25 Co 315/2025-69 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne 6. 8. 2025, č. j. 10 C 150/2025-25 (dále již jen „rozsudek pro uznání“), o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 317 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 317 Kč od 19. 4. 2024 do 21. 6. 2024, ve výši 12,75 % ročně z částky 5 317 Kč od 13. 10. 2024 do 22. 4. 2025 a ve výši 12 % ročně z částky 5 317 Kč od 07. 1. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 129 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že elektronickým platebním rozkazem ze dne 20. 5. 2025, č. j. EPR 139209/2025-6, který byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 21. 5. 2025 prostřednictvím datové schránky, vyzval žalovaného v souladu s ustanovením § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud prvního stupně žalovaného uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy. Dne 5. 6. 2025 žalovaný podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, aniž by se ve věci vyjádřil. Dne 7. 7. 2025 žalovaný doručil soudu prvního stupně podání, které obsahovalo kopii e-mailové konverzace pravděpodobně mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 9. 10. 2024 obsahující návrh smlouvy. Vyjádření žalovaného ve věci samé k žalobě nebylo zdejšímu soudu doručeno. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 7. 2025, č. j. 10 C 150/2025-18, v právní moci 2. 8. 2025, bylo řízení částečně co do částky 5 317 Kč zastaveno za situace, kdy žalovaný tuto částku uhradil dne 22. 4. 2025. Lhůta k podání vyjádření žalovanému marně uplynula dne 7. 7. 2025, přičemž soudu prvního stupně nebylo předloženo v této lhůtě ani poté žádné vyjádření žalovaného ve smyslu § 114b o. s. ř., nastala tak fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř., a proto soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně proto žalobě zcela vyhověl s tím, že příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení žalobkyni přiznal dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“). S ohledem na to, že se jedná o závazek mezi podnikateli, má žalobkyně rovněž nárok v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. na zaplacení minimálních nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve výši 3 600 Kč (3 x 1 200 Kč).2. Proti shora uvedenému rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť nebyly splněny podmínky řízení a soud prvního stupně postupoval v rozporu s předpisy upravujícími postup pro přijetí datové zprávy, kterou mu zaslal žalovaný s vyjádřením k žalobě. V podání ze dne 2. 2. 2026 pak žalovaný doplnil, že dne 7. 7. 2025 (poslední den lhůty k vyjádření) odeslal soudu prvního stupně prostřednictvím datové schránky , Anonymizováno, datovou zprávu, jejíž předmět byl výslovně označen jako „vyjádření žalovaného“. Žalovaný má současně k dispozici plný text vyjádření k žalobě (s elektronickým podpisem ze dne 7. 7. 2025), který měl být k datové zprávě přiložen, avšak omylem či z technických důvodů přiložen nebyl. V projednávané věci tak žalovaný ve lhůtě reagoval, jádrem problému byla zjevná neúplnost podání (chybějící hlavní příloha - text vyjádření), nikoliv jeho pasivita. Rozsudek pro uznání na základě fikce uznání dle Nejvyššího soudu představuje institut, s nímž je třeba zacházet „citlivě “ (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3229/2024). Ústavní soud dále vyložil, že fikce uznání dle § 114 b odst. 5 o. s. ř. nemůže nastoupit jako sankce za procesní nedostatky obrany, kdy je zřejmý zájem žalovaného řízení se účastnit a bránit se (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1024/15). Pokud soud prvního stupně považoval doručené „vyjádření žalovaného“ za neúplné, měl použít procesní mechanismy k odstranění vady podání, zejména postup podle § 43 o. s. ř. Pravidla spisové služby ukládají veřejnoprávnímu původci ověřovat úplnost doručeného digitálního dokumentu a při zjištění neúplnosti postupovat vyrozuměním odesílatele a stanovením dalšího postupu (viz § 4 odst. 1 a 3 vyhl. č. 259/2012 Sb.). Jakmile soud prvního stupně zjistil, že podání je neúplné, měl bezodkladně informovat odesílatele (žalovaného) o vadě a stanovit způsob i lhůtu k odstranění vady. Z odůvodnění napadeného rozsudku je navíc zjevné, že soudu prvního stupně bylo neúplné podání známo, aniž by vyzval žalovaného odstranění vady, vydal dne 6. 8. 2025 rozsudek pro uznání. Žalovaný má zřízeny 3 datové schránky (datová schránka podnikající fyzické osoby – advokáta, datová schránka fyzické osoby a datová schránka podnikající fyzické osoby). V řízení soud prvního stupně doručoval klíčové písemnosti do datové schránky podnikající fyzické osoby – advokáta (, Anonymizováno, ) a žalovaný z této datové schránky činil procesní úkony. Napadený rozsudek však dotčený soud doručoval nekonzistentně do jiné datové schránky žalovaného. Pro posouzení splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání je nezbytné, aby odvolací soud vyložil, která datová schránka žalovaného je v tomto typu věci (smlouva související s výkonem advokacie) příslušná vzhledem k povaze věci, a jaké účinky má doručování do jiné datové schránky. Nákladový výrok je pak vázán na zákonnost postupu soudu prvního stupně a na to, zda byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Nebude-li rozsudek pro uznání procesně udržitelný, nemůže obstát ani rozhodnutí o nákladech řízení. Z odvolacího jednání se žalovaný omluvil, souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, současně aby zrušil i výrok o náhradě nákladů řízení.3. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila, souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti.4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.5. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153 odst. 3 o. s. ř. a podle tohoto ustanovení je možno rozhodnout rozsudkem pro uznání i tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal dle § 114b odst. 5 o. s. ř.6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 12. 5. 2025 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 634 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 317 Kč od 19. 4. 2024 do 21. 6. 2024, ve výši 12,75 % ročně z částky 5 317 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, ve výši 12 % ročně z částky 5 317 Kč od 7. 01. 2025 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč a náklady řízení. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným dne 12. 5. 2022 uzavřela smlouvu o poskytnutí práv ke službě ASPI na dobu neurčitou, kde roční předplatné činilo 18 990 Kč bez DPH, kdy se splatností 18. 4. 2024 byla vyúčtovánu žalovanému částka 5 317 Kč, se splatností 12. 10. 2024 částka 5317 Kč a se splatností ke dni 6. 1. 2025 částka 5 317 Kč. Až dne 21 6 2024 žalovaný uhradil 5 317 Kč, a to na první z dlužných částek. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou a žalobkyni vznikl též nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve výši 1200 Kč podle § 513 o. z. Dle připojené smlouvy o poskytnutí užívacích práv ke službě ASPI ze dne 11. 5. 2022 (podepsáno stranami elektronicky) žalovaný uzavřel tuto smlouvu v pozici advokáta (IČO , IČO žalovaného, ). Dle předžalobní upomínky a podacího archu právní zástupce žalobkyně odeslal dne 15. 4. 2025 na adresu žalovaného předžalobní upomínku, kdy vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 10 634 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 3 600 Kč ve lhůtě do 24. 4. 2025 s tím, že jinak bude přistoupeno k soudnímu vymáhání.7. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 20. 5. 2025, č. j. EPR 139209/2025-6, soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl a uložil žalovanému, aby zaplatil uvedenou částku nebo aby podal proti tomuto platebnímu rozkazu do 15 dnů ode dne jeho doručení u soudu prvního stupně odpor (výrok I.). Dále jej poučil o povinnosti, že v případě podání odporu je povinen ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro podání odporu vyjádřit se ve věci samé k žalobě a poučil jej, co má vyjádření obsahovat. Dále jej poučil, že nemůže-li podat ve stanovené lhůtě vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynut