10 CO 228/2023-612 — Krajský soud v Plzni

1. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 20. 1. 2023, č. j. 7 C 26/2021-559, určil, že ukončení pracovního poměru výpovědí danou žalobkyni žalovanou dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti v souvislosti s rozhodnutím žalované o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce ze dne 17. 9. 2020, doručené žalobkyni žalovanou osobně dne 17. 9. 2020, je neplatné (výrok I.), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši 75 044 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala si žalovaná včasné odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f) a g) o. s. ř., které podáním ze dne 11. 4. 2023 podrobně odůvodnila. Dle žalované je rozsudek soudu prvního stupně stižen řadou vad, a to jak v případě zjištěného skutkového stavu, tak i v případě právního hodnocení věci. 3. Při zjišťování skutkového stavu soud prvního stupně dle žalované pochybil, pokud dospěl k závěru, že žalobkyně vykonávala funkci hlavní sestry, že výpovědní důvod uvedený ve výpovědi dané žalovanou žalobkyni dne 17. 9. 2020 není dostatečně určitý a srozumitelný, dále pokud nezohlednil, že náplň práce předložená žalobkyní byla účelově vytvořena žalobkyní a že svědecké výpovědi a listinné důkazy dokládají, že funkce zdravotního ředitele zahrnovala agendu hlavní sestry. Odůvodnění svého rozhodnutí dle žalované vystavěl nalézací soud na skutečnostech, které nebyly předmětem dokazování, a dospěl k nesprávnému závěru, že organizační změna neproběhla, byla účelová a jejím jediným smyslem měla být výpověď daná žalobkyni. Nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně spočívá dle žalované v tom, že nezohlednil judikaturu Nejvyššího soudu týkající se tzv. částečné nadbytečnosti a nesprávně posoudil výpověď jako nesplňující formální kritéria na ni kladená zákoníkem práce. 4. Ve prospěch těchto svých námitek žalovaná v odůvodnění svého odvolání podrobně argumentovala ve vztahu k tomu, že žalobkyně vykonávala práci jako asistentka zdravotního ředitele a její pracovní náplň nebyla totožná s náplní práce hlavní sestry, že náplň práce (asistentky zdravotního ředitele) předložená žalobkyní byla účelově vytvořena žalobkyní, že práci hlavní sestry vykonával ve skutečnosti zdravotní ředitel žalované [příjmení] [příjmení] a že žalovaná nesháněla nové zaměstnance se stejným obsahem práce jako žalobkyně, kdy poptávka po zdravotních sestrách je pro nadbytečnost žalobkyně ovšem stejně irelevantní, neboť pro výpověď z důvodu nadbytečnosti je dostačující odpadnutí pouze části pracovní náplně zaměstnance, což se stalo i u žalobkyně, a naopak je relevantní rezignace zdravotního ředitele [anonymizováno] [příjmení]. Dle žalované existuje rovněž příčinná souvislost mezi organizační změnou a nadbytečností žalobkyně s tím, že skutečnost, že nakonec nedošlo ke snížení počtu zaměstnanců žalované, ještě neznamená neplatnost výpovědi dané žalobkyni. Pokud soud prvního stupně hodnotil dopad pandemie covid-19 na žalovanou v době výpovědi žalobkyni, pak takový dopad předmětem dokazování dle žalované nebyl a nelze jej považovat ani za notorietu, a tudíž ani závěry soudu prvního stupně opírající se o takové hodnocení neobstojí. Dále žalovaná argumentovala ve prospěch splnění formálních náležitostí kladených zákonem na výpověď z pracovního poměru, neboť dle ní byl výpovědní důvod dostatečně určitý a výpověď požadavky na ni kladné v ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce splňovala. 5. S ohledem na své námitky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci navrhla žalovaná, aby odvolací soud zopakoval důkazy výslechy personalistky žalované [jméno] [příjmení], hlavní sestry žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a bývalého zdravotního ředitele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], neboť soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyselektoval z výpovědí uvedených svědků jen ty části, které podporovaly jeho argumentaci, záměrně však opomenul pro žalovanou zásadní části jejich výpovědí, které naopak podporovaly argumentaci žalované v tom směru, že funkce zdravotního ředitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zahrnovala agendu hlavní sestry. 6. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované označila je za nedůvodné s tím, jde o pouhou polemiku se skutkovými závěry okresního soudu a jejich hodnocením založenou na subjektivním přesvědčení žalované nikoli na skutečnostech, které by vyšly najevo během soudního řízení před soudem prvního stupně. Současně dle žalobkyně odvolání žalované obsahuje celou řadu nepřesností a zavádějících tvrzení, mnohdy vytržených z kontextu či subjektivně interpretovaných žalovanou. Naopak tedy dle žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci a na základě provedených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním, přičemž na takto správně zjištěný skutkový stav aplikoval odpovídající právní normy a stávající relevantní judikaturu. Žalovaná se tedy dle žalobkyně pouze snaží u odvolacího soudu dosáhnout jiného hodnocení provedených důkazů a jiného právního názoru, když závěry soudu prvního stupně nevyzněly v její prospěch. 8. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem žalované, že by žalobkyně u žalované nevykonávala práci hlavní sestry, ačkoli soud prvního stupně správně zjistil, že náplň práce hlavní sestry byla součástí náplně práce asistentky zdravotního ředitele, kterou žalobkyně u žalované vykonávala. Námitky, které ve vztahu k tomuto závěru soudu prvního stupně žalovaná vznáší, nejsou tedy dle žalobkyně správné, kdy rovněž žalobkyně podrobně ve prospěch tohoto svého závěru argumentovala. Nesouhlasila dále ani s tím, že by důkaz v podobě pracovní náplně asistentky zdravotního ředitele účelově vytvořila pro potřeby soudního řízení. Nelze také dle žalobkyně, jak to činí žalovaná, uzavřít, že by náplň práce hlavní sestry vykonával zdravotní ředitel [anonymizováno] [příjmení], neboť tomu provedené důkazy neodpovídají. Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že by se v důsledku přijaté organizační změny stala částečně nadbytečnou, a to právě s ohledem na nesprávnou interpretaci pracovní náplně žalobkyně u žalované ze strany žalované. Naopak dle žalobkyně údajná organizační změna provedená žalovanou vedla fakticky pouze k personální změně na pozici hlavní sestry, šlo tak dle ní o klasický případ účelové organizační změny, jejímž cílem bylo se zbavit konkrétního zaměstnance, tedy žalobkyně. Není dle žalobkyně správná ani námitka žalované, že by mezi organizační změnou a nadbytečností žalobkyně existovala příčinná souvislost, a to nejen z důvodů vypočtených výše, ale rovněž s ohledem na časovou souslednost podání výpovědi žalobkyni a výpovědi podané zdravotním ředitelem [anonymizováno] [příjmení]. Na rozdíl od žalované má žalobkyně za to, že důsledky pandemie covid-19 na fungování zdravotnických zařízení lze za notorietu považovat. 9. Dle žalobkyně není důvodná ani námitka žalované, že by výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni splňovala formální náležitosti, kdy i zde žalobkyně považuje závěry soudu prvního soudu za věcně správné s tím, že dle žalobkyně i z důvodu, že vykonávala práci nejen asistentky zdravotního ředitele (fakticky funkci hlavní sestry) ale současně i pozici staniční sestry se specializací S3 nelze ani výkladem dovodit, v jaké části své pracovní náplně se měla žalobkyně stát nadbytečnou pro žalovanou. Pokud důvodem výpovědi žalobkyně měla být rezignace zdravotního ředitele [anonymizováno] [příjmení] na jeho funkci, pak tato skutečnost měla být dle žalobkyně ve výpovědi uvedena, což se ovšem nestalo a neodpovídá to ani časové souslednosti výpovědi dané žalobkyni a výpovědi podané zdravotním ředitelem [anonymizováno] [příjmení]. S ohledem na to, že výpověď daná žalobkyni předcházela výpovědi dané [anonymizováno] [příjmení], je rezignace zdravotního ředitele [anonymizováno] [příjmení] pro posouzení platnosti výpovědi dané žalobkyni irelevantní. 10. Návrhy žalované na provedení doplňujících výslechů svědků označila žalobkyně za nadbytečné a neúčelné a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. 11. K vyjádření žalobkyně k odvolání žalované vyjádřila se žalovaná ještě svojí replikou ze dne 6. 6. 2023, ve které znovu zopakovala, že dokument ohledně pracovní náplně (asistentky zdravotního ředitele) předložený žalobkyní byl dle jejího názoru účelově vytvořen, přičemž pravost a správnost této listiny ve smyslu § 565 o. z. žalobkyní prokázána nebyla. Znovu zopakovala, že dle jejího přesvědčení funkci hlavní sestry vykonával zdravotní ředitel [anonymizováno] [jméno] [příjmení], což dle jejího názoru vyplývá z provedených důkazů, jak na ně ve své replice poukázala. Znovu tedy setrvala na tom, že