64 CO 148/2022-358 — Krajský soud v Plzni

1. V řízení zahájeném 10. 5. 2018 se žalobkyně domáhala přiznání částky 774 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 81 984,61 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalované dostalo užíváním nebytových prostor v nemovitosti na adrese [ulice a číslo] v [obec] (dále budova) k podnikání v období od 1. 9. 2015 do 30. 4. 2018. Výši bezdůvodného obohacení odpovídá podle ní částka 24 200 Kč měsíčně sjednaná jako nájemné včetně DPH v neplatné nájemní smlouvě z 1. 9. 2015, kterou za ni se žalovanou uzavřel její odvolaný jednatel. 2. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu z 14. 11. 2019, č. j. 13 C 65/2018-195 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 9. 6. 2020, č. j. 64 Co 83/2020-23 byla žalobkyni z uplatněného nároku pravomocně přiznána částka 549 510 Kč. Skutkový stav, na němž oba soudy založily své rozhodnutí, spočíval v tom, že v uvedeném období 32 měsíců žalovaná užívala 1. a 2. nadzemní podlaží budovy žalobkyně ke svému podnikání na základě nájemní smlouvy z 1. 9. 2015, kterou za žalobkyni uzavřel Ing. [jméno] [příjmení]. Ten však byl již před tím na valné hromadě dne 22. 8. 2013 z funkce jednatele společnosti odvolán, a proto za žalobkyni nemohl smlouvu uzavřít a ta je absolutně neplatná. O povinnosti žalované vyklidit nebytové prostory bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chebu z 19. 10. 2017, č. j. 13 C 13/2017-63 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 21. 3. 2018, č. j. 25 Co 29/2018-94. Vzhledem k tomu, že žalovaná užívala nebytové prostory žalobkyně a nic jí za to neplatila, shledaly soudy obou stupňů požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající obvyklému nájemnému podle § 2991 odst. 1 o. z. důvodným s tím, že peněžité náhradě za něj odpovídá podle § 2999 o. z. částka 774 400 Kč (24 200 Kč x 32 měsíců), kterou žalovaná v řízení nezpochybňovala. Soud prvního stupně z toho důvodu žalobě zcela vyhověl a žalobkyni částku 774 400 Kč přiznal spolu s úrokem z prodlení vypočteným z jednotlivých měsíčních plateb od 1. 10. 2015 ke dni podání žaloby ve výši 81 984,61 Kč. Jako nedůvodnou posoudil s odkazem na § 1987 o. z. námitku započtení, kterou žalovaná vznesla v průběhu řízení, kdy proti pohledávce žalobkyně započetla pohledávku ve výši 224 890 Kč za bezpečnostní služby, jež žalobkyni poskytovala na základě jimi uzavřené smlouvy. 3. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. 6. 2020, č. j. 64 Co 83/2020-236 zrušil rozsudek okresního soudu v části týkající se částky 224 890 Kč a úroku z prodlení ve výši 81 984,61 Kč. Za předčasný označil tehdy závěr soudu prvního stupně o nezpůsobilosti pohledávky žalované namítané k započtení, jejíž existenci žalovaná prokazovala smlouvou o poskytování bezpečnostních služeb z 9. 9. 2013 ve znění dodatků z 30. 9. 2013 a z 1. 8. 2015, a uložil mu se jí zabývat. V případě, že smlouvu shledá neplatnou, měl nárok posoudit podle zásad o bezdůvodném obohacení s tím, že v takovém případě nelze ale vycházet z částky 100 000 Kč/měsíčn sjednané jako paušální odměna za bezpečnostní služby, ale je třeba poučit žalovanou o nutnosti doplnit tvrzení uvedením, jaké konkrétní bezpečností služby pro žalobkyni vykonala a označit k nim důkazy. Poučení na adresu žalobkyně pak mělo směřovat k prokázání jejího nároku na úrok z prodlení ve výši 81 984,61 Kč vypočtený od 2. 10. 2015, aniž bylo zřejmé, kdy žalovanou k plnění vyzvala a kdy se tak její pohledávky stala splatnou. 4. Po vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení zůstala předmětem sporu částka 224 890 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 38 026,30 Kč vypočtený za období od 21. 1. 2016 ke dni podání žaloby. V části týkající se úroku z prodlení ve výši 43 958,31 Kč za dobu od 2. 10. 2015 do 20. 1. 2016 vzala totiž žalobkyně žalobu se souhlasem žalované zpět, a řízení proto bylo usnesením z 10. 6. 2021, č. j. 13 C 65/2018-278 v této části zastaveno. 5. Na straně žalující došlo ke změně spočívající v tom, že místo původní [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova], která zanikla bez likvidace fúzí s [právnická osoba], bylo usnesením Okresního soudu v Chebu z 9. 12. 2020, č. j. 13 C 65/2018-250 rozhodnuto podle § 107 odst. 3 o. s. ř. o pokračování s [právnická osoba], [IČO] coby s novou žalobkyní. 6. V pořadí druhým, nyní přezkoumávaným, rozsudkem soud prvního stupně vyhověl požadavku žalobkyně i ve zbývající části a výrokem I žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 224 890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 38 026,30 Kč a výrokem II žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 279 197,86 Kč. V podstatě celé další řízení soustředil na pohledávku žalované namítanou k započtení proti pohledávce žalobkyně. Žalovaná nárok na ni prokazovala smlouvou o poskytování bezpečnostních služeb ze dne 9. 9. 2013, v níž se zavázala zajišťovat prostřednictvím svých zaměstnanců nebo dalších osob pro žalobkyni podle jejích dispozic ostrahu budov, osob a majetku za pomoci vlastních prostředků a techniky, pultu centralizované ochrany a s podporou výjezdové skupiny, a to za odměnu ve výši 120 Kč/hod/osoba a 300 Kč/výjezd výjezdové skupiny, která je splatná do 14 dnů po jejím vyfakturování. Dodatkem č. 1 z 30. 9. 2013 byla smlouva změněna od 1. 10. 2013 v části týkající se odměny na paušální částku 100 000 Kč měsíčně. Dodatkem č. 2 z 1. 8. 2015 došlo ke změně smlouvy ohledně doby jejího trvání tak, že se uzavírá na dobu určitou do 31. 7. 2020. 7. Vzhledem k tomu, že tuto smlouvu podepsal za žalobkyni opět Ing. [jméno] [příjmení], který však byl už před tím na valné hromadě dne 22. 8. 2013 z funkce jednatele odvolán, soud prvního stupně stejně jako v případě smlouvy o nájmu nebytových prostor dovodil závěr o její absolutní neplatnosti, neboť byla podepsána subjektem, který k tomu nebyl oprávněn. Odkázal na své předchozí závěry, v rámci kterých odmítl obranu žalované, že při uzavření smlouvy byla v dobré víře v zápis v obchodním rejstříku žalobkyně, kde byl Ing. [příjmení] zapsán jako její jednatel. Poukázal na spisy vedené u něj pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] a dále pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], které dokládají, že žalovaná byla velmi dobře obeznámena se sporem probíhajícím mezi původními jednateli žalobkyně a také tom, že Ing. [příjmení] byl z funkce jednatele odvolán, a aktivně bránila vstupu druhého jednatele [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. a části zaměstnanců žalobkyně v přístupu do areálu v době, kdy mezi ním a Ing. [příjmení] probíhal boj o ovládnutí firmy. Kromě toho žalovaná o tom, že Ing. [příjmení] není jednatelem společnosti, věděla také z dopisu Ing. [anonymizováno] z 23. 9. 2013. 8. V souladu s pokynem odvolacího soudu pak soud prvního stupně při jednání dne 10. 6. 2021 seznámil účastníky se svým předběžným právním názorem, že smlouvu o poskytování bezpečnostních služeb včetně jejích dodatků považuje za absolutně neplatnou, a že pohledávku namítanou k započtení posoudí podle zásad bezdůvodného obohacení. Žalovanou proto vyzval podle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnila tvrzení ohledně toho, jaké konkrétní bezpečnostní služby pro žalobkyni vykonávala, tzn. o jaké úkony se jednalo, v jakém rozsahu, v jakém období a v jakém počtu osob, a k těmto tvrzením označila do měsíce důkazy. V situaci, kdy do konce lhůty žalovaná nic dalšího neuvedla a pouze dne 8. 7. a 9. 7. 2021 navrhla důkaz výslechem jí označených svědků a listinami - nabídkou bezpečnostních služeb firmy [právnická osoba] a svojí Knihou služeb, soud prvního stupně se ztotožnil se žalobkyní v tom, že žalovaná břemeno tvrzení o její pohledávce neunesla a navržené důkazy pro nadbytečnost zamítl s tím, že neví, co jimi mělo být prokazováno. 9. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni jako úspěšné přiznal plnou náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení v podrobně specifikované výši. Pouze v případě odvolacího řízení, které skončilo částečným zrušením jeho prvního rozsudku, žalobkyni přiznal 42 % jejích nákladů odpovídajících jejímu 71 % úspěchu a tedy 29 % úspěchu žalované. Celkem tak na náhradě nákladů řízení, a to včetně nákladů spojených s návrhem na nařízení předběžného opatření, žalobkyni přiznal 279 197,86 Kč. 10. Proti rozsudku se žalovaná včas odvolala a namítla nesprávně zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně a jeho nesprávné právní posouzení věci. Poukázala na to, že její tvrzení o pohledávce namítané k započtení bylo zjevné již z předchozího stadia řízení, neboť od počátku uváděla, že pro žalobkyni provedla bezpečnostní služby, za které jí náleží částka 224 890 Kč, kterou započetla proti pohledávce žalobkyně, což prokazují její prohlášení z 3. 2. 2016, 29. 3. 2016, 10. 4. 2016, 16. 5. 2016 a 14. 6. 2016, kde jasně uvedla„ vzhledem ke skutečnosti, že jste v prodlení s úhradou faktur na základě smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba], s. r. o., dne 9. 9. 2013“, a v prohlášení zmíněné faktury, nebylo podle ní třeba nic dalšího