11 CO 59/2023-86 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 106 600 Kč s příslušenstvím a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek odůvodnil s odkazem na § 55 ZVZP a judikaturu Nejvyššího soudu tím, že zákonným předpokladem vzniku tohoto zvláštního postihového nároku je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na péči o svého pojištěnce, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby proti němu. Pro vyhovění žalobě bylo nutné, aby žalobkyně prokázala základ svých skutkových tvrzení, spočívající v protiprávním zaviněném jednání žalovaného, vynaložení nákladů ze zdravotního pojištění na zdravotní péči o pojištěnce a příčinné souvislosti tohoto jednání s těmito náklady. Protože jednání žalovaného vůči poškozenému bylo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu právně hodnoceno jako trestný čin, jde o skutečnost známou soudu z jeho vlastní činnosti (§ 121 o. s. ř.). Žalovaný se tedy dopustil zaviněného protiprávního jednání, jež mohlo mít důsledky předvídané § 55 ZVZP. Z písemnosti specifikace nákladů léčení s přílohou Rg: [číslo], označené žalobkyní k důkazu, soud zjistil, že obsahuje zřejmě katalogový výčet zdravotních úkonů provedených zdravotnickým zařízením [ulice] [anonymizováno] nemocnice [obec] s položkovými cenami, jež žalobkyně eviduje ve vztahu k pacientu – poškozenému. Soud tento dokument hodnotil jako soukromou vnitřní písemnost žalobkyně. Ve smyslu § 565 o. z. tato písemnost nemohla prokázat zaplacení nákladů léčení poskytovateli zdravotních služeb, ale ani to, že toto léčení bylo vynaloženo v důsledku jednání žalovaného. Obsah správnosti údajů na písemnosti totiž nebyl potvrzován podpisem poškozeného (ohledně rozsahu poskytnutých služeb), ani poskytovatelem služeb (ohledně potřebnosti zdravotního úkonu a jeho zaplacení), ale ani žalovaným, který by mohl potvrdit správnost uváděných údajů. Zjištění o vynaložení nákladů na hrazené služby a jejich potřebnosti pro léčení následků jednání žalovaného nemohla přinést ani písemná výzva žalobkyně k placení, jíž měla žalovanému odeslat. Tato písemnost prokazuje jen výzvu k placení. Proto ji soud k důkazu nepoužil. Protože žalobkyně jiné důkazy neoznačila, nedospěl soud ke zjištění o vynaložení jakýchkoli nákladů žalobkyní na hrazené služby, jež měly být poskytnuty poškozenému pojištěnci v důsledku jednání žalovaného. Stejně tak soud nezjistil, že poškozený byl v době poskytnutí zdravotních služeb pojištěncem žalobkyně. Jen soukromý vnitřní záznam žalobkyně potřebnou důkazní hodnotu mít nemohl a žalobkyně jiné důkazy neoznačila. Ze základu žalobkyní uplatněných skutkových tvrzení tedy soud zjistil jen to, že jednání žalovaného způsobilo žalobkyní blíže nespecifikované poškození zdraví poškozeného. Bylo možné předpokládat, že tuto újmu na zdraví bylo nutné léčit, zřejmě s pomocí registrovaného poskytovatele zdravotních služeb. Soud proto žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene. 2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, která namítala, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když navržený důkaz specifikace nákladů léčení s přílohou Rg: [číslo] označil za soukromou vnitřní písemnost žalobkyně s tím, že tato písemnost není sto prokázat zaplacení nákladů léčení poskytovateli zdravotních služeb odvolatelkou, ani případnou příčinnou souvislost vynaložení těchto nákladů se zaviněným protiprávním jednáním žalovaného. Zaviněné protiprávní jednání je dostatečně prokázáno na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Navržený důkaz specifikace nákladů léčení s přílohou Rg: [číslo] dostatečně prokazuje, že odvolatelka zaplatila v souvislosti s poškozením zdraví jejího pojištěnce žalovanou částku, kdy časová i věcná souvislost je prokázána výčtem jednotlivých výkonů. Zhotovitelem tohoto výčtu je léčebné zařízení, v tomto případě [ulice] [anonymizováno] nemocnice [obec]. Předmětný výčet jednotlivých úkonů sice podléhá pozdějším úpravám revizního lékaře, ovšem pouze restriktivního charakteru. Nadto v souladu s principem právní jistoty a principem legitimního očekávání lze důvodně očekávat, že soudy budou v obdobných věcech rozhodovat obdobně. Odvolatelka přitom poukázala na rozsudky, ve kterých soudy vzaly za prokázané, že odvolatelka nárok řádně doložila na základě obdobných výpisů uhrazených výkonů. 3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k obsahu odvolání, a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro změnu napadeného rozhodnutí. 4. V přezkoumávané věci je nutno předně konstatovat, že soud prvého stupně postupoval nesprávně, přepjatě formalisticky, když za situace, kdy žalovaný proti žalovanému nároku nijak nebrojil a kdy se žádný z účastníků nedostavil k jednání, žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene, aniž žalobkyni vyzval (případně i v rámci přípravy jednání) k označení důkazů k prokázání rozhodné skutečnosti, že vynaložila žalovanou částku na úhradu nákladů léčení svého pojištěnce (měl-li o této skutečnosti pochybnosti), případně sám k této skutečnosti provedl účastníky nenavržený důkaz (např. dotazem na zdravotnické zařízení, zda mu náklady léčebné péče byly žalobkyní proplaceny). V důsledku tohoto nesprávného procesního postupu soud prvého stupně ve věci rozhodl nesprávně, na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci. 5. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na závěry judikatury Nejvyššího soudu, že zákon (§ 120 odst. 2 věta první o. s. ř.) připouští, aby soud provedl i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Jestliže má rozhodnutí soudu odpovídat hmotnému právu, pak soud musí mít možnost zjistit též skutečnosti rozhodné podle hmotného práva, aniž by účastníci k jejich prokázání navrhli všechny potřebné důkazy, jsou-li pro soud dosažitelné a vyplývají-li z obsahu spisu (srov. rozsudky ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 1135/2005, a ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1530/2008). Ústavní soud pak zdůraznil v usnesení ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. III. ÚS 1336/10, že ze zákonné povinnosti účastníka„ označit důkazy k prokázání svých tvrzení“ (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) nelze ani ve sporném řízení dovozovat absolutní zákaz provedení i jiných, než účastníkem navržených důkazů; naopak ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. soudu takovou možnost poskytuje v případech,„ kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo“. Taková potřeba může vyvstat též v souvislosti s hodnocením důkazů (§ 132 o. s. ř.). 6. I kdyby tedy v dané věci nebyl důkaz o platbách žalobkyně navržen, potřeba jeho provedení vyplývala z obsahu spisu, neboť žalobkyní byla předložena specifikace nákladů léčení včetně jejich úhrady, o jejíž správnosti (pravdivosti) měl soud prvého stupně pochybnosti. 7. S ohledem na shora uvedené odvolací soud ještě postupem podle § 213 odst. 4 a § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokazování poté, co žalobkyni vyzval k označení důkazů k prokázání jejího tvrzení, že žalovanou částku zaplatila [anonymizována dvě slova] nemocnici [obec] na náklady zdravotní péče [jméno] [příjmení]. Z důkazů předložených žalobkyní, a to specifikace nákladů léčení a výpisů z účtu žalobkyně, lze mít za prokázanou skutečnost, že žalobkyně zaplatila na náklady zdravotní péče o poškozeného [jméno] [příjmení] celkovou částku 108 600 Kč, a to nejen uvedené nemocnici, ale i dalším zdravotnickým zařízením, které se podílely na léčbě poškozeného (Zdravotní záchranná služba [územní celek], [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno]). Odvolací soud dále doplnil dokazování o důkazy, které soud prvého stupně neprovedl. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak zjistil, že žalovaný byl uznán vinným, že dne 9. 3. 2019 fyzicky napadl poškozeného [jméno] [příjmení] a způsobil mu zranění, blíže popsaná ve výroku rozsudku, pro která byl poškozený hospitalizován v [anonymizována dvě slova] nemocnici [obec] v období od 9. 3. do 3. 5. 2019, čímž žalovaný spáchal přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Z výzvy ze dne 30. 8. 2021 a obálky nedoručené zásilky bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nákladů léčení poškozeného [jméno] [příjmení] ve výši 108 600 Kč do 15 dnů od doručení výzvy, přičemž zásilka s výzvou byla žalovanému doručována na adresu„ U paní [jméno] [příjmení], [adresa]“ (uvedené v trestním rozsudku), kde žalovaný nebyl poštovním doručovatelem zastižen a proto byla zásilka dne 3. 9. 2021 uložena na poště, kde si ji však žalovaný nevyzvedl, přestože byl k tomu vyzván. 8. Podle § 55 odst. 1 věty prvé zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch