56 CO 151/2021-1121 — Krajský soud v Plzni

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl takto: I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): 1. Žalovaná, [země] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ státní pozemkový úřad“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu a to pozemky: a) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek]; b) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; c) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] a parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; d) parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek]. 2. Žalobkyně [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizována tři slova], [země] a [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizována tři slova], [země], jsou oprávněnými osobami ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě. 3. Žalobkyně mají na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, [číslo jednací] ze dne 24. 11. 1998, [číslo jednací] ze dne 05. 03. 1999, [číslo jednací] ze dne 12. 03. 1999, [číslo jednací] ze dne 20. 04. 1999, [číslo jednací] ze dne 18. 01. 2000, [číslo jednací] ze dne 07. 03. 2000, [číslo jednací] ze dne 19. 09. 2000, [číslo jednací] ze dne 19. 09. 2000, [číslo jednací] ze dne 14. 12. 2000, [číslo jednací] ze dne 09. 07. 2001, [číslo jednací] ze dne 09. 07. 2001, [číslo jednací] ze dne 06. 03. 2002 a rozhodnutí Ministerstva zemědělství, pozemkového úřadu [obec], [číslo jednací] ze dne 15. 11. 2011, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobkyní v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě nevydané. 4. Žalovaná k uspokojení nároku žalobkyň na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobkyním tyto pozemky: a) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek]; b) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; c) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] a parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; d) parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek] a žalobkyně tyto pozemky přijímají do svého spoluvlastnictví, každá ve výši spoluvlastnického podílu ½ II. Řízení se v rozsahu pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] z důvodu zpětvzetí zastavuje. III. Žaloba na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o vydání pozemku č. parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 234 336 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovaná je povinna zaplatit na účet České republiky, Okresního soudu Plzeň – jih, částku 4 581 Kč a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Shora citovaným usnesením soudu prvního stupně byl uvedený rozsudek doplněn o další výrok VI., kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit na účet České republiky – Okresního soudu Plzeň-jih, částku 2 915 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku na dalších nákladech řízení vzniklých státu, o nichž nebylo rozhodnuto v odkazovaném rozsudku (postup dle ust. § 166 odst. 1, 2 o. s. ř. a dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.). 3. Soud prvého stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jsou osobami oprávněnými ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě a domáhají se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (ust. § 11a odst. 1 zákona o půdě). Protože soud prvého stupně shledal dosavadní postup žalované ve vztahu k žalobkyním liknavým pro dlouhodobé neplnění její povinnosti vypořádat nároky na vydání náhradních pozemků, jakož i pro faktické vyloučení žalobkyň z možné účasti ve veřejných nabídkách v důsledku nesprávného ocenění restitučního nároku žalobkyň žalovanou, vyhověl soud prvého stupně požadavku uspokojit restituční nárok žalobkyň mimo zákonem předpokládaný postup. Soud prvého stupně přitom konstatoval, že předmětné pozemky (vyjma pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce]) jsou vhodné k převodu na žalobkyně. Jelikož hodnota předmětných pozemků vybraných žalobkyněmi jako pozemků náhradních, jež jsou ve vlastnictví státu, nepřevyšovala v době rozhodnutí soudu prvního stupně hodnotu dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyň, byla žalované uložena povinnost uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu předmětných pozemků /tedy pozemků uvedených ve výroku I., bod 1., písm. a) až d) /. 4. Proti tomuto rozhodnutí podali včasná odvolání žalobkyně i žalovaná. 5. Žalovaná ve svém odvolání napadla výroky I., IV., V. a VI. rozsudku soudu prvého stupně. Žalovaná je přesvědčena, že rozsudek trpí vadami, které naplňují hned několik odvolacích důvodů dle ust. § 205 odst. 2 o. s. ř. Prvým z odvolacích důvodů je důvod uvedený v ust. § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem a k jí označeným důkazům, ač tomu žádná zákonná překážka nebránila – soud prvého stupně nezohlednil argumentaci žalované týkající se nepřevoditelnosti požadovaných náhradních pozemků ani argumentaci týkající se správnosti výpočtu výše restitučního nároku žalobkyň provedeného žalovanou, resp. jeho právním předchůdcem a ani se nezabýval námitkami žalované ve vztahu k vadám znaleckého posudku [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], který předložili žalobkyně, ač tomu žádná zákonná překážka nebránila. Odvolacím důvodem je i důvod uvedený v ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., rozsudek soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, kdy soud prvního stupně nesprávně posoudil rozsah procesní aktivity žalobkyň při domáhání se uspokojení jejich restitučního nároku, otázku převoditelnosti některých žalobkyněmi požadovaných pozemků a také otázku určení výše tarifní hodnoty při výpočtu náhrady nákladů řízení. Konečně je odvolacím důvodem i důvod uvedený v ust. § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek je postižený jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dle žalované je rozsudek soudu první stupně nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť jak vyplývá z následné argumentace, soud prvého stupně své závěry týkající se postupu dle znaleckého posudku a nikoli dle oponentního znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba], žádným natož dostatečným a řádným způsobem neodůvodnil a dále se soud prvého stupně žádným způsobem nevypořádal s podstatnou částí argumentace žalované předkládanou v rámci řízení před soudem prvého stupně ve vztahu k posouzení otázky převoditelnosti pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec]. Dále žalovaná rozvedla svou argumentaci uvedenou shora, dle které soud prvého stupně nesprávně nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalovanou. Vytkla soudu prvého stupně, že se zcela ztotožnil s argumentací žalobkyň, aniž by se jakkoli vypořádal s tvrzeními žalované a důkazy, které v řízení označila a předložila. Zejména se soud prvého stupně nevypořádal s námitkami žalované proti znaleckému posudku znalkyně [anonymizováno] [příjmení]. Dále žalovaná namítala, že restituční nárok žalobkyň za odňaté pozemky oceněné již na přelomu tisíciletí reflektuje skutečný stav a výši restitučního nároku žalobkyň a podmínky, za nichž byly dotčené původní pozemky rodině žalobkyň odňaty. Žalovaná dále upozorňovala na to, že žalobkyně nabyly dojmu, že ocenění nevydaných odňatých pozemků je nesprávné až poté, co byly jejich restituční nároky z větší části vyčerpány. Žalobkyně, resp. jejich právní předchůdci, přitom v minulosti rovněž žádali žalovanou o finanční náhrady za nevydané odňaté pozemky, které jim byly poskytnuty, nebo se v minulosti účastnili veřejných nabídek. Jak vyplývá z rozhodnutí Pozemkového úřadu ze dne 15. 11. 2011, to bylo žalobkyni 2 doručeno v roce 2011, z čehož lze dovodit, že výše zbylého restitučního nároku žalobkyň byla řádně stanovena nejméně téměř 7 let. Je zásahem do právní jistoty zbývajících restituentů, jejichž případy dosud nebyly z nejrůznějších procesních či jiných důvodů dosud dokončeny, aby se téměř úplně uspokojený restituent náhodně zaktivizoval na základě účelového výkladu dílčích judikaturních závěrů přijatých soudy v nepřiléhajících věcech. Žalovaná toto jednání považuje za rozporné s dobrými mravy. Žalovaná soud prvého stupně upozorňovala, že není možné požadovat nekonečné přeceňování výše restitučního nároku bez ohledu na to, v jakém rozsahu již byly žalobkyně uspokojeny a jaké pozemky, v jakém stavu a za jaké situace byly žalobkyním odňaty. Zvláště ve chvíli, kdy proces stanovení a ocenění restitučního nároku proběhl zcela řádně a v souladu s účelem, smyslem i podmínkami restitučního zákonodá