15 CO 173/2021-584 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parcelní [číslo] v katastrálním území [obec] a rozdělil je na vlastnické právo ke čtyřem bytovým jednotkám, které jsou v budově [adresa], postavené na parcele [číslo] do výroku pojal prohlášení vlastníka včetně pravidel pro správu domu a společných částí, učil osobu správce a přikázal bytové jednotky účastníkům tak, jak je nyní užívají. Žalobkyni c) na vypořádání podílů zavázal k úhradě částek 77 500 Kč žalobcům a) a b) a 55 000 Kč žalované, dále žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 140 919 Kč a žalobcům vrátil nespotřebované zálohy na znalečné. K rozsudku připojil schéma stavby. 2. Podle odůvodnění napadeného rozsudku byly mezi účastníky zjištěny neshody, které spočívaly jednak v neschopnosti dohodnout se o správě domu a jeho užívání, a dále se týkaly předmětů nahromaděných v domě a na zahradě žalovanou. Soud prvního stupně vzal v úvahu úpravu ust. § 1165 a § 1144 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že je namístě zrušit spoluvlastnictví, neboť žádný z účastníků v něm nechce setrvat, a vypořádal je rozdělením společné věci na bytové jednotky. Žalobci od počátku žádali zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tímto způsobem, až v závěrečném návrhu se přihlásili i k možnosti přikázání veškerých nemovitostí do jejich spoluvlastnictví. Žalovaná prosazovala přikázání nemovitostí do jejího výučného vlastnictví od počátku řízení. Žádný z účastníků ale neprokázal svoji solventnost, proto uvedený způsob vypořádání spoluvlastnických vztahů nepřicházel do úvahy. Soud prvního stupně při stanovení výše náhrady vyšel ze souhrnné hodnoty jednotlivých bytových jednotek zjištěných znaleckým posudkem a přepočetl je podle dosavadních ideálních spoluvlastnických podílů. O nákladech řízení rozhodl tak, že uložil žalované povinnost k jejich náhradě plně úspěšným žalobcům, a se zřetelem k reparační funkci nákladů stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vyhlášky č. 484/2000 Sb. paušální odměnu za zastupování žalobců ve výši 100 000 Kč, k ní připočetl 13 režijních paušálů, uhrazený soudní poplatek, DPH a náklady na znalečné. 3. Proti rozsudku se odvolali všichni účastníci, všichni uvítali zrušení spoluvlastnictví, ale nesouhlasili s rozdělením společné věci a každá z procesních stran žádala o přikázání nemovitostí do svého vlastnictví. 4. Žalobci podle jejich odvolání nabyli v průběhu řízení před soudem prvního stupně dojem, že soudce zvažuje přikázání nemovitosti jim do spoluvlastnictví, a tuto variantu preferují. Mají dostatek peněžních prostředků na vyplacení žalované, k tomu soudu prvního stupně navrhli důkazy, ale ten je neprovedl. 5. Žalovaná ve svém odvolání, v němž požadovala přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, poukázala na konfliktní vztahy mezi účastníky a žádala, aby jí soud povolil vyplacení vypořádacích podílů v půlroční lhůtě, v níž realizuje prodej svého dalšího bytu. Brojila také proti výroku o nákladech řízení, jejichž výše je podle ní odtržená od reality, takto vyčíslené náklady neplní svoji reparační funkci. Žalobci svému zástupci rozhodně nezaplatili za zastoupení tolik, kolik jí bylo uloženo k náhradě. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, a shledal, že soud prvního stupně provedl ve věci detailní dokazování, v němž se zabýval nejen rozhodnými skutečnostmi, ale zmapoval i vztahy mezi účastníky a stav nemovitostí. Skutkový závěr, který soud prvního stupně učinil na základě provedeného dokazování, odpovídal obsahu jednotlivých důkazů, hodnocených v souladu s ust. § 132 o. s. ř. 7. V důkazním řízení byl zjištěn charakter vztahů mezi účastníky i důvody jejich neshod, které tkvěly především v zálibě žalované shromažďovat bezcenné předměty a zahlcovat jimi svoje byty, společné prostory i zahradu. Krom toho bylo prokázáno i další jednání žalované, které vedlo k poškozování domu a k jeho znehodnocování, např. pokreslování fasády či omítek, rozmisťování fekálií a podobně. Pokud se žalobci rozhodli nepořádek odstranit, vnímala to žalovaná úkorně, neboť věci považovala za svůj majetek. Konfliktní vztahy pak vedly k tomu, že účastníci nebyli schopni se dohodnout ani na rozúčtování služeb či správě společného domu. 8. Znaleckým posudkem byl prokázán stav pozemků i stavby, která chátrá a je stejně jako zahrada plná nepořádku vytvořeného převážně žalovanou. Z posudku byly dál zjištěny obvyklé ceny jednotlivých bytů i domu k 17. 10. 2019 a k 7. 11. 2020, přičemž cena pozemků včetně stavby se neměnila a činila stále 4 500 000 Kč, ale ceny bytů se meziročně zvýšily asi o 100 000 Kč u každého z nich. Znalec také pro případ rozdělení domu na bytové jednotky stanovil výši spoluvlastnických podílů účastníků podle velikosti podlahové plochy jejich bytů; dva byty žalované dohromady vykázaly celkovou podlahovou plochu 107,32 m2, byt žalobců a) a b) podlahovou plochu 53,16 m2 a byt žalobkyně c) podlahovou plochu 67,65 m2. Součet podlahových ploch bytů žalující strany tedy činil 120,81 m2. 9. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu vyšel soud prvního stupně z ust. § 1143 a 1144 občanského zákoníku, podle obsahu spisu se zabýval též možností aplikace ust. § 1147 občanského zákoníku Ustanovení § 1144 občanského zákoníku dává při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudem přednost rozdělení společné věci, pokud je tento postup možný. Podle ust. § 1147 občanského zákoníku postupuje soud, pokud není rozdělení společné věci dobře možné, a v takovém případě ji přikáže za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, eventuálně nařídí dražbu. 10. Soud prvního stupně v průběhu řízení sdělil účastníkům svůj předběžný právní názor na vypořádání spoluvlastnictví a naznačil, že ačkoli je rozdělení věci prioritním způsobem vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, v daném případě je komplikován nekvalitními vztahy mezi účastníky. 11. Žalovaná od počátku řízení navrhovala, aby nemovitosti byly přikázány jí do výlučného vlastnictví s tím, že uhradí žalobcům náhradu ve lhůtě 6 měsíců po prodeji svého dalšího bytu. Soud prvního stupně poskytl žalované poučení podle ust. § 118a o. s. ř. a vyzval ji k prokázání vlastní solventnosti. Žalovaná k této výzvě tvrdila, že prodává svůj další byt, důkazy k tomu předložila v odvolacím řízení (jednalo se o listiny z doby po vydání napadeného rozsudku). 12. Žalobci od počátku řízení prosazovali variantu rozdělení společné věci, ale v podání ze 4. 8. 2020 vyjádřili svůj souhlas s vypořádáním zrušeného spoluvlastnictví způsobem soudem předběžně naznačeným, tedy přikázáním předmětné nemovitosti nebo spoluvlastnických podílů na ní do vlastnictví jen některých účastníků řízení, vyjádřili zájem, aby nemovitost byla přikázána právě jim a sdělili, že jsou připraveni prokázat svoje finanční možnosti. Na toto stanovisko soud prvního stupně nijak procesně nezareagoval, neposkytl žalobcům poučení podle ust. § 118a o. s. ř. a nevedl je k prokázání solventnosti. Pokud měl soud prvního stupně za to, že tento způsob vypořádání spoluvlastnictví přichází do úvahy, jak ostatně účastníkům naznačil svým předběžným právním názorem, pak měl žalobcům poskytnout adekvátní procesní poučení podle ust. § 118a o. s. ř. a vyzvat je k prokázání jejich možností poskytnout žalované náhradu. Jestliže tak neučinil, nemohl obstát ani jeho závěr, že žalobcům nebylo možno přikázat společnou věc do spoluvlastnictví, protože neprokázali svoji solventnost. 13. Na základě výsledků dokazování provedeného soudem prvního stupně shledal odvolací soud, že je namístě zabývat se i možností vypořádání spoluvlastnictví podle ust. § 1147 občanského zákoníku, poskytl žalobcům dosud absentující poučení podle ust. § 213b a § 118a o. s. ř. a vyzval je, aby prokázali, že disponují dostatečným množstvím finančních prostředků potřebných pro poskytnutí náhrady žalované. Žalobci k této výzvě předložili listinné důkazy. 14. Doplněním dokazování odvolací soud zjistil, že všichni účastníci disponují dostatečným množstvím finančních prostředků pro poskytnutí náhrady protistraně. Žalobci a) a b) doložili svoje finanční možnosti úvěrovou smlouvou stavebního spoření ze dne 9. 12. 2020, podle níž má být žalobkyni b) poskytnut meziúvěr ve výši 1 200 000 Kč a následně úvěr ve výši 780 000 Kč. Žalobkyně c) disponuje peněžními prostředky na běžném účtu, který vykazoval k 10. 10. 2021 zůstatek ve výši 140 004,54 Kč a dne 11. 10. 2021 na něj přibyla částka 775 000 Kč. Žalobkyně c) dále uzavřela dne 9. 10. 2021 smlouvu o zápůjčce ve výši 550 000 Kč. Žalovaná prodává svůj byt v [obec], [ulice] ulici, ke dni rozhodnutí odvolacího soudu již byla uzavřena rezervační smlouva s tím, že koupě bude realizována do 31. 10. 2021 za částku 2 995 000 Kč. 15. Odvolací soud při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že spoluvlastnictví účastníků je nutno zrušit podle ust. § 1143 občanského zákoníku, neboť žádný z účastníků nemá zájem v něm setrvat. Při roz