27 Co 275/2025-70 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Nymburce rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 58 591,54 Kč s příslušenstvím tam blíže specifikovaným. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že požadovaný nárok žalobkyně uplatnila jako postupník postoupené pohledávky původního věřitele , právnická osoba, , právnická osoba, , akciová společnost (dále též jen „, právnická osoba, “), která uzavřela se žalovanou dne 16. 12. 2021 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, z něhož žalované vznikl dluh v žalované výši. Žalobu soud zamítl s tím, že nemá za prokázané, že by společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni danou pohledávku, neboť tato pohledávka není obsažena ve Smlouvě o převodu portfolia, v Notářském zápisu , Anonymizováno, včetně seznamu postoupených pohledávek, ani v žádném jiném provedeném důkazu, ani že by žalované bylo doručeno vyrozumění o postoupení pohledávky. Dále se tak již soud prvního stupně „pro nadbytečnost“ nezabýval otázkou uzavření smlouvy, vyplacení jistiny a povinností zkoumat úvěruschopnost, neboť s ohledem na závěr o neprokázání postoupení žalované pohledávky, by vyřešení těchto otázek nemělo vliv na rozhodnutí ve věci.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítala, že postoupení pohledávky vyplývá z notářského zápisu sp.zn. , Anonymizováno, ze dne 1.11.2023. Přílohou daného zápisu bylo více než 200 tisíc pohledávek, kdy žalobkyně s ohledem na rozsah příloh zahrnujících seznam všech postoupených pohledávek nedokládala k důkazu celý zápis (včetně přílohy) sestávající takto z více než 2 700 stran textu. Měla za to, že zamítnutí žaloby z důvodu uváděného soudem nebylo na místě, přičemž poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se prokazování postoupení pohledávky. Připomínala, že v řízení dokládala oznámení o postoupení smluv ze dne 2.11.2023, jímž bylo žalované postoupení oznámeno, tvrdila, že oznámení bylo jednotlivým klientům ze strany právního předchůdce žalobkyně doručeno též do internetového bankovnictví, a že (mj.) bylo žalované oznámeno také společně s posledním výpisem z účtu, a to za listopad 2023, který byl přílohou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Poukazovala též na to, že soud prvního stupně žalobkyni vyzýval k doplnění skutkových tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované s tím, že nevyhoví-li výzvě, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci. Žalobkyně na to své tvrzení doplnila. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně mimo uvedené posouzení úvěruschopnosti k žádnému jinému doplnění tvrzení (či důkazů) žalobkyni nevyzval, měla žalobkyně za to, že ve zbytku jsou její tvrzení (a důkazy) dostatečná. Ve vztahu k soudem též uváděnému neprokázání oznámení o postoupení pak opět s odkazem na příslušnou judikaturu namítala, že k oznámení postoupení žalované postačí i doručení žaloby. Navrhovala změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby žalobě bylo vyhověno, případně, aby bylo žalované uloženo vrátit alespoň (dosud nevrácenou) jistinu poskytnutou na základě dané úvěrové smlouvy.4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), a po částečném zopakování a doplnění dokazování podle § 213 o.s.ř. shledal odvolání žalobkyně zčásti důvodným.6. Soud prvního stupně zamítl žalobu z jediného důvodu, a to pro neprokázané postoupení vymáhané pohledávky na žalobkyně. Odvolací soud po zopakování provedených důkazů (a provedení dalších, doložených žalobkyní v odvolacím řízení) však má naopak dané postoupení za dostatečně prokázané. Žalobkyně již shora zmíněným notářským zápisem sp.zn. , Anonymizováno, ze dne 1.11.2023 prokázala, že s jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, uzavřela smlouvu o postoupení portfolia a že na základě dané postupní smlouvy ve znění změn a dodatku ze dne 31.10.2023 došlo s účinky od 1.11.2023 k postoupení úvěrových smluv, rámcových smluv a pojistných smluv uvedených v seznamu, který tvoří přílohu č. 3 až 2671 uvedeného notářského zápisu. Jakožto důkaz byly žalobkyní označeny i přílohy daného notářského zápisu. Je pravdou, že (zjevně zaměněním příslušné přílohy) v soudu předložené příloze nebyla dotčená pohledávka za žalovanou uvedena. Spolu s odvoláním však již žalobkyně doložila příslušný (správný) výňatek přílohy, v níž byla pohledávka za žalovanou postupovaná (v rámci celého portfolia) dostatečně specifikována. V tomto směru má odvolací soud za to, že důkaz byl řádně žalobkyní označen již v žalobním návrhu, a proto jeho provedení nebrání zásada koncentrace řízení. Vedle uvedeného dle odvolacího soudu postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni jasně vyplývalo i z dalšího důkazu předloženého již v řízení před soudem prvního stupně, a to z obsahu předložených výpisů z úvěrového účtu žalované (s úvěrovým rámcem 50 000 Kč), zejména za měsíc listopad 2023, zasílaných jí ze strany Hello bank! (obchodní značka skupiny , právnická osoba, ), kde byla žalovaná upozorněna na to, že (v případě listopadového výpisu) se jedná o poslední výpis od Hello bank! a byla vyzvána, aby další splátku již poslala do , právnická osoba, na číslo účtu, který již žalovaná obdržela jak od žalobkyně, tak její , právnická osoba, , a to v souvislosti s převzetím prodaného úvěrového portfolia.7. Ve vztahu k vlastnímu uzavření dané úvěrové smlouvy odvolací soud z předložené smlouvy o úvěru zjistil, že mezi , právnická osoba, a žalovanou byla dne 16.12.2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (resp. pod č. , hodnota, jakožto „Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, “), na základě níž byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované , právnická osoba, vycházela dle vlastních tvrzení jen z prohlášení žalované o výši příjmu od svého zaměstnavatele v žádosti/smlouvě o úvěru uváděné částkou 30 000 Kč (aniž byla tato výše jinak ověřena – pozn. odvolacího soudu), kde , právnická osoba, pouze ověřila, že žalovanou uváděný plátce mzdy existuje. V žádosti o úvěr pak byly uvedeny celkové výdaje domácnosti v částce 6 500 Kč. Předchůdce žalobkyně dle jejích tvrzení ověřil výši závazků a platební morálku žalované ještě z databází (tzv. úvěrových registrů) a dále vypočetl vzhledem k situaci klienta jeho výdaj dle svého ekonomického modelu, přičemž zohlednil i žalovanou tvrzené výdaje. Takto dále pracoval s výdaji (stanovenými „modelově“) ve výši 12 492 Kč, a dopěl k závěru, že platební kapacita žalované je dostatečná pro poskytnutí úvěru s maximální měsíční splátkou ve výši 2 500 Kč. Úvěr byl žalovanou splácen cca 3 roky, z čehož dle žalobkyně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti bylo dostatečné.8. S uvedeným hodnocením zkoumání úvěruschopnosti ze strany , právnická osoba, se odvolací soud neztotožnil, Již z popsaných tvrzení žalobkyně (doložených obsahem žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru) bylo zřejmé, že konkrétní příjmy ani výdaje žalované nebyly právním předchůdcem žalobkyně fakticky nijak ověřeny. Při daném posuzování se věřitele zjevně spokojil pouze s tvrzením žalované o jejím příjmu (aniž bylo doloženo např. výplatní páskou, pracovní smlouvou, nebo alespoň výpisem z účtu, z něhož by se podávala výše pravidelně pobírané tvrzené mzdy) a výpočtem provedeným na základě statistického modelu, který však nemůže nahradit konkrétní, cílené zkoumání skutečných poměrů spotřebitele, jemuž má být úvěr poskytnut. Okolnost, že žalovaná následně po určitou dobu splácela, nevypovídá nic o tom, zda poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Následkem uvedeného nedostatečného posouzení pak byla neplatnost dotčené úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.9. Žalobkyně jakožto postupník předmětné pohledávky má tak proti žalované z uvedeného vztahu nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, které na straně žalované čerpáním poskytnutých finančních prostředků vzniklo.10. Žalobkyně v daném směru na dotaz a výzvu odvolacího soudu ohledně celkového množství čerpaných prostředků ze strany žalované (a současně celkového množství jí splacených částek) odkázala na transakční přehled historie čerpání úvěru a dále historii úvěru s přehledem součtu čerpaných částek, který odvolacímu so