužných částek. Následně úvěr s účinností ke dni , datum, zesplatnila a žalovaného o tom vyrozuměla dopisem ze dne , datum, , v němž jej současně vyzvala k úhradě celého dluhu. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval.3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , účinnou od , datum, , byla pohledávka postoupena žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno doporučeně dne , datum, . Ke dni postoupení činila pohledávka , částka, a sestávala z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši , částka, , úroku z úvěru ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši , částka, a poplatků ve výši , částka, . Jistina pohledávky ve výši , částka, byla tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru a připsanými úroky z úvěru.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení před soudem I. stupně i v řízení odvolacím zůstal zcela nečinný.5. Soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku , částka, (výrok I.) a k rukám jejího právního zástupce náklady řízení v rozsahu 44 %, tj. částku , částka, (výrok III.); žalobu v rozsahu částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítl (výrok II.).6. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalovaný z poskytnutého úvěru ve výši , částka, uhradil celkem , částka, , takže na jistině zbývá k zaplacení částka , částka, . Dále zjistil, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala banka s odbornou péčí ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).7. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Soud I. stupně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť poskytovatel úvěru žalovanému neposoudil jeho úvěruschopnost v souladu se zákonem.9. Ze speciální úpravy obsažené v ust. § 87 ZoSÚ soud I. stupně dovodil, že žalobkyni náleží pouze vrácení dosud nesplacené jistiny, nikoli smluvní úroky, poplatky či úrok z prodlení, neboť podle jeho názoru dosud nenastala doba splatnosti odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele.10. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a dovodil, že poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 72 : 28 vzhledem k celkově uplatněné částce včetně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 44 %. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , odměny za zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby podle ust. § 7 bodu 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), a to převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy a účast při jednání soudu, po , částka, , náhrady hotových výdajů ve výši 4 × , částka, podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši , částka, , celkem , částka, . Z této částky 44 % činí po zaokrouhlení částku , částka, .11. Proti části zamítavého výroku II., v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, podala odvolání žalobkyně. Uvedla v něm, že nenapadá právní závěr soudu I. stupně o neplatnosti smlouvy, nesouhlasí však s jeho názorem, že dosud nenastalo prodlení žalovaného a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky.12. Žalobkyně zdůraznila, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale již před podáním žaloby na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu vůči novému věřiteli - žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které mu bylo odesláno dne , datum, . Nejpozději třetí pracovní den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se dne , datum, žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení podle ust. § 1970 o.z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení.13. Žalovaný nadto v řízení před soudem I. stupně ani netvrdil, natož aby to prokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která mu byla žalobkyní poskytnuta. To již výslovně judikoval Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , kde uzavřel, že skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou ve prospěch spotřebitele, protože mají vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde tedy o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch. Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoli jeho věřiteli. Tedy břemeno tvrzení a důkazní ohledně možností žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a je na něm, aby je v rámci sporného řízení tvrdil a případně doložil. Navíc pokud je žalovaný v řízení aktivní a doloží, že nebyl s to vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, prospěje to jeho právnímu postavení. Soudu nenáleží bez reálných podkladů domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh. Věřitel musí unést pouze procesní břemeno ohledně prokázání skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Za těchto okolností nelze než dospět k závěru, že žalovaný se dostal do prodlení poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky.14. Žalobkyně dále tvrdila, že jí soud svým postupem uložil nepřiměřené břemeno jdoucí k její tíži, které je fakticky nesplnitelné, čímž došlo k neúnosnému zásahu do práv garantovaných stranám civilního procesu, když navíc ve skutkově obdobné věci Nejvyšší soud ČR k důkaznímu břemenu rozhodl přímo pro poměry zákona o spotřebitelském úvěru. Vše přitom vychází již z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 167/96, podle něhož je i institut důkazního břemene podřízen určitému ústavněprávnímu rámci vymezenému principy nestranného a spravedlivého procesu; soud proto nemůže některou z procesních stran zatížit důkazním břemenem bez dalšího a jednostranným způsobem, ale pouze v kontextu všech relevantních okolností případu.15. Žalobkyně rovněž poukázala na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 14/17, v němž Ústavní soud připomněl obecné pravidlo rozdělení důkazního břemene v civilním sporném řízení, podle něhož procesní strana nese důkazní břemeno ohledně skutečností odpovídajících skutkovým znakům právní normy, která je jí příznivá, resp. právní normy, na jejímž základě uplatňuje své právo. Základní zásady spravedlnosti řízení, zejména principy rovnosti zbraní a kontradiktornosti, se nutně vztahují i na dokazování. Ústavní soud uzavřel, že v právu na spravedlivý proces obsažená zásada rovnosti zbraní v civilním řízení obecně zahrnuje též rovnost břemen, která jsou na účastníky řízení kladena a která nesmějí být nepřiměřená či fakticky nesplnitelná.16. Žalobkyně též poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, - pobočky v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dále na rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v nichž odvolací soudy dovodily, že neprokáže-li spotřebitel své objektivní omezené možnosti vrátit jistinu, může se po výzvě věřitele dostat do prodlení s její úhradou.17. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a dále jí nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů.18. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje zákonem předepsané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 a § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.19. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným skutkovým závěrům. Odvolací soud proto při svých skutkových závěrech vychází z výsledků dokazování před soudem I. stupně tak, jak je tento soud ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na ně v těchto částech odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle něhož vychází-li rozhodnutí odvolacího soudu z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně, neodporuje požadavkům kladeným na obsah odůvodnění, jestliže odvolací soud své závěry omezí na přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně.20. Soud I. stupně věc správně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl za jejich účinnosti. Dospěl i ke správným právním závěrům s výjimkou posouzení vzniku nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení.21. Podle ust. § 1970 o.z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, jestliže věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.22. Podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Podle ust. § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.24. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví zvláštní splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, jestliže ji nevrátí v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Samotná výzva věřitele k vrácení jistiny prodlení bez dalšího nezakládá. Skutková tvrzení o tom, že nebylo v možnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu bez zbytečného odkladu, jsou však ve prospěch spotřebitele; břemeno tvrzení a důkazní ohledně těchto skutečností proto nese on sám. Pokud je v řízení zcela pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti. Tento závěr není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ani s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .25. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní a netvrdí ničeho o svých poměrech ani o důvodech, pro které nebylo v jeho možnostech a schopnostech vrátit jistinu bez zbytečného odkladu. Odvolací soud proto vyšel z toho, že pokud žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu ve výši , částka, vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne , datum, , která mu byla řádně odeslána doporučeně dne , datum, a podle ust. § 573 o.z. došla nejpozději dne , datum, , pak marným uplynutím poskytnuté desetidenní lhůty dne , datum, nastalo prodlení žalovaného a ode dne , datum, vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z částky , částka, .26. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku.27. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o.s.ř.), ale nově i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).28. Předmětem řízení před soudem prvního stupně byla žalobou uplatněná jistina ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, (den vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) ve výši , částka, , úrok ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úrok ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , tedy celkem částka , částka, . Žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu jistiny ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do , datum, ve výši , částka, , tedy v rozsahu částky , částka, , což představuje 65,431 % předmětu řízení. Neúspěšná byla v rozsahu 34,569 % předmětu řízení. Má proto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. nárok na náhradu 30,862 % nákladů řízení, tj. rozdíl mezi jejím úspěchem a neúspěchem. Ty tvoří odměna advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy a účast u jednání soudu) po , částka, podle ust. § 7 bodu 5. AT, 4 režijní paušály po , částka, podle ust. § 13 odst. 4 AT, 21% DPH ve výši , částka, a zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , celkem , částka, . 30,862 % z této sumy představuje po zaokrouhlení částku , částka, .29. Předmětem odvolacího řízení byl samostatný nárok na příslušenství, a to zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, což představuje ke dni rozhodování odvolacího soudu, tj. k , datum, , kapitalizovanou částku , částka, . Odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů v celkové výši , částka, , sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby - podání odvolání ve výši , částka, podle ust. § 7 bodu 5. AT, 1 režijního paušálu ve výši , částka, podle ust. § 13 odst. 4 AT, 21% DPH ve výši , částka, podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši , částka, .30. Náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši , částka, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta, který ji v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).