10 CO 20/2021-68 — Krajský soud v Plzni

1. Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 1. 10. 2020, č. j. 11 C 194/2020-38, žalovanému uložil povinnost hradit žalobkyni na výživném částku 1 200 Kč měsíčně od ledna 2020, splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci, za který je splátka hrazena (výrok I.), rozhodl, že dluh na výživném za období od ledna do září 2020 je žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 900 Kč, splatných spolu s běžným výživným (výrok II.), ohledně částky 8 000 Kč žalobu zamítl (výrok III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). 2. K pokynu odvolacího soudu dále Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 30. 8. 2021, č. j. 11 C 194/2020-61, výše uvedený rozsudek doplnil tím způsobem, že výrok I. doplnil tak, že za slova„ splátka hrazena“ se doplňuje věta„ a to do dosažení dvou let věku nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum]“ (výrok I.), dále tak, že se výrok II. tohoto rozsudku doplňuje tak, že se žaloba zamítá i ohledně výživného za období od [datum] do 31. 12. 2019 a dále ohledně výživného co do částky 1 800 Kč měsíčně od ledna 2020 do dosažení dvou let nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a dále ohledně částky 3 000 Kč od [datum] (výrok II.). 3. Odvolání proti oběma rozsudkům soudu prvního stupně bylo podáno toliko ze strany žalovaného. Ve svém odvolání doručeném soudu prvního stupně dne 12. 11. 2020 žalovaný uvedl, že nesouhlasí s přiznáním výživného ve výši 1 200 Kč pro svoji bývalou přítelkyni, výživné nemá z čeho hradit, jelikož nemá zaměstnání, je evidovaný na Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny v [anonymizováno], od kterého nepobírá ani žádné sociální dávky. Dále v tomto odvolání uvedl, že výživné na syna platí pravidelně, bude přispívat i dále, na výživné mu přispívá jeho matka. Dále ještě uvedl, že pokud s přítelkyní žil a pracoval, tak se o přítelkyni staral, platil nájem, energie, internet, nakupoval potraviny a oblečení, někdy, pokud už neměl peníze, půjčila mu jeho matka. Přítelkyni opustil poté, co ho začala soustavně podvádět s jinými muži. Dále poukázal na to, že z úřadu práce veškeré doklady dodal. Ve svém odvolání doručeném soudu prvního stupně dne 11. 10. 2021 po vydání doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že je ženatý, má jedno dítě, manželka čeká druhé dítě, na syna [jméno] platí výživné 47 EUR každý měsíc, a pokud je třeba, zašle i něco navíc nebo něco koupí a pošle balík. Uvedl, že na [jméno] bude platit i nadále, ale nemá finance na to, aby platil i na bývalou partnerku, o kterou je postaráno. Poukázal na to, že jeho dítě si vyžaduje speciální stravu, jelikož je alergické, a že bývalá partnerka má též partnera, který se o ni stará a má s ním dítě. 4. Po zhodnocení obsahu obou odvolání žalovaného, které jím byly v této věci podány, dospěl odvolací soud k závěru, že svými odvoláními napadá žalovaný pouze ty výroky soudu prvního stupně ve znění jejich doplnění, kterými mu byla uložena povinnost hradit žalobkyni na výživném částku 1 200 Kč měsíčně od ledna 2020, splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci, za který je splátka hrazena, a to do dosažení dvou let věku nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum] (výrok I.), a dále uložena povinnost dluh na výživném za období od ledna do září 2020 splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 900 Kč, splatných vždy spolu s běžným výživným (část výroku II.), jelikož z obsahu obou těchto odvolání je evidentní, že žalovaný nesouhlasí s uložením povinnosti hradit žalobkyni výživné, ale naopak nijak nebrojí proti rozsudku soudu prvního stupně v tom rozsahu, v jakém byla žaloba zamítnuta. Po zhodnocení obsahu obou podaných odvolání v jejich vzájemné souvislosti, tedy po zohlednění obsahu i druhého odvolání žalovaného, je přitom evidentní, že žalovaný nechce platit na výživném ve prospěch žalobkyně ničeho, tedy že rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k uložení povinnosti hradit žalobkyni výživné napadá v celém rozsahu uložené povinnosti, nikoli pouze v části uložené povinnosti k hrazení výživného. Ačkoli tedy soud prvního stupně nesplnil pokyn odvolacího soudu a žalovaného k odstranění vad jím podaného (prvního) odvolání nevyzval, a to právě a zejména ve vztahu k jasnému vymezení rozsahu napadení rozsudku soudu prvního stupně, byl tento nedostatek zhojen druhým odvoláním podaným ze strany žalovaného, pokud je nyní již zřejmé, že žalovaný nechce na výživném ve prospěch žalobkyně hradit ničeho, z čehož dle názoru odvolacího soudu také vyplývá to, že žádá, aby mu povinnost k hrazení výživného žalobkyni uložena nebyla. Podanými odvoláními ze strany žalovaného nebyl tedy naopak napaden rozsudek soudu prvního stupně ve znění jeho doplnění v tom rozsahu, v jakém byla žaloba ohledně zaplacení částky 8 000 Kč na úhradu některých nákladů neprovdané matce a v rozsahu zbývajícího požadavku žalobkyně na hrazení výživného zamítnuta. Ostatně proti těmto výrokům rozsudku soudu prvního stupně by žalovaný nebyl ani osobou oprávněnou k podání odvolání s ohledem na to, že mu jejich prostřednictvím nebyla způsobena žádná újma, která by mohla být rozhodnutím odvolacího soudu odstraněna (pokud by tedy tyto výroky odvoláním žalovaného napadeny byly, musel by stejně odvolací soud odvolání žalovaného v tomto rozsahu podle ust. § 218 písm. b) o. s. ř. odmítnout). 5. Dále ještě odvolací soud dodává, že žalovaný odvoláním sice napadl i doplňující rozsudek soudu prvního stupně, avšak nikoli z toho důvodu, že by doplňující rozsudek vůbec vydán být neměl či byl vydán nesprávně, a tedy odvolací soud vychází z toho, že podaným odvoláním reagoval pouze na doplnění části výroku I. napadeného (prvního) rozsudku soudu prvního stupně, kterým mu byla ukládána povinnost k hrazení výživného ve prospěch žalobkyně. 6. Současně, ačkoli to povinný nenamítá, je třeba přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně rovněž v rozsahu jeho výroků IV. a V., kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek za řízení v prvním stupni a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníků, neboť se jedná o výroky závislé na odvoláním napadeném výroku o uložení povinnosti žalovanému hradit žalobkyni výživné (viz § 212 písm. a) o.s.ř.). 7. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v rozsahu zamítnutí žaloby žalobkyně o zaplacení částky 8 000 Kč na úhradu některých nákladů neprovdané matce a v rozsahu zamítnutí požadavku žalobkyně na hrazení výživného nad rámec částky 1 200 Kč měsíčně za dobu od ledna 2020 do dosažení dvou let nezletilého [jméno] [příjmení], nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci, neboť žalobkyní napaden odvoláním nebyl, a přezkumu odvolacího soudu tak v tomto rozsahu nepodléhá. 8. Na podkladě včasného odvolání žalovaného tedy přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku v rozsahu jeho výroků I. a II., pokud jimi byla uložena povinnost žalovanému hradit výživné ve prospěch žalobkyně a uloženo mu uhradit dluh na výživném ve splátkách, a ve výrocích IV. a V., kterými byla uložena povinnost žalovanému uhradit soudní poplatek za řízení v prvním stupni a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníků, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalovaného, k němuž se žalobkyně nevyjádřila, a aniž by musel nařizovat jednání, jak mu to umožňuje ust. § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř., dospěl k závěru, že zde nejsou splněny předpoklady ani pro změnu ani pro potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně, a to zejména s ohledem na nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně v otázce uložené povinnosti žalovanému hradit žalobkyni výživné. 9. K řízení předcházejícímu vydání napadeného rozsudku soudu prvního stupně postačuje uvést, že žalobkyně se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Sokolově dne 3. 6. 2020 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost hradit jí výživné od 27. 12. 2019 ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatné vždy do 10. dne v měsíci předem, a dále jí zaplatit částku 8 000 Kč jako příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem a nahradit jí náklady řízení. Žalobu přitom odůvodnila tím, že se jí [datum] narodil syn [jméno] [příjmení], jehož je žalovaný otcem. Dále uvedla, že je svobodná, že žalovaný jí přispěl během těhotenství a po narození dítěte pouze tím, že zakoupil dětskou postýlku, ničím dalším na zvýšené výdaje, které měla v souvislosti s těhotenstvím a slehnutím, nepřispěl. Ke svým poměrům uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek, přídavek na dítě a doplatek na bydlení, že v době těhotenství a po porodu měla vyšší náklady na stravu a měla také zvýšené náklady s těhotenským ošacením, pořízením výbavičky, kočárku, kosmetiky a dalších běžných věcí pro ni i novorozence. K prokázání těchto svých tvrzení navrhla provedení výslechu účastníků. K osobě žalovaného dále uvedla, že je