64 CO 12/2022-137 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 180 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 20 405,44 Kč (výrok II). Soud vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla 20. 1.2017 uzavřena kupní smlouva pod číslem 3006671731, podle které převedla žalobkyně pozemek p. [číslo] – trvalý travní porost v k. ú. [obec] na žalovanou za kupní cenu 4 120 Kč. Žalobkyně pak výzvou ze dne 4. 1. 2021 žádala o zaplacení další částky 17 180 Kč, představující doplatek kupní ceny, protože v době uzavírání kupní smlouvy byla určena nesprávně cena pozemku, a to 10 Kč za m2. Následně podle revizního znaleckého posudku [anonymizováno 7 slov] [obec] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] ze dne 11. 6. 2019 bylo zjištěno, že obvyklá cena pozemku je správně 51,70 Kč za 1 m2, takže žalobkyně požadovala doplatit rozdíl ceny již zaplacené od ceny nově zjištěné. Soud dospěl k závěru, že kupní smlouva byla 20. 3. 2017 uzavřena platně i vzhledem ke sjednané kupní ceně, k bezdůvodnému obohacení na straně žalované tak nedošlo. Smlouva je platná a následně zjištěná nesprávnost obvyklé ceny kupované věci na její platnost nemůže mít vliv. K argumentaci žalobkyně uvedl, že v případě vydání náhradních pozemků podle zákona o půdě musí být pozemky oceněny podle vyhlášky č. 182/88 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., zatímco kupní cena v případě prodeje věci musí být stanovena ve výši ceny obvyklé. Proto žalobu zamítl. 2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Vytýkala soudu prvního stupně, že dospěl k nesprávnému právnímu závěru. Za zásadní považovala to, že v daném případě jde o smlouvu mezi státem a uživateli pozemků v zahrádkové osadě podle nárokového převodu vlastnického práva podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. l. Nejde tedy o projev svobodné vůle stran, ale jejím prostřednictvím byla realizována povinnost stanovená zákonem převést na uživatele pozemků v zahrádkové osadě pozemky v souladu s § 14 citovaného zákona za cenu obvyklou ve smyslu § 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Není tak na úvaze žalobkyně, zda a za jakých cenových podmínek bude převod realizovat. Připomněla rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, které obsahuje závěry, za jakou cenu má být pozemek převeden, aby byla saturována majetková křivda. Stejně tak v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1623/2019 jde o bezdůvodné obohacení v případě, že oprávněné osoby získají náhradní pozemek v hodnotě vyšší nežli je hodnota odňatého pozemku. Stejně principy platí v případě převodu pozemků., které získali uživatelé pozemků v zahrádkových osadách. Žalobkyně odkazovala i na ustanovení § 1792 občanského zákoníku, podle kterého cena žalobkyní předloženého revizního posudku platí za ujednanou, protože jde o cenu podle právního předpisu přípustnou. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví. 3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně odkázala na zásadu soukromoprávního vztahu, podle kterého pacta sunt servanda. V daném případě žalobkyně dle vlastního uvážení vybrala znalce ke stanovení ceny pozemku a za takto zjištěnou cenu nabídla pozemek k prodeji žalované. Ta nabídku přijala a došlo k uzavření smlouvy. Pokud po 3 létech žalobkyně připraví smluvní dokumentaci a požaduje doplatek kupní ceny asi 4x vyšší oproti ceně původní, jde o projev snahy nezákonným způsobem revidovat právní vztahy, do kterých dobrovolně vstoupila, a které již zanikly. Argument, že cena pozemku měla být jiná, než ji žalobkyně stanovila, je natolik nemravný, že nemůže požívat právní ochrany. Nárok žalobkyně je navíc promlčen. Navrhovala potvrzení napadeného rozsudku, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení. 4. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně předcházejícího řízení přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně i ve vyjádření žalované, a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný. O odvolání rozhodl, aniž by nařídil jednání, a to se souhlasem účastníků (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). 5. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, který se nezměnil ani v řízení odvolacím a odvolací soud z něho proto vycházel. 6. Jak zjistil soud prvního stupně, mezi účastníky byla 20. 3. 2017 uzavřena kupní smlouva, podle které získala žalovaná vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost v k. ú. [obec] o výměře 412 m2 za cenu 4 120 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení další částky 17 180 Kč představující doplatek kupní ceny, protože původně nebyla kupní cena za zahrádky stanovena správně, ale správně stanovená obvyklá cena je 21 300 Kč. Samotný pozemek v revizním znaleckém posudku oceněn není, ale žalobkyně vycházela z totožného ocenění pěti typových dvojic pozemků a jejich jednotkové ceny, tedy namísto 10 Kč za 1 m2, z ceny 51,70 Kč. Jde o poměrně velký rozdíl a je tak zarážející, že původně stanovená obvyklá cena za 1 m2 ve výši 10 Kč byla pro žalobkyni přijatelná. Nicméně žalobkyně takovou cenu navrhla k žádosti žalované o koupi pozemku v zahradní osadě a žalovaná nabídku přijala. Smlouva byla řádně uzavřena. Splňovala formální náležitosti a nikdo neměl v době uzavírání smlouvy pochyby o nedostatku projevu či vůle jednajících smluvních stran. 7. Žalobkyně se nyní domáhá doplacení nově stanovené kupní ceny a tvrdí, že se žalovaná bezdůvodně obohatila. Pak je třeba uvážit, o jaký druh bezdůvodného obohacení by se mělo jednat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniká totiž pouze v případě, že se někdo obohatí a úkor jiného bez spravedlivého důvodu (§ 2991 občanského zákoníku). Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání ani zavinění, ale objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žádný z těchto důvodů uvedených v § 2992 o. z. nelze z tvrzení žalobkyně dovodit. K plnění ve prospěch žalované došlo na základě uzavřené kupní smlouvy. V úvahu nepřipadá ani bezdůvodné obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl, protože žalobkyně nezpochybňuje nabytí vlastnického práva k pozemku žalovanou na základě uzavřené kupní smlouvy a ani netvrdí, že by smlouva byla neplatná, nebo že by od platné smlouvy některá ze stran odstoupila. V daném případě získala žalovaná označený pozemek podle tvrzení žalobkyně za výhodnou kupní cenu, která neodpovídala ceně obvyklé, za kterou měla žalobkyně pozemky jejich uživatelům prodávat, nicméně žalobkyně sama takovou nabídku kupní ceny učinila. Pokud takovou nabídku žalovaná přijala, nelze dovodit, že by se bezdůvodně obohatila. K tomu jen pro připomenutí závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2422/2009, podle kterých nezakládá kupujícímu nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu okolnost, že účastníky sjednaná kupní cena neodpovídá kvantitativním či kvalitativním vlastnostem prodávané věci. 8. Výše uvedený závěr soudu nelze zpochybnit ani v porovnání s rozhodnutími označenými žalobkyní v jejím odvolání. Tato rozhodnutí se vážou k restitučním nárokům podle zákona č. 221/1991 sb., o půdě. Nedochází k prodeji pozemku jeho uživateli, ale k přidělení náhradního pozemku za pozemek, který nemůže být vlastníku nebo jeho právnímu nástupci vydán, a jejich hodnota by měla být proto přibližně stejná. To je situace zcela odlišná od případu, kdy stát převádí vlastnické právo k pozemkům v zahradní osadě jejich uživatelům. Následně po uzavření smlouvy nelze bez dalšího jednostranně měnit výši kupní ceny. Jde o navýšení kupní ceny až o čtyřnásobek a za takto vysokou cenu by žalovaná nemusela chtít vlastnické právo k pozemku získat. Jaký by byl osud původní smlouvy? Takovou právní nejistotu nelze v soukromoprávních vztazích vůbec připustit. V případě prodeji věci má zjištění obvyklé ceny význam z hlediska stanovení kupní ceny věci do doby uzavření kupní smlouvy. Po jejím uzavření je smlouva pro stát stejně jako pro kteréhokoliv jiného účastníka smlouvy závazná a na její platnost nemůže mít vliv ani případně následně zjištěná nesprávnost ve výpočtu obvyklé ceny věci před uzavřením kupní smlouvy. 9. Ještě k námitce promlčení nároku žalobkyně, kterou vznesla žalovaná, se kterou se soud prvního stupně nevypořádal, ale její řešení nemůže vzhledem k výše uvedeným závěrům změnit výsledek sporu. Lze se žalovanou souhlasit, že promlčecí doba začne běžet od okamžiku, kdy mohlo být právo vykonáno, to je okamžik, kdy bylo přijato plnění – podepsána kupní smlouva, avšak jde o běh desetileté promlčecí lhůty objektivní. Subjektivní běh tříleté lhůty se váže k okamžiku, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání be