13 CO 17/2023-82 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 25 652 Kč (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Soud věc posoudil jako žalobu na náhradu škody podle ust. § 2913 a ust. § 2952 občanského zákoníku, přičemž žalobu zamítl pro její předčasnost z důvodu, že nárok žalobce nebyl v době rozhodnutí soudu prvního stupně splatný. Soud konstatoval, že v době dojití žaloby k soudu (23. 2. 2022), předmětný nárok ani neexistoval, když žalobce zatím neuhradil částku 25 652 Kč svému právnímu zástupci z titulu zastoupení advokátem ve věci vedené proti žalovanému na zaplacení částky 500 000 Kč z vystavené směnky. Náhrada požadované škody pak představuje právě náklad spojený s vymožením plnění ze směnky, k němuž žalobce využil právní zastoupení advokátem, za něž náleží advokátovi náhrada vyčíslená na částku, jež je předmětem žaloby. K úhradě této částky došlo až 19. 10. 2022, což doložil žalobce příjmovým pokladním dokladem vystaveným téhož dne, na základě faktury [číslo] ze dne 18. 10. 2022. Uvedená faktura byla vystavena a platba částky 25 652 Kč byla provedena až po uplynutí koncentrační lhůty stanovené ve vedeném soudním řízení. Ke dni 23. 2. 2022 tedy předmětný dluh neexistoval a nemohl být důvodně uplatněn k přiznání žalobci v daném řízení. Pokud uvedený dluh vznikl až v průběhu samotného soudního řízení, přesto nemohlo dojít k jeho přiznání proti žalovanému, a to z důvodu, že se do doby rozhodnutí soudu prvního stupně nestal splatným. Žalobce totiž nevyvolal splatnost dluhu učiněním a doručením výzvy vůči žalovanému na zaplacení této částky a splatnost dluhu nemohla nastat ani doručením žaloby žalovanému, když k tomuto okamžiku dluh neexistoval. Výrok o nákladech řízení byl postaven na úspěchu žalovaného v řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když ten se práva na jejich náhradu vzdal. 2. Ve včasném odvolání vyjádřil žalobce nesouhlas s tímto rozhodnutím. Měl za to, že nárok je po právu dán, neboť v souvislosti s vymáháním plnění ze směnky proti žalovanému, vynaložil náklad spočívající v úhradě nákladu za právní zastoupení advokátem, jenž ve věci plnění ze směnky žalobce (mimosoudně) úspěšně zastupoval. Jde tedy o plnění z dohody o poskytování právní služby, tj. ze smlouvy příkazního typu dle ust. § 2430 a násl. občanského zákoníku, jež má reálný základ, a podle níž bylo uskutečněno právní zastoupení, z něhož je odvozen nyní projednávaný nárok. Nárok žalobce tedy představují náklady spojené s uplatněním směnečné pohledávky, které žalobce žádá k zaplacení postupem podle ust. § 513 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci nakonec uhradil směnečnou sumu ještě před podáním žaloby, odpustil mu žalobce placení úroků z prodlení, nicméně na úhradě nákladů vynaložených na právní zastoupení ve směnečné věci, jak jsou v tomto řízení uplatněny na zaplacení částky 25 652 Kč, trvá. Podle žalobce je tedy posuzovaný nárok existentní. Žalobce pak nesouhlasil s tím, že žaloba byla podána předčasně. Právní služby byly poskytnuty před podáním žaloby, bylo po právu žalovat na zaplacení těchto nákladů postupem podle ust. § 513 občanského zákoníku, když učiněné právní zastoupení bylo úspěšné a žalobce již zaplatil vyúčtovanou náhradu nákladů tohoto právního zastoupení. Není právně rozhodné, že se tak stalo až v průběhu tohoto vedeného soudního řízení, neboť při rozhodnutí věci je soud povinen podle ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. vycházet ze skutkového stavu, jenž existoval v době vydání rozhodnutí ve věci samé. V době rozhodnutí věci soudem prvního stupně předmětná škoda existovala, neboť žalobce měl uhrazený náklad vůči zastupující advokátní kanceláři za jí poskytnuté a vyúčtované právní služby v odkazované směnečné věci. Podle žalobce byla, v době vydání napadeného rozsudku, žalobou uplatněná pohledávka rovněž splatná. Není pak rozhodné, zda žalovaný nárok byl splatný v době zahájení soudního řízení, nýbrž zda byl splatný v době konečného rozhodnutí soudu ve věci samé. Žalobce soudu prvního stupně nakonec vytkl, že při projednání sporu nepostupoval předvídatelně, jak je předepsáno v ust. § 6 o. s. ř. S uvedenou argumentací navrhl žalobce změnu napadeného rozsudku na přiznání mu práva na zaplacení částky 25 652 Kč a spolu s úspěchem v řízení požadoval rovněž zaplacení náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalovaný, který se ztotožnil s odůvodněním napadeného rozsudku, navrhl jeho potvrzení, přičemž práva na náhradu nákladů odvolacího řízení se vzdal. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že mezi účastníky existoval směnečný vztah na zaplacení částky 500 000 Kč, se splatností k datu 19. 7. 2020, kdy platební povinnost žalovaného nebyla naplněna ještě v říjnu 2021, proto si žalobce sjednal v této věci dne 4. 10. 2021 právní zastoupení advokátní kanceláří [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována tři slova]. Právní zástupce žalobce vyzýval žalovaného podáními ze dne 18. 10. 2021, 2. 11. 2021 a 8. 11. 2021 ke splnění povinnosti z vystavené směnky. Žalovaný uhradil žalobci na jeho účet požadovanou částku 500 000 Kč až dne 25. 11. 2021. 6. Žalobce důvodně, aby předešel soudnímu sporu, řešil uspokojení svého nároku mimosoudní cestou, a to prostřednictvím zástupce v osobě advokáta, jenž poskytnutím právní služby za úplatu, napomohl věc mezi účastníky vyřešit smírným způsobem, když žalovaný nakonec částku 500 000 Kč žalobci uhradil. Není pochyb o tom, že jednání žalobce bylo účelnou obranou proti hrozící újmě v jeho majetkových poměrech, žalobce byl oprávněn nechat se zastoupit advokátem při vymáhání předmětného dluhu, a vynaložením peněžního plnění na zaplacení poskytnuté právní služby advokáta, mu vznikla majetková újma, jež je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, který porušil svoji povinnost k plnění z vystavené směnky. 7. Podle ust. § 2913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 8. Podle ust. § 2952 občanského zákoníku, hradí se skutečná škoda, a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. 9. Již ustálená soudní praxe dovolacího soudu (viz např. rozsudky sp. zn. 21 Cdo 630/2016, 32 Cdo 871/2018 či 32 Cdo 209/2019) stanovila, že„ újma, která vznikne žalobci tím, že v souvislosti s prodlením plnění ze strany žalované byl nucen vynaložit náklady na mimosmluvní odměnu advokáta ve výši stanovené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a podle počtu úkonů právní služby, které advokát v této souvislosti vykonal, představuje skutečnou škodu ve smyslu ust. § 2913 odst. 1 a § 2952 občanského zákoníku, kterou je strana žalovaná povinna uhradit. Závěr, že představují-li škodu náklady na služby advokáta spočívající v mimosmluvní odměně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., že jde zásadně o náklady účelně vynaložené, je rovněž plně v souladu s názorem vysloveným Ústavním soudem v nálezu sp. zn. III ÚS 1017/15, a sice, že vydání prostředků na právní pomoc představuje zásadně újmu na majetkových právech“ a je„ nepřípustný stav, v němž je jednotlivec nucen strpět újmu na svých právech v důsledku protiprávního jednání soukromé osoby, popřípadě orgánu veřejné moci, aniž by neměl zároveň právo na náhradu takové újmy“. 10. Z uvedeného je zřejmé, že skutkový stav vymezený žalobcem v řízení, jenž v podstatě není žalovaným zásadně rozporován, by svědčil závěru o škodě v majetkových poměrech žalobce podle ust. § 2913 odst. 1 občanského zákoníku, jež vznikla porušením povinností žalovaným ze směnečného právního vztahu. Škoda by se rovnala účelně vynaloženým nákladům právního zastoupení žalobce advokátem ve věci úhrady plnění ze směnky vystavené žalovaným ve prospěch žalobce. Nutno podotknout, že škoda byla věcně správně vyčíslena, jak zjistil odvolací soud vlastním přepočtem. 11. Škoda, která se stala předmětem projednávané věci, nevznikla samotným poskytnutím právní služby žalobci ze strany jeho advokáta, ale až v okamžiku uskutečnění platby za poskytnuté zastoupení, kdy se provedená platba promítla v majetkových poměrech žalobce v podobě snížení jeho aktiv. 12. Lze proto plně přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že k době podání žaloby neexistoval nárok, jenž byl žalobcem uplatněn k projednání, neboť v jeho majetkových poměrech se dosud nepromítl důsledek protiprávního jednání žalovaného v podobě majetkové újmy. 13. Ostatně, při podání žaloby nebyla žalobcem doložena ani příkazní smlouva ohledně právního zastoupení žalobce advokátem ve věci plnění ze směnky a nedošlo ani k předložení vyúčtování poskytnuté mu právní služby ze strany advokáta. 14. Soud prvního stupně poučil žalobce ve sm