25 CO 163/2021-203 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 217,70 Kč (výrok I.) zamítl žalobu co do částky 289 310,30 Kč (výrok II.) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši částky 79 457 Kč (výrok III.). V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení žalované částky jako smluvního úroku z prodlení z důvodu pozdní úhrady faktury č. 21700010 na částku 129 349 Kč. Uvedla, že uzavřela dne 1. 4. 2016 se žalovanou smlouvu o dílo [číslo], jejímž předmětem bylo zhotovení díla [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] dle nabídky a rozpočtu tvořící přílohu smlouvy. V článku VI. bod 3 byla stanovena splatnost faktur na 30 dnů od jejich doručení a v bodě 8 sjednán smluvní úrok 0,5 % z celkové ceny díla ve výši 1 220 000 Kč za každý den prodlení. Fakturou [číslo] ze dne [datum] splatnou dne [datum] fakturovala žalobkyně žalované částku 129 349 Kč představující část ceny díla. Tato byla uhrazena až 11. 10. 2017, tedy s prodlením 56 dnů. Žalované tedy vznikla povinnost uhradit úrok z prodlení ve výši částky 325 528 Kč. Žalovaná uvedla, že při realizaci zakázky v [obec] účastníci spolupracovali, pokud jde o uzavření smlouvy, tak jednání byla dlouhá a existují podepsané výtisky s odlišnými smluvními ujednáními. Žalovaná má k dispozici smlouvu, kde předmětem díla je dodávka prací za cenu ve výši 330 za m2. Pokud jde o sankce, tak bylo dojednáno, že tyto budou oboustranně činit 0,05 % denně. Při administrativním zpracování došlo k překlepu a ve smlouvě je uvedeno, že smluvní úrok z prodlení činí 0,5 %. Takové ujednání žalovaná považuje za neplatné. Je nesporné, že předmětná faktura byla uhrazena se zpožděním 56 dnů, úrok ve výši 182,5 % ročně považuje žalovaná za nepřiměřeně vysoký, a tedy neplatný a je otázkou z jakého základu má být tento úrok počítán, když cena byla sjednána ve výši 330 Kč na m2. Žalovaná dále uvedla, že faktický vztah mezi účastníky probíhal zcela jinak, než jak je uvedeno v uzavřených písemných smlouvách, v praxi na stavbě působilo několik subdodavatelů, kteří vykonávali práce spočívající v instalaci sádrokartonu, žalované bylo na začátku měsíce zadáno, v jakém konkrétním místě má sádrokarton instalovat, na konci měsíce provedenou práci předala a vyúčtovala fakturou. Po úhradě poslední faktury se žalobkyně obrátila na žalovanou, že chtěla, aby jí byla nějaká částka doplacena, po dalším jednání pak až v červenci 2017 byla vystavena faktura č. 21700010. Nejedná se tedy o plnění dle smlouvy, ale o doúčtování prací, které žalobkyně provedla. Žalobkyně ke smlouvě, ve které je sjednána cena částkou 330 Kč na m2, uvedla, že se jedná o návrh smlouvy předložené žalovanou. Žalobkyně po dostavení se na stavbu zjistila, že tato cena neodpovídá důležitosti práce, a tudíž byla uzavřena smlouva nová, jejíž součástí je tabulka, která zohledňuje složitost prací. V této podobě pak byla smlouva podepsána. V této smlouvě je uveden termín dokončení díla 20. 12. 2016, přitom původní byl sjednán na 30. 9. 2016. Po provedeném dokazování popsaném v bodě 4 – 7 napadeného rozsudku soud uzavřel, že mezi účastníky byla sjednána dne 1. 4. 2016 v písemné podobě smlouva o dílo dle § 2586 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala provádět instalaci sádrokartonu dle zadání žalobkyně za jednotkovou cenu 330 Kč za m2. To soud dovodil z předložené smlouvy a dále z výpovědí jednatele žalované [příjmení] [příjmení] i ze svědecké výpovědi vedoucího [příjmení]. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že fakturace probíhala dle skutečného díla, kdy celková cena díla činila 1 162 600 Kč (nikoliv tedy 1 220 000 Kč), o výši poslední fakturace bylo mezi účastníky jednáno. Pokud existují dvě verze smlouvy, soud došel k závěru, že nejprve musela být podepsána smlouva s fixní cenou, ta byla fakticky nahrazena smlouvou s uvedením ceny 330 Kč na m2. Opačný postup by byl nelogický i s ohledem na skutečnost, že ve smlouvě s fixní cenou byl uveden jako datum předání staveniště 1. 6. 2016. Staveniště však bylo předáno již v dubnu 2016. Soud neprováděl důkazy, kterými mělo být prokázáno, že na základě ústní dohody došlo ke změně této písemné smlouvy. K tomu nepřistoupil proto, že z výpovědi Ing. [příjmení] vyplynulo, že podle druhé podepsané smlouvy bylo postupováno a tato nebyla nikdy zrušena. Ve smlouvě je uvedeno, že veškeré změny a doplňky je třeba provádět pouze písemnými dodatky. Pokud jde o úrok 0,5 % denně, soud došel k závěru, že tento byl stranami skutečně sjednán. Zabýval se dále tím, zda výše byla ujednána dostatečně určitě, když byla sjednána jako 0,5 % z celkové ceny díla za každý den prodlení. Celková cena díla však ve smlouvě uvedena není. Soud došel k závěru, že neplatnost však lze dodatečně zhojit, kdy vycházel z ustanovení § 553 o. z. s tím, že pokud byl projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se jakoby to bylo právní jednání od počátku. Tedy soud zohlednil, že faktura č. 21700010 byla fakturou konečnou, po jejímž vystavení již oběma smluvním stranám byla celková cena díla známa. Pokud žalovaná uhradila předmětnou fakturu se zpožděním 56 dnů, musela si být již v první den prodlení vědoma, jaká sankce jí za prodlení s platbou může stíhat. Z toho důvodu považuje soud ujednání o smluvním úroku za ujednání určité. Zároveň však došel k závěru, že toto ujednání je neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Jedná se o neplatnost relativní, která však byla soudem shledána k námitce žalované. Soud tedy postupoval podle § 577 a výši smluvního úroku změnil tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Vyšel přitom z toho, že mezi účastníky byla vůle dojednat úrok z prodlení v jiné než zákonné výši, a to ve výši 0,5 % denně. Jako základ pro výpočet soud nepoužil celkovou cenu díla, ale výši plnění, ohledně kterého se žalovaná dostala do prodlení. Vypočetl tedy úrok z prodlení jako úrok 0,5 % denně z částky 129 349 Kč při prodlení v délce 56ti dnů. Takto vypočtený úrok činí částku 36 217,70 Kč. V této částce soud žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. Náhrada nákladů řízení byla přiznána převážně úspěšnější žalované. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. 2. Proti rozsudku se žalobkyně odvolala. V odvolání uvádí, že v řízení popsala okolnosti uzavření smlouvy o dílo a zejména z jakého důvodu existují dvě smlouvy, s tím, že první smlouva, ve které je uvedena cena díla 330 Kč za m2, byla podepsána 1. 4. 2016, bylo předáno i pracoviště, termín dokončení byl stanoven do 30. 9. 2016. Žalobkyně po prohlídce staveniště zjistila, že sádrokartony jsou poměrně složité, víceúrovňové, je nutná montáž tepelné izolace. Z toho důvodu byla uzavřena smlouva o dílo, ve které byl upřesněn rozsah prací a upřesněny ceny za jednotlivé práce vzhledem k náročnosti jednotlivých konstrukcí. Vzhledem k náročnosti a rozsahu díla byl termín dokončení stanoven na 20. 12. 2016 Dohoda zněla tak, že původní smlouva měla být zlikvidována. Podle nové smlouvy bylo postupováno, fakturováno a byl dodržen termín dokončení prací. Nelze se ztotožnit se závěrem soudu s tím, že ve smlouvě není uvedena celková cena díla, ke dni uzavření smlouvy byl celkový rozsah práce znám. Na druhé straně soud učinil závěr, že byl skutečně ujednán úrok 0,5 % denně. Faktura byla již konečnou a po jejím vystavení byla oběma smluvním stranám známa celková cena díla. Žalovaná si byla vědoma, jaká sankce jí hrozí, pokud fakturu zaplatí se zpožděním. Soud však došel k závěru, že toto ujednání se příčí dobrým mravům, když za rozpornou s dobrými mravy považuje zejména výši smluvního úroku z prodlení. Vzápětí soud vyšel z toho, že mezi účastníky byla vůle dojednat úrok z prodlení v jiné než zákonné výši. Soud vyšel nikoliv z celkové ceny díla, ale z výše plnění, ohledně kterého se žalovaná dostala do prodlení. Žalobkyně má za to, že soud měl vycházet ze smlouvy, kterou předložila soudu jako přílohu žaloby. Pokud jde o sjednaný úrok z prodlení, soud uzavřel, že byl skutečně sjednán a vůle byla sjednat úrok z prodlení v jiné než zákonné výši. Soud však toto ujednání označil za neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Při výpočtu však z tohoto vycházel, avšak oproti smluvnímu ujednání nepoužil celkovou cenu díla, ale výši plnění, ohledně kterého se žalovaná dostala do prodlení. V článku 17 však sám soud konstatuje, že v době vystavení faktury dne 17. 7. 2017 byla celková cena díla známá. Z pohledu žalobkyně je závěr soudu do určité míry rozporný. Žalobkyně při podání žaloby vycházela z řádně uzavřené smlouvy o dílo, která měla všechny podstatné náležitosti, především předmět díla, celkovou cenu díla, způsob fakturace a stanovený úrok ve výši 0,5 % z celkové ceny díla. Žalovaná si byla vědoma, jaké důsledky bude mít placení z prodlení peněžitých závazků. Navrhuje změnu napadeného výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 289 310,30 Kč. 3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila podáním ze dne 8. 12. 2021. Uvádí, že žalobkyně v odvolání jen o