11 CO 130/2022-844 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení a doplňujícího rozsudku soud prvého stupně částečně vyhověl žalobě a nahradil projev vůle žalovaného – souhlas s uzavřením smlouvy se žalobkyněmi o bezúplatném převodu pozemků specifikovaných ve výroku pod bodem A (ve znění opravného usnesení a doplňujícího rozsudku), a to ve znění uvedeném v tomto výroku. Výrokem B zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle – souhlas s uzavřením smlouvy o převodu pozemku [číslo] (správně [anonymizováno]) v k. ú. [část obce], [územní celek], okres [okres]. Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyním na nákladech řízení částku 1 457 278,75 Kč (výrok C) a žalobkyním uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na nákladech řízení částku 53 661,08 Kč (výrok D). 2. V odůvodnění rozsudku soud prvého stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně jsou osobami oprávněnými ve smyslu ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen zákon o půdě), jejichž restituční nároky vyplývají z pravomocných rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu [anonymizována dvě slova] [územní celek] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [stát. instituce] – Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Soud prvního stupně nepovažoval za účelné zabývat se argumenty účastníků, týkajících se charakteru odňatých pozemků v k. ú. [anonymizováno] jako pozemků stavebních, neboť v průběhu řízení žalovaný přecenil nároky žalobkyň podle znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], který nechaly zpracovat žalobkyně (250 Kč za m2 odňatých pozemků, tedy v ceně odpovídající stavebním pozemkům). Protože k přecenění nároků žalobkyň došlo až pod tíhou pravomocného rozhodnutí o nároku uplatněném dalšími oprávněnými osobami a vyplývajícím z týchž titulů (po odmítnutí dovolání i ústavní stížnosti) v srpnu 2021 (po čtyřech letech od zahájení řízení), soud prvního stupně nepovažoval za nezbytné zdůrazňovat judikaturu, která právě takový zdráhavý postup žalovaného hodnotí jako liknavý a svévolný. Žalovaná nesprávným oceněním nároků žalobkyním bránila účastnit se veřejných nabídek a přeceněním nároků v závěru řízení v podstatě stvrdila, že její postup byl liknavý a svévolný. Soud prvního stupně se vypořádal s námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobkyně c), vznášenou opakovaně žalovaným. Dospěl k závěru, že žalobkyně c) postoupila nárok vyplývající z rozhodnutí [stát. instituce] – Pozemkového úřadu [číslo jednací] ve výši 55 533,90 Kč na [jméno] [příjmení] a tento nárok byl žalovaným uspokojen ve vztahu k tomuto postupníkovi. Soud se neztotožnil s argumentací žalovaného, že žalobkyně c) postoupila postupníkovi celý nárok vyplývající z citovaného rozhodnutí, ale pouze část tohoto nároku v hodnotě vyčíslené v postupní smlouvě. Zbývající část nároku z tohoto rozhodnutí proto stále svědčí žalobkyni c). Pokud pak žalobkyně c) postoupila nárok vyplývající z rozhodnutí [stát. instituce] – Pozemkového úřadu [číslo jednací] ve výši 90 453,60 Kč na [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soud prvního stupně uzavřel, že od této postupní smlouvy postupník platně odstoupil, tento nárok nebyl prekludován a žalobkyni náleží v plné výši (po přecenění 250 Kč za m2). Soud prvního stupně proto vycházel z ocenění nároků žalobkyň a) a b) tak, jak je přecenil žalovaný a u žalobkyně c) nárok ocenil stejnou částkou, jíž byly oceněny nároky žalobkyň a) a b), po odečtení částky 55 533,90 Kč (část nároku uspokojená ve vztahu k postupníkovi [jméno] [příjmení]). Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že převoditelným je rovněž pozemek č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce], ohledně něhož žalovaný namítal, že je předmětem nároku uplatněného [anonymizováno] [jméno] [jméno] [příjmení]. V průběhu řízení bylo prokázáno, že [anonymizováno] [jméno] [jméno] [příjmení] není osobou oprávněnou, neboť nesplňuje podmínku státního občanství. Na pozemek, na který uplatnil nárok, proto nelze pohlížet jako na pozemek nepřevoditelný. Konečně pak soud prvního stupně odůvodnil, z jakého důvodu částečně žalobu zamítl (pozemek v k. ú. [část obce], v odůvodnění rozsudku nesprávně uvedeno [část obce]). Uvedl, že na pozemku se nachází ložisko [anonymizováno] a pozemek jako evidovaný celek podléhá hornímu zákonu (zákon č. 44/1988 Sb.), podle něhož přísluší rozhodovat jiným státním orgánům. Vedlejší účastník předložil rozhodnutí ministerstva životního prostředí o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru, a to na dubu pěti let. Nelze vyloučit, že na tomto pozemku bude stanoven dobývací prostor a podmínky těžby s sebou ponesou zátěž i pro větší územní celek, než je pozemek oddělený geometrickým plánem jako chráněné ložiskové území. Pokud žalobkyně argumentovaly judikaturou Nejvyššího soudu ČR, podle níž i pozemek s chráněným ložiskovým územím a dobývacím prostorem lze vydat, jestliže není zastavěn a je zemědělsky obhospodařován, takový pozemek lze oddělit bez jakéhokoli dalšího formálního postupu, soud prvního stupně konstatoval, že stanovisko Nejvyššího soudu ČR vybočuje z názoru Ústavního soudu, vyjádřeného v nálezu sp. zn. III. ÚS 3804/19. K dělení pozemku č. parc. [anonymizováno] v k. ú. [část obce] mají právo se vyjádřit další instituce (ministerstvo životního prostřední, báňský úřad apod.), a pokud by byl předložen oddělovací geometrický plán schválený všemi příslušnými institucemi (oddělení ložiskové a těžební části pozemku od zbylé části pozemku), bylo by možné oddělenou část pro účely zemědělského obhospodařování vydat. Aktuálně však je třeba nahlížet na celý pozemek s chráněným ložiskovým územím a vydaným povolením pro žádost o těžbu a zbudování dalších zařízení s tím souvisejících jako pozemek k náhradě nevhodný ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. a § 20 zákona č. 44/1988 Sb. Ocenění požadovaných náhradních pozemků učinily strany sporu nesporným a součet hodnoty vydávaných náhradních pozemků je nižší, nežli zůstatek nároku žalobkyň. Nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobkyněmi smlouvu, jejíž text soud prvního stupně promítl do výroku pod bodem A, proto nebrání žádná překážka. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobě z větší části vyhověl a částečně ji zamítl ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] z výše uvedených důvodů. V další části odůvodnění rozsudku se pak podrobně zabýval rozhodnutím o nákladech řízení mezi účastníky. 3. Proti rozsudku, konkrétně proti výrokům pod body A, C a D, podal včasné odvolání žalovaný, který především namítal jeho vadnost, zmatečnost a nepřezkoumatelnost. Uvedl, že se soud prvního stupně nevypořádal s nedostatkem aktivního přístupu žalobkyň k veřejným nabídkám, přičemž tako okolnost je esenciální podmínkou pro uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby soudní cestou a nelze ji pouze s odkazem na aktuální judikaturu pominout ani v případě sporu o ocenění restitučního nároku. V tomto hledu soudu prvního stupně vytýkal, že opominul aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR i soudů nižších stupňů, která vyžaduje, aby byla v řízení zkoumána rovněž otázka aktivity žalobkyň jako jedna z nutných podmínek pro vyhovění žalobě. Opakoval pak svá tvrzení o účasti všech tří žalobkyň ve veřejných nabídkách, označil je za účelové, zdánlivé a bez vážné vůle, s cílem dosáhnout vydání vybraných náhradních pozemků. Žalovaný popřel, že by jednal liknavě či svévolně a soudu prvního stupně vytýkal, že se odchýlil od ustálené judikatury nejvyššího soudu ČR. I když mezi stranami byl spor o ocenění, žalovaný v průběhu řízení dobrovolně provedl přecenění restitučního nároku a v době vyhlášení rozsudku byla odklizena sporná otázka tohoto ocenění. Žaloba proto nemůže být důvodná. Dále žalovaný opětovně namítal nedostatek aktivní legitimace žalobkyně c) a soudu prvního stupně vytýkal, že se s touto jeho námitkou dostatečně nevypořádal. Žalovaný opakoval své tvrzení, že žalobkyně c) postoupila své restituční nároky z rozhodnutí [stát. instituce] – Pozemkového úřadu [číslo jednací] a [číslo jednací] jako celek, přičemž první z nich byl zcela vypořádán vůči postupníkovi [jméno] [příjmení]. Druhý postoupený nárok žalobkyně c) jako celek zanikl, neboť postupník [anonymizováno] [příjmení] od postupní smlouvy odstoupil až po jeho zániku v důsledku tzv. restituční tečky. Žalobkyně c) byla srozuměna s tím, že právní předchůdce žalovaného (Pozemkový fond ČR) v důsledku postoupení celých těchto restitučních nároků neeviduje žalobkyni c) jako oprávněnou osobu z titulu shora citovaných rozhodnutí, tento stan nijak nesporovala až do zahájení řízení. Závěry soudu prvního stupně o postoupení části nároků označil žalovaný za nesprávné, odporující názoru Nejvyššího soudu ČR, že byl-li nárok postoupen na třetí osobu, případný prospěch z přecenění nároku nenáleží restituentovi (postupiteli), nýbrž postupníku. Restituční nárok z dvou výše citovaných rozhodnutí proto nelze v tomto řízení přecenit a poskytnout žalobkyni c) náhradu ve formě náhradních pozemků, když jí již nesvědč