26 Co 120/2023-545 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. uložil žalované obchodní společnosti povinnost zaplatit žalobci částku 122 452 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1.3.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Předmětem řízení byla původně částka 244 904 Kč, jejíhož zaplacení se žalobce domáhal z titulu nároku na odměnu ze smlouvy o poskytování právních služeb žalované v soudním řízení o společnické žalobě, kterou dle § 157 ve spojení s § 71 zákona č. 90/2012 Sb. (zákon o obchodních korporacích /z. o. k./) podal , jméno FO, ml. (dále jen „, jméno FO, “) jako společník žalované vůči , tituly před jménem, , jméno FO, (další společník žalované) a společnosti , právnická osoba, . (rovněž společník žalované), konkrétně o náhradu újmy ve výši 14 072 760,27 Kč s příslušenstvím. Toto řízení je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce konkrétně nárokoval odměnu za čtyři úkony právní služby po 50 300 Kč a čtyři režijní paušály po 300 Kč, včetně DPH. Rozsudkem Okresního soudu , adresa, -západ ze dne 11. 9. 2019, č. j. , Jméno žalované B, 142/2019-67, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2019, č. j. , spisová značka, , byla již pravomocně zamítnuta žaloba, co do požadavku na zaplacení částky 122 452 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 1. 3. 2019 do zaplacení. Oba zmíněné rozsudky, pokud v jejich spojení byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci zbylou částku 122 452 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 1. 3. 2019 do zaplacení, byly rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 9. 2021, č. j. 27 Cdo 2343/2020-132, zrušeny a věc v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.3. Dovolací soud ve zmíněném zrušovacím rozhodnutí uzavřel, že společník žalované , jméno FO, byl oprávněn jako její zákonný zástupce podat zmíněnou společnickou žalobu (dále případně jen „Společnická žaloba“) a jejím jménem též uzavřít se žalobcem smlouvu o poskytování právních služeb (dále případně jen „Smlouva o právním zastoupení“). Žalovaná však již v řízení před soudem I. stupně namítla, že požadavek žalobce na úhradu odměny za poskytnuté právní služby je zneužitím práva (§ 8 občanského zákoníku /o. z./). Žalobce podle žalované spolupracuje s , jméno FO, na vytváření nátlaku vůči ní a , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl jako jednatel žalované osobou žalovanou v řízení o Společnické žalobě, přičemž žalobci byly známy „veškeré souvislosti“. Dle dovolacího soudu se nalézací soudy měly zabývat tedy nejenom otázkou, zda ke zneužití práva podáním Společnické žaloby mohlo dojít jednáním samotného , jméno FO, jako společníka žalované, který ji jejím jménem podával, ale i tím, zda ke zneužití práva nemohlo dojít i ze strany samotného žalobce tím, že převzal právní zastoupení ve zmíněné věci a jednotlivými úkony právní služby by sledoval nikoli cíl předpokládaný ustanovením § 157 z. o. k., nýbrž cíle jiné, sloužící k prosazení zájmů cizích osob. Prozatím tak neobstojí závěry nižších soudů, že námitka zneužití práva není důvodná, pokud vycházely pouze z obsahu Společnické žaloby.4. Soud I. stupně rozhodl ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 27. 4. 2023, č. j. , Jméno žalované B, 142/2019-431, tak, že ve výroku I. uložil žalované zaplatit žalobci částku 122 452 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 3. 2019 do zaplacení a ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po doplnění dokazování uzavřel, že mezi účastníky byla dne 11. 10. 2018 platně uzavřena Smlouva o právním zastoupení podle zákona č. 85/1996 o advokacii jako smlouva příkazní dle § 2430 a násl. o. z za účelem poskytování právních služeb v řízení o Společnické žalobě. , jméno FO, byl jako tehdejší společník žalované oprávněn jak k podání Společnické žaloby postupem podle § 157 odst. 1 a 3 písm. b) ve spojení s § 71 z. o. k., tak i k uzavření posuzované Smlouvy o právním zastoupení. Ve shodě se závěry rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. 5. 2022, č. j. 13 C 280/2020-354 a jej potvrzujícího rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 21 Co 276/2022-391 (v řízení o žalobě žalobce vůči žalované o zaplacení odměny ze Smlouvy o právním zastoupení za jiné úkony právní služby při zastupování v řízení o Společnické žalobě), soud I. stupně neshledal jako důvodnou námitku žalované, že Smlouva o právním zastoupení je neplatná z důvodů kolize zájmů žalobce a žalované.5. K námitce žalované, že žalobci by mělo být právo na odměnu za posuzované dva úkony právní služby odepřeno z důvodu zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., ke kterému mělo dojít tak, že Společnická žaloba a vymáhání odměny za právní zastoupení v souvislosti s jejím uplatněním u soudu byly jednáním, kterým měli , jméno FO, a žalobce sledovat nikoli cíl, ke kterému Společnická žaloba právně určena, ale cíle jiné, nekalé, soud I. stupně uzavřel, že tato námitka není důvodná. S odkazem na závěry vyslovené soudy ve výše zmíněných rozsudcích vydaných v paralelně vedeném řízení o zaplacení odměny za další úkony právní služby v řízení o Společnické žalobě, soud I. stupně zkonstatoval, že stejně jako nelze automaticky považovat právního zástupce obžalovaného za jeho spolupachatele, ani v občanskoprávním řízení nelze advokáta považovat za jakéhosi spojence účastníka řízení. Posoudit jednání právního zástupce účastníka řízení, resp. jeho požadavek na zaplacení odměny za vykonané úkony právní služby jako zjevné zneužití práva by bylo možné jen v případě, kdyby byla podána žaloba zcela zjevně nedůvodná, nepodložená jakýmikoliv relevantními důkazy. V daném případě však bylo prokázáno, že žalobce při koncipování Společnické žaloby vycházel z tvrzení, které mu poskytl , jméno FO, . Zároveň měl k dispozici důkazy prokazující tvrzený skutkový děj v tom smyslu, že žalovaná získala a vyčerpala bankovní úvěr ve výši 20 000 000 Kč, že došlo k vyfakturování a vyplacení částek z tohoto úvěru v žalované výši 14 072 760,27 Kč, kdy fakturujícími subjekty byly společnosti osobně propojené s , právnická osoba, . (2. žalovaný ve Společnické žalobě), tzn. tehdejším jednatelem žalované a zároveň osobou vykonávajícím práva společníka jménem společnosti , právnická osoba, . (1. žalovaná ve Společnické žalobě), přičemž , jméno FO, jako tehdejší společník žalované hodlal v řízení prokázat tvrzení, že tyto prostředky byly bez jeho souhlasu vyplaceny a bez adekvátního protiplnění. Pokud žalovaná namítala, že Společnická žaloba neobsahovala všechna potřebná tvrzení a důkazy k prokázání důvodnosti žaloby, nelze z toho automaticky dovozovat zjevnou bezúspěšnost žaloby za situace, kdy o odstranění těchto případných nedostatků se stará soud sám svou poučovací činností dle § 118a o. s. ř. Z těchto důvodů proto soud I. stupně neshledal Společnickou žalobu za zjevně nedůvodnou v posuzovaném smyslu. Tomuto závěru odpovídá i zjištění, že ve věci Společnické žaloby Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2022, č. j. 14 Cmo 340/2021-298, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. 74 Cm 100/2019-230, a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. V tomto zrušovacím usnesení uložil odvolací soud soudu I. stupně žalobu věcně projednat, což by zřejmě neučinil, pokud by shledal žalobu zcela a zjevně nedůvodnou. Otázka, zda v konečném výsledku bude Společnická žaloba příslušným soudem shledána jako důvodná či nikoliv, nemá pro posouzení její zřejmé bezdůvodnosti v daném případě žádný právní význam. Ze všech uvedených důvodů soud I. stupně neshledal, že by podání Společnické žaloby, a potažmo vykonání úkonů právní služby a jejich vyúčtování, představovalo za strany žalobce zjevné zneužití práva dle § 8 o. z. Žalobu na zaplacení dlužné odměny za poskytnuté dva úkony právní služby v podobě přípravy a převzetí zastoupení a sepisu a podání Společnické žaloby proto shledal soud I. stupně jako důvodnou, když vyúčtované částky odpovídaly uzavřené Smlouvě o právním zastoupení a příslušným ustanovením vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zároveň žalobci přiznal i požadovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 1. 3. 2019, kdy v souladu s výzvou k zaplacení nastala splatnost této pohledávky.6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Závěry soudu I. stupně o tom, že ze strany , jméno FO, podáním Společnické žaloby nedošlo ke zneužití práva, nepovažuje za správné. Poukázala na obsah řízení o Společnické žalobě, kde , jméno FO, při jednání dne 17. 5. 2023 mimo jiné uvedl, že: „…důvodem nyní vedeného řízení je jednání o narovnání s , právnická osoba, vedené v roce 2017, kdy ve vyúčtování ohledně převodu obchodního podílu bylo , tituly před jménem, , jméno FO, řečeno, že má uhradit do firmy 16 mil. Kč, jinak mu nebude firma vrácena, proto jsou vedena i tato řízení.“ Dále poukázala na to, že Městský soud v Praze o Společnick