25 CO 150/2022-89 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu v plném rozsahu (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky poukazem na smlouvu o zápůjčce ze dne 30. 8. 2018, č. j. č. 542365513 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který měla žalovaná vrátit ve formě 60 týdenních splátek po 776 Kč, a to včetně smluvního úroku 4 472 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 9 700 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení 7 370 Kč, tedy celkem 21 542 Kč. Žalovaná uhradila dle žalobce částku 780 Kč Smlouvu ze dne 9. 5. 2006 soud posoudil jako absolutně neplatnou, odkázal na ust. § 580 o. z. Smlouvu hodnotil jako zjevně nespravedlivou a poukázal na nález Ústavního soudu s tím, že soudní ochrany nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále odkázal na Směrnici Rady 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Dovodil, že smluvní ujednání je odporující nejen dle § 1814 o. z., ale i uvedené směrnici, nemá žádné účinky a proto se k němu podle § 1815 o. z. nepřihlíží. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran. RPSN dle smlouvy činí 229,45 %, přičemž jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění dle ust. § 2993 o. z. Protože žalovaná uhradila částku 780 Kč a dále 57 858,22 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 25 000 Kč, musel soud vypořádat účastníky podle neplatné smlouvy. Výše žalobcem poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovanou, a tedy soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti rozsudku se žalobce odvolal. Namítá proti závěru soudu prvního stupně, že žalovaná uhradila celkem částku 58 632,22 Kč a tudíž jí nezbývá na dluh zaplatit ničeho. Tato skutečnost neplyne ani z tvrzení žalobce ani z jím předložených důkazů (přehled plateb neboli tabulka umoření – předloženo již jako příloha žaloby). Žalobce v podané žalobě výslovně uvedl, že žalovaná uhradila celkem částku 780 Kč. Toto tvrdil zcela jednoznačně a doložil dokladem, kolik bylo uhrazeno, soud není oprávněn vedle tohoto dokladu o úhradě si sám dopočítávat, kolik bylo uhrazeno. Poukazuje, že pokud měl soud pochybnost o výši provedených plateb ze strany žalované, měl žalobce vyzvat k upřesnění výše plateb. Dále namítá, že pokud jde o přehled plateb, pak řádek s pořadovým číslem 3 s datem 21. 1. 2020 neuvádí poslední platbu žalované. Jedná se pouze o jakýsi přehledový řádek, v němž jsou uvedeny zbývající části dluhu. Tato částka se tedy rovná neuhrazené jistině, která je současně uvedena v posledním sloupci po započtení poslední platby. Tento řádek nepředstavuje součet úhrad žalované, nebo další platbu žalované. Avizuje dále, že jeho právem je žalovat částku nižší, než která mu byla postoupena. Má za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky jako bezdůvodného obohacení ve výši 24 220 Kč, tedy jako rozdíl mezi poskytnutou částkou 25 000 Kč a zaplacenou ve výši 780 Kč a dále zákonné úroky z prodlení. Navrhuje, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 24 220 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 960,90 Kč. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 1 o. s. ř. po nařízeném ústním jednání. Odvolání je důvodné. 4. Odvolací soud především konstatuje, že závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva, z níž žalobce odvozuje své nároky, je smlouvou absolutně neplatnou, a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, je správný. V podrobnostech odkazuje na odůvodnění soudem prvního stupně. Tento závěr ostatně není odvolatelem napadán, když z obsahu odvolání zcela jednoznačně vyplývá, že žalobce se v rámci odvolacího řízení domáhá zaplacení částky 24 220 Kč jako rozdílu mezi poskytnutou částkou 25 000 Kč a částkou dle tvrzení žalobce žalovanou zaplacenou ve výši 780 Kč. 5. Odvolací soud na jednání zopakoval důkazy listinami, které žalobce soudu předložil na podporu svých tvrzení a po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že neprokazují ničeho o tom, že by žalovaná uhradila na dluh více než částku 780 Kč, jak žalobce uvedl v žalobním návrhu. K závěru soudu prvního stupně, že žalovaná uhradila na dluh ještě částku 57 858,22 Kč, poukazuje odvolací soud, že tento závěr soud prvního stupně nikterak neodůvodnil, neuvedl, z jakých provedených důkazů k němu dospěl. Pouze se lze domnívat, že soud prvního stupně vyšel z listiny označené jako„ Tabulka umoření“ (souhrnné informace), z níž však jednoznačně nelze dovodit, že by částka uvedená v řádku 3 na konci této tabulky, tj. 57 858,22 Kč, byla částkou, kterou žalovaná na svůj dluh uhradila. Tato částka je zároveň uvedena ve sloupci označeném jako celková platba za období, aniž by ale bylo zřetelné, zda má jít o platbu uskutečněnou, či platbu, která má být dlužníkem provedena. Odvolací soud podotýká, že pokud soud prvního stupně hodnotil tuto listinu, měl ji zcela nepochybně hodnotit i v souvislosti s dalšími listinnými důkazy, a to i s listinou označenou jako Oznámení o postoupení pohledávky, z níž vyplývá, že výše pohledávky k datu postoupení ([datum]) činila částku 57 858,22 Kč. Je tak zjevné, že soud prvního stupně posoudil uvedenou„ tabulku umoření“ zcela v rozporu s obsahem další listiny, již jako důkaz žalobce soudu předložil. 6. Žalovaná na jednání odvolacího soudu uvedla, že smlouvu o úvěru podepsala, nenamítala proti tvrzení žalobce o tom, že na úvěr byla uhrazena pouze částka 780 Kč, k dotazu soudu pak uvedla, že neví, zda zaplatila více než 1 splátku, ale že je to možné. 7. Odvolací soud tedy po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná zaplatila na dluh více, než částku 780 Kč, jak žalobce uvedl již v žalobním návrhu. Ani žalobce ani žalovaná netvrdili, že by na úvěr bylo uhrazeno více a z provedených listinných důkazů takový závěr učinit nelze. 8. Mají-li si účastníci podle neplatné smlouvy vrátit vzájemně svá plnění, pak jestliže žalobce resp. jeho právní předchůdce, poskytl žalované částku 25 000 Kč a žalovaná uhradila částku 780 Kč, zbývá uhradit ze strany žalované částka 24 220 Kč. 9. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, kterých se žalobce v rámci odvolacího řízení domáhal v kapitalizované podobě celkem částkou 2 960,90 Kč a dále běžících od 21. 1. 2020, odvolací soud vyšel z provedeného dokazování, z něhož vyplývá, že žalovaná byla k plnění nejdříve vyzvána prokazatelně k datu 18. 2. 2020 (jde-li o bezdůvodné obohacení, pak splatnost dluhu dlužníka nastává na základě výzvy věřitele). Žalobce vyzval žalovanou k plnění výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky, která dle předloženého podacího lístku byla podána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Byla-li tato výzva doručena žalované či dostala-li se do její sféry působnosti za 3 dny, tj. 17. 2. 2020, nastala splatnost dluhu dne 18. 2. 2020. Z obsahu žalobních tvrzení vyplývá, že částka kapitalizovaného úroku z prodlení představuje úroky za období od 19. 9. 2018 do 20. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že jde o období před prokazatelně provedenou výzvou k plnění, jde o úroky před splatností, tedy za období, kdy žalovaná v prodlení nebyla. Stejně tak nebyla v prodlení v období od 21. 1. 2020 do 17. 2. 2020 (viz shora). 10. Odvolací soud tedy za použití ust. § 220 o. s. ř. změnil tu část zamítavého výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 24 220 Kč a části zákonného úroku z prodlení tak, že žalované uložil zaplatit tuto částku žalobci včetně zákonného úroku z prodlení jdoucího z této částky od 18. 2. 2020 do zaplacení. 11. Za použití ust. § 219 o. s. ř. pak byla jako věcně správná potvrzena ta zamítavá část výroku I rozsudku soudu prvního stupně, jež rovněž byla dotčena odvoláním, a to v části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 960,90 Kč a běžícího zákonného úroku z prodlení z částky 24 220 Kč za období od 21. 1. 2020 do 17. 2. 2020. 12. Vzhledem k tomu, že odvolací soud měnil rozsudek soudu prvního stupně, pak v intencích ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval o náhradě nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů. V tomto řízení byla převážně úspěšnější žalovaná, tedy by jí příslušelo právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, tedy bylo rozhodnuto, že žádnému z účastníků jejich náhrada nepřísluší.