18 CO 212/2021-487 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku ve výroku specifikovaných (výrok I). Žalované uložil povinnost předmětnou bytovou jednotku vyklidit a vyklizenou předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 96 294 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žalovanou zavázal povinností zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na náhradě nákladů řízení částku 8 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Žalobu posuzoval dle ustanovení § 2079, § 2001, § 1040, § 1997 a dle § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Vzal za prokázáno, že mezi žalobcem jakožto prodávajícím a žalovanou jakožto kupující byla uzavřena kupní smlouva dne 14. 7. 2014. Žalobce svoji smluvní povinnost k převodu vlastnického práva splnil, když došlo ke vkladu vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí. Z výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení], jakož i z účastnického výslechu žalobce uzavřel, že dne 30. 12. 2014 nedošlo ze strany žalované k zaplacení kupní ceny a předání částky 250 000 Kč v hotovosti ze strany žalované žalobci, jak žalovaná tvrdila, neboť žalobce uvedeného dne se po celou dobu vyjma jediného případu nacházel na pracovišti v restauraci [anonymizováno]. Protokol o předání hotovosti na uvedenou částku datovaný 30. 12. 2014, opatřený vlastnoručním podpisem [jméno] [příjmení], neodpovídá skutečnosti. Částka 250 000 Kč v hotovosti dne 30. 12. 2014 žalobci předána nebyla, úhrada kupní ceny dle předmětné kupní smlouvy prokázána nebyla. Nelze vycházet ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] ohledně předání této částky v jeho přítomnosti, když soud považuje výpověď svědka za nevěrohodnou. Důvodem nevěrohodnosti je pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech, kterým byl svědek společně s [jméno] [příjmení] (žalovanou) uznán vinným ze spáchání zločinu neoprávněného opatření padělání a pozměňování platebního prostředku. Za nerozhodné soud považoval určité nepřesnosti v jednotlivých výpovědích [jméno] [příjmení], jak byly učiněny v průběhu trestního řízení, tak i v řízení ve věci, neboť v podstatných bodech jsou tyto ve shodě včetně toho, že svědek [příjmení] žalobce v psychiatrické nemocnici navštívil v několika případech, že došlo k podpisu plné moci pro dědické řízení, jakož i k podpisu prázdných listin. Protokol o předání hotovosti datovaný 30. 12. 2014 je listinou, která pouze usnadňuje důkazní pozici dlužníka v občanském soudním řízení, ale tento důkaz, jeho obsah, vypovídací hodnota a věrohodnost musí být posuzovány stejně jako důkazy ostatní. Uzavřel-li soud, že 30. 12. 2014 k předání hotovosti nedošlo, spočívá důkazní břemeno ohledně zaplacení kupní ceny i nadále na žalované. Tuto skutečnost žalovaná neprokázala. Žalobce tak důvodně dopisem z 31. 3. 2015 od předmětné kupní smlouvy odstoupil z důvodu porušení povinnosti žalované k úhradě sjednané kupní ceny. Projev vůle žalobce se dostal do sféry adresáta (žalované). K odstoupení od kupní smlouvy došlo bez zbytečného odkladu poté, co se žalobce o prodlení žalované s úhradou kupní ceny dozvěděl, a to ve smyslu § 1997 a § 2002 odst. 1 občanského zákoníku. Kupní cena se stala splatnou bez dalšího po převodu vlastnického práva na nabyvatele, tj. po datu 18. 8. 2014, kdy byl proveden vklad vlastnického práva. I přesto, že mezi porušením podstatné povinnosti kupující a odstoupením od smlouvy pro porušení této povinnosti uplynula doba delší sedmi měsíců, nejedná se na straně žalobce o nedůvodnou nečinnost, a to vzhledem ke konkrétním okolnostem daného případu. Za podstatnou skutečnost soud považuje již samotné znění článku III kupní smlouvy, kdy nebyla výslovně sjednána doba splatnosti kupní ceny uvedením konkrétního data nebo lhůty. Nelze přičítat k tíži žalobce, který návrh kupní smlouvy nevyhotovoval, že vyčkával, až kupní cena bude zaplacena a k odstoupení přistoupil až poté, co shledal, že k uhrazení kupní ceny nedošlo a nedojde. Za další podstatnou skutečnost soud považuje existenci pravomocného rozsudku ve věci [spisová značka] Okresního soudu v Karlových Varech, kterým byla žalovaná společně s [jméno] [příjmení] (manželem žalované) uznána vinnou zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle § 234 odst. 3 trestního zákoníku. S odkazem na § 6 odst. 1,2 občanského zákoníku má soud za to, že žalovaná již při samotném uzavírání předmětné kupní smlouvy jednala nepoctivě, neměla v úmyslu kupní cenu uhradit. Vzhledem k přímé souvislosti protiprávního jednání žalované, za které byla pravomocně odsouzena společně se svým manželem, kdy došlo ke zneužití důvěry žalobce v dědickém řízení, má soud za to, že žalovaná nemůže z tohoto nepoctivého protiprávního činu těžit v rámci řízení ve věci. Uplatněnou námitku nedostatku včasnosti odstoupení od smlouvy nelze posuzovat z hlediska souladu s dobrými mravy. Odstoupení od smlouvy dopisem z 31. 3. 2015 se stalo účinným. Tím zanikl právní titul, na jehož základě žalovaná nabyla vlastnické právo k nemovitostem a došlo k obnovení předchozího stavu, tj. vlastnického práva žalobce. Soud shledal naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva ve smyslu § 80 o. s. ř. Důvodným shledal dle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku i uplatněný nárok na vyklizení předmětných nemovitostí za stavu, kdy žalobce od předmětné kupní smlouvy účinně odstoupil, a to s účinky ex tunc. Protože došlo k obnovení vlastnického práva žalobce k nemovitostem, žalovaná tyto užívá bez právního důvodu. Žalobě proto bylo vyhověno. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř., o státem zálohovaných nákladech řízení dle § 148 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání. V následném obsáhlém odůvodnění uvedla, že pokud soud prvního stupně odstoupení žalobce od smlouvy posoudil jako bezodkladné, měl uvést, jaké důvody ho k tomuto posouzení vedly. Doba v délce 7,5 měsíce mezi vznikem prodlení na straně povinného a okamžikem jednání oprávněného je sama o sobě bezprecedentní a rekordní. Soud pominul výpověď žalobce v řízení i výslech žalobce jako svědka v trestní věci. Z těchto výpovědí je zřejmé, že žalobce již na konci srpna 2014 věděl, že má od žalované obdržet kupní cenu, přesto poté, co ji neobdržel, se s tím spokojil a až do března 2015 byl směrem k žalované zcela nečinný. Teprve v únoru 2015 kontaktoval advokáta a až dopisem z 31. 3. 2015 od smlouvy odstoupil. Nečinil tak bezodkladné kroky k odstoupení od smlouvy, lhůtu„ bez zbytečného odkladu“ překročil. Ani závěr o tom, že obsah kvitance neodpovídá skutečnosti, není správný. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a navrhl jeho potvrzení. V dalších vyjádřeních žalovaná i žalobce na svých dosavadních postojích setrvali. 4. K odvolání žalované odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalované i k vyjádření žalobce k tomuto odvolání, jakož i k následným vyjádřením žalované a žalobce, a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné. 5. Posuzovaná věc byla opakovaně předmětem přezkumu odvolacího soudu O odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 29. 7. 2021 odvolací soud naposledy rozhodoval rozsudkem ze dne 27. 10. 2021, kterým rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 15 996,20 Kč. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci se podařilo prokázat, že dne 30. 12. 2014 k předání a převzetí částky 250 000 Kč žalobcem nedošlo a že předložená kvitance neodpovídá skutečnosti; žalovaná tak zaplacení kupní ceny neprokázala. Odvolací soud se ztotožnil i s dalším závěrem soudu prvního stupně, že žalobce důvodně pro podstatné porušení smlouvy, tedy pro nezaplacení kupní ceny, v souladu s § 2002 občanského zákoníku od smlouvy odstoupil. Za správné považoval i další závěr soudu prvního stupně, totiž že odstoupení ze dne 31. 3. 2015 bylo řádně žalované doručeno, když se dostalo do sféry její dispozice. Zbývalo tak posoudit, zda k odstoupení od kupní smlouvy došlo bez zbytečného odkladu ve smyslu ustanovení § 2002 občanského zákoníku. I v hodnocení této otázky se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně. Přisvědčil prvoinstančnímu soudu, že v souladu s judikaturou vyšších soudů z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Odvolací soud s