64 CO 27/2022-138 — Krajský soud v Plzni

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 18 750 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 7 927,92 Kč. Podle odůvodnění rozhodnutí se žalobce tohoto plnění domáhal na základě tvrzení, že žalovaní se na jeho úkor bezdůvodně obohatili tím, od žalobce koupili nemovitosti za cenu 4 340 Kč, která byla sjednaná na základě znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení]. Následně si žalobce nechal zpracovat znalecký posudek [anonymizováno 6 slov] [obec] [anonymizováno 5 slov] [obec] (dále jen znalecký ústav), dle kterého byla obvyklá cena nemovitostí získaných žalovaným 23 090 Kč, a požadoval vydání bezdůvodného obohacení požadovaného ve výši rozdílu cen pozemků dle obou ocenění. V řízení bylo prokázáno, že kupní smlouva mezi účastníky byla uzavřena platně i v souvislosti se sjednanou kupní cenou. Na kupní ceně pozemků se účastníci kupní smlouvy před jejím uzavřením dohodli, kupní smlouva je pro účastníky závazná. Na její platnost nemá vliv případně zjištěná nesprávnost (určení) obvyklé ceny věci. Argumentaci žalobce související se stanovením kupní ceny při převodu nemovitostí dle zákona o půdě a oceňování náhradních pozemků nelze analogicky použít na stanovení obvyklé ceny pro účel sjednání kupní ceny ve smlouvě o převodu nemovité věci. V případě vydání náhradních pozemků dle zákona o půdě musí být tyto oceněny dle vyhl. č. 182/ 88 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/90 Sb., zatímco kupní cena v případě prodeje věci musí být stanovena ve výši ceny obvyklé. Žalovaní se na úkor žalobce bezdůvodně neobohatili. 2. Proti tomuto rozsudku si žalobce podal včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkl, že nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ve věci je zásadním to, že v případě smlouvy uzavřené mezi Státním pozemkovým úřadem a uživateli pozemků v zahrádkové osadě v režimu nárokového převodu podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů nejde o projev svobodné vůle smluvních stran, nýbrž jejím prostřednictvím byla realizována zákonem stanovená povinnost převést na uživatele pozemků v zahrádkové osadě pozemky, a to v souladu s § 14 odst. 1 citovaného zákona za cenu obvyklou ve smyslu § 2 zákona č. 151/1997 Sb. Z dikce § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb. resp. § 10b, ve spojení s § 14 odst. 1 téhož zákona jednoznačně vyplývá, že Státní pozemkový úřad převod musí a musel realizovat za splnění zákonem stanovených podmínek a za zákonem definovanou cenu. V žádném případě nejde o případ, kdy by bylo na úvaze žalobce, zda a za jakých cenových podmínek bude převod realizovat, a zákon mu nedává možnost realizovat převod za cenu dohodnutou. V názoru, že smlouvy, kterými Statní pozemkový úřad či Pozemkový fond ČR převádí pozemky v „ nárokovém režimu“, nejsou projevem svobodné vůle smluvních stran, je judikatura celkem jednotná. Pokud došlo v souzených případech k převodu pozemků v hodnotě vyšší než zákonné,„ učinil dle soudů tak převádějící subjekt mimo rámec zákona“ a proto i bez právního důvodu, čímž se nabyvatelé bezdůvodně obohatili; v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1189/2010. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a žalobě zcela vyhověl. 3. Žalovaní navrhli potvrzení přezkoumávaného rozsudku. Nelze souhlasit s žalobcem, že z jím zmíněných rozhodnutí vyplývá, že žalobce nemá autonomii svobodné vůle. Nelze souhlasit ani s tím, že těmito judikáty byla řešena obdobná situace, jaká se týká projednávané věci. Předmětem zkoumání těchto rozhodnutí bylo vždy jen vydání náhradních pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., nikoliv převody pozemků na základě kupní smlouvy. Skutečnost, že zákon pozemkovému úřadu ukládá za určitých podmínek převést pozemky, neznamená automaticky nedostatek autonomie svobodné vůle na straně prodávajícího. Skutečnost, že má prodat pozemek za obvyklou cenu, je stanovena zákonem, což ale platí i pro jiné případy nakládání s majetkem státními institucemi a dokonce i státními podniky, které obecně mají použít při majetkových transferech obvyklé ceny. Nejde však o absenci svobodné vůle, a takové smlouvy nelze libovolně měnit na základě revizního znaleckého posudku. Ztotožnili se s poukazem soudu prvního stupně na ochranu právní jistoty a dobré víry kupujícího. Byl to žalobce, kdo jednostranně stanovil kupní cenu, na niž kupující přistoupili v přesvědčení, že je v pořádku. To, že je smlouva výrazem jejich svobodné a vážné vůle, účastníci deklarovali v jejím článku X a dle přesvědčení žalovaných nejde o bezobsažnou floskuli. Jestliže žalobce zvolil způsob stanovení ceny znaleckým posudkem, je to přípustný postup. Jakmile smlouvu uzavřel, smlouva platí a nelze ji jednostranně měnit s odkazem na to, že si po letech nechal zpracovat posudky nové. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 212, § 212a o. s. ř., k čemuž se souhlasem účastníků nemusel nařizovat jednání. Odvolání žalobce není důvodné. 5. Skutkový stav, který je relevantní pro rozhodnutí věci, nebyl mezi účastníky sporný, byl soudem prvního stupně náležitě zjištěn a ani v odvolacím řízení nedoznal změny. Žalobce sice namítá, že soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem, z jeho odvolání ovšem nelze seznat, která tvrzená skutečnost byla prvoinstančním soudem pominuta. Lze tak ve shodě se zjištěními soudu prvního stupně shrnout, účastníci uzavřeli za základě žádosti žalovaných dne 28. 6. 2017 kupní smlouvu, dle které žalovaní od státu koupili dvě nemovitosti v [katastrální uzemí] (pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo]) za kupní cenu ve výši 4 340 Kč Smlouva byla naplněna, tj. kupující se po provedení vkladu do katastru nemovitostí stal vlastníkem předmětu prodeje a zaplatil kupní cenu. V článku II účastníci prohlašují, že smlouvu uzavírají„ podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb.“ Účastníci v řízení shodně tvrdí, že kupní cena byla stanovena na základě znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení]. Dne 4. 1. 2021 vyzval žalobce žalované k vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky se zdůvodněním, že podle revizního znaleckého posudku ze dne 11. 6. 2019, který pro něj vypracoval [anonymizováno 6 slov] [obec] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [obec], byla v době převodu obvyklá cena pozemků 23 090 Kč. 6. Podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb. v rozhodném znění na základě písemné žádosti oprávněného uživatele pozemku v zahrádkových nebo chatových osadách zřízených na základě územního rozhodnutí nebo existujících již před 1. říjnem 1976 nebo zřízených na základě územního rozhodnutí převede Státní pozemkový úřad tento pozemek do vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví této osobě. 7. Podle ustanovení § 1724 občanského zákoníku (o. z.) smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle ust. 2079 odst. 1 o. z., se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 8. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle žalobce se žalovaní na jeho úrok bezdůvodně obohatili tím, že se do jejich vlastnictví v důsledku uzavření kupní smlouvy dostaly nemovitosti, jejichž obvyklá cena byla v době uzavření kupní smlouvy vyšší než ta, kterou účastníci (rovněž jako obvyklou cenu) v kupní smlouvě dohodli. Bezdůvodné obohacení žalovaných podle žalobce představuje rozdíl mezi žalobcem ex post zjištěnou cenou předmětu prodeje a cenou, kterou za ně zaplatil. 10. Tento právní názor žalobce má odvolací soud za nesprávný. Bezdůvodným obohacením je podle citovaného ustanovení takový majetkový prospěch, který někdo získá„ bez spravedlivého důvodu“, jímž se rozumí zejména důvod právní, který buď absentoval již v době získání prospěchu, nebo který následně pominul. Žalovaní ovšem měli (a dosud mají) k nabytí pozemků (jiné plnění od žalobce nezískali) právní důvod – právě mezi účastníky uzavřenou kupní smlouvu. Žalobce netvrdí, že by tato kupní smlouva byla (byť částečně) neplatnou či nicotnou, že by následně jiným způsobem zanikla, nebo že by se žalovaným dostalo plnění ve větším rozsahu, než jaké v ní bylo dohodnuto. Tvrdí pouze to, že pokud by strany postupovaly v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 503/2012 Sb., žalovaní by za ně zaplatili o nyní požadovanou částku více. Zmíněné ustanovení stanoví, že pozemky, s nimiž je Státní pozemkový úřad oprávněn hospodařit, se převádí za cenu obvyklou. Případné nerespektování tohoto ustanovení ovšem nemá ty právní následky, na jejichž (domnělé) exist