13 CO 23/2023-111 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem určil, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené dopisem žalované ze dne 6. 5. 2022 a doručené žalobkyni dne 23. 5. 2022, je neplatné (výrok I) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 25 716 Kč (výrok II). 2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 4. 2018 u žalované jako zástupkyně vedoucí prodejny potravin [příjmení] v [anonymizována tři slova] [obec]. Dne 6. 5. 2022 provedla vedoucí prodejny [jméno] [příjmení] běžnou kontrolu provozovny a při této příležitosti si jí žalobkyně stěžovala na to, že očekávala za březen 2022, kdy zastupovala nemocnou kolegyni, vyšší mzdu. To rozpoutalo mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] konflikt, který vygradoval tak, že byla na místo volána Policie. Žalobkyně po konfliktu cca jednu a půl až dvě hodiny před ukončením směny opustila provozovnu a více se již do zaměstnání nevrátila. Před odchodem jí chtěla vedoucí prodejny [jméno] [příjmení] předat okamžité zrušení pracovního poměru, které na místě sepsala, ale žalobkyně ho odmítla převzít. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná doručila žalobkyni následně okamžité zrušení pracovního poměru poštou dne 23. 5. 2022. Skutek, pro který byl s žalobkyní okamžitě zrušen pracovní poměr, byl žalovanou v listině o okamžitém zrušení pracovního poměru vymezen tak, že žalobkyně měla dne 6. 5. 2022 v cca 14:30 hodin fyzicky a slovně napadnout zaměstnankyni žalované odpovědnou za chod prodejen [jméno] [příjmení]. Následně měla během odpolední směny opustit prodejnu v [anonymizována dvě slova]. Podle tvrzení žalované spočívalo fyzické napadení vedoucí prodejny [jméno] [příjmení] žalobkyní v tom, že žalobkyně měla [jméno] [příjmení] chytit pod krkem. Žalobkyně jakékoliv fyzické napadení [jméno] [příjmení] popřela. Za nesporné označila toliko, že mezi ní a [jméno] [příjmení] došlo k verbálnímu konfliktu a že před skončením směny opustila provozovnu. Soud prvního stupně provedl podrobné dokazování o povaze a intenzitě konfliktu mezi účastnicemi. Rozsah zjišťování rozhodných skutečností omezil tím, jak byl skutek vymezen v listině o okamžitém zrušení pracovního poměru. Vyložil, že v samotné skutečnosti, že žalobkyně po incidentu opustila provozovnu a zameškala tak cca jednu a půl až dvě hodiny práce, zvlášť hrubé porušení pracovní kázně odůvodňující okamžité zrušení pracovního poměru nepředstavuje. Co se týče slovního napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní, soud prvního stupně vyšel ze svědeckých výpovědí svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jakož i ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]. Z výpovědi jmenovaných svědků vyplynulo, že slovní napadení [jméno] [příjmení] ze strany žalobkyně spočívalo v tom, že žalobkyně [jméno] [příjmení] označila slovy„ spratek“ anebo„ parchant“ a poukazovala na její nízký věk v porovnání s vlastním věkem. S přihlédnutím ke skutečnosti, že hádka mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] probíhala vzájemně a obě se jí účastnily podobně intenzivně, dospěl soud prvního stupně k závěru, že ani toto porušení pracovní kázně nelze hodnotit jako do té míry intenzivní, aby odůvodnilo okamžité zrušení pracovního poměru. Podle soudu prvního stupně by mohla z uvedeného důvodu, tj. pro uvedené verbální napadení vedoucí prodejny žalobkyní, skončit žalovaná s žalobkyní pracovní poměr maximálně výpovědí podle ust. § 52 písm. g) zák. práce, neboť v daném případě bylo možné po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobkyni zaměstnávala ještě během výpovědní doby. Co se týče tvrzeného fyzického napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní, soud prvního stupně konstatoval, že obecně, bylo-li by prokázáno, by zákonný důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce představovalo. V daném případě však dospěl k závěru, že žalovaná fyzické napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní neprokázala. Očitým svědkem tvrzeného fyzického napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní měla být [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně proto zaměřil pozornost na svědecké výpovědi těchto dvou svědků. Slyšen byl ještě svědek [jméno] [příjmení], který v prodejně nakupoval, avšak z jeho svědecké výpovědi vyplynulo, že fyzické napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní neviděl a neviděla ho ani další slyšená svědkyně [jméno] [příjmení], účetní žalované, s níž [jméno] [příjmení] konzultovala během konfliktu po telefonu, zda a popřípadě jak má okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně provést. Svědkyně [jméno] [příjmení] nebyla na provozovně incidentu přítomna. Po zvážení rozhodných okolností soud prvního stupně uzavřel, že hodnotu svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] snižuje skutečnost, že byla přímým aktérem incidentu a měla zřejmý zájem na výsledku sporu jako osoba odpovědná za úspěšnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Hodnotu svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] snižovalo zjištění, že byl blízkým přítelem [jméno] [příjmení] a v minulosti s ní měl intimní vztah. Soud prvního stupně dále v odůvodnění svého rozsudku popsal, že svědek [jméno] [příjmení] působil při své svědecké výpovědi nedůvěryhodně, vyhýbavě a celkově nejistě, když klopil oči k zemi a nenavazoval oční kontakt s předsedou senátu. Především však shledal soud prvního stupně výpověď svědka [jméno] [příjmení] nevěrohodnou proto, že svědek [příjmení], který na místo incidentu volal městskou policii, vypověděl, že policii volal bezprostředně po fyzickém napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní, nicméně bylo zjištěno, že na policii telefonoval v 14:55 hodin, tj. v době, kdy již 14 minut řešila [jméno] [příjmení] se svědkyní [jméno] [příjmení] po telefonu, zda a jak má s žalobkyní skončit okamžitě pracovní poměr. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že jí [jméno] [příjmení] v průběhu telefonního hovoru sdělila, že byla žalobkyní fyzicky napadena. Pak by k napadení ale muselo dojít před jejím telefonickým hovorem s [jméno] [příjmení], tedy před 14:41 hodin, kdy telefonický hovor jmenované započaly. K napadení [jméno] [příjmení] tedy nemohlo dojít v 14:55 hodin, ani v době bezprostředně předcházející, jak tvrdil svědek [jméno] [příjmení], neboť v tuto dobu probíhal již 14 minut telefonní hovor [jméno] [příjmení] se svědkyní [jméno] [příjmení] a z ničeho nevyplývalo, že by [jméno] [příjmení] byla napadena žalobkyní v průběhu tohoto telefonního hovoru. Svědecká výpověď svědka [příjmení], jako fakticky jediného svědka předmětného incidentu kromě [jméno] [příjmení] a žalobkyně, tak byla v rozporu se svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení] Ani svědecká výpověď svědka [příjmení] tedy podle závěru soudu prvního stupně tvrzené fyzické napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní spolehlivě neprokázala. Soud prvního stupně tudíž uzavřel, že žalované se nepodařilo prokázat, že by žalobkyně fyzicky napadla svědkyni [jméno] [příjmení], a to ani po poučení podle § 118a o. s. ř., které jí poskytl. Proto s ohledem na uvedené určil, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené dopisem žalované ze dne 6. 5. 2022 je neplatné. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná v zákonné lhůtě odvoláním. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že se jí nepodařilo prokázat, že žalobkyně fyzicky napadla [jméno] [příjmení]. Soudu prvního stupně vytýkala, že nezhodnotil správně výpověď svědka [jméno] [příjmení] a nevzal v potaz, že byl incidentu, kdy došlo k fyzickému napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní, osobně přítomen. Zohledňoval-li soud prvního stupně při hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka [jméno] [příjmení] jeho blízký vztah s [jméno] [příjmení], pak podle žalované postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž nemůže samotná okolnost, že svědek má vztah k účastníkovi řízení, mít za následek hodnocení jeho výpovědi jako nedůvěryhodné. Pokud pak soud prvního stupně hodnotil svědeckou výpověď svědka [příjmení] jako nedůvěryhodnou s ohledem na projevy svědka při výpovědi, kdy klopil oči k zemi, nenavazoval oční kontakt apod., pak tyto projevy byly způsobeny nervozitou pramenící z toho, že se svědek při své výpovědi u soudu nacházel v pro něj nezvyklé a nepříjemné situaci, přičemž navíc v tomto období trpěl úzkostmi, což lze doložit lékařskými zprávami. Co se týče soudem prvního stupně konstatované nevěrohodnosti výpovědi svědka [jméno] [příjmení] z důvodu, jak popsal časový sled událostí, pak nelze přehlédnout, že vypovídal s výrazným časovým odstupem od události, v důsledku čehož si nemohl pamatovat naprosto veškeré podrobnosti incidentu včetně časových údajů. Dále žalovaná nesouhlasila s důvody, pro něž soud prvního stupně posoudil jako nevěrohodnou svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], přestože se obsah její výpovědi v podstatných rysech shodoval s výpovědí svědka [jméno] [příjmení]. Podle žalované nelze [jméno] [příjmení] ztotožňovat s žalovanou, neboť o právech a povinnostech této svědkyně se v daném případě nejednalo. Podle žalované fyzické napadení [jméno] [příjmení] potvrzuje