21 Co 22/2026-188 – Krajský soud v Praze

1. Ve shora označené věci se žalobce žalobou podanou dne 25. 11. 2024 domáhal na žalovaném zaplacení částky 152 033 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 9. 2022 do zaplacení. V žalobě uvedl, že žalovaný byl insolvenčním správcem , Anonymizováno, , adresa, , IČO , IČO, , se sídlem v , adresa, (dále jen „bytové družstvo“ nebo „dlužník“). Žalobce je spolu se svou manželkou , tituly před jménem, , jméno FO, posledním členem bytového družstva. Insolvenční řízení bylo zahájeno dlužnickým insolvenčním návrhem podaným likvidátorkou bytového družstva dne 27. 7. 2020, usnesením ze dne 29. 3. 2021 Městský soud v Praze jako soud insolvenční konstatoval úpadek bytového družstva, prohlásil na jeho majetek konkurs a do funkce insolvenčního správce jmenoval žalovaného. Žalobce dne 23. 10. 2020 přihlásil v insolvenčním řízení vůči bytovému družstvu 10 pohledávek v celkové výši 556 673,14 Kč. Žalovaný jako insolvenční správce uznal nejpozději ke dni 29. 6. 2021, kdy vydal upravený seznam přihlášených pohledávek všech věřitelů v rámci zvláštního přezkumného jednání, pohledávku žalobce v celkové výši 321 821,01 Kč. Dne 14. 4. 2021 podal žalovaný jako insolvenční správce proti žalobci a jeho manželce k Obvodnímu soudu pro , adresa, žalobu o zaplacení částky 197 737,20 Kč z titulu neuhrazených plateb do fondu oprav a neuhrazených vyúčtování za služby za období od dubna 2018 do března 2021. Uvedený byt užíval žalobce se svou manželkou jako člen bytového družstva a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2019, č. j. 74 Cm 71/2018-80, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, č. j. 4 Cmo 298/2019-154, jim byl převeden do vlastnictví. Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu o zaplacení částky 197 737,20 Kč zamítl s ohledem na procesní obranu žalobce spočívající v námitce započtení svých pohledávek vůči bytovému družstvu přihlášených do insolvenčního řízení a žalovaným jako insolvenčním správcem uznaných, s tím, že na tento zápočet byl žalovaný upozorňován již před podáním žaloby, a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 152 033 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 13. 9. 2022 a vykonatelnosti dne 17. 9. 2022.2. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaný jako insolvenční správce porušil svou povinnost uvedenou v § 36 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen „IZ“) jednat s péčí řádného hospodáře, když podal vůči žalobci a jeho manželce žalobu o zaplacení částky 197 737,20 Kč, ačkoliv věděl, že žalobce disponuje pohledávkou za bytovým družstvem nejméně ve výši 321 821,01 Kč, tj. výrazně vyšší, než je žalovaná pohledávka, a při vědomí, že žalobce učiní námitku započtení, po jejímž uplatnění žalovaná pohledávka zanikne. Tím způsobil žalobci a jeho manželce škodu ve výši odpovídající přisouzené náhradě nákladů řízení, tj. 152 033 Kč. Vzhledem ke specifičnosti řízení o žalobě na zaplacení nelze náhradu nákladů řízení exekučně vymáhat, majetek bytového družstva je nepatrný a nelze z něho náhradu nákladů řízení uspokojovat.3. Žalovaný se proti žalobě bránil tím, že při výkonu funkce insolvenčního správce neporušil žádnou povinnost, v důsledku níž by žalobci vznikla škoda, za kterou by žalovaný odpovídal. Uvedl, že k podání žaloby přistoupil právě proto, aby řádně plnil veškeré povinnosti insolvenčního správce spočívající ve včasném vymáhání pohledávek insolvenčního dlužníka. Aby předešel promlčení pohledávky, byl nucen žalobu vůči žalobci a , tituly před jménem, , jméno FO, podat, neboť dobrovolnou úhradu odmítali. Byť žalobce v rámci dřívější komunikace s likvidátorem insolvenčního dlužníka avizoval případné započtení oproti jeho pohledávkám vůči BD, před podáním žaloby k žádnému započtení nedošlo a k započtení ze strany žalovaného nebylo možné přistoupit, neboť by takový postup mohl být posouzen jako poškozování ostatních věřitelů. K započtení ze strany žalobce došlo až v průběhu řízení, pokud by k němu došlo před zahájením řízení, žalovaný by tuto skutečnost samozřejmě zohlednil. Nadto je z uvedeného rozsudku patrné, že žalovaná pohledávka insolvenčního dlužníka byla oprávněná, když veškeré námitky žalovaných vyjma námitky započtení byly shledány nedůvodnými. V průběhu řízení bylo jednáno i o smírném vyřešení sporu, avšak žalobce trval na meritorním rozhodnutí ve věci, kvůli žalobci a jeho manželce musela být jednání odročována, čímž bylo řízení zbytečně prodlužováno a náklady řízení navyšovány. Žalobce s manželkou dokonce nesouhlasili s částečným zpětvzetím žaloby, byť bylo v jejich prospěch. Přiznaná náhrada nákladů řízení byla v rámci insolvenčního řízení zařazena do pohledávek za majetkovou podstatou, tedy jednalo se o pohledávku, která by byla uspokojována přednostně před ostatními nezajištěnými věřiteli v rámci insolvenčního řízení bytového družstva. S ohledem na stav insolvenčního řízení dlužníka však tato pohledávka nemohla být uspokojena z důvodu nedostatečné majetkové podstaty. Žalovaný má tedy za to, že při výkonu funkce insolvenčního správce dlužníka bytového družstva neporušil žádnou svou povinnost, svou funkci vykonával s náležitou péčí s cílem dosáhnout co nejvyššího uspokojení všech nezajištěných věřitelů, nikoliv pouze žalobce, který byl jedním z nich. Žalobci žádná škoda nevznikla, a i pokud by mu vznikla, nejednalo se o škodu vzniklou v příčinné souvislosti se zaviněným jednáním žalovaného. To, že žalobci přiznaná náhrada nákladů řízení nemohla být v rámci insolvenčního řízení dlužníka uhrazena, nebylo způsobeno pochybením žalovaného, ale v důsledku nedostatečného majetku dlužníka, jehož zpeněžení by mohlo vést k uspokojení věřitelů dlužníka.4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 41 304,90 Kč (výrok II.).5. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že byl žalovaný dne 29. 3. 2021 ustanoven insolvenčním správcem bytového družstva, jehož úpadek byl řešen konkursem. Jako insolvenční správce družstva podal proti žalobci a jeho manželce dne 14. 4. 2021 žalobu na zaplacení 197 737,20 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených plateb do fondu oprav družstva a neuhrazených vyúčtování za služby, splatných v nejstarší části k 15. 4. 2018. Žalobce s manželkou do insolvenčního řízení družstva přihlásili přihláškou P1 pohledávky ve výši 556 673,14 Kč, které správce, dlužník ani žádný z věřitelů nepopřel v rozsahu 321 821,01 Kč. Žalobce s manželkou proti družstvu uplatňovali pohledávky ve výši 244 743,33 Kč, v dopisu ze dne 20. 3. 2018 avizovali jejich budoucí započtení a v dopisu ze dne 10. 5. 2018 uvedli, že uplatňují zápočet, aniž by konkretizovali splatné pohledávky družstva, kterých se mělo započtení týkat, resp. uvedli, že se jedná o zálohy na služby spojené s užíváním bytu a platby do fondu údržby a oprav od měsíce dubna 2018, aniž by tyto byly vyčísleny. Ve vyjádření ze dne 31. 5. 2021 žalobce a jeho manželky uvedli s odkazem na předchozí dopisy, že zápočet byl uplatněn. Při jednání konaném v nalézacím řízení dne 22. 3. 2022 žalobce a jeho manželka uvedli, že započítávají žalovanou pohledávku družstva proti svým pohledávkám přihlášeným do insolvenčního řízení v rozsahu 197 737,20 Kč. Při jednání dne 17. 5. 2022 pak vůči pohledávce družstva ve výši 189 570 Kč namítli k započtení pohledávku z insolvenčního řízení P1.1 ve výši 119 162,86 Kč v plné výši, na pohledávku družstva ve zbývající výši 70 407,14 Kč pak započetli svoji pohledávku P1.2 ve výši 124 375,52 Kč. Rozsudkem ze dne 26. 7. 2022, který nabyl právní moci dne 13. 9. 2022, bylo nalézací řízení částečně zastaveno, částečně byla žaloba zamítnuta, a žalovanému jako insolvenčnímu správci bylo uloženo zaplatit žalobci a jeho manželce náhradu nákladů řízení v částce 152 033 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tato pohledávka byla v insolvenčním řízení zahrnuta do konečné zprávy jako pohledávka za majetkovou podstatou, k jejímu ani částečnému uspokojení nedošlo kvůli nízkému výtěžku zpeněžení majetkové podstaty družstva.6. Soud prvního stupně posoudil věc podle § 36 odst. 1 a § 37 odst. 1 insolvenčního zákona a připomněl, že odpovědnost insolvenčního správce za škodu je objektivní. Její vznik předpokládá současné splnění tří podmínek: porušení povinnosti při výkonu funkce, vznik škody a příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Porušení povinnosti může spočívat buď v porušení zákona či rozhodnutí soudu, nebo v tom, že správce nepostupoval s odbornou péčí. Soud současně zdůraznil, že jde o osobní majetkovou odpovědnost insolvenčního správce, takže případná náhrada škody by byla hrazena z jeho vlastního majetku. Žalobce spatřoval porušení povinnosti v tom, že žalovaný podal proti němu a jeho manželce žalobu na zaplacení pohledávky, přestože proti ní podle jeho názoru bylo možné započíst jeho vlastní přihlášené a zjištěné pohledávky. Soud prvního stupně však dospěl k závěru